alkoholismus

Andy, jsem moc ráda, že to takhle zvládáš. Dokázalas totiž to podstatné - všechno si přiznat, zhodnotit a postavit se k problému. Uvidíš, že toho nikdy ani v náznaku nezalituješ!!!Drž se, hodně štěstí a opravdu jsem šťastná s tebou!!!

Andy moc Te obdivuju a fandím Ti!L.

Ahojte, chcela som vam napisat, ze alkohol ma ani nenapadne. Asi od novembra nepijem a pila som kazdy den.Povazujem to za svoju zivotnu vyhru. Celkom sa mi zmenil zivot. Nepijem tajne, nekupujem stale nejake flasky, co mi bolo az trapne.Nemusim vynasat prazdne flase...rano ma neboli hlava, nemam okna a strach o zdravie.Nie je to ale otazka vole, je to otazka rozhodnutia. Dlho som si kazdy vecer povedala, od zajtra nepijem . Dopoludnia ma bolela hlava, jedla som lieky proti bolesti hlavy a slubovala si, ze dnes nie. Ale popoludni vzdy nieco prislo, nejaka akcia alebo chut na vino s tonikom a je to.Je to otazka rozhodnutia, presvedcenia, a predpoklada sa aj inteligencia. T.j. spoznanie svojich pokleskov-kedy pijem, preco pijem,co to so mnou psychicky urobi. Zlepsovala som si naladu, pila som so samoty, z nudy, kvoli druhym, robila barieru.A teraz viem, ze vsetko lepsie zvladam s triezvou hlavou. Aj nalady,samotu,nudu,druhych aj barieru nepotrebujem, poviem co si myslim.Stala sa zo mna silna zena. Hlavne hlavne kvoli dcere.Chcem ju vychovat , formovat, chcem jej povedat ze zdedila gen alkoholikov, a ze sa mu ma vyvarovat.A chcem sa jej prizerat a pomahat jej. Aj vnucata by som chcela. Alkoholici ktori sa roky nicia zomieraju 50-62 rocni. Chcem si dat sancu. Nepijem, a nikdy pit nebudem , lebo mam s alkoholom problem, som alkoholicka a viem, ze nesmiem chytit pohar s alkoholom a zdvihnut ho. Ludia, da sa to.Nenicte si pecen slinivku zaludok hlavu pokozku, kym sa vedia este zregenerovat prestante.Potom su to nasledky na cely zivot

Milá Lucko, ona teď sice moje máma nepije (nebo to dobře schovává?), ale ten strach, kdy se "to" objeví znovu... Asi tak, jako v tobě hlodá červíček naděje i já doufám, že se už nikdy nenapije, ale taky se moc netěším... Je to síla, jak se jednou k tomu někdo vrátí, ten druhý už se pořád bojí. Když se vrátila z léčebny před dnes už osmi a půl lety, tak jsem se bála jen chvíli, pak mě ani nenapadlo, že by se mohla znovu napít - a vidíš, přišlo to. Nestraším tě, naopak. Moc ti přeju, aby se tvoje máma dala do kupy a aspoň trochu se vrátila do normálu. Ono to už nikdy nemůže být jako před tím, než ten člověk začal pít, ale spousta věcí se dá zlepšit. Držím palečky a dej vědět, jak pokračuješ s mámou. A co tatínek-doufám, že je v pořádku ?AHOJ.

Pro Pavlínu-sice jsi mě moc nepotěšila,ale vidím to stejně. Zase ve mně začal hlodat červíček naděje. Musím ho rychle zahnat abych nebyla zase tak hrozně zklamaná a naštvaná.Dávám matce max 3 měsíce.Doufám, že ji podce?uju.Docela Ti závidím, že tvoje máma teď nepije.L.

Ahoj Lucko, bohužel tě asi nepotěším. Znám totiž i případy, kdy lidé antabus prostě přepili.. Chvíli jim sice bylo zle, ale časem si zvykli a nezabíral ani antabus. Samozřejmě už nevím, co tomu říkaly jejich játra... Držím palec, ale domnívám se, že v případě tvé matky moc smyslu ambulatní léčení nemá.. I když, nikdy nevíš, co bude dobré.. Ozvi se.

Ahoj Pavlíno,tak včera jsem se dozvěděla, že matku pustí v pátek domů.Je teď na antabusové zkoušce a pak tam bude na Antabus docházet.Má š s tím nějaké zkušenosti?Mám strach,že matku od chlastu neodradí nic a že budem zase zklamaní.Už jednou dostala prášky,které byly obdoba Antabusu a nic nazabralo.Přišel nějakej malej problém a zase ho zapila.No uvidíme.Poreferuju Ti pak jak se to vyvíjí.Měj se moc hezky a děkuju za všechno!

