alkoholismus

Ahoj všem! Zase po nějaké době Vás všechny zdravím(asi po týdnu či dvou?). Dnes jsem byl v Bohnicích na tom Klubu 35, což je setkání současných pacientů a absolventů ústavní léčby. Bohužel tam nebyl tentokrát primář Nešpor, ačkoli obvykle tam aspoň nachvíli zajde. Je to asi největší naše kapacita v oboru léčba závislostí. Nicméně jsem si tam z nástěnek opsal kontakt - adresu jeho webovské stránky, kterou Vám velmi doporučuju: www.plbohnice.cz/nesporJsou tam i některé užitečné odkazy, doporučuju rovnou tam nahlédnout do rubriky "Překonávání závislosti, texty ke stažení".K Vasim některým replikám: Carlosi: mluvíš o tom, že planě se litovat není cesta. Souhlasím. Ale musím opravit Tvou představu, že zodpovědný člověk prostě přestane pít anebo "zvolní". To může udělat konzument, třebas i takový, který toho spořádá tolik, jako Ty, ale určitě to nedokáže člověk s rozvinutou závislostí. Není to otázka zodpovědnosti, není to věc charakteru. Karinko: I já jsem absolvoval ústavní léčbu. Byl to otevřený pavilon, hned první den mi můj "patron" ukázal, že dveře jsou otevřené a že záleží jen na mně, kdy budu chtít odejít, že mne tam nikdo nedrží. Ale já nechtěl jít zpátky do toho strašnýho srabu! Chtěl jsem zlepšit kvalitu svýho života. A ani mne nenapadlo odtud odcházet a dobrovolně se vrhat zpátky do toho utrpení. Nemysli, že utrpení je v léčebně, naopak! Slibuju Ti, že až tam vkročíš, uleví se Ti. A pokud jde o dobu detoxikace, tak ta probíhá skutečně na jiném, uzavřeném oddělení (i tam odtud můžeš vlastně kdykoli odejít na revers, pokud neblouzníš nebo tím nehrozí nějaká příjmá újma na tvém zdraví). Tím trošinku odpovídám i na regna, jenž doporučoval spíš uzavřené oddělení. Je to možná věc názoru. Ale nemyslím, že je to tak důležité. Důležité je, že jdeš dobrovolně na léčení. Pro Vaši informaci - během mé 3měsíční léčby nikdo z pacientů na otevřeném oddělení neporušil abstinenci, vlastně ano, jeden - jen jeden, a to nikoli vlivem otevřených dveří, ale na víkendové propustce... Ale zpět k detoxu. Detox trvá asi 2-5 dní a to je doba, po kterou tam pro jistotu nechávají pacienta, který vlastně zahajuje svou abstinenci, aby se očistil od látek, na kterých je závislý, přičemž se v některých případech dostavuje nevolnost nebo jiné nepříjemné stavy, v krajním případě halucinace vyvolané silným abstinenčním příznakem či přímo deliriem (delirium je přímý důsledek náhlé prudké ztráty návykové látky). Ale nedej se zastrašit, obvykle žádné "halušky" lidi nemají, to se stává jen v krajních případech. - Druhá věc, kterou jsem Ti, Karinko, chtěl říct, že se vůbec nemusíš nenávidět, jak píšeš. Naopak! Já myslím, že právě potřebuješ co nejvíc aktivizovat lásku sama k sobě. A vím, že si ji zasloužíš, protože jsi unikátní člověk, který má citlivou duši a má svoje hezký ušlechtilý sny! A mám radost, že Ti můžu už teď říct, že v sobě velkej kus té potřebné lásky k sobě máš! Je to tak! Jinak by sis nelámala hlavu s tím, jak si pomoct od závislosti! Jinak bys nehledala cestu k léčbě! Hrozně moc jsi mě potěšila a strašlivě jsi mě nabila energií! Tak Ti aspoň ždibíček té energie posílám nazpátek a přeju Ti všechno nej nej!!! SUPER!!! A ozvi se! :o)Milane: Vím, že jsi to myslel dobře, já jsem Ti nevytýkal, že navádíš k pití. Jen jsem konstatoval, že ona na mne působí tak, jakoby místo rady, co dělat, ve skutečnosti usilovně hledala někoho, kdo jí řekne to, co chce slyšet. A víš přece sám dobře, co chce mysl zavalená závislostí slyšet: "jen si dej, stačí, když jen budeš trochu rozumná, a to ty přeci už dávno jsi, není to tak velký problém, jak ti všichni zastánci ústavní léčby tvrdí, atd.". Takže hledala každého, od koho očekávala nějaký takový "liberálnější" přístup, a v tu chvíli ho možná očekávala od Tebe. Neříkám, že Tys jí ho poskytl. Jestli jsem se Tě dotkl, nebylo to úmyslně. :o)Sluníčko: V otázce dědičnosti alkoholismu nejsou