takže nikdo vlastně k lékaři nechodí

Myslim,ze lekar je pojem, stejne jako remeslnik ,se vsemi poctmi a opravnenymi nedostatky.Doktor limituje k pojmu fuser v normalnim zivote.K remeslnikovi chodime radi, k fuserovi z donuceni. Proc tomu tak je , necham na vseobecne uvaze

Přidám vlastní zážitek.Před třemi roky jsem měl trochu problémy se srdcem,dušnost a bolest v srdeční krajině. Obvodní doktorka mi vystavila, evidentně nerada,poukaz na vyšetření. Lékaře jsem si mohl vybrat. Vybral jsem si MUDr. Nebáznivého z ústecké nemocnice. Objednal jsem se řádně telefonicky a také jsem se včas dostavil. Posadil jsem se na chodbě před ordinací a čekal. Vyšla sestra, vrazil jsem jí můj doklad a ona, když si mne přísně prohlédla, pronesla" JÓ TAK TO STE VÝ.MUSÍM VÁS PŘEOBJEDNAT DOKTOR NENÍ." To už bylo měsíc po tom co mi doktorka vystavila poukaz na vyšetření. Mlčky jsem přijal poukaz s přepsaným datem o 6 týdnů později.Za 6 týdnů jsem se dostavil 20 minut před stanovenou dobou vyšetření. Opět jsem zaujal místo na lavici na chodbě a čekal. Sestra náhodně po delší době vyšla, a velmi podrážděně mne upozornila, že vedle ordinace je čekárna. Vzala poukaz a zmizela. Vstoupil jsem do čekárny a překvapeně zjistil, že je plná lidí. Protože jsem byl objednán na 11 hodinu, vzal jsem si v zaměstnání 2 vyučovací hodiny volno v domnění že to stačí.Ovšem zjistil jsem, že jsem v lékařském socialismu. Zřejmě byli všichni pacienti objednáni na stejnou hodinu a kdo přišel dřív ten taky přišel dřív na řadu. Vydržel jsem čekat 30 minut a pak jsem odešel. Prostě jsem to nezvládl na nervy. Předemnou čekalo ještě asi 18 lidí a doba vyšetření nebo kontroly byla cca 20 minut.Postupem doby jsem zjistil, že tak je to u většiny lékařů.Prostě vás objednají na nějakou hodinu a už vůbec si nedělají starost s tím, že jste též zaměstnaní a máte svůj čas nějak rozdělen a organizován. V dnešní době si těžko mohu vzít den volna, abych mohl pečovat o své zdraví. Takže, páni doktoři, co takhle zacházet s pacienty jako s lidmi? Sonny

Tak dobrá, ať si teda doktoři nemyslí, že jsou nej... Máme dost zážitků s lékaři /já a můj syn/. Například dost hrozné zážitky máme ze Zlína. Ale to teď nebudu popisovat. Když tam na ani ne pětileté děcko řvou, protože si dobrovolně nechce nechat píchnout injekci, tak se na mně nezlobte, ale to je trochu moc... Měli by dostat trošku pedagogického vzdělání... a nebo z druhého zlínského oddělení, kdy řeknou synovi, neboj se já ti nic dělat nebudu jen se podívu, a v ten moment mu něco stříkne /už přesněnevím kam to bylo a co to bylo, ale vím, že pak už nikomu moc nevěřil/. Dobré zážitky mám s naším ušním lékařem. Někdo si na něj sice stěžuje, ale Já si nemůžu vynachválit. Když mi v okresní nemocnici na ORL napíší antibiotika /synovi/, s tím, že má angínu, přitom dobral antibiotika před dvěma dny, a po zavolání našemu panu doktorovi, jsme se k němu dostavili a ten antibiotika okamžitě stopil, protože každý laik ví, že pokud se doberou antibiotika tak může být bílý povlak na mandlích, což "odborný" doktor z nemocnice považoval za angínu. A taky třeba když se syn osipal, a my jsme zrovna šli k ušnímu, tak mi poradil i na vyrážky, dokonce se kvůli tomu díval i do nějaké knihy.No, zážitků máme spoustu, navštěvujeme totiž hlavně Ušní, logopedii, nefrologii, normálního lékaře, ortopeda, zubaře, a teď přibude i oční....piště,piště,piště....

Jak tak koukám jsme vlastně všichni spokojeni a žádné zážitky s lékaři nemáme