tělocvik naboso

Na konec přidám ještě, co jsem slyšel u sestry, jak to má synovec (dnes 6. třída, ale na jiné škole) - díky tomuto příběhu mě začalo zajímat, jak je to na různých školách a našel jsem tuto diskusi. Mají teď od 6. třídy prý nového, nadšeného, mladého tělocvikáře (ukázali mi jeho fotku na webu školy, vypadá tak sotva na 18, ale má Mgr., takže předpokládám, že tam začal učit hned po vejšce, takže mu asi bude třeba kolem těch 25...) - je prý skvělý, všichni jeho hodiny tělocviku milují a dokonce i méně sportovně nadaní se na tělocvik prý většinou těší. Dělá ty hodiny velmi zábavné, vtipné, akční, hrají různé hry, soutěží a sbírají body - nechal si prý do tělocvičny nainstalovat audio systém a pouští k tomu hudbu, má mikrofon atd. Jako prý fakt super! Ale prý si strašně potrpí na správné obutí... Hned u východu z šaten prý kontroluje boty, a kdo nemá sálovky s bílou a hlavně čistou podrážkou, tak si musí boty i ponožky sundat a běží do tělocvičny bosky. Takže tam opravdu neexistuje, že by někdo šel cvičit v botech z venku, jako se to stává relativně často na naší základce... Asi i díky tomu tam kluci cvičí bosky mnohem častěji - v podstatě téměř každou hodinu je prý třeba alespoň jeden kluk bosky. Minulý týden měli poprvé tělocvik na venkovním hřišti a synovec si zrovna vzal sálovky očistit domů a zapomněl si je přinést. Co mě teda dost zarazilo bylo, že i přesto, že šli cvičit ven, tak se musel na tělocvik vyzout do bosa a učitel ho nenechal jít cvičit ve venkovních botech. Tomu teda úplně nerozumím, přijde mi, že na venkovním hřišti klidně mohl cvičit v teniskách, ve kterých přišel do školy - nějak nevidím důvod, proč ho nutit venku cvičit bosky. Jako nic tomu extra nevadilo, venku bylo krásně a cvičili na pěkném, před pár lety zrekonstruovaném hřišti, po horším povrchu (starý, hrubý, popraskaný beton) musel bosky přejít tak maximálně 50 metrů (asi ani ne...) od východu ze školy ke hřišti, takže jako nebyl důvod proč by být bosky nemohl... A teda zrovna našemu synovcovi to bylo myslím úplně jedno, on běžně běhá na chatě s naším nejmladším bosky všude, ten by úplně klidně šel cvičit bosky i na ten beton vedle školy. Ale stejně mi to nedává moc smysl, no... Kromě toho se měli vyzout všichni do bosa zatím jen jednou, když zkoušeli šplhat na tyč, ale bylo to jen formou doporučení, povinné to prý nebylo. Téměř všichni se ale vyzuli, v botech zůstali prý jen asi dva nebo tři žáci. Žádnou gymnastiku nebo něco dalšího, kde by mohlo být vhodné být bosky zatím neměli. O tom, jestli někdo chodí bosky dobrovolně synovec neví, v jeho třídě ne. Ale jako nemyslím, že by to měl být problém, pokud by někdo chtěl... Druhá věc, která mě zprvu když jsem to slyšel zarazila, ale je vlastně hrozně sympatická, je že učitel sám dodržuje svoje vlastní pravidla - takže i on, když si jednou zapomněl sálovky, tak se prý před vstupem do tělocvičny vyzul a byl celou hodinu bosky. To samé při tom šplhu, kde se taky nejprve vyzul a všem ukázal, jak na to. A teda obecně s nima cvičí, pomáhá jim, vše ukáže, vysvětlí atd. Z toho jak to synovec vyprávěl, tak to znělo opravdu jako super tělocvik a naprosto chápu, že mají kluci ty hodiny rádi - to je ale už nad rámec příspěvku o cvičení bosky...

No, takže jak je vidět, rozhodně to není všude stejné - naopak bych řekl, že je to naprosto odlišné učitel od učitele - jen v nejbližší rodině jsme, jak je vidět, zažili v rámci pouze tří škol snad téměř všechny možnosti - od jednoho extrému až ke druhému... A osobně si myslím, že to ani příliš nezávisí na vedení školy. To vydá třeba pouze nějaký rámcový "předpis" - třeba provozní řád tělocvičny, ve kterém třeba zakáže vstup do tělocvičny ve špinavých botech - ale ve výsledku to stejně závisí na konkrétním učiteli, jak bude daný "předpis" implementovat - tj. jestli se o něm maximálně zmíní první hodinu nebo jestli to bude před vstupem do tělocvičny kontrolovat. A různé detaily, jako co má žák dělat, když má pouze špinavé boty asi vedení již většinou neupřesňuje. To spíš si myslím že se to může v rámci školy částečně sjednotit tím, že si tělocvikáři mezi sebou některé věci třeba zkopírují jako kolegové, případně že nový učitel to začně dělat stejně jako kolega... Píšu to již přes hodinu, tak doufám, že to pro Vás bylo alespoň trochu zajímavé a že jste zjistil, co jste chtěl vědět :-) Kdyby jste měl ještě nějakou konkrétnější otázku, tak se zkusím, pokud si vzpomenu, sem občas ještě mrknout a pokud budu vědět, tak Vám určitě odpovím - ukládám si stránku do oblíbených. A až budu mít zase volnou chvíli, tak bych si rád přečetl i předchozí příspěvky - samotného mě zajímá, jak je to ještě na dalších školách... Mějte se pěkně, Milan PS: Rozčiluje mě, že zdejší systém z nepochopitelného důvodu maže odřádkování a slepuje vše do jednoho bloku. Vzniká tak z textu patlanice, která se nedá číst... - za to se omlouvám, doufám, že se v tom nějak vyznáte :-) Alespoň, že jsem to vložil jako pět příspěvků; možná jsem to měl ale rozdělit po každém odstavci - no kdyžtak příště...

