alkoholismus

Hele Archive, neštvi mě, zvedni se z těch sraček a začni se sebou honem něco dělat! Ty tvý výmluvy, že nevěříš doktorům

hm, se mi líbí, pěkně přikurtovat k topení ... já jen mám takovej dotaz, to tady nikdo z vás není alkoholik, že pořád píšete ty žvásty o silné vůli??? Copak nevíte, že právě alkoholik má nejsilnější vůli ... pít pít pít. Silná vůle je k řešení alkoholismu zcela kontraproduktivní síla. Odevzdání se vyšší ( nemyslím tím zrovna božské ) vůli, hm, to dělá divy. To jo... ale silná vůle.... k čemu, ksakru!!!

Lucko,ten způsob, jak píše Karolína je fakt síla. Vím totiž, že když jeden alkoholik po léčení po čase zopakoval své pití, tak ho sestra naložila tak jak byl v hospodě,odvezla do léčeby,tam ho strčili na detoxikační oddělení-uzavřenou místnost,kde ho nechali 3 dny, pouze s dodávkou pití, jídla..Nenechali ho umýt, převléct,prostě tak, jak se budil z těžké opilosti,tak kálel pod sebe, zvracel..Nechali ho tam tak, potom si ho zavolali tak smradlavého do ordinace, následoval tvrdý pohovor,v podstatě v ponížení, protože páchnul, vypadal jako z ulice...Ale od té doby (3 roky)se alkoholu nedotknul..Bylo to výborné školení!!!Stydí se dodnes.. Takže asi takhle, přesně jako píše Karolína- nech jí, ať si žije ve špíně, smradu.Nevšímej si jí,ať si dělá co chce. Těžko jí přivážeš k topení, i když... Ale pokud je taková, jak píšeš, tak by se ti to mohlo vymstít. Jí ovšem bude stačit, když se zanedbá sama...Kašli na ní,ať si chodí špinavá a tak. Prostě si to buď uvědomí, když si jí nebudete nikdo všímat, nebo holt shnije ve své špíně...Napiš, co je nového..

ahoj Lucko, zcela chápu, že máš z matky nervy nadranc. Vím o jedné metodě, která je sice velice krutá a musíš mít silnou vůli to vydržet, ale v případě mého známého závislého na drogách to klaplo. Když se totiž o závislosti "domáknul" jeho otec, kluka jednoduše přikurtoval k topení a nechal ho tam 14 dní. Kluk pod sebe kálel, spal v tom, vztek střídala bezmoc, prošení apod. Od otce dostával pouze jídlo a pití, nic víc.Po 14 dnech ho otec odvázal a kluk má teď takovej strach se drog dotknout, protože si okamžitě vybaví, jakou dostal lekci. Vím, že to zní krutě, ale nesmíš dopustit, aby ti matka dál ničila život. Hodně štěstí...

Lucko,jak jsem to při mámině recidivě řešila já? Nejdříve jsem si jí ověřila, a potom se dostavil pocit bezmocnosti, neschopnost pochopit, proč to zase udělala, probrečené dny, noci... A dneska, když zavolá a já mám pocit, že zase buď pila nebo co, prostě se jí plete jazyk (bohužel vždy, když takto mluví, je to jasné, i když to není teď tak často-tvrdí, že nepije,ale kdo ví..), tak po skončení telefonátu to odnese manžel, děti, prostě kdo je po ruce, tak na tom si dá se říct vybiju vztek nad sebou sama, že nejsem schopná s tím něco udělat..ALe pak se mi to rozleží a řeknu si, že moje problémy taky nikdo neřeší, takže proč bych já měla řešit problémy mé matky, když nemá zájem a nestačí jí, že má zdravé děti, vnoučata, lidi okolo sebe, kteří ji mají rádi... Víš, opravdu se s tím nic nedá dělat. Já jsem jí napsala dopis a tam jsem jí jasně sdělila, že buď se dá dohromady nebo se o ní přestanu zajímat, neuvidí moje děti, neuvidí mě... Nevyhrožovala jsem,ale prostě jsem to tak cítila. Měla jsem pocit, že už se na ní nemůžu ani podívat. A pokaždé, když mám podezření, že pila, tak je ten pocit ve mě znovu.. JE to začarovaný kruh. My chceme pomoct, ale nikdo nám o tu pomoc nestojí a je pravdou, že to nejsou naše děti, abychom je přesvědčovali... Je přece zcela nelogické, aby rodiče poslouchali děti, takže na to kašlu /jasně že jen navenek...,ale to už je moje blbost/. Ať si děl´á co chce. Nech jí být. Vůbec se s ní nebav, kašli na ní. Buď jí to dojde, nebo ne. Jsi mladá, máš svůj život před sebou. Znovu opakuju, že je to cesta, kterou si vybrala ona sama jako dospělá osoba, svéprávná, plnoletá... Tak si žij svůj život a na ní kašli. Bude se ti její pití promítat do vztahu, budeš se trápit, přemýšlet, budeš zlá na jiné lidi jen kvůli někomu, kdo ti za to nestojí. A to všechno zbytečně, věř mi. Kašli na to, že je to matka. V první řadě je to člověk, který absolutně nemá komu co vyčítat, nadávat a tak..Drž se, Lucko, a věř, že nemá cenu si nechat zničit život... Vím, o čem mluvím..