odborníci zcela zajedno. Někteří sice s tímto pojmem operují, ale žádný z výzkumů dědičnou závislost jako takovou neprokázal. Dědičnost se však na vzniku závislosti podílí jinak - každý z nás má jiné kostituční (tělesné) dispozice, které ho předurčují k různé míře odolnosti vůči alkoholu. A tyto konstituční faktory dědičné už jsou. Na tom, zda se u člověka vyvine závislost, se ale musí podílet více rizikových faktorů:1. Konstituční předpoklad (tělesná dispozice k zpracovávání alkoholu, jak říkám - ostatně někdo to myslím v téhle debatě už blíž popisoval na buněčné úrovni, myslím někdo z Ameriky...)2. Společenská tolerance vůči konzumaci návykové látky. V naší kultuře je bohužel více než tolerována, mnohdy dokonce vyžadována! Už samo o sobě narodit se ve střední Evropě, je svým způsobem rizikový faktor! Tento faktor společenské tolerance působí na ostatní - vybízí ke konzumaci a zajišťuje dostupnost. 3. Snadná dostupnost návykové látky. Pokud nebudete mít za celý život na dosah návykovou látku, nezískáte na ni návyk, ani kdybyste k tomu byli sebevíce geneticky předurčeni :o)4. Konzumace alkoholu. Nepřiměřená konzumace alkoholu v určitých více méně pravidelných intervalech (u někoho je to i relativně překvapivě malé množství. Konkrétní situace, v níž se k užití návykové látky člověk uchýlí. Ochota užít návykovou látku je často vyšší ve stavu ne zcela běžném - při pocitu ohrožení, úzkosti, nebo naopak pocitu výjimečně slavnostní povznesené nálady atd. V téhle typické situaci se k alkoholu pak sahá čím dál pravidelněji a působí pak už sama jako spouštěč. Tahle situace je vlastně takový průsečík těch tří předchozích faktorů - představíme-li si jehlan s trojúhelníkovou základnou, tak 3 první body tvoří základnu - základní předpoklady a tento 4. bod je vlastně špičkou toho tělesa, která ty body základny v jednom bodě najednou propojí.Pokud tedy někdo vyrůstá v rodině alkoholiků, může se stát, že přejme do svého chování návyky od rodičů. K tomu je dále ještě motivován "podporou" společnosti, která se vůči alkoholu chová velmi ochranářsky, opíjení se přijímá jako milou vtipnou rozvernost a alkohol sama iniciativně nabízí, přičemž za normu platí alkohol konzumovat, zatímco abstinence je vnímána jako poněkud podezřelá nebo aspoň sucharská. Alkohol je tedy dostupný a v rodině jsou vzory chování vedoucí k užívání návykové látky zavedeny a zautomatizovány... Když k tomu připočítáte určitou pravděpodobnost, že dítě alkoholika jistě čelí mnoha obtížným situacím a morálním dilematům, které tvoří mnoho krizový situací, během nichž je jaksi "pochopitelné" se aspoň trochu odreagovat alkoholem, tak vám vyjde výsledek - další závislý člověk. Celá věc pak může působit opticky jako výsledek "dědičnosti", a to dokonce i tehdy, kdy ve skutečnosti ten člověk měl třeba naopak mimořádný tělesný předpoklad závislosti úspěšně odolat. To, že u jiných dětí alkoholiků se naopak vyvine spíše odpor k alkoholu, je štěstí, a vlastně to závisí také na síle osobnosti, na míře negativních zážitků, na tom, v jaké fázi vývoje ty zážitky byly a zda se jich chopilo úspěšně stádium vývoje "generačního vzdoru". Je to složité a každý jsme jiný a měl jiné zážitky. (je to podobné jako např. s dětmi homosexuálně týranými např. svým opatrovníkem - z některých se stávají homosexuální tyrani, aniž by tam byla přímá dědičná vazba, z jiných se stávají běžní lidé schopní normálních vztahů a často se věnují humanistickým aktivitám pomáhajícím proti týrání dětí...)Na závěr totiž chci říct jeden poznatek odborníků: závislým se může stát úplně každý. Není to tak, že někdo je prostě tak odolný, že by nebylo možno u něj za žádných okolností vyvinout závislost. Někdo k otmu potřebuje delší období vyšších dávek, ale nelze říct, že se z něj nemůže stát závislý. Může. Věřte mi a nepokoušejte se mi dokazovat, že nemám pravdu :o)))Ahoj! P.S.: Já už se snad nenaučim bejt stručnej! :o)))

