Reklama

Agorafobie

EVA (St, 19. 4. 2006 - 16:04)

AHOJTE VSETCI MARUSKO,PISALA SI O SVOJOM VYLETE DO LESA JA TIETO POCITY ZAZIVAM TIEZ.VSADE IDEM S MANZELOM A ESTE AJ TAK HLADAM MIESTA A OBCHODY KDE JE NAJMENEJ LUDI.NEPRIJEMNE JE AJ TO,ZE SA VYHYBAM KAMARATKAM,LEBO SA BOJIM ZE MA NIEKAM POZVU A JA BY SOM SA MUSELA VYHOVARAT.A PROSIM TA NAPIS MI CI TI DOBRE POMAHA SEROPRAM LEBO JA UZIVAM NEUROL A NIEKEDY MI MOC NEPOMOZE.MIMOCHODOM AKO SA TI PODARILO SCHUDNUT MNE SA TO NEDARI.SOM STRASNE RADA ZE SA MOZEM TYMTO SPOSOBOM VYROZPRAVAT A NEMUSIM TO DUSIT V SEBE.KED NIEKAM IDEM TAK SI NA NIEKTORU Z VAS SPOMENIEM A JE MI HNED LEPSIE ZE NIESOM SAMA S TYMTO PROBLEMOM.VSETKYCH VAS ZDRAVIM A ZELAM VSETKO DOBRE.

marie (St, 19. 4. 2006 - 07:04)

Teda holky,vy jste mne dojaly k slzám.Taky mám ze sebe radost, ale je to opravdu zase začátek. To dýchání je fakt důležitý , takže když to na mě leze, tak nejdřív zadržím na několik vteřin dech a pak začnu velmi zvolna. Já tak na střídačku, protože jsem nedůsledná od dvaceti laškuju s jógou a tohle jsem se naštěstí trochu naučila.Dokument jsem neviděla, ale někde jsem četla, že zrychleným dýcháním si člověk ten hnusnej stav může přivolat sám i když je úplně v pohodě. prášky beru pořád a zhoršení mého stavu způsobilo to, že pracuju doma a nemám vlastně důvod každodenně vycházet z domu. Měli jsme hospodu a tak jsem každý den chodila nebo jezdila pracovat do kuchyně a pak taky kamarádku v Českém ráji a tam jsem taky jezdila často. Jenže hospoda padla a kamarádka si našla chlapa někde jinde a tak tu sedím. Ještě jsem po tom debilním Seropramu, co mi tenkrát nasadili, přibrala přez dvacet kilo a to už jsem si z estetických důvodů zakázala plavání a tak tu sedím a dělám keramiku. I když od Silvestra už jsem sedm kilo zhubla,tak se začínám cítit lépe jako ženská.Jo a pak jsem taky zbabělec nebo ten typ člověka, který si vždy přál být v pohodě a vždy se vyhýbal nepříjemným situacím. To jsem měla i před agorou.To byla taková stručná odpověď Pajce. Ájo, jsem ráda, že je ti líp. Já jsem vypozorovala, že každé jaro mám depky a vrací se mi i úzkostné stavy doma.A pak to zase přejde. Tak snad to bude dobrý a držím palce s písemkou.A taky jsem chtěla napsat Janě nebo Jae, že když navštívíš psychiatra tak se vůbec společensky neodepíšeš. Nezlob se, ale to je úplná hovadina. Mám pocit že v Americe kdo nemá psychiatra nebo psychologa, tak není normální. Je mi líto, že jsi na to sama, ale nejsi žádný blázen. Když si přečteš tyhle příspěvky, tak ti to snad musí být jasné. Já jsem přestala k psychiatrovi chodit před rokem protože mi přidělili doktorku, která mě tak vytočila, že už mě tam asi neuvidí, ale do té doby jsem docházela a když sedíš v čekárně, tak jsou tam z devadesáti procent lidi, na kterých bys nepoznala nic.Já jsem dva roky jezdila do práce a z práce taxikem. Trochu se mi to prodražilo, pravda. Určitě to nebude ta správná cesta, ale do práce jsem musela.Já bych se prostě rodině svěřila. Nebo aspoň někomu z ní. Nebo nejlepší kámošce. Takhle si musíš připadat jako v nějaké kleci a strašně sama. Ono to stačí i když o tom všichni vědí.Ájo a napiš mi na mail, jak si dopadla ve škole. Zatím se mějte krásně.

Jaa (St, 19. 4. 2006 - 03:04)

Volam o pomoc uz dlouha leta az tady vidim,ze nejsem sama.Trva mi podobny stav asi 18 let a tajim to.Stydim se pred rodinou.Vsichni jsou v pohode a mysleli by si,ze jsem totalni cvok.Nejela jsem hromadnou dopravou radu let,jsem nemocna a potrebuji navstevovat obcas doktora,sama si lecim cukrovku,tlak,a jine.Asi nato jednou pojdu.Jenze kdyz navstivim psychiatra,budu spolecensky odepsana.Tak,co mi poradite?Vlak mam 5 minut od domu,kdyz do nej nastoupim,tak z nej snad vyskocim za jizdy...

ája (Út, 18. 4. 2006 - 21:04)

milá Maruško,vůbec si neumíš představit,jakou mám z tebe radost!Jseš fakt dobrá,řekla bych úžasná!Začátek je vždycky nejhorší a ty to máš už za sebou.Ještě jedna věc,která je důležitá a která ti může pomoct-dýchání.Tedy správné dýchání.Až se ti někdy udělá blbě,soustřeď se na to,abys dýchala úplně klidně.Ani zhluboka,ani zrychleně.Chce to cvik,ale až to zvládneš,máš téměř vyhráno.Viděla jsem v dokumentu v TV,jak se dá silná ataka přivodit špatným dýcháním.No a já jsem už v pohodě,trochu se o mě pokoušela depka,ale už je to pryč.Někdy se toho na člověka sesype moc a je těžké to ustát.Mysli na mě zítra,mám ve škole písemku a zkoušení.Gratuluju k úspěchu.Na mail napíšu příště,jestli chceš,napiš ty.svdm"iol.cz

Pajka (Út, 18. 4. 2006 - 18:04)

Marie, tleskám Ti!!! To je přesně ta správná cesta. Za sobotní venčení psů zasloužíš odměnu! MUDr.Praško přirovnává strach nutný k překonání agorafobie=vyjít do expoziční situace ve Tvém případě jet venčit psa, ke zdravému člověku, který stojí na skokanské věži vysoké 15 m a má z ní skočit do vody. Takže docela dost kuráže je třeba. Nevím, jestli jsem sem dávala odkaz na www.diagnozy.cz, tam je dobrý dokument o agorafobii.

xxx, co způsobilo, že nezvládlas léčení?

xxx (Út, 18. 4. 2006 - 15:04)

Ahoj, já mám agorafobii 3 roky, byla jsem na léčení v Pze, ale nezvládla jsem to. Napiš mi maila na AMULETA"seznam.cz

marie (Út, 18. 4. 2006 - 13:04)

Omlouvám se za tu strašlivou hrubku. Takže oprava. Vyvenčili jsme jejich psy.Je to asi zvláštní, ale z češtiny jsem mívala jedničku

marie (Út, 18. 4. 2006 - 13:04)

Ahoj Ájo, to mě mrzí, že u tebe není vše v pořádku. Já ti naopak chtěla moc poděkovat, ani nevíš co jsi pro mě udělala. Teď v sobotu jel můj chlap venčit psa do lesa kde už jsem dva roky nebyla a zeptal se mě jestli nechci taky. Nejdřív jsem řekla, že jo a za pět minut jsem začala brečet a řekla, že nikam nejedu. Odešel a já si vzpomněla na tebe a řekla jsem si jaká jsem kráva a vystřelila z bytu s nezavázanýma botama a nevyčištěnýma zubama a ještě jsem je stihla vteřinu před odjezdem. V lese bylo krásně a pak jsme ještě byli pro benzín a já pak ještě navrhla stavit se u jeho rodičů na vsi u Děčína a tak jsme je probudili a vyvenčili jejich psi. Je fakt, že doma se mi za hodinu udělalo děsně blbě , ale ono to půjde a kdyby nebylo tebe, zůstala bych doma a brečela.Nevím jestli se ti něco sere psychicky nebo normálně. Kdyby to bylo psychicky, tak to přejde. To vím jistě. Jestli to jsou jiné věci a nevíme jaké, tak jen přeju aby se vše vyřešilo brzy a pokud možno bezbolestně. Takže ještě jednou díky a posílám ti velkou pusu a drž se. Jestli ti můžu nějak pomoci, tak napiš.marie.budkova"seznam.cz

Pajka (Ne, 16. 4. 2006 - 19:04)

Eva, no dobrá nahoda :-)

Ajka, v Olomouci mi studuje dcera :-)
Svět je malý...
Jestli ti ta slova přinesla aspoň malou úlevu, pak nemáš, co řešit... Mám taky podivné dny a taky se mi některé věci v životě se..., ale aby byla rovnováha,. tak jiné mně zase přinášejí radost...
Hezké velikonoce všem...