Čau Pavlíno,matka je stále na psychině.Do léčebny nepůjde.Nechce.Stačila mi ale už 2x nadat a řekla mi,že ji já i sestra dáme klíče od bytu a budeme tam chodit jen na návštěvu.Z bytu ji prý nikdy nevyhodím.Strašně mě rozčiluje(a to je slabé slovo),mám na ni takovej vztek!Ale říkám si co se rozčilovat s takovou nulou.Takže buď tam příště umře a zhnije nebo se mi ji podaří vyhodit na ulici,ale budou to strašný nervy.Už teď je mi z toho špatně.Do nemocnice za ní nechodím.Myslela jsem,že se třeba trošku zamyslí,ale opět nic.Ona je buď nasraná nebo ožralá.Mezi tím nic pozitivního.Jinak tata je OK.Na víkend ho možná pustí na chalupu.Samozřejmě s dozorem.Napiš mi jak se má teď tvoje máma!A jak to v takových chvílích řešíš ty.Já jsem někdy v úplné beznaději.Lucka

Andy, mám z tebe velkou radost. Drž se a přeju ti v životě už jenom to dobré!!!! A hlavně si dobře uvědomuj, že to jde i bez alkoholu!!! Hodně štěstí, myslím na tebe. Pavlína

Ahoj Lucko! Tak co je nového? Co je s matkou? To jak jsi psala, že jí kdyžtak vyhodíš, tak s tebou souhlasím,protože pokud je to opravdu tak, tak nemá smysl na nic čekat. Ještě je na té psychiatrii nebo jí dali do léčebny? Je to opravdu hrůza. Napiš co je nového. Pavlína

Aleši, plně souhlasím s Betkou. Nezahazuj svůj život do koše, sám, jak píšeš, to nezvládneš a ti doktoři ti jistě pomůžou... Nevzdávej se, snaž se jít znovu do léčebny, dostaň se z toho, prosím... Moje matka měla recidivu po 7,5 letech, do léčebny se rok brání zuby nehty,ale nezvládá to, byť chodí ambulantně. U tebe je ale pozitivní to, že snad víš, proč jsi znovu začal.. Z mojí matky do dodnes nikdo nedostal..Je příliš tvrdohlavá na jakoukoliv pomoc. Už jsem to vzdala. Ale ty bojuj, nevzdávej se, nestyď se za svoje selhání, ještě se dá mnoho napravit,ale opravdu se raději svěř odborníkům... Držím palečky a ozvi se, jak pokračuješ..

Ahoj Alesi, napisu jen, co me napadlo, kdyz jsem Tvuj dopis cetla. Gratuluju k te dobe, cos vydrzel abstinovat, a gratuluju k presvedceni, ze za tu dobu se staly krasne veci. Taky sis prece uvedomil, ze takhle (opet s alkoholem) to dal nechces. Pises, ze "dokturkum" neveris, a neveris ani, ze by Ti pomohli AA. Ale ta zasadni rozhodnuti prece musis udelat sam, doktori, ostatni lide na setkani AA apod. Te mohou jen podporovat, ale ta tvrda prace bude na Tobe, ne? A mas prece velice silnou motivaci - presvedceni, ze to bez alkoholu bylo lepsi, ze mas skvele deti, ze se z toho chces dostat, ze tenhle zivot je nedustojny. Verim, ze se z toho dostanes. Proc koneckoncu ty "dokturky" zavrhujes, kdyz Ti to poprve pomohlo? Existuji take ambulantni lecby (v Praze napr. Ondrejov, nevim, jak v Brne), co zkusit tuhle cestu? Preju hodne sily. B.

