Totální endoprotéza kyčle

Pájjo, tvoji botu jsem v příspěvcích asi přehlédla, ale pokud jde o RTG hned po operaci, tak nevím, zda mi ho na sále dělali. Jen mi pak řekli, že je vše ok. Určitě bych považovala za žádoucí, aby si hned po výkonu operatér zkontroloval výsledek své práce. Určitě jsme ale měli RTG třetí den dopol., a to před tím, než nás odpol. začali učit schody. Komu to nešlo nebo si netroufal, nebyl nijak nucen. Měli jsme ale výborného rehabilitačního instruktora, který nás nakonec všechny pěkně rozcvičil a rozchodil, ale hlavně chválil i ty, kterým to nešlo, což byl po první operaci i můj případ. A ty pochvaly byly hodně důležité, protože člověka motivovaly a neupadal tak do depresí. Včera večer měl manžel tlf. se svým kanadským kamarádem, jak už jsem výše psala, emigrovali po 68. do Kanady. Abych zde nepsala nějaké blbosti, měl se znovu zeptat, zda jeho žena skutečně po tepkách jezdila na koni. Tak jezdila. I kdybych nikdy po operacích nebyla na žádné kontrole a nebyla o ničem poučena jako ona (proto mi také nic neporadila), tak snad i jen citem bych se takové rizikové a strašně nebezpečné aktivitě vyhnula.

Všechny vás srdečně zdravím. Tak se mi ten datum operace blíží. 5.1. nástup, druhý den operace. A cestování přes půl republiky. Do toho mi vlezly vánoce, kdy bych měla mít 14 dní předoperační vyšetření, většina lékařů má zavřeno (a nemocnice trvá na 10-14 dnů před operací). K tomu zítra jdu ještě na konzultaci s psychiatrem (stále se nemůžu zbavit těch úzkostí). Je to na zbláznění. Jsem strašný nervák. Alespoň se na těchto stránkách můžu vypsat, aby mi to stále nekolovalo v hlavě. Jediné co mám koupené jsou Legwoodky. Mám udělané dvě hromádky, jednu na operaci, druhou do lázní. Jedu tam "z lůžka na lůžko". Pak ještě na rentgeny S a P, odběry krve, moči (objednána 22.12.!!!), Jelikož je praktická lékařka na mateřské dovolené, mou žádost o berle a punčochy si vzala domů a stále nevím, zda mi je povolí !!! Přes Vánoce tam samozřejmě není a tak se to dovím až 3.1. To si u sestry vyzvednu kartu a jdu na objednaný čas 4.1. k internistovi, aby mi povolil operaci !!! Také má přes svátky dovolenou. Zabalím hromádku věcí k operaci, zabalím kufr s věcmi do lázní a přítel mě odveze k synovi do HK, ten mě odveze druhý den ráno do Mostiště (u Velkého Meziříčí). Tam mám být do 9 hod. A dnes mi ještě volali z nemocnice, jestli jsem očkovaná a že musím přivést PSR test ne starší 72 hodin !!! Už jsem se registrovala na 3.1. No posuďte, zda to není k zbláznění. A to ještě může (nedej bože) všechno překazit pozitivní test. To už bych si hodila mašli. Noha bolí a jak se moc nehýbu a chodím strašně, tak mě hodně bolí kříž a záda. Jaké máte zkušenosti? Po operaci se to zlepší? Samozřejmě se musí cvičit, to vím. Chodila jsem roky do Sokola, ale už 2 covidové roky nic. Je to znát na fyzické i psychické pohodě. Tak jsem si vám tady postěžovala. Držte mi palce ať to vše zvládnu. Moc zdravím, pěkné svátky a úspěšný nový rok.

Alenko, taky bych na koně nesedla, už kvůli riziku pádu. Ale vzpomněla jsem si na rozhovor s žokejem Váňou. Kopíruji úryvek:
Máte za sebou operace kyčlí. V jaké jste momentálně kondici?
Samozřejmě není to jako dřív (úsměv). Ale když mi zdraví dovolilo, dával jsem se fyzicky dohromady. Ještě před měsícem a půl jsem se učil chodit. Když si v dnešní době sednu na koně a nic mě nebolí, tak jsem šťastný člověk. Mám za sebou totální endoprotézu pravého kyčelního kloubu, levý jsem měl čtrnáct let funkční, ale už se mi místy málem propadl až do břicha. Nedalo se s tím jezdit, měl jsem hrozný bolesti. Nemohl jsem se vůbec pohybovat. Teď už je všechno v pořádku?
Snad jsem to všechno přepral, na kole můžu jezdit bez problémů, na koni taky. Naučím se běhat, a nakonec půjdu hrát 29. října fotbal proti parkurákům. Holky napadal sníh, opatrně, ať se vám nic nestane.