Maaxxx(i), přesto, co cítím a píšu, pořád někde v koutku duše doufám, že to úsilí bude nést své ovoce...Díky všem, co sem píšete, dost mi to pomáhá a myslím si, že nejen mně :-).

Pro Pavlínu - já vím, že to není lehké.Žili jsme spolu víc než dvacet roků, z toho možná deset, kdy byla závislá.Nikoho neodsuzuju, jenom jsem chtěl dát najevo, že všechno to úsilí nemusí být zbytečné.Vím i co prožívá ten alkoholik.Není to tak, jak si tady většina myslí.Je to psychická nemoc.Nejde jen tak si říct : tak a od teďka nebudu paranoidní nebo schizofrenní.Je to podstatně složitější.Kořeny jsou někde v podvědomí.

Kéž bych takovej konec jako Max zažila taky.Ale není alkoholik jako alkolik.Někomu se pomoci dá a jinému zase ne.Myslím,že moje matka měla podporu téměř ze všech stran a dost dloho (8 let).Její nejdelší abstinenece za posledních 5 let je 3 měsíce,takže bych řekla, že není co řešit.

Ještě jedna věc - Maxxx měl štěstí, že si to jeho žena uvědomovala a přiznala - to je pro ten pevný bod to nejdůležitější. Kdo nechce, tomu prostě nepomůžeš..

Neodsuzujeme tady všechny alkoholiky, ale pouze ty, kteří o to opravdu nestojí. Já pro svojí matku taky udělala všechno, 7 a půl roku nepila a potom se stejně napila znovu, přes všechnu moji podporu a podporu okolí... Takže opravdu to není o všech, já osobně odsuzuji pouze toho alkoholika, kterého znám, ale ti ostatní zase znají toho "svého".. Moje matka má tolik pevných bodů.. Škoda, že si za ten nejpevnější vybrala opět alkohol...

Neodsuzujte alkoholiky, to je to poslední co potřebují.Potřebují najít pevný bod, kterého by se mohli zachytit.Najít smysl života.Alkoholismus není o slabé vůli!Bez podpory nejbližších to nedokážou.Je to přesně tak , jak to napsal ARCHIV.Žil jsem s ženou alkoholičkou, která si uvědomovala, že to nezvládá.Byla rozhodnuta dobrovolně odejít do "věčných lovišť".Máme dvě děti a pro mě byla vším. To, co tady někteří popisují jsem s ní prožíval taky.Na radu psychiatra změnit prostředí jsme se dohodli udělat vše , aby žila.Odešla od rodiny, ze zaměstnání, odstěhovala se do zahraničí. Osm roků nepije, žije.Nikdy jsem na ni nezanevřel. Vždycky jsem ji podporoval a dělám to dodnes.

Karolíno děkuji Ti za nápad jak se porvat s matčiným pitím,ale je to dost hustej postup a sama bych ani neměla fyzickou sílu ji k něčemu přivázat a chodit ji denně kontrolovat v takovém stavu se mi už taky nechce.Nehledě na to, že si myslím, že jí opravdu nepomůže nic.A určitě by se to obrátilo proti mně.Ale děkuji Ti!!!L.

Ahoj Pavlíno,asi bych si taky myslela,že má tvoje máma šanci.Bud´d ráda, že si to vlastně můžeš ještě myslet. Já už jsem svoji matku odepslala.Nechodím za ni do nemocnice a rozhodla jsem se, že ji vrátím klíče od bytu.Tak by ze mě mohla spadnout tíha nějaké té odpovědnosti kdy jsem věděla, že je na padrť a nemohla jsem se dostat domu a musela volat policajty-a to se stalo už nejmín 4x a dalších tisíce stresů za které může jen ona.Je mi už doufám úplně jedno co s ní bude, jak se zařídí a jak bude platit své výdaje.Odstěhuju si z domu poslední moje věci a šmitec.Hurá, už se těším na ten klid!!!Ona mi teď jednou do týdne z psychiny napíše výhružnou sms nebo mi přímo zavolá a nadá,ale já nereaguju a pokládám.Aby mi někdo takovej nadával za to, že jsem mu v podstatě zachránila život(to není ze mě, to mi řekl její doktor) tak na to opravdu nemám trpělivost.Nevím co na mé rozhodnutí řekne moje ségra, strejda,ale babička(maminka matky) mě chápe, je taky strašně naštvaná a asi už se přestane taky snažit.Máme přece právo na sůj život,kterej nám sám o sobě přinese spoustu nepříjemných věcí a nemáme zapotřebí si ho ještě tak děsně ničit nekým kdo o naši pomoc nestojí a náš názor je v podtatě vůbec nezajímá.Někdy mám pocit, že naši matku krom chlastu nezajímá už vůbec nic.Pavlíno moje matka se taky střízlivá chova jako byse nikdy nic nestalo a je hrozně suveréní.Až vždy žasnu.Moc nám všem přeju aby se buď situace úplně otočila nebo abychom opravdu měli tu sílu se na tyto lidi totálně vykašlat.Alkoliky prostě nenávidím a jejich keci o pevné vuli pít mě teda dost štvou!!!!!Jinak táta je pořád v nemocnici.Napiš mi něco o tvých dětech?Taky bych už nějaké chtěla.L.