ája (Ne, 16. 4. 2006 - 18:04)

ahoj všichni,dneska vám nic nenapíšu,mám úplně blbou náladu,všechno se jaksi sere...Znáte ten pocit,že všechno stojí za hovno?Omluva za ta sprostá slova,jinak to nejde...

EVA (So, 15. 4. 2006 - 12:04)

AHOJ AJKA ZELAM AJ TEBE VESELE SVIATKY.

EVA (So, 15. 4. 2006 - 12:04)

AHOJ PAJKA BYVAM NAOZAJ V HOLICI TIE KM SOM LEN TAK ODHADLA.SOM STRASNE RADA,ZE SI TAK BLIZKO,JA SOM SICE RODACKA Z KUTU,SOM TEDA ZAHORACKA,ALE MORAVU MAM VELMI RADA.CHODIME CASTO DO HODONINA NAKUPOVAT,DUFAM,ZE NIEKEDY SA DOHODNEME NA STRETNUTI.MOC TA ZDRAVIM A PRAJEM VESELU VELKU NOC.

ája (So, 15. 4. 2006 - 10:04)

a já bydlím 6 km od olomouce...taky dobrá náhoda...

Pajka (Pá, 14. 4. 2006 - 21:04)

Evi, přemýšlím, co je na Slovensku 3 km od Hodonína a napadá mě jen Holíč, který je ale 7 km po silnici jako nejbližší anebo mi něco uniklo anebo Tobě nula za trojkou... V Hodoníně totiž pracuju a bydlím jen 5 km od něj :-) dobrá náhoda, že?

EVA (Pá, 14. 4. 2006 - 20:04)

AHOJ PAJKA,AJKA A VSETCI OSTATNI.JE STRASNE FAJN,KED VIEM,ZE NIESOM SAMA S PROBLEMAMY KVOLI AGORE.VSETKY PRISPEVKY MA VELMI POSILNUJU.BYVAM NA SLOVENSKU 3KM OD HODONINA.NEUROL MI PREDPISUJE OBVODNY LEKAR,INDE NECHODIM.PRETOZE PSYCHOLOGICKA MI POVEDALA,ZE TYM TRPIM VELA ROKOV A MAM TO CHRONICKE A NEDA SA TO LIECIT,PSYCHIATR MI NAVRHOL USTAVNE LIECENIE,ALE TO NECHCEM,ONKOLOGICKE MI STACILO.NO A TAK S AGOROU BOJUJEM SAMA.NIEKEDY SA CITIM FAJN A NIEKEDY SU DNI DOST NEPRIJEMNE.ALE NA ONKOLOGII SOM POCHOPILA,ZE VELA LUDI,KTORYCH SOM TAM DENE STRETAVALA,ONI MALI PRAVO SA BAT O ZIVOT,VIEM,ZE I JA MAM PROBLEMY,ALE KAZDE RANO,KED SA ZOBUDIM,SI UVEDOMIM,ZE TO SU PROBLEMY ZVLADNUTELNE.NIESOM VYLIECENA,ALE CHCEM ESTE POVEDAT,ZE V TEJ TAZKEJ CHVILI,HLAVNE KED SOM DOMA SAMA,SPOMENIEM SI NA SVOJU SLEPU SESTRU Z OLOMOUCA,KTORA MI NIEKOLKO KRAT POVEDALA;DALA BY SOM VSETKO,ASPON ZA JEDNO VIDIACE OKO,TY MAS OBIDVE ZDRAVE,TAK SA SNAZ A VAZ SI TO VED VIDIS NA SVET KTORY JA NIKDY NEUVIDIM.A TAK VIEM,ZE NAOZAJ SU NA SVETE OVELA NESTASTNEJSI LUDIA A PRETO NIEJE SPRAVNE,ABY SOM SA TOU MOJOU CHOROBOU STALE ZAOBERALA,VED ZIVOT JE FAJN.VSETKYCH ZDRAVIM A DRZIM PALCE.

ája (Pá, 14. 4. 2006 - 16:04)

Ahoj Maruško,musím se fakt smát,že může někomu připadat nádherné vynadat někomu na úřadě...kdybys to řekla někomu jinému,kdo ví,co by si myslel,každopádně já ti rozumím a navíc s tebou souhlasím.Nejlepší na tom je,že se na ten úřad vůbec dostanu.S tou hpnózou je to složité-pokud se bojíš,tak nevím,jestli do toho vůbec jít.Možná ani účinek by nebyl takový,jako kdybys tomu opravdu věřila.A po netu-o tom jsem neslyšela ani nemám vlastní zkušenost.Mě ta hypnóza opravdu pomohla na 3 roky a to jsem si u toho říkala,co ta psycholožka vykládá za nesmysly-jak jdu v zimě v lese,pod nohama mi křupe sníh a tak.Ale fakt to zabralo.No a stou závistí-trošku ti závidím,že jsi měla práci,kterou jsi milovala.To já říct nemůžu.Alespoň zatím.Drž se a piš,jak pokračuješ.

marie (Pá, 14. 4. 2006 - 08:04)

A taky by mě zajímalo co mi tak můžeš závidět.

marie (Pá, 14. 4. 2006 - 08:04)

Ahoj Ájo,každý má chyby. Pro mě je možná dokonalý dalajlama a pak už o nikom nevím. A to že jsi vynadala zedníkovi je v pohodě. Já si netroufám se kolikrát ozvat protože si připadám, že když nefunguju jak bych měla, tak nemám nárok. Takže to, že jsi byla drsnější je pro mne známka toho, že máš určitě zpátky sebevědomí.Co vlastně studuješ? Z hypnózy mám trochu strach. Je jasný, že to musí ten dotyčný ovládat, ale stejně. To se vážně bojím.Dostala jsem teď kontakt na jednu psycholožku a myslím, že bude dobrá. Má to jeden háček. Je z Ostravy, ale psala mi, že bychom mohly zkusit něco po netu. Tady píšu všechno možné, ale už týden se připravuji jak a co jí napsat. Až něco zplodím, tak poreferuji.Drž se a buď klidně drsná.Důležité je lidem neubližovat, ale pustit někdy páru, hlavně v souvislosti se řemeslníky mi nepřipadá jako nic strašného.Hlavně už když jsi psala, že by ses měla nad sebou zamyslet znamená, že už jsi to udělala. Pa. p.s. A hlavně ty můžeš i vyrazit někomu vynadat na nějaký úřad. To je přece nádhera

ája (Čt, 13. 4. 2006 - 16:04)

Maruško,ono to tady vypadá,jak jsem v pohodě a bezvadná baba,ale není to tak.Taky mám své chyby a nedostatky.Zrovna dnes jsem vynadala zedníkovi,možná zbytečně drsně,asi to šlo vyřešit líp.Jsem asi moc přísná a měla bych se nad sebou zamyslet.Každopádně školu fakt doporučuju,dozvíš se plno nových informací a navíc se taky zasměješ...Je to sranda,když na starý kolena píšeš taháky nebo opisuješ...Kdybys měla možnost jít na hypnozu,to zase pomohlo mě.I když asi taky záleží na tom ,kdo ji dělá.Víš,že ti něco závidím?

Marie (Čt, 13. 4. 2006 - 07:04)

Ahoj Ájo, já se netoulala, ale to jak jsem se chystala na tu velkou událost mě pak sklátilo a ležela jsem týden se zánětem dutin a teď doháním práci. Ono je to těžký když je člověk sám sobě šéfem.Mimochodem tak kniha od doktora Praška mi hodně pomohla hlavně v začátcích. V těm momentech kdy jsem si připadala jako úplný cvok jsem se vždy dočetla, že to jsou úplně normální stavy při agorafobii a to mě vždy uklidnilo.Zkoušeli jste někdy někdo Bachovu květovou terapii. Já kdysi ano a myslím, že mi to pomáhalo. Je pravda, že účinky nejsou takové jako po prášcích, ale cítila jsem se lépe. Znovu se chystám, že začnu kapičky užívat.A taky jak už jsem kdysi psala mi dost pomohli léčitelé. Taky to nefunguje pořád, ale když vám jednou za čas srovná energii v těle je to úžasný pocit a člověk se tak jakoby napřímí a ztratí pocit zkrouceného žaludku, knedlíku v krku atd.Jenže tady v Děčíně, kde už jsem nějaký rok nikoho neznám takže už jsem si dlouho od nikoho nenechala udělat dobře.Vím, že stejně je to všechno jen na nás, ale tyhle věci taky pomáhají. Jo, a jóga. A v mém případě mobil. Je pravda, že někdy provolám víc peněz, ale je dobré mít někoho kdo ví jak na vás a já v případě nutnosti volám své nejlepší kamarádce a ona mi vždy zaměstná mozek. Je to sice berlička, ale taky pomůže.Ájo, gratuluju ke studiu. Ty vážně začínáš nový život. Paráda. Ještě nějaký mezikontinentální let a pak bys nás všechny mohla dát dohromady

Reklama

Přidat komentář