Neustále již dva roky tady do mne kopou neznámí telepati proudem a snaží se mě paralyzovat či dohnat k infarktu (momentálně míří do srdeční krajiny). Olomouc v okruzích ulic Karafiátová 1, Komenského 9, Kosmonautů 29. Sousedé z Karafiátovy mne neustále udávají a i křivě! Radnice mi nechce povolit výměnu bytů. Dne 7. 1. 2003 mě v Olomouci u obchodního centra "Senimo" okradli! V pátek 10. 1. 2003 jsem na Karafiátově 1 v Olomouci omdlel! Vykradli mi 3x chatu, a postupně mi ji ničí v obci Huzová u Štemberka na Moravě. Mouši se na mě domluvily! Dne 27. 1. 2003, mne okradli na Wurmově 4 v Olomouci

ahoj Alesi,me zivot bez alkoholu prijde nudny.Protoze zivot je nudny,ja vim mame ho takovy jay si ho udelame.Rodina deti to je hezky,ale po case to je furt to samy.Milenec po case prijde nudny.Ale utek ke sklenicce neceho dobreho,to je neco.Sice nesnasim nektere rana,ale za vsechno se plati.Ja se neopijim do bezvedomi jen tak abych nemusela nad nicim premyslet,to je pak ruzovejssi.Olivie

Letem netovým světem jsem našel zdejší www site. Celé od začátku do konce se mi chat o alkoholismu nepodařilo přelouskat. Všechy ty osudy jsou stejně barevné. Šedé a hnědé a šedě olivově zelené. Pár příspěvků vybočuje velice mile z řady a září nádhernýma svěžíma barvama. Těchto pár příspěvků mi udělalo docela radost a povzbudilo mě osobně k cestě zpět k abstinenci. Já osobně na alkoholismus chtěl umřít docela mlád v roce 1989. To mi bylo 26 let. Jednoho dne jsem si v nějakém pudu sebezáchovy umínil, že vlastně ještě zdechnout nechci a kterýsi první den ledna 90 jsem se potajmu vkradnul do PL léčebny Brno- Černovice, poněvadž jsem tušil, že tam existuje něco jako protialkholní oddělení. Nevím, jak se to těm podceňovaným doktůrkům podařilo, ale úspěšně jsem abstinoval přesně 12 let, 10 měsíců, tři dny a 8 hodin. V této docela dlouhé abstinenční době jsem prožíval velice krásný život. Našla si mě nejskvělejší manželka, jakou jsem mohl pro život dostat. Narodili se mi tak skvělí dva synové, že se o jejich vyjímečnosti hovoří i v různých odborných kruzích. Profesně jsem dosáhl ve svém oboru celorepublikového uznání. Prostě pohoda. Mno, a pak přišly jedny nepovedený Vánoce, hernajz, nemám Vánoce rád. Já utahaný a vyšťavený z toho pádícího světa kolem nás ... a moje manželka ze všech na světě nejmilejšíchsi ty Vánoce usmyslela, že mě vlastně pro život nepotřebuje. Samozřejmě, nebylo to rozhodnutí z hodiny na hodinu, prostě taková plíživá nemoc... tak jo, sice byly to šoky, ale pořád ještě ve střízlivosti, už jsem si za ty roky alkoholu odvyknul ... takže nějak jsem se dal dohromady pár kilometrů od lidí, co mám na celém světě nejraděj... a začal v 39 tak nějak od nuly ... a tak si sehnal krásný bydlení, nejbarevnější v mým životě... ale ta únava z tohoto světa, kterou jsem cítil, přetrvávala ... a tak já jednoho dne tak koukal kolem sebe, a říkám si, ách jo, co z tohoto života vlastně mám??? Takže v říjnu minulého roku mě nenapalo nic lepšího, jako si sednout do příjemného restoránu a poručit si lahvičku francouzského koňaku. Co Vám budu povídat .... mooooc mi to chutnalo. A nic, žádný průserový následek ... z restoránu jsem odešel po svých, myslím i docela přímou cestou .... a jak se mi krásně ten den spalo... konečně jsem dosáhnul absolutní hluboké fáze spánku ... bez starostí ... prostě nádhera. Prostě nádhera, že jsem vůbec neměl strach i za týden objednat v jiném restoránu lahvičku šampaňského z Remeše... moooc mi to chutnalo!!!! Jo jo, jenže od té lahvičky koňaku uteklo sedm měsíců ... a já přišel do svýho barevnýho bytečku, vlastně ani nevím jak, sám jsem byl překvapen, kde se to probouzím, kolem mě vše zablité a pokálené .... hmhm, a myslím už to tajné pití u mě velice někdo prokoukne, a já velice brzo rozšířím řady nějaké homeless komunity. Už mi to vůbec nechutná, a sám to pití už nezastavím. Už je to silnější jako já. Pěkná recidiva! Takže, já mám takovej dotaz, má tu někdo zkušenosti s recidivou téměř po třinácti letech??? A... co s tím??? Doktůrkům nevěřím a společenství AA se mi zdá příliš fanaticky otravné. A já o žádné třetí cestě prakticky neznám. Ale vím, že jak blázinec, tak AA to tentokrát nespraví, prostě podceňuji tyhle cesty, i když mi doktůrci poprvé pomohli. Tak pa lidičky, a když někdo budete vědět, klidně mi napište na mejlíka, těším se. Aleš