Naprosto dokonale jsi popsala mou matku, i když jsi psala o svém tátovi. To je přesné... Taky vždy jen mlčela, dokonce jeden čas, když jsem svému tátovi o pití řekla, tak mi pořád nadávala, ať se starám o sebe atd.. Asi proto se dneska už nesnažím. Ano, mám ji ráda, ale ta část života, kdy jsem (byť už plnoletá, vydělávající si) chodila domů a poslouchala, jaký jsem fracek, zlá a tak.. Když se pak vyléčila, tak jsme se asi po roce od léčení byly spolu s matkou schopné bavit o tom, co bylo dřív. Jenže je fakt dobré, že ona si pamatuje velmi málo. Tedy aspoň co se týká ošklivých věcí z té doby... Takže je mi jasné, že jsem se možná byla schopná bavit já, ale ona si raději nevzpomínala... A tak je to dodnes. Je mi to moc líto, protože mě by stačilo, kdyby byla schopna říct to,že udělala chybu, nahlas. A ne se pořád chovat a tvářit jako že je to normální a hrát si na tu nejlepší.. Neříkám, že nemá právo žít normálně dál, ale proč jsme z toho vyšli my ostatní tak, že vlastně se nic neděje, bere se absolutně samozřejmě to, že jsme pořád nablízku... Mrzí mě více věcí.. Jenže jak už jsem psala, nemůžu se tím pořád zabývat. I moje matka měla rodinu, dvě holky, byly jsme v pohodě, žádné velké problémy, má teď dvě vnučky a vnuka, zdravé, v pohodě... Ale prostě neumí si toho vážit. Je pravdou to, že každý člověk chce být zdravý,ale oni ne. Oni jsou asi opravdu jinde. Vyhledávají problémy, aby si ospravedlnili svoje pití, dělají problém z blbostí, každému se snaží vnutit svou představu.. Ale když mají odpovídat na to,proč si ničí zdraví, tak jsou v koncích... No nic, tohle rozebírání je pořád dokola. Asi to nikdy nepochopím. Kéž bych měla tu sílu přerušit ve chvíli, kdy se znovu napije, s matkou všechny kontakty, kéž bych jí uměla říct, co si myslím, kéž bych jí uměla položit telefon a říct, že se s ní nebudu bavit.. Udělala jsem to jednou, celý večer jsem nespala a hned ráno jí volala, jestli je v pořádku, protože z toho byla dost v šoku, že zrovna já jsem si to troufla... No, hlavně že tu radím ostatním a jak si nakonec všímám, tak neumím poradit ani sama sobě. Ono je ale fakt, že moje máma se nikdy neválela ve špíně, nechodila opilá po ulici.. Proto si myslím, že má možná ještě šanci...Díky za trpělivost při mém vylívání srdce, ale já to opravdu nemám komu říct..

Ahoj Pavlíno, díky za odpověď. Ano, máš pravdu, z mého příspěvku je cítit bezmocnost a vztek. Ale sakra, když už se mluví o alkoholismu jako o NEMOCI, tak přeci každý normálně uvažující člověk touží po tom, být zdravý. Já asi nechápu, co se alkoholikovi honí hlavou, nechápu jejich myšlenkové pochody, proč se chtějí utápět ve svých vlasních výkalech na očích svých nejbližších, nestydí se totálně ztratit přede všemi důstojnost a jsou totálně bezohlední ke svému okolí.Je jim jedno, že se zbytek rodiny děsí každého zazvonění telefonu, každého příchodu domu apod. Jsou zřejmě tak slabí, že potřebují nějakou berličku a tou je chlast. Proč mám ale litovat někoho, kdo si neváží svého zdraví,rodiny, práce. Můj táta žádný rozumný důvod k pití neměl, byl zdravý (samozřejmě v tom smyslu, že neměl rakovinu apod,), měl mojí mámu, měl 2 dcery, které ho měly rády, měl střechu nad hlavou, práci....To prostě nechápu. Nakonec jakoby na všechno rezignoval a když jsem se ho ptala, proč to dělá, tak vždy zarytě mlčel.