Pájjo minuly jsme se. Během psaní příspěvku jsem měla delší fajn hovor s vnučkou, tak teď teprve čtu toho Váňu. Kdysi tu dokonce proběhla diskuze o jízdě na koni, ale spíše to sem jen někdo hodil jen tak z legrace a debatu tak rozproudil. Já v mládí na koni jezdila, ale po tepkách bych se už jen z té představy pos... U nás je také spousta sněhu a stále padá. Tak se opatrujte a všem dobrou noc :)

Alčo, když jsem se před svou první "o" (před 12. tety) dívala na video průběhu výměny kyčle z nemocnice v Hořovicích, tak tam na závěr také operované paní nasadili onu "botu", tak vím, jak to vypadá. A naše tehdejší spolubojovnice Yvona z Hradce Kr. ji měla také. Pak už jsem o této zpevňovací metodě nikdy od nikoho nic takového nezaznamenala. A pokud jde o moje první kroky po operaci, měla jsem to podobně jako ty. Jen pár kroků a už mi bylo na omdlení, tak hned zpět. Nízký tlak a celková slabost. Také mě ten den nechali v posteli, ale cvičení na lůžku jsem absolvovala. Po druhé operaci už to bylo dobré. Pravou nohou (dříve operovanou) jsem už vládla, procvičovala jsem ji, tak byla pevnější a předem se naučila chodit o FH, tedy opačně než při té pravé. Neboj, to zvládneš :)

Táňo, máš pravdu, předoperační fáze je velmi důležitá a od ní se pak vyvíjí ta pooperační. Jenže každý to má jinak. Když mi začaly problémy s pravou kyčlí, tak mě bolest při chůzi (kulhání) vystřelovala až do zad. A tak mě ze zpětného pohledu napadla pěkná blbost a šla jsem na rehabilitaci místo k lékaři. Rehabilitační sestra usoudila, že mám zablokovaná esíčka. Ta rehabilitace mi ale nakonec způsobila bolesti i v levé kyčli, ve stehnech, kolenou, o zádech ani nemluvě. Současně mi ale způsobila mikrofraktury v těch kyčlích a ostatní bolesti byly tzv. přenesené, jak mi to vysvětlil ortoped. Takže žádná esíčka, ale artróza ve 2. až 3. stádiu, blíže spíše k tomu 2., takže na operace to ještě nebylo. Jen prášky na bolest, která byla 24 hod. denně, a to i v klidu. Každý krok byl pro mě utrpením, ale aspoň o tu chůzi jsem se snažila, abych neskončila jako ležák. To by byl konec. A nějaké cvičení? Naprosto nemožné!!! Po první operaci mi pak samozřejmě nic nešlo tak, jak by mělo jít, ale výrazně mi ulevila nová pravá kyčel. Po druhé operaci jsem se v podstatě znovu narodila. Rehabilitace v nemocnici byla výborná, jakoukoli další jsem z výše uvedených důvodů (ze strachu) odmítla a cvičila si sama doma podle svých sil a možností. Nemocnici jsem si našla sama, a to podle čekací doby a počtu operací ročně. Tak jsem skončila v MB, jen jsem chtěla externího operatéra, který má praxi v Praze, abych nemusela na kontroly jezdit do Boleslavi. Neznala jsem ho osobně, ale klouby mi už 12 let drží, tak snad ještě nějaký delší čas vydrží :)
Všechny zdravím a přeji hezký večer.

Táňo, mně povolil doktor přijet na první kontrolu, tedy 6 týdnů po operaci. Ten můj známý, jak jsem tady o něm psala výš, tak ten jel tři týdny ode dne operace, do Brna do Makra. Cca 55 km. Teď 9. týden jede sám do Bechyně, do lázní.

Táňo, máš pravdu, ale každý má nastavené tělo jinak. Jiný metabolismus, zdravotní problémy, léky... Počítání není na celý život, ale na pár týdnů, aby člověk měl představu, kolik toho ve skutečnosti sní. Často se pak diví, že vlastně skoro nic nejí, ale právě to uzobávání je pěkně zrádné. Já jsem typ, co mu pohyb nestačí. Ten mě zpevní, ale bohužel musím přemýšlet co a kdy jím. Samozřejmě běžně ujíždím, to pak zachraňuje ten pohyb, ale moc dobře vím, že základ je jídlo :D Plavala jsem roky tak divně, prsa ruce, nohy kraul, protože mi prsa doktor nedoporučil. Teď už prsa, ale ten druhý ne/styl mám pořád v hlavě. Můj manžel nesportuje, jediné co, rád chodí. Cpe se bez omezení a váhu má pořád optimální. Dá si pivo, já alkohol jen zcela výjimečně při nějaké oslavě, pivo ani omylem. Milujeme čokolády, ovoce, já přiberu, on ne. Holka to má po něm. To je na "zabití", jen nevím koho :D

Přejdi si dělat blázny na jinou diskuzi.

Proč bych si dělal blázny? Myslíte tu novou metodu? Když nevěříte, vygooglujte si to. A jestli nevěříte moji čekací dobu, s tím nic nenadělám, když mě máte za lháře. Hezký den.

Mám pocit, že si myslíte, že v Šumperku umí zázraky. Já v Jihlavě stála před šesti lety už asi 5 hodin po operaci. Je to šest let. Operace jsou standardní, jen se víc věnují předoperační přípravě. Toto je velmi individuální, každý k operaci přistupuje jinak, má jiné očekávání. Je to malá nemocnice, tak tipuji, že dlouhá čekací doba je způsobena omezenými financemi od pojišťoven. Mají limity, kolik operací proplatí.

Tak se zajímejte jak to s tím vaším pořadím je. Zdá se, že jste jim asi vypadl ze systému. A pokud to tam v Šumperku je tak hrozné, máte právo si vybrat i jinou nemocnici. Znám pacienty, kteří si to zařizují i v několika zařízeních a čekají na nejbližší termín. V současné covidové době každá nemocnice eviduje náhradníky a jimi doplňuje uvolněná místa. I já jsem byla vyzvána jako náhradník.