flirtování a vztahy přes internet

Paradoxně měl dotyčný pravdu: nemohla jsi mu fakt dát lepší dárek, protože tím nejlepším je otevřenost, důvěra, nebála ses přiznat chybu... on to nepochopil, nedošlo mu, že důležitější než Tvůj zatajený vozík je to, že jsi našla odvahu být svá. Udělala jsi první krok, nezastavuj se.PS: Praha? Proč ne? Budeš-li mít někdy v budoucnu možnost, zkus to. Vrátit se domů můžeš kdykoliv.'

Dekuju za napsani, Priteli.Taky vim, ze sanci vyhrat ma jenom ten, kdo predem vsechno nevzda. Moudre vety...Ten mail jsem nakonec prece jen napsala a poslala. Tyden pred Vanoci. Odpoved: "Lepsi darek k Vanocum jsem od tebe fakt nemoh dostat!". Na dalsi mail uz neodpovedel. Zase jedna kapitola uzavrena.O Vanocich jsem nahodou nasla na Internetu forum milovniku fantasy a her s tim souvisejicich, sermiru,... Mezi prispevky se objevilo nekolik od kluka-vozickare, ktery take sermuje (pry je to tezsi v tom, ze jednou rokou musi zvladat vozik a druhou mec, ale pry uz "dost lidi posekal" - pochopitelne jsou ty souboje jen hra). Ostatni ucastnici diskuze z nej byli dost mimo, ale on byl v pohode a zadne kousave poznamky ho nevytocily. Takze jo, silni se nevzdavaji. Jeho elan fakt obdivuju. Jenze - klasika, je z Prahy a tam je hodne veci jinak nez na malomeste, kde si vsichni vidi do talire, vladnou predsudky a moznosti je minimum. Treba jednou take chytim nejakou sanci...

"Tak bych si to prala, ale... vim, ze ja uz na normalni skutecny stastny zivot narok ztratila"Nebudu Tě litovat, Deniso, to Ty nepotřebuješ, jen Tvou větu poopravím: "vim, ze ja si normalni skutecny stastny zivot musim vybojovat mnohem vic nez ostatni."A jsem přesvědčen, že tomu rozumíš. Je úplně normální být na dně, když je člověk v takové situaci jako Ty. Ale je taky úplně normální zvednout hlavu a začít žít. Vždycky je důvod, proč. Ty to víš, jen se bojíš, že to nezvládneš. Bude to těžké, moc těžké, ale až to zvládneš, a ohlédneš se zpět, budeš mít úplně jiné pocity než teď. A určitě za Tebou bude stát muž, který si Tě vybere právě pro to, co dokážeš. Držím Ti palce.'

Ahoj Marketo!Dekuju Ti za odpoved. Vlastne jsem cekala, ze mi nekdo neco takoveho napise, vim, ze nemam pravo nekomu lhat a "vodit ho za nos". Jestli mi odpusti? Ja vim, ze on je nesmirne citlivy kluk a ze me duvody dokaze pochopit, ale... tak jako tak to znamena konec. Od precteni Tveho prispevku mu pisu mail. Snad uz tisickrat a vzdycky ho smazu. Jsem zbabelec a nedokazu to. Asi mi nakonec nezbyde nez ten zbabely unik "prestat virtualne existovat", uz se mu neozvat a nebyt. Nebo spis: byt tim, cim jsem doopravdy, ale nepriznat, ze jsem si driv hrala na nekoho jineho. Ja vim, ze to take neni fer. A ze jsem mlada a mam zivot pred sebou? Jaky zivot? Take uz jsem videla dost poradu o handicapovanych, cetla prirucky o nasich "svetlych zitrcich", ale... vzdycky je to spis prezivani nez zivot a jen ti nejsilnejsi a nejmilovanejsi svym okolim jsou schopni prijmout svou situaci tak, jak je. Ja jsem v tomhle hodne slaba, bohuzel. Ale aspon zacnu zkouset nelhat a nehrat si na to, co nejsem. Jeste jednou dik!

