flirtování a vztahy přes internet

Přeji Ti hezký den, četl jsem tvé řádky a myslím že ti rozumím...dneska jsem se díval na DVD na jeden film, který o tom také pojednává...co bys chtěla v životě prožívat?..augustín'

Ahojky Taky bych ráda přispěla ktomuto tématu taky si občas začetuju a také se mi nedávno stalo že jsem si popovídala s člověkem kterej měl podobnej problém i když o něco dříve než já ve vztahu ze kterého odešel a já si tím že si otom mohu popovídat dost ulevila je pravda ža si nedělám žádnéidee o něm ani olásce ale je pravda že stát se to zamilovat se pres net asi dá a jesdtli se clověk nezamiluje aspon si příjemně popovídá což vrealu kolikrát vůbec nejde a ani není ským:-)'

Ahoj, tady jedna vyléčená závislačka na internetu:) Neseznámili jsme se přímo v síti, ale v reálu, ale email nám zůstal jako jediná forma komunikace, protože jsme bydleli dost daleko od sebe. Asi dobře znáte to napětí, jestli bude ve schránce dopis:) V té době se ještě dalo přeposílat z mailu na mobil, že člověku došla zpráva, takže to byla zároveň i závislost na mobilu. Několikrát jsme se setkali, jenže problém byl v tom, že já jsem se víc zamilovala do něj, než on do mně (i když se se mnou seznámil on, ne já s ním). Po roce jsem to ukončila, protože už jsem to nemohla vydržet. žila jsem jen z jeho mailů, ale stál jen o přátelství, i když jsme ani jeden neměli žádného partnera. No dostávala jsem se z toho ještě dlouho, ty maily (tj. jeho osobnost, kterou jsem znala i z reálu) mi tak hrozně chyběly, ale v jednom se mi hrozně ulevilo - už nejsem závislá na mobilu a na mailu. Netřesu se každý den, jestli už mi přišla zpráva, a víkendy si užívám, protože dřív pro mne neměly cenu, jelikož mi žádné zprávy nechodily. možná přestanou i sny, které se mi ještě teď zdají. Nemám ale už chuť jakkoliv se realizovat co se týká partnerských vztahů na internetu, i když nikoho nemám a chtěla bych najít přítele, mám strašný odpor k seznamkovým stránkám a raději bych se seznámila někde normálně a vůbec bych nejraději internet ze svého budoucího vztahu úplně vyloučila.'

proboha děvče zlatý ihned to s tím internetem skoncuj..vím o čem mluvím....važ si manžela a hledej na něm jen to dobré :o)'

svatá pravda... on-line:+'

Jediná rada jako při kterékoliv závislosti je " už více to nebudu otevírat a už si nebudu s nikým psát".Potom mám zbytečné myšlenky,které mne odvádí od skutečného reálného života. A nebo to dotáhnu do konce,kdy si několikráte třeba i "zašukám",abych vystřízlivěl a poznal,že není všechno zlatem co se třpytí.Ale to nejdříve se musíš několikráte spálit,aby jsi tomu věřila,že ta kamna jsou horká.Proto rada zkušeného je stejně většinou zbytečná.Zkušenosti se nepředávájí,ale získávají.'

Ahoj, mám problém. Když si na něco zvyknu, pak těžko odvykám, ale to asi nejsem sama. Nedávno jsem zabrousila na chat a poznala v jednom z chatujících svého starého kamaráda. Neviděli jsme se už několik let. Nic mezi námi nikdy nebylo, jen jsme se potkávali v partě kamarádů. Chatovali jsme, psali maily, volali... Stala se s toho moje droga. Ale jsem vdaná, mám super chlapa, rozumíme si, nic mně nechybí. Večer sedím natěšená u PC a čekám, až tam ON bude. Manžel hodně pracuje, ale na mě si čas udělá vždycky, zatímco já takhle blbnu... Zajímá mě názor, díky.'