Je pravda, že téměř každý šplhá na tyči naboso. Také jsem vždy šplhal bez bot.

No, ono to tak bolo, že sme sa museli vyzuť pri nesprávnej obuvi na telocvik a cvičiť bosí. Je pravda, že sme sa pri tom dosť hanbili a červenali sa. U nás sa to kontrolovalo pri nástupu a hlásení. Žiak musel nahlásiť stav cvičencov, počet neschopných a neustrojených. Správnu obuv kontroloval učiteľ a komu nevyhovovalo obutie, musel do bosa. Postihnutí žiaci sa museli pred všetkými vyzuť a odniesť si nesprávnu obuv do šatne. Keď sa vyzúvali, ostatní sa posmievali a oni sa červenali, alebo nadávali. Ja som sa tiež pozeral, keď sa vyzúvalo a pozeral som, aké nohy majú spolužiaci. Pamätám si, že som sa vždy v duchu spytoval, prečo má ten ktorý spolužiak takú, alebo onakú nohu. V puberte sme mali všetci tak rôzne nohy. Jeden ploché, další široké, potom iný zase úzke. Každý mal tiež iné prsty. Zaujalo ma to a vždy mi to zamestnávalo moju myseľ. Keď som sa musel vyzuť ja, tak som sa tiež červenal a hanbil. Vedel som, že aj ostatní skúmajú moje nohy tak, ako som skúmal ja ich nohy. A veru, že som vnímal a cítil ich pohľady a posmešky. Niektorí sa dívali uprene. To už mi bilo srdce kdesi v krku a šumelo v hlave. Nedalo sa však nič robiť. Tak som musel odcvičiť bosý až som mal z toho závrate. Nuž, tak som to vnímal ja.

To asi bylo správné, umýt si nohy po tělocviku naboso. Ale za mě jsem to nezažil. Chodil jsem na ZDŠ v70. letech, na pražském sídlišti. Na tělocvik jsme se jako malí tak první až čtvrtá třída převlékali ve třídě. A když někdo cvičil bos, tak šel bos až do tělocvičny, po chodbách, po schodech. Po tělocviku jsem šli všichni rovnou do třídy. Asi od té čtvrté, nebo páté třídy jsme se převlékali v šatně a kluci a holky už každý ve své a kluci cvičili s kluky z vedlejší třídy, děvčata s děvčaty. Když někdo cvičil bos, tak si nepamatuji, že by si šel mýt pak nohy - tedy z kluků, u děvčat nevím. A to se většinou kluci zouvali až v tělocvičně, až na příkaz učitelky, i když neměli správné boty, tak se sami v šatně nezuli, nechtělo se jim být bosky. Někdy jsme při tělocviku šplhali na tyč, to jsme byli bosky všichni, i když ne na celý tělocvik. A někdy jsme jako kluci hráli takový sedavý fotbal, při kterém jsme lezli po zadku, všichni museli být vyzutí, někdo si nechal ponožky, někdo byl bos. No ale nožky si taky pak nikdo mýt nešel. Někomu to dnes může možná připadat nechutné, ale tak to prostě bylo, nikdo to tehdy neřešil. Nevím, jak to mají děti dnes, při šplhání jsou taky bosky, někdo taky možná na celý tělocvik, zda si potom umyjí nožky, nevím. Ono je to opravdu chvilka, si opláchnout nohy, asi by se to o té přestávce při převlékání stihlo, ale nikoho to prostě nenapadlo....

Proč by nemohli psát ouchylové, pokud píšou k dané věci?

Jsou totiž diskuze kde si "místní samozvaní velitelé" hrají na jakési strážce a musí ostatní komandovat.Většinou jsou to ti co doma musí,nejen kvůli svým deviacím,držet zobák a tak si to vynahrazují na netu.

Ty jsi nějakej ouchyl?

To se kdysi dělalo. Byl to léčebný tělocvik, aby se vyfiltrovali vady postavy před nastupem do Školy. Dnes se na to kašle...