Ahoj Pavlíno,tak včera jsem to vzala jedním vrzem.Po práci jsem se stavila doma pro matku,kterou jsem zavřela novým visacím zámkem, vyzvedla ji a jely jsme do nemocnice na psychiatrii,kde jsem to už měla domluvený.Neměli z ní radost,ale je to konec konců jejich práce.Moc jsem se nezdržela a letěle na neurochirurgii za tátou.Jeho stav se myslím trošku zlepšil.Asi mě poznal a trochu jsme i vykládali.Sice se ještě mate a chce pořád odcházet,ale měla jsem z té návštěvy dobrej pocit.Řekli mi,že teď to může být jednou dobré jednou horší.Je to tak prý vždycky.No a s matkou to udělám asi následovně.Pokud začne po návratu opět pít tak ji vyhodím z bytu aby pochopila kam se až dopracovala.Ona bydlí v bytě který ji nechal táta kdýž se rozvedli s tím,že ho ona vymění za dva a ona bude mít jeden a my se sestrou druhej.Neudělala tak,protože prej se ten byt dá za 1/2 roku odkoupit a pak draze prodat.Ona ale nemá práci a počítá s tím,že ji budou nájem platit všichni okolo.Já ji nebudu nic přispívat pokud ona bude v bytě chlasta,válet se a devastovat ho,takže ji prostě vyhodím.Vzměním fabku a bude klid.Už je mi to opravdu jedno co s ní bude,protože já se za ni neustále snažit nemůžu.Už mi opravdu a definitivně došla trpělivost.Teď budu mít ale od ní min. na 14 dni klid tak to je dost pozitivní.A co ty a děti?Jak se máte.Kolik je ti vlastně let?Mně 26 a bydlím v Olomouci.

Ahoj Pavlina a aj vsetci ostatni!Vidim, ze si zlata zena, a snazis sa pomahat komu mozes. Mam sa fajn, stale sa drzim. Ani ma alkohol nenapadne. Je to iny zivot. Fakt dik.

Lucko,musíš se domluvit s nima na té psychiatrii, řekni jim, jak to opravdu je. Nic si hlavně nevyčítej, udělalas dobře. Podle mne by šlo jí zbavit svéprávnosti,ale opravdu nevím, jaký je postup. Ale pokud není schopná se postarat ani sama o sebe.. Držím palečky i s tvým tatínkem a ozvi se.Rozhodně ať jí neumožní podepsat na té psychiatrii revers.Ale oni tam jsou od toho, aby tyto postupy znali, nenech se odbýt a domluv se s nimi. Můj názor je, že člověk v takovém stavu, v jakém je už tvoje matka, nemá šanci na to, se z toho dostat.Promiň, ale moje matka na tom nebyla zdaleka tak, jak popisuješ, že je na tom ta tvoje a má problémy dodnes... Ale naděje umírá poslední.Uvidíš, co ti řeknou odborníci.Hlavně se drž a napiš, co je nového.Myslím na tebe, určitě to nějak zvládneš...