Milá Denisko,docela mě Tvůj příběh rozesmutnil, chápu Tě, jsi mladá, chtěla jsi prožívat to co ostatní Tvého věku, ale tady se asi dá udělat jen jedno. Řekni mu pravdu.. nelži mu. Asi ho to šokuje, ale uvažuj.. můžeš si donekonečna vymýšlet lži, že jsi odjela? Pokud ho miluješ, nevystavuj ho nejistotě a řekni mu vše popravdě. Pokud Tě opravdu miluje, třeba Ti odpustí... vím máš strach, že bude konec, ale donekonečna ho přece nemůžeš "vodit za nos".. musí Tě to "ubíjet"... vždy je lepší vědět i třeba krutou pravdu, než sladké lži. Moc Ti držím palce a přeju štěstíčko. Jsi mladá všechno máš ještě před sebou, i když máš hendicap..takových lidí je víc..jen mu řekni pravdu... uvidíš že i Tobě se uleví.. držím palce.. Markéta'

Ahoj vsem! Dnes jsem se dostala k vasemu foru a cele jej precetla. I ja mam zkusenost s laskou pres internet a moc to boli, protoze nevim, jak dal. Muj pribeh je v necem podobny tomu Marketinu, ale v necem jiny. Nic na svete neni stejne. Bylo mi 16 a vsechny me kamaradky uz mely kluky, jenom ja nic - prestoze me vsichni rikali, jaka jsem skvela kamoska. Pak zacali typicke priznaky cukrovky a z nemocnice jsem se vratila s inzulinem. V tu ranu bylo vsem, co to vedeli, zatezko me i pozdravit, natoz se se mnou bavit, nekam jit,... A ja tolik chtela zit jako ostatni. Zmenila jsem skolu a v novem prostredi tajila svou nemoc, jak se dalo a snazila se ostatnim aspon stacit, rezim a ostatni nezbytnosti sly do haje. Pak prazdniny, muj "tvrdacky" pristup a... skoncila jsem na voziku. Po roce jsem si zacala gympl dodelavat dalkove, za rok snad odmaturuju. Jsem vezen sveho pokoje a jedine spojeni se svetem je Internet, ktery mame doma asi rok. Zadne "realne" pratele nemam. Na Internetu si ale clovek muze vyvyslet novy zivot, udelat si lepsi "ja", a tak jsem tam sla jako zdrava optimisticka holka plna energie. Hned prvni vecer jsem se seznamila s klukem meho veku - byl v dost velke depresi, protoze se mu zboril uz druhy vztah jeste drive, nez zacal, a ja mu zacala "pomahat" slovicky pres monitor. Pak mu vypravela o sobe smysleny pribeh a cetla povidani o jeho zajmech, snech a planech, pro dnesni dobu tolik netypickych. "Setkani" se stala pravidelnymi a najednou to prerostlo v oboustranou lasku, zacali jsme byt zavisli jeden na druhem, jenze - on mi patrne psal pravdu, zatimco ja jen lhala. Zacal me zadat o setkani, ale ja vedela, ze by to byl konec, kdyby zjistil, ze si pise s vozickarkou. Tak jsem si vymyslela, ze jedu jako au-pair a omezila frekvenci nasich virtualnich setkani. Porad na me naleha, kdy se setkame, ze me miluje a chce byt se mnou, ze on take nevypada na playboye, tak at nemam strach, ale... copak muzu? Nevim, co dal. Takhle mam konecne krasny sen, nekoho, kdo mi jako jediny pise tolik krasneho, s kym si tak bajecne rozumim, kdo toho tolik vi... Nechci, abych o tohle jedine, co me drzi nad vodou prisla, a zaroven si pripadam odporna, ze nekomu, koho mam tak rada (prestoze ani nevim, jak vypada) a kdo je tak hodny na me, jen lzu a zasypavam ho falesnou nadeji, ze si spolu jednou zalozime nase nadherne stastne pohadkove kralovstvi. Tak bych si to prala, ale... vim, ze ja uz na normalni skutecny stastny zivot narok ztratila. Prosim, napiste mi svuj nazor. Vim, ze muj "prispevek" prichazi hodne pozde po vsech predchozich, ale snad sem jeste nekdo zavita...