Betko, asi máš pravdu. Je fakt, že ještě tak před deseti lety, když jsem byla svobodná, bez dětí, tak jsem si alkohol neodříkala,ale potom z ničeho nic jsem se zasekla a řekla dost, protože je fakt, že jsem na alkohol začínala mít velkou chuť..Asi taky zafungovalo podvědomí..Takže jen doufám, že životní překážky budu zvládat i bez alkoholu.V současné době mi jen stačí telefonát od matky a jsem si jistá, že alkohol ne..Pavlína

Pavlino, myslim, ze to nelze generalizovat. Protiprikladem je moje sestra: prave proto, ze videla, jake to je byt ditetem alkoholiku, sla se hned na zacatku sve "alkoholicke drahy" lecit, protoze citila u sebe tohle nebezpeci. A ja ji za to moc a moc obdivuju. Spis bych rekla, ze je to skutecne v genech. Zalezi jen, jak se k tomu kdo postavi. Ja taky skoro nepiju a alkohol se mi protivi prave proto, co udelal s mou rodinou. Ale podvedome z nej citim i to nebezpeci primo pro sebe. B.

Sluníčko, taky to nechápu, jak se někdo může napít, když vidí a ví jaké to je. Moje matka například tvrdí, že to viděla doma-teprve nedávno jsem se dozvěděla, že její otec taky pil.Babička zkoušela vše po dobrém, po zlém a nepomohlo nic.Zemřel v 52 letech.No a moje máma říká-vždyť jsem v tom vyrůstala..Taky jsem jí na to dost ostře řekla, že právě proto bych se skleničky netkla..No a já sice nejsem žádný pijan,ale poté, co jsem seloni dozvěděla, že opět pije a letos jsem se dozvěděla, že v podstatě pije pořád, tak si jen pomyslím na alkohol a je mi zle..A v životě bych nechtěla dopadnout jako ona,takže dědičnost pokoušet nebudu a alkoholu se raději vyvaruju.. Ale asi v genech to člověk mít může, jenomže nejsem odborník, abych to posoudila.Spíš ti děti těch alkoholiků rodičů vidí, že jejich rodičům to vycházelo a procházelo a byli "spokojení", takže tam utíkají taky.

Ahojky všem. Dlouho jsem nenapsala, ale to neznamená, že bych se tu nebyla podívat :) U nás doma je vše při starém. Otec teď chlastá víc, matka o něco méně. Teď si ale musí vybrat nějakou dovolenou, takže počítám, že to bude zase o něco horší :( kéž by ne... Naštěstí už se mi blíží vyřešení vlastního bydlení, takže budu od toho všeho pryč. I když už jsem se docela naučila si říkat, že je to jen a jen jejich problém, zas tak silná nejsem, abych to zvládala úplně v pohodě. Pavlí, moc ti fandím, aby ses dál držela a měla moc moc síly.Já nepochopím jednu věc. Jak může někdo, kdo doma zažil rodiče alkoholiky, se sám dobrovolně stát alkoholikem. Vím, že je to i dědičnost, ale přeci není až tak silná, ne? Nevím, jak mluví o svých rodičích, Milane, tvoje žena. Ale moje matka svého otce za chlast odsuzuje. Přitom sama dělá to samé! Je to prostě nad mé chápání. Jinak, jak už napsala Pavlína, Milane drž se, hlavně kvůli dětem. Já také sama vím, co to je, když si i přes různé hezké zážitky, které jsme s rodiči prožila, stejně nakonec hlavně vybavím ty opilecké. Dnes už jsem tak daleko, že pokud vidím jednoho z nich se sklenkou alkoholu v ruce, vjede do mě takový vztek, že se musím jít projí, abych neudělala něco, čeho bych pak litovala. Přitom jsou to fajn lidi, ale je hrozné, jak se pomalu ničí a mění....

Omlouvám se za chyby ale už sotva vdím na ten monitor.A taky proto že manželka už zase není doma,tak že jsem z nervama v hajzlu.Dobrou noc.Dovařil jem,dopsal jsem a jdu už konečně spát.ČAU!!!