Rady, těší mě, že stejný názor jako Ty má možná hodně mužů. Já zatím stále ještě doufám, že jednou k němu dospěje i můj přítel (roky už na to má, ale někteří muži nedospějí asi nikdy).Rozhodně nejde říct, že to toleruji 4 roky. Dlouhou dobu nás dělila větší vzdálenost, i když jsme byli spolu většinu víkendů. Věděla jsem, že věnuje spoustu času (tenkrát převážně pracovní doby) internetu, ale měla jsem jen nejasnou představu o tom, co tam dělá. Že se ale stále pokouší seznamovat s dalšími ženami, to jsem pochopila brzy, jeho inzeráty v seznamkách jsou nepřehlédnutelné.Později začal podnikat a stále víc se věnoval internetu i doma. Pokud jsem ale byla s ním, nebylo to nijak intenzivně, po mém odjezdu si to bohatě vynahradil. To už jsem trochu něco věděla o tom, co dělá, ale teprve když spolu žijeme (asi 1,5 roku), chápu, jak moc je na internetu a chatování závislý. Dřív ho ještě trochu omezovala cena za připojení, dnes má neomezené připojení za paušál a já si tu často připadám přebytečná. Postupně jsem měla možnost poznat spoustu jeho internetových "aktivit", i když se je snaží přede mnou utajit. Chápu, že naše dnes už společné podnikání, se bez internetu neobejde, nevadí mi ani, když u něj tráví spoustu času např. vyhledáváním informací o svých koníčcích, i když by se ten čas dal využít užitečněji a příjemněji. S hodinami i celými dny a nocemi strávenými chatováním a seznamováním s dalšími a dalšími ženami (kdy často ani kvůli chatování nejde do práce), se ale smířit nedokážu. Největší krizi jsme zatím asi měli mezi vánočními svátky, kdy kromě několika málo hodin, strávil u počítače téměř celé dva týdny až do 5.ledna.Asi si většina řekne, že jsem blázen, že tady ještě s ním jsem. Někdy si to říkám i já. Na druhé straně, pokud dokáže vypnout počítač, je to báječnej mužskej a nebýt této jeho závislosti, neměla bych si na co stěžovat. K tomu hledání toho pravého - není nám už 20, oba už máme v životě něco za sebou. Vím, že každý vztah se v počátcích zdá úžasný, teprve po čase se objevují pravé povahy a chyby partnerů a ne každý vztah to vydrží. Nevidím ale řešení v tom, hledat pořád nějaký ideál. Většina těch dlouhodobých vztahů je nejen o lásce, ale i o toleranci. Otázkou je, co všechno se ještě dá tolerovat. Vím, že tento můj problém za mě nikdo nevyřeší, i když názory ostatních vítám. K napsání svého příběhu do této diskuze mě přivedlo to, že spousta dívek a žen při chatování a seznamování píše upřímně a pravdivě a uvěří krásným slovíčkům, která nejsou ale myšlena upřímně. Nezavrhuji tento způsob seznámení, i po svých zkušenostech ho doporučuji. Proto jsem třeba doporučovala i brzké setkání, u nezadaných by ani vzdálenost neměla být problémem. Nejde jen o to, zda mi ten druhý bude vizuálně vyhovovat. Často může jít i o situaci, kdy se ten druhý bude vyhýbat osobnímu kontaktu, protože ve skutečnosti ze sebe už neumí udělat např. mladého atraktivního o 20 let mladšího, což na internetu není problém a dokáže to každý.'

teď jsem to po sobě přečetl zda těch pár řádků mnou pokud možno rychle napsaných dává nějaký smysl a za chybky se omlovám ....viz např. ženaté ženy :-).já tomu říkám "myšlenkový trysk" kdy ruce a hlavně mé prsty na klávesnici nestíhají.'

no já si naopak myslím, že podobný názor jako já má daleko víc chlapů než si vůbec dokážeš předstravit. tedy těch reálných chlapů. nemyslím ty chronické internetové "kecky".že to tomu svému příteli (manželovi??) dokážeš tolerovat 4 roky je docelas slušný výkon. já vydržel chatovat tak 4 měsíce intenzivně a pak to rapidně klesalo. takové to první poblouznění a následné vystřízlivění jako u každého normálního člověka jenž navšívil chat. jak říkala jedna má bývalá virtuální netová kamarádka "zakázané ovoce ..".s tím rychlým setkáním po pár dnech ( je-li to technicky možné ... vzdálenost a pod.) by to i snad šlo. něco jako inzerát (když hledám partnera - ku). u ženáče jde tak akorát o flirt (důvod ženatých žen nedokážu posoudit - u mé již zmiňované kamarádky to prý bylo špatně fungujíc manželství a málo sexu, dle mě spíš šlo o obyčejnou závislost, i když setkat se chtěla pokud možno hned). jenže člověk akorát tak zjistí, jestli se mu ten protějšek líbí vizuálně a případně jej děsně neodpuzuje nějakými manýry ( které se klidně dají maskovat přetvářkou). jedině čas ti dá odpověď. a tu hledáš i ty. záleží co chceš ty a kolik máš odvahy, sebevědomí a ceníš si sebe sama.já například raději preferuji takové ty opravdové kamarády. něco jako posedíme večer s manželkama u vína, bezvadně pokecáme, pobavíme se apod. jenže zrovna (alespoň v mém) případě to funguje v tomhle tom přesně opačně :-(( než na chatu. v reálu je zkrátka "všehno hned vidět a slyšet".takže držím palec ať tvůj princ zmoudří a nebo toho pravého co nejrychleji někde ...kino,ulice, obchod a pod. :-) potkáš.'

Rady, po dlouhé době je to poprve, co jsem se setkala s takovým názorem u muže. Stále marně doufám, že jednou už konečně tohle dojde i mému partnerovi. A podle příspěvků spousty holek v podobných tématech asi nejsem jediná.Taky jsem se s partnerem seznámila přes internet, ale hned po několika dnech jsme se sešli. Dnes už jsme spolu skoro 4 roky.Tenkrát jsem ale netušila, že seznamování přes internet a chatování je jeho hobby, se kterým nikdy nepřestal. Obdivuji Tvoji manželku, že to dokázala mlčky tolerovat. Snažím se o totéž, ale když už to přesahuje únosnou míru, nedokážu mlčet.Myslím, že řada žen, které se zamilují do někoho, s kým komunikují na internetu, by si měla uvědomit, že často se zamilovaly pouze do své představy. Že ta osoba třeba ani vůbec neexistuje. Jsou samozřejmě výjimky, jak mezi muži, tak mezi ženami, které o sobě napíší pravdu, ale anonymita internetu umožňuje, aby si každý vytvořil identitu podle svých představ. Kolik ženatých mužů (i žen) se takto vydává za nezadané, starší si ubírají léta, mladí přidávají, idealizují svůj vzhled, vlastnosti. Nezavrhuji seznamování přes internet, jen doporučuji - co nejdřív se setkat. I tak se třeba nevyhnete zklamání, ale aspoň se nezamilujete do neexistujícího ideálu.'

taky jsem chatoval, ale čím dál víc mě postupem času štvala spousta věcí. Např. to, že se člověk strašně snadno seznamuje,potom se tvoří nové a nové nicky pro komunikaci s tím a oním a pod.Přijeď na kafe, kdy tě konečně uvidím, s manželem jsem už 3 týdny nic neměla, furt je unavený.... bla bla.ta spousta ztraceného času. Je to většinou (až na pár výjimek - zakomplexovaní stydlíni, handikepovaní ...) útěk od reality. Nic víc. Mně to nesedělo. Dokonce jsem měl pocit, že mi to dosti ničí mů vtah s manželkou(mlčky to v klidu přecházela), že mě to o spoustu věcí ošizuje. Ze mě to ošizuje o realitu běžného života.Zkrátka jsem s tím sekl. Zatím mi to nechybí.'

Taky jsem si nasla pritele pres net, teda lepe receno nasli jsem se oba:) Nechteli jsme se ucelne seznamovat, potkali jsme se na jednom diskuznim serveru, pak icq, tuny mailu a smsek a ted jsem spolu..nadhera:))

Ahoj lidičky :) Něco málo jsem si z vašich příspěvků přečetla a rozhodla jsem se taky přidat svůj zážitek :)Ač se vám to bude zdát možná divné, před dvěmi lety jsem zavítala na chat na Štědrý den. Jen na chvíli, pokecat s někým.Narazila jsem tam na kluka, který mě naprosto uchvátil. Žádné sladké řečičky, ale výborně jsme si popovídali. Uložila jsem si ho tam do poznámek, abych věděla až tam zase bude příště a mohli bychom dobrý pokec zopakovat.V té době jsem tam chodila dost často a půl roku jsem se při každé návštěvě chatu dívala, zda tam není. Nebyl. Nechodil tam moc často.Když už tam někdy zavítal, zjistila jsem že jsem ho minula o den nebo podobně.Opravdu to trvalo půl roku. Až jednou se mi poštěstilo a viděla jsem že je tam.Poslala jsem mu zprávu a začali jsme se kámošit od začátku.Nejprve jsme si psali a scházeli se na chatu, pak jsem mu řekla ať si nainstaluje icq.Na internetu jsme se scházeli často, intenzita se zkracovala, bylo to pak téměř denně. Telefonovali jsme si, smskovali, chatovali.Nebyla jsem s to se s ním sejít. Nemám tyhle scházečky ráda, ale spíš jsem se bála.Žrala jsem každé jeho slovo. Věděla jsem že ať bude vypadat jakkoliv, tak z mé strany je jasno. To tvrdil i on. Rozhoupala jsem se po zhruba osmi měsících aktivní komunikace. A jak se říká trpělivost růže přináší. Teď je to skoro rok, co jsme spolu a musím se přiznat, že je to první a poslední člověk, kterého opravdu miluju.Taky jsem ho dostala jako dárek na Štědrý den, no ne ?! :)A to podotýkám, že jsem vždycky byla tak nějak proti takovýmto vztahům.Teď si myslím, že je jedno JAK ale hlavně ŽE jsme se našli :)'

Ahoj, měli jsme krásný vztah, časem se to ale zhoršilo. Měli jsme větší výdaje a rekostruovali byt a přítelkyně si našla nějaké "internetové kamarády". Každý umí říkat krásný slovíčka, když má k tomu důvod. Kdyby mi moje sladká přítelkyně pomáhala s tím, do čeho jsme šli oba, byl bych k ní stejně milý jako dřív... Vztahy přes internet jsou útěkem z reality, měli bychom žít tak, abychom neměli důvod jakýmkoliv způsobem utíkat. Nehledejte úniky, ale dobrodružství společného života...'

Svoji zenu jsem taky potkal pres sit, ovsem chteli jsme se sejit face2face co nejdriv - prave proto, abychom si nevybudovali nejakou falesnou iluzi. Takze to netovani trvalo ani ne tri tydny. No a pokud jsme neumreli, mame se radi dodnes.

Já jsem se s partnerkou seznámil po netu a jsme šťastní... Už od začátku jsem věděl(a ona také), že k sobě patříme. Nezdálo se nám to nereálné naopak...'

Ahoj Deniso,skoda, ze jsi ke svemu pribehu nepripojila i svou mailovou adresu, kdybys sem jeste jednou nahodou zavitala, ozvi se mi, moc Ti fandim.verdie

Ahoj ! Hledám příjemnou, vyšší a inteligentní slečnu do trojky kolem 25, může být i pár. Jsme z Brna, rádi bychom to vyzkoušeli. Zkuste mi napsat, o nic nejde.'

Je to podle me individualni ... neni to tak jednoznacne rict ... NEZKOUSEJTE TO. Nevim jake jsi mela Marketo neblahe zkusenosti (klidne se podel) ale ja si nemyslim ze by me melo neco prekvapit ... rozhodne ne fyzicky. Tim jsem si vice nez jisty. A rozhodne si nemyslim ze je to v mem pripade vyuzivani.