Simčo, bravo toto má úroveň.R.'

Markéto taky jsem tak ulítl na sexy chatu, a mám tam jednu kamarádku. Jsem v podobné situaci, ale myslím i, že to je fenomen naší doby. Chceme si udělat dobře, jde to pohodlně z domu, ale chybí realita. Mohu Ti poradit - buď toho zavčas nechej a nebudeš se trápit nebo se smiř s tím že je to 100% platonika. Jinak to asi nejde. Je to jako kdyby gambler šel do herny a nesedl k automatu.Měj se hezky a vymysli si v nouzi třeba nějaké "náhradní" řešení.Ron'

Příteli, děkuji za Tvá slova, velmi mě potěšila. Více jsem napsala do mailu. Měj se. :-)'

Myslím že tento způsob seznámení je v dnešní době normální a odpovídá dnešní technické době. Má některé zvláštnosti, některá rizika ale tak to chodí i v normálním životě. Kolik lidí se dokáže přetvařovat aby něco získali a v okamžiku kdy to mají se změní k nepoznání. Ale zrádný je v tom, že k určité formě nevěry (promiňte to silné slovo)v případě zadaných lidí jsou do cesty položeny minimální překážky. Nemusíte nikam tajně chodit, lhát a vymýšlet výmluvy. Druhý partner většinou nemá prostředky na to, aby to odhalil. Proto je to tak někdy snadné. Já sám taky osobně docela rád chatuji, ale chodím na server českých emigrantů v Americe, zde ale potkávám ženy řádově o 10 let starší a tak riziko je minimální. Přesto jsem se již se dvěma "staršími sestrami" setkal in natura a za přítomnosti mé manželky. Ono záleží co od toho člověk očekává.'

Nevim jak vy ostatni, ale me prijde tenhle zpusob seznamovani zvlastni a neprirozeny. Pokud vsak se na to podivate z druhy strany. Clovek, ktery hleda pritele nebo pritelkyni, tak vklada sve nadeje i do neceho tak nehmatatalneho a pro tuto cinnost hloupeho, jako je treba inet. /Je to asi neco jako byste se dohmatali do draci sluje se zavazanyma ocima a dofali ze si vecer pochutnate na pecene zajecince/ Nebo snad ne?Cauko MichalPS> internet byl puvodnee navrzen vedci pro vedce ;]

Tuším že se věci vyřešily samy tím nejlepším způsobem. Markéta asi vyřešila svůj problém, a já jsem nakonec taky rád, že nemusím řešit podobný. Bylo to krásné, ale nejkrásnější jsou mé děti a má rodina. Možná jsi zachránila dvě manželství, Simono. Děkuji Ti a přeji Ti hodně štěstí i lásky.'

V Tvých řádcích se skrývá mnoho pravdy. Nechci Markétě ublížit ani pouhým psaním po Netu, takže Tvá slova beru vážně, je to nezávislý pohled. Díky za ně. I když stejně si myslím, že Markéta ví, že jedna louka není život. Že vidí věci tak jak jsou. A co bude, to si dokáže vychutnat i uřídit. I Tobě přeji jen to nejlepší.'

Vím, že ani jeden jste sem nepsali poprvé za účelem nějakého bližšího vztahu. Jenže si myslím, že si tak moc rozumíte, že Vás to svedlo k sobě. Vím, může to být krásné, prožila jsem a vlastně i prožívám něco podobného, jenže pokud se to bude vyvíjet dál, budete muset změnit své životy... jste na to připraveni? Vím, je to brzo, možná zbytečně nabádám k opatrnosti, navíc, když mi do toho nic není. Nezlobte se. Jenže podobná zkušenost mi nedala, abych Vám o tom nenapsala... Je krásné se zamilovat, ale člověk vždycky zatouží po tom, přenést svou virtuální zamilovanost do reálu, což může být někdy nevýslovně těžké... Mějte se krásně.'