Pavlíno:Víš ptám se proto že jsme doma měli to samé akorát ne s matkou ,ale s otcem.byl to strašný grázl.Ten byl nachlastaný denně.Pořád mu něco na nás vadilo,pořád řval ,vychrožoval že nás všechny zabije a jak nás týral to radši ani nebudu psát.Hitler byl proti němu sračka.Matka byla 100% abstinentka,nechápu a nikdy nepochopím jak to mohla tak dlouho vydržet a přitom nás měla šest hladových krků.Bohužel se nedožila ani důchodu na který se tak těšila.Ten tyran jí přežil ještě o 10let, a potom že existuje nějaký pán Bůh na ktérého ona tak věřila.Všichni jsme nějakým způsobem poznamenaní psyhicky.Vždycky jsem si říkal že nikdy nebudu chlastat.Vydržel jsem to dosvých 27let to už jsem byl ženatý a měl dvě dcery.Moje manželka pochá zela taky z alkoholické rodiny , ale tam chlastali oba dva rodiče.Postupem času se to začlo projevovat u manželky že jenom tak se sousedkama apotom taky párkrát nepřišla na noc domů,potom na několik dní a já jsem byl ten blbec který jenom dřel a staral jse o děti.Bohužel to bylo za komančů ajá kdybch se sní rozvedl tak děti by stejně dostala ona.Jenom že představa že moje děti žijí mezi alkoholikama tak nesnesitelná že jsem to nějaký čas trpěl.Moje dcery málo kdy vyděli matku opilou proto že jsem se snažil aby k tomu nedošlo, znám moc dobře ze svých zkušeností do konce mého života jse mi to z paměti nevymaže.ALKOHOLje njvětší svinstvo na světě ,dá se s tím bojovat ale člověk si to musí umět přiznat a musí chtít ané že já bych chtěl,to je nic tak jak to říkala Paní Růžičková nedávno v televizi.Já chci to má sílu.Pavlíno tak se mněj.

Milanovi: ještě jedna věc - věř mi, že pro dítě je dost otřesné dívat se na své neustále opilé rodiče..a zůstává to v nich. Já osobně dodnes vidím svojí matku ve vzpomínkách v různých situacích,ale pokaždé je alespoň trochu připitá...Ale to nemusím tady rozebírat,stačí když si přečteš nejen mé příspěvky.. Pavlína

Milane, držím ti palečky, ať to zvládneš. I děti i ty si to zasloužíš.Hlavně vydrž!!!Pavlína

Ivane, opravdu nejsem ani nevyléčená ani vyléčená alkoholička,jsou to pouze zkušenosti s matkou. Věř mi, že život s ní pod jednou střechou mi toho "přinesl" dost, hlavně když její pití řeším už 13 let a před tím jsem se zhruba 8 let dohadovala, jestli se takhle chovají všechny maminky... Proč se ptáš? Pavlína

Jiří nechtěl jsem ani bych ji to neříkal že má pít.Já jsem jenom napsal že mám stejný problém jako ona.Jenom stím rozdílem že já cho dím pravidelně k psychiatrovi a poslední době k psycholožce,myslím si že jsem na tom o trochu lip.ALE nesmím pít jaký koliv alkohol v kombinaci s neurolem,neboť na druhý den to je tak že je mi strašně špatně.Mám tu výhodu žě jsem ke svým lékařům upřímný jinak to nejde .Léčit bych se klidně šel jenom že to nejde.Zůstal jsem doma sám se dvěmi dětmi,manželka si nedokázala přiznat že je alkoholička a tak odešla .Tak že o to to mám ješťě těžši,ale já věřím že to zvládnu.Už kvůli nim.Tak že jsem chtěl jenom zkušenostma a slovem poradit nic víc nic míň.Dík za pochopení.

betko já jsem z Ostravy linka důvěryspeciálně pro alkoholiky tady není,ale vždycky mně dokázaly poradit co dělat nebo spíše nedělat a dali mi zaručené kontakty.

Pavlíno ty jsi vyléčená alkoholička nebo mluvíš jenom ze skušeností s matkou.

Karinko NEUROL v žádném případě netlumí žádné abstťáky,právě naopak.Neurol je antidepresivum určené k léčbě úskostných stavů,panických poruch a různých fobii.Píše se o tom hodně na chetu psychické problémy a psychologie.Alkohol a neurol nejdou do hromady.Je tovelmi nebezpečné,ale o tom by mněla vědět tvoje doktorka(nebo doktor) která ti ten neurol předepisuje.Ale ovšem jestli si jí o tom řekla že to tak praktikuješ.

Karinko, jasne ze se vratis jina, cloveka kazda zkusenost ovlivni, jde jen o to, jak s touhle zkusenosti nalozis, a ja verim, ze se Ti povede nalozit s ni jen a jen ve svuj prospech! Drzim palce, urcite jdes spravnou cestou! B.