Ahoj Pavlíno,dopadla jsem dost špatně.V pátek ráno jsem se dozvěděla,že můj táta má krvácení do mozku a je na JIP.Operace trvala 7hod,ale snad dobře.Teď je ještě krizové období.Matka ta byla celý minulý týden ožralá,jako ostatně měsíc před tím,s přítelem jsme ji zamkli vysacím zámkem,protože jsem na ni přes víkend skrz tátu neměla čas.Dnes jsem se na ni šla místo oběda podívat,protože nebrala telefon.A co nevidím.Visací zámek tam nebyl a matka totálně naprach.Nechala si zavolat nějakou službu ať ji to odmontují.Totálně jsem vytekla a zmlátila ji až mě z toho bolí ruce.Je to hrozné,ale¨už nemám sílu bojovat za ni.Dnes ji odvážíme na záchytku a pak přímo na psychinu.Pomůže mi strejda.Chtěla bych aby si ji nechali na psychině aspoň rok.Jde to nějak udělat?

Neustále již dva roky tady do mne kopou neznámí telepati proudem a snaží se mě paralyzovat či dohnat k infarktu (momentálně míří do srdeční krajiny). Olomouc v okruzích ulic Karafiátová 1, Komenského 9, Kosmonautů 29. Sousedé z Karafiátovy mne neustále udávají a i křivě! Radnice mi nechce povolit výměnu bytů. Dne 7. 1. 2003 mě v Olomouci u obchodního centra "Senimo" okradli! V pátek 10. 1. 2003 jsem na Karafiátově 1 v Olomouci omdlel! Vykradli mi 3x chatu, a postupně mi ji ničí v obci Huzová u Štemberka na Moravě. Mouši se na mě domluvily! Dne 27. 1. 2003, mne okradli na Wurmově 4 v Olomouci

LUCKO! Spoj se s nějakým lékařem (její obvodí apod.), domluv se na postupu, vážně nevím. Ono pokud ona sama nechce,nelze jí umístit, pouze pokud někoho napadne, ublíží mu.. Je mi to moc líto, ale jiný postup, než konzultace s lékařem nevidím. Zkus to nebo se obrať přímo na protialkoholní centrum - mám pocit, že poradna pro rodiny alkoholiků je v Apolinářské.Je to Středisko pro mládež a rodinnou terapii Apolinářská 4 A Praha 2 24 91 13 64 - podporováno nadací ANIMA a občanským sdružením pro péči o rodiny závislých je tu pro: děti, dospívající, dospělé, rodiče s dětmi, děti s rodiči, rodiny, člověka - terapeutická pomoc, víkendové pobyty, letní tábor... Nebo zkus Anonymní alkoholici. Česky: Na Poříčí 16 Praha 1, pondělí až sobota - vždy od 17:30, čtvrtek - od 19:00Kontakt: AA, Na poříčí 16, Praha 1, tel. 24818247.Zkus se tam obrátit třeba po telefonu, oni ti určitě poradí nebo tě odkáží jinam.Nebo dojdi na psychiatrii na konzultaci, tam by ti taky měli poradit, jak se to dá dělat, když ona sama je úplně mimo.. Nebo se na maminku (promiň) vykašli, protože komu není rady tomu není pomoci a vím to z vlastní zkušenosti, že když mamka nechtěla, k ničemu jí nikdo nedonutil.. Je to smutné, ale je to její život a ty máš svůj. tys jí pít nenaučila ani jsi jí to nerozkázala. Tohle nemám ze své hlavy, to mi poradila mámina psychiatrička.. Ještě říkala, že za tyto lidi nikdo nemůže rozhodovat, jen oni sami. A stejně i když jí nasilím dovlečeme do léčebny, podepíše druhý den revers a co pak.. Je to krué, ale buď se ti povede nějak obejít její souhlas aby jí někdo léčbu nařídil, nebo se o ní přestaneš starat, ať se třeba upije. Stejně tomu nezabráníš.. Promiň, jestli ti moje slova připadají tvrdá, ale já to zažila a zažívám dodnes. I když moje máma až tak mimo není, ale bývaly časy, kdy si nepamatovala vůbec nic, vypadala úděsně, plácala nesmysly a tak.. Držím palečky a ozvi se, jak jsi dopadla.. Budu na tebe myslet.

Prosím pomožte mi někdo!!!Už jsem úplně na dně.Nevím co mám udělat abych matku přesvedčila ať se jde léčit.Pije strašně moc,má halucinace,nemůže věčně chodit.Neustále ji musím doma zamykat a ona si stejně vytáhne svoje jiný náhradní klíče.Už to opravdu nezvládám.Je to hrozné,ale asi chci aby umřela.Pomozte prosím!!!!