Čteš mi myšlenky, Markétko. Můžeme se setkávat tady i nadále, ale i já radši některé myšlenky svěřím jen Tobě. Ostatní nám jistě prominou, že si něco necháme jako své tajemství. A možná se jim to nakonec bude i líbit, protože jejich představivost a fantazie bude mít zelenou.Markétko, nechceš-li zde zveřejnit svou e-mailovou adresu, pošli mi ji. Můj e-mail najdeš v záhlaví této zprávy, stačí kliknout na slovo '

Milý příteli, tolik se mě líbí náš dialog. Každý den.. to je moc krásný. Jakmile jsem sama doma zapínám P.C. a říkám si.. odepsal?.. Neodepsal?Tvá slova působí jako pohlazení. Mám opravdu dojem, že jsme se už potkali, že se známe. A ta představa, jak ležím na louce plné květů.. slunce...potok.. s někým, kdo o to stojí je nádherná. Sním si takový svůj malý sen.. jen si tak přemýšlím, vím že tyto řádky nečteš jen Ty, ale spousta dalších lidí, kteří čekají, jak se bude vyvíjet náš příběh.. přátelství...?? Nemůžu se moc dopodrobna rozepisovat mám v takovém rozhovoru raději soukromí, ale vím že to jinak nejde. V Tvých řádcích je spousta bodů, které mě napovídají. Měj se moc hezky a těším se na odpověď M.'

Taky se mi občas zdá, že mi život háže klacky pod nohy a já mám chuť vypadnout alespoň na pár dní z toho kolotoče někam pryč, kde jsou jen lesy, louky a potoky. A třeba i někdo s podobným přáním. '

Nic nemaž, piš bez zábran vše co Tě napadá a jak to cítíš. Myslím, že můj pohled na život není až tak vyzrálý, jsou to prostě jen prožité okamžiky, které jsem zhodnotila s odstupem času. Jsou takové dny, kdy mám radost, jsem veselá a spokojená, směju se a pak jsou i takové dny, kdy si raději zalezu někam do kouta, aby mě někdo neviděl a brečím jako malé dítě. ..."Šťastný ten kdo získá Tvou důvěru"... to je moc krásně řečeno, i já jsem šťstná, když jsem hodna něčí důvěry a přátelství... Děkuju Ti a přeju krásný den. M.'

Už pět minut sedím u klávesnice, začnu něco psát a vzápětí to smažu ... prostě bych jen jinými slovy napsal to, co jsi napsala Ty. Téměř stejné názory, myšlenky. S radostí kvituji, že Tvůj pohled na život je opravdu vyzrálý, bez růžových nebo černých brýlí. Tuším, podobně vypadá i žebříček Tvých hodnot. Problémy vidíš takové jaké jsou, a umíš je většinou řešit. Šťastný ten, kdo si získá Tvou důvěru. Měj se krásně.'

To je právě to, ta moje tvrdohlavost, někdy proklínaná jindy vítaná.. nemůžu se smířit s pomyšlením, že mě něco položí "na lopatky". Každý člověk má své radosti i starosti to je přece normální, ale ty starosti, které právě sám v tu danou chvíli prožívá se mu zdají být ty největší, nejdůležitější /pro něj/, ale když se koukneš kolem sebe.. kdekdo je na tom mnohem hůř. Záleží na tom, jak se člověk s danou situací vyrovná. Někdo to dokáže sám a před takovým člověkem "smekám", jiný potřebuje pomoc přítele, mluvit o konkrétních věcech.. "rozebrat" je a pak si udělat úsudek. Nakonec zjistíš, že život je vlastně krásnej a příliš krátkej a musíš ho umět žít, zároveň tak dobře hospodařit se svými silami, energií a moc a moc si opatrovat přátelství, lásku a naučit se oddělovat podstatné věci od nepodstatných.... i když jsou věci mezi nebem a zemí kterým nerozumím... jen tuším.... :) ... no prostě je mě mnohem líp... Těším se na Tvoje řádky.. ahoj Markéta'