Milá Karinko,ale já tomu věřím,že se vrátíš "jiná"!!!Kéž ti i ta chvíle, kterou tam strávíš, pomůže, protože jinak tu práci dřív nebo později ztratíš i bez toho, aniž bys v ní byla delší dobu nepřítomná...Alkohol tě jinak totiž časem totálně rozloží..Ale to ty víš, tak se drž,ať jsi v pohodě!!!!Jinak ti nezbyde vůbec nic...Pavlína

No Pavlinko, moc tomu never, ze se vrati jina Karinka, ja tam nebudu dlouho, nemuzu kvuli praci, jinak ji ztratim. Nevim, jak to vsechno zvladnu. S jednou veci nesouhlasim, to vam musim napsat !! JA SE NELITUJU !! NA TO SE SILENE NENAVIDIM ! Takze tohle mi nanamlouvejte, ju ? Diky. Clovek zkousi vsechno mozny, neznamena, kdyz jsem tu psala, at se ozve nekdo podobny, ze si v tom libuju, utvrzuju duvody proc pit a ze sedim zrovna s flaskou v ruce, tak to neni. Tak jako jsou jine problemy a lide hledaji spriznene duse, aby si mohli s nekym promluvit, tak jako treba u rakoviny AIDS a rade jinych nemoci, tak ja to taky zkousim v pripade me zavislosti. Ozval se mi jeden muz,promin, ted jsem zapomnela Tve jmeno, rada bych, aby se ozvala i nejaka zena. Treba se jednou dockam.

regno: co vlastně člověk prožívá ty první dny absťáku.Co je natom tak srašného ,jaké fyzické a psychické jsou pocity.Rád bych to věděl jestli to nechceš psát na chat tak mi to napiš e-mail.Dík.

Já vím,že to není jednoduché,ale já osobně se nechal zavřít na uzavřené oddělení.Pokud bych já byl na otevřeném oddělení,tak si i dnes po 6 letech nejsem úplně jistý,jak by to dopadlo.Já tam sice šel dobrovolně a sám,ale to,že nebudu moci ven jsem bral spíš jako pojistku,kdyby mi to lákalo v tom pokračovat.Ono když potom na Tebe přijde "absťák",tak těžko budeš předvídat už teď,jak se potom zachováš.Ale pokud už dnes máš obavy z toho jestli si tam nebudeš potajnu něco nosit z venku,tak být Tebou,tak bych se asi vážně zamyslel zda-li by pro Tebe nebylo vhodnější uzavřené oddělení.Já vím,že je potřeba k této možnosti volby asi o něco víc odvahy nebo spíš odhodlání než k tomu co volíš Ty,ale tady máš o jednu pojistku víc už jenom tím,že nemůžeš ven.To jestli to vydržíš a potom začneš znovu to už je otázka Tvé pevné vůle,ale já bych si skoro dovolil tvrdit,že v těch nejhorších pár dnech člověk neuvažuje moc rozumně a snadno může hledat záchranu před prožíváním těch nejhorších chvil v životě právě v tom,že raděj začne znovu.Já sice nevím jak to působí na někoho jinýho,ale já na těch prvních pět dní asi v životě nezapomenu,protože to ani dost dobře nejde.Ale zároveň ta vzpomínka na těch prvních pět dní mi potom utvrzovala dál v přesvědčení,že už nikdy nezačnu znovu...........protože já bych to znovu zažít už nechtěl nikdy.Proto ani nepochopím lidi kteří projdou tím nejhorším a hned jak je pustí,tak venku začnou znovu.Ber to spíš jenom jako můj názor na otevřené oddělení - stejně se zařídíš podle sebe.Ale ať už půjde tam nebo jinam,tak Ti ze srdce přeju abys to vydržela a už nikdy nezačla........hodně štěstí.....

Karinko, odpověď je jednoduchá - držet se a nechtít si sehnat alkohol, prášky... Pokud budeš pití a prášky provozovat i v léčebně, už tě nic nezachrání, to si pamatuj! Musíš chtít nepít, nebrat prášky - od toho jsou tam lidé, kteří ti mají pomoct. A když ti mají pomoct, tak musíš spolupracovat a chovat se tak, jak máš!Je úplně jedno jestli je oddělení otevřené nebo zavřené-nejsi zvíře, aby tě drželi v kleci, jsi snad svéprávna bytost, která chce přestat být závislá, tak se snaž. Věřím, že to dokážeš a po úspěšném!!! absolvování léčby se tady setkáme sice s Karinkou,ale už s úplně jiným názorem na věc.. Držím moc palečky a přeju hodně úspěchů..