alkoholismus

Toto je hlavně pro KARINU a pro lidi s osudem podobným jejímu. Budu Vám vyprávět můj příběh a prosím přemýšlejte, jak dál. Máme to každý ve svých rukou, vše co děláme je jen a jen naše osobní rozhodnutí,nikdo nás do ničeho nenutí. Od roku 1989 se léčím na Crohnovu chorobu, více na www.doktorka.cz/nemoc.asp?id=10, je tam jednoduše popsané co je to za nemoc. V té době jsem měla kluka na vojně a já se ocitla na operaci slepého střeva. Nic zvláštního, jenže při operaci zjistili, že mám tu nemoc.. Bylo mi dvacet a celý svět se mi zhroutil. Proč? Měli jsme před svatbou a lékaři mi řekli, že nemohu mít děti ze zdravotních důvodu, protože při té spoustě léků co jsem začala brát by se nám mohlo narodit postižené dítě, v budoucnu prý budou muset má střeva operovat a musím dodržovat nedráždivou, bezezbytkovou dietu. Po tomto jsem mému milému oznámila, že se budeme muset rozejít. Nechtěl, to byla největší výhra mého života. V roce 1990 jsme se vzali, byla jsem po lécích opuchlá, jiná, ve svých očích ošklivá. Dietu jsem nebrala moc vážně, chodila do práce, velice často navštěvovala nemocnici a bydlela u manželových rodičů, moc to neklapalo. Do roka jsme se odstěhovali do bytu. Pak přišel rok 1993, přidělení invalidního důchodu, ztráta super práce u počítačů a já musela opravdu

Zdravím všechny, omlouvám se za zmatenou zprávu z noci, ale teprve nedávno jsme si pořídili internet a tak jsem ještě některé úkony nezvládla, třeba

Omluvam se za chyby, ale nepredpokladala jsem,ze se mi to povede. Vsem Vam moc dekuji, za Vase poznatky, jste super. Muj otec je celozivotni alkoholik a jiz mam jasno co mam delat a jak mohu pomoci me mamince, jeste jednou dik. Monika

Druhy pokus se povedl a proto budu strucna, je to vzkaz pro vsechny kdo si nevi rady jak prestat pit, ale chteji pro to neco udelat. Vemte si priklad z Andy, to je sikulka, moc ji fandim a jen proto jsem tak dlouho vzhuru, abych se dovedela jistli to nadale zvlada.Strucne o me osobe. Muj pribech je velice podobny Tvemu Anicko, to jest mam otce celozivotniho alkoholika, terorizujiciho celou rodinu, ziskala jsem nekolik skvelych napadu, moc dik vsem, jste takova supr velka rodina. Ja sice nejsem alkoholicka, ale celý zivot jsem od vseho otce nic jineho nevidela. Dala jsem si predsevzeti, ze tak nesmim dopadnout a zvladla jsem to.No a proc pisi? Mam nevylecitelnou strevni nemoc, od svych devatenacti se potykam s problemy, ale i pres priklad otcuv je neresim alkoholem. Dnes jdu jiz spat, ale jeste se ozvu.Preji Vam vsem pevnou vuli, odhodlani a hlavne dobre zazemi.Zdravi Monika

Cetla jsem vse, coje zde napsano, mela jsem napsanou predlouhou odpoved, ale selhal intrnet. Toto je zkouska, az to pujde tak se ozvu, cau Monika

Karinko, k těm tvým důvodům proč piješ: když budeš pít dál, tak o práci přijdeš, pověst bude ještě horší a strach se stejně nevytratí..Toto co uvádíš jsou spíš důvody, abys pít přestala. Je to asi jen tvůj pocit, že nikdo to, že piješ v práci a okolí nevidí.Moje máma si to taky myslela a ono to vidělo asi tak 99% celého okolí.Ale stejně tak vidělo, když se šla léčit a neznám nikoho, kdo by o ní mluvil špatně a díval se přes prsty.Tím víc jí lidé pomlovuali, když si ona myslela, že na ní nikdo nevidí, že je v podstatě permanentně v náladě.Jakmile se rozhodla s tím něco dělat, všichni jí drželi palce a pomáhali,aby to zvládla. Depresi a stres ještě víc alkoholem prohlubuješ..Upiješ se, když ne k úplném ukonci, tak k trvalému poškození mozku, jater, zničíš si zdraví, zničíš si život..Mně spíš připadá, že ty se jenom lituješ, ale pomoct v podstatě nechceš.Odrážíš veškeré rady, které se ti tady píšou, a to i cenné rady Jiřího, který tím sám vším prošel.. Napiš, Karinko, co tedy vlastně chceš??? Víš to vůbec? Omlouvám se za asi pro tebe tvrdá slova,ale byla bych ráda, kdybys postoupila v tom, co pro sebe chceš udělat trochu dál, než jen k tomu, že budeš denně pít jako nezavřená a psát, že bez pití to nejde, litovat se, jak strašný máš život.. Neurážej se, začni přemýšlet a napiš!!

Pavlino, tak tech duvodu je vice, naprl prace, povest, strach atd. Dokud jeste funguju tak mam pocit, ze jeste to vydrzim a co bude dal se uvidi. Vcera jsem toho vypila hodne, byla jsem jeste u zname, dnes mi je tak zle. Pritom vim, ze za chvili budu pit opet. Normalni clovek by si dal den pauzu nebo vice dni, ale ja to nevydrzim.Jiri, na ambulantni leceni nemam kam jit, protoze jsem z mensiho mesta, nemame tu nic takoveho. Ja bych potrebovala ustavni lecbu, jako jsem byla nedavno na kratkou dobu v lecebne, tak me to pomohlo. Pak jsem asi tyden nepila, slo to a najednou ten stereotyp, obcas nuda, deprese, samota, stres, strach. Vsechny tady ty stavy zapijim, protoze ten strizlivy stav, ten cisty, ta realita me boli , tezko se mne v ni zije. Ja utikam pred ni prave do toho alkoholu.

Dekuji za Vase lichotky! :o)Karinko, opravdu bude nejlepsi, kdyz vyhledas odbornou pomoc. Muzes si vybrat mezi ambulantni lecbou a ustavni. Ambulantni znamena, ze tam jen dochazis vlastne na konzultace s lekarkou, ktera je specializovana na zavislosti. Zakladni ustavni lecba trva tri mesice. Casto lide voli ambulantni z obavy, ze dlouhodoba absence v zamestnani by je prozradila a meli by ostudu atd. Ale jsou to zbytecne strachy, protoze doopravdy paradoxne lide dovedou lepe ocenit toho, kdo podstoupil ustavni lecbu a maji ho za hrdinu, zatimco ponekud podezrivavejsi jsou k tem, kdo "jen" prestali sami pit, o tech si pak mysli, ze stejne piji dal anebo se o nich casto domnivaji, ze vlastne nejde o alkoholika, ale o protivu, co se nechce napit! Vyhody ustavni lecby jsou ale predevsim v necem jinem - je to mnohem ucinnejsi komplexni system, ktery ma vliv na celek cloveka, behem tri mesicu si clovek uvedomi, co je vlastne zac, je to cenne nejen kvuli abstinenci: kdo z vas mohl na tri mesice ze vseho vypadnout, zastavit se a pokouset se odpovedet na otazku, kdo jsem vlastne ja, co bych vlastne chtel, co je opravdu dulezite? To, co jsem sdilel se vsