Agorafobie

Klárko ahoj mně také nevadí tma ,také je to zvláštní,přesně to co píšeš,je u mě.A dnes mě bolí snad celý člověk,stará baba,,,,,,,,,,,,,,fakt,jak revmatik,změny počasí mě ničí

Zdenku, děkuji. Já vždycky říkám, že mám pocit jakobych zdolala Mount Everest, ne, že bych prožívala euforii horolezce, to ani náhodou, ale spíše se vzpamatovávám z útrap po překonání vysokohorské nemoci, edému mozku, nedostatku kyslíku a vůbec celkového vyčerpání organizmu z nad. v. A teď ať mi někdo vysvětlí, jak nás vůbec někdo může pochopit, co se s námi děje a jak hrůzné pocity a stavy nás pronásledují, když třeba já, ve vší úctě k "Tvé" SF,(ne)chápu, že je Ti určitě stejně blbě jako mě (a asi proto, že mi komunikace s cizími lidmi, dokonce s lidmi exponovanými ve veřejném životě, ať na poli kultury nebo politiky - vyžaduje to mé zaměstnání, nedělá sebemenší problém). Já to samozřejmě CHÁPU, ale jak se do nás má vcítit naše "nepostižené" okolí? Já třeba jsem ochotna než někam vyrazím, pokud to není stereotypní denní pochod již rutinní, obtelefonovat a pod různými záminkami a úplatky si zajistit doprovod někoho z příbuzenstva, je to velmi konspirativní záležitost, protože má choroba je stále v utajení. A ta malá část rodiny, která o tom ví, ještě dnes je mi schopna říct " tak už běž, já tam přijdu až za hodinu". Prostě oni vůbec nechápou... Přeji také pěkný víkend všem.
Zvláštní, mi nevadí tma, tam se jakoby schovám, jsem taková anonymní (na té ulici).

Kláro, i já přeju Tvé mamince uzdravení a Tobě potřebnou sílu. Já jsem musel před dvěma roky taky volat rychlou moji mámě. Málem vykrvácela z nosu, museli jí

Ahojky Klárko díky.A tobě též jen už ty dny aby byly jen a jen lepší.Vlastně to tu přeji všem.Krásný a pokud možno pohodový víkend všem

Děvčata, moc vám děkuji za podporu, také se snažím být optimistkou. Lenko, to je dobře, že máš své šťastné období, kéž by to vydrželo. Já si také nemyslím, že agorafobik by agorafobika podržel. Já mám pocit, že je to dost nakažlivé, ale nebránila bych se osobnímu kontaktu se stejně "postiženou osobou". I když, kdo ví, třeba by "nouze naučila agorafobika housti" a navzájem se dokázali podpořit.

A abych nezapoměla Klárko držím ti moc palečky a neboj bude líp uvidíš.

Ahojky už jsem tu dlouho nebyla.Jak je hezky snažím se chodit ven,sice né sama ale s kámoškou.Je fajn mít někoho ským je jít.A navíc tentokrát mě už nemusí prosit nebo tak něco.Mám klidové období asi skoro měsíc,je mi fajn,poctivě chodím k psychologovi a kupodivu mi sezení pomáhají.Ale jak říká on,je to tím že už umím stouto nemocí pracovat.Vím že přijde období pohody a klidu a jsem schopná fungovat na 100 procent.A pak?Zase to horší ale naštěstí už né v té fázi jako kdysi ale vdaleko slabší.Probírali jsme i to jak tu nedávno padlo že by se sešli agorafobici a spolu trénovali jít ven atd.Podle psychologa to není šťastné řešení.Spíš by agorafobik měl pokud to lze chodit ven se zdravým člověkem.V agorafobikovi bohužel venku oporu nemáte.Přirovnával to např:jakoby chtěl alkoholik podpořit alkoholika vtom že pít nebudou oba.A jeden to poruší a napije se a druhý se přidá.To samé u agorafobika udělá se mu náhodou zle,přijde ataka a nemáte záruku že vtom stresu se nerozjede i u Vás.Proto jsem ráda že mám to štěstí že mám ským chodit ven.Přeji tu všem od srdce aby vám bylo conejlépe.Mě je zatím fajn,tak dlouho jsem se opravdu necítila.Ale jedno negativum tu stále převládá:cestování vlakem a autobusem.

Klárko,,,,,,,,,,bude líp a drž se,,,,,,,,,

Díky, díky za rady a povzbuzení. Celá tíha situace neleží jenom na mé osobě, naopak, takovým pilířem je má starší sestra, velká organizátorka. I další nejbližší příbuzní jsou ochotni kdykoliv pomoci. Já jsem spíš v roli naslouchače, mám trpělivost si povídat, nikam nespěchám... Kdybych se nemusela přesouvat z místa na místo, tak bych snad ani ty léky nepotřebovala. Anežko, s agorou se už peru víc jak dvacet let, má fixace není míněna tak, že bych nebyla schopna bez matky "učinit krok", dokonce jsem žila jednu dobu na druhém konci Evropy a konkrétně tam jsem byla docela ve formě, ale mám ji prostě moc ráda a úplně logicky se o ni bojím. Velmi dobře si rozumíme a teď už poslední rok a půl žijeme vlastně pod jednou střechou, spolu se sestrou. Já nevím jaké zkušenosti s agorafobií máte konkrétně Vy, ale já jsem s ní čas od času dost na štíru. Z předešlých příspěvků Hanky i ostatních je evidentní a mé zkušenosti to také potvrzují, že jakmile na nás dolehne větší stresová záležitost, choroba zaútočí s větší intenzitou. Také bych velmi ocenila jakoukoliv radu jak se té potvory navždy zbavit. Tisíckrát, milionkrát si mohu říct běž, běž, neboj se nic se nestane, ale prostě to nejde! Hanko, je to už opravdu lepší, ale domů asi až po víkendu.

Anežko poradte něco na agorafobii,
já se s ní peru dost dlouho,mám i psychoterapeunta.

Klárko...........neboj to se určitě zlepší,ale aby tě to nestálo všechny tvé síly,pozor na to,,,,,,,,,,,,,,,,máš ještě rodinu ,aby ti pomohla ,myslím mimo sestry?

Kláro, navštivte nějakého psychoterapeuta. Vaše potíže mohou pramenit z fixace na matku a z úzkosti, že se o ni nebudete moct starat. Postavte se na vlastní nohy bez léků.

Tak dnes jsem se překonala. Byla jsem za maminkou v nemocnici, celou cestu jsem absolvovala pouze za doprovodu oxazepamu a jinak sama. Já nevím co si mám o tom myslet. Užívám cipralex, půlku ráno, ale problém s agorafobií mi nijak zvlášť neřeší. On mi sice potlačuje emoce, ale na takový vzdálenější pochod si netroufám. Maminku nám propustí v pátek domů, ale je naprosto odkázaná na pomoc, nepostaví se na nohy, je úplně slaboučká, bezvládná, ale to nevadí, hlavně že žije. Jsem na ni moc fixovaná. Věřím, že to postupně bude lepší, už teď se mi zdá, že dělá pokroky, třeba co se týče artikulace, to mluvení bylo dost narušené. Ještě, že je doba dovolených, že se jí budeme moci se sestrou bez přestání věnovat.

Klárko moc ti držím palce,to víš ,ale někdy je to málo,vloni nám zemřel manželův tatínek 92,do posledního dne čilý jako rybka,přesto mě to skolilo ,byl strašně fajn,a miloval vnoučata.A tak vidíš,že člověk nikdy není připravený na to nejhorší,ale uvidíš,že mamka se z toho dostane a bude to ještě dobré,moc ti to přeju.
Prostě zdraví je to nejcennější co máme,škoda,že to plno lidí nechápe,vid?

Mamka je už hodně stará, od čtvrtku je v nemocnici po mozkové mrtvici, ten rozsah ještě není znám, CT vyšetření až zítra, je to hrůza, z vteřiny na vteřinu je z ní úplně jiný člověk, doposud byla po stránce intelektu a komunikace bez problémů, velmi sečtělá, jediná, která snad chápala co prožívám. Jsi hodná... Ten stav té roubenky vyšel najevo až po nějaké zevrubnější prohlídce? Je to škoda, člověk není nikdy dost opatrný, hlavně ať nepřijdeš o peníze, nervům takové trable také neprospějí. I když máš pravdu, zdraví je to hlavní.

Kláro a co je mamince ?Doufám,že to dobře dopadne,naděje umírá poslední.Já věřím v zázraky.
A já si pro změnu v 52 koupila mini roubenku a je totálně k demolici,tak odstupuji od smlouvy,no ale uzavřela jsem to tím,že nejde o život,zatím nevím jak to dopdne.Když se daří ,tak se daří,,,,,,,,,,,,,,,,drž se a at vše dobře dopadne,zdraví je to nejdůležitější,čert vem chalupu,vid?

Hanko, špatně, špatně. Velmi vážná nemoc maminky, jsem zoufalá, ale neztrácím naději. Nechci si připustit nic fatálního. Vlivem těch našich různých uklidňováků jsem jakž takž, chtěla bych brečet, ale nějak mi to nejde, jsem v takovém útlumu, ale tu pitomou agoru to stejně neřeší. Takže jsi měla moc práce, to je také dobře, já ve svém zaměstnání mívám před závěrem šk. r. také velký shon, prázdniny jsou celkem klidné, tak se opatruj...

Kláro............bud v klidu o mně to také nikdo ve škole ,jkde jsem učila SS,také nikdo nevěděl

Kláro nestíhala jsem,konec školního roku ,závěrečné zkoušky ,plno práce,pak mě brala záda,nějak jsem nestíhala,a jak ty?
Válčíš?

Velmi závidím všem, kteří nemají zábrany se svěřit svému okolí. Já to prostě nedokážu. Dokážu hovořit docela otevřeně i o velmi intimních záležitostech, netrpím absolutně sociální fóbií, to bych si vzhledem ke své profesi ani v náznaku nemohla dovolit, ale co se týče agorafobie, tabu, blok, stud....
Hanko, pravdu díš... Dlouho ses neozvala, co s Tebou bylo?

Nefobiku,,,,,,,,,já se tedy cítím horší než ostatní,i když je mi 52,mám vzdělání,rodinu,ale přesto se cítím horší,protože některé věci sama nezvládnu.
Michale.............přečti si o agorafobii,a hned budeš vědět co máme za problémy
Elo,,,,,,ano máš pravdu je to pozůstatek dřívější doby,ale i dnes ti plno lidí řekne co si to vymýšlíš?
Zdenku,,,,,,,,,,také si myslím,že psychiatrie má ještě hodně,hodně co dohánět,ale to víš psychika není slepák ,který vyoperuješ