Karolíno, já ti nevyčítám tvůj příspěvek ani zášť. Chápu tě. I moje matka je alkoholička - což sis asi přečetla v předešlých příspěvcích. Proč si myslíš, že tady každému odepisuju a "radím"... Protože to myslím velmi dobře a doufám, že když ne ona, tak aspoň někdo si z mých slov něco vezme. A já to myslím opravdově. Tak to prostě cítím já. Taky cítím nenávist k alkoholikům. Taky mě štve, jak se litujou. Oni si vůbec neuvědomují, že ty to jejich pití prožíváš ještě intenzivněji a taky s tím vlastně musíš bojovat. Alkoholismus je vlastně nevyléčitelná nemoc. Pořád i když po absolvování léčení potřebují berličku.Horší je, když si za "rukojmí" berou lidi ze svého okolí.. Z tvého příspěvku je spíš cítit bolest, bezmocnost, vztek.. Chápu tě, já cítívám přesně to samé. A můžu ti říct, že už nikdy nebudu v pohodě, protože pokaždé když v neobvyklou dobu zazvoní telefon, tak mi hlavou proběhne, že se s mámou určitě něco stalo, když je to ona, tak nastražím uši, jakým stylem mluví... Holka zlatá, taky si "užívám". Navíc moje máma si asi myslí, že se baví s nějakou kamarádkou a říká mi věci, které bych nikdy nechtěla vědět. Ano, už jsem dospělá, ale přece jsou věci, které by děti o svých rodičích vůbec vědět nemuseli. Sama mám svoji rodinu a chci žít v klidu a ne v neustálém stresu, což se taky teď poslední rok děje. Ona ta recidiva pití je pro okolí horší než to poprvé.. Poprvé si ještě nechala říct, byť po dlouhých letech, ale teď lže nejen sama sobě, ale i doktorce..Jenomže mámu prostě nikdo nedonutí jít se léčit.. Játra pomalu nefungují, byť teď třeba nepije, ale zdraví už jí nikdo nevrátí..Takže, Karolíno, omlouvám se, pokud jsi mojí reakci pochopila jako kritiku,ale tak to opravdu není, snad to pochopíš i z mých řádků :-). Hlavu vzhůru, i když sama bych potřebovala trochu energie a růžovější vyhlídky..

Ahoj, můj příspěvek s "přikurtování k topení" směřoval spíše k tomu, že pokud opravdu vůle alkoholikovi chybí, je toto ze strany okoložijících chudáků (ano píšu chudáků, protože oni jsou...)také jedna z možností.Kdo totiž má pořád snášet vaše výlevy, agresivitu, smrad atd, když se ani trochu nesnažíte, jen nad sebou pláčete....PS: mluvím ze zkušenosti ze své vlastní rodiny, proto je možná ve mě tolik zášti. Můj táta zemřel přesně na Štědrý den na alkoholickou demenci v Praze u Apolináře.

Archive, ty jsi alkoholik, stačí si to příznat. Já nejsem, spousta ostatních taky ne, ale například Andy to dokázala..Vůle, vůle, vůle.. Ono totiž alkoholik se vymlouvá neustále dokola. Nedovedeš si představit, jaké je to s alkoholikem žít, komunikovat..Zamysli se, ty, pokud ti něco nejde, vymluvíš se a napiješ se.. Já ne, a věř, že každý člověk má krizi v životě. Ale kdyby to každý řešil alkoholem, to by to vypadalo. S pitím přestaň, dojdi si k doktorům, neblázni, opravdu máš život před sebou, tak se seber!!!!! Nebo už máš ten mozek totálně prolitý chlastem??!! Nic v životě není zadarmo, to si piš. A nic na tom nezměníš. Tak se koukej dát dohromady a zkus se na všechno podívat očima nás, co s alkoholiky žijí.. A přestaň nás tady napadat, ani pro nás to není lehké a zase - je to o vůli. I my musíme chtít s nima žít, komunikovat, pomáhat jim...Takže se těším nashledanou v tvé lepší náladě a s více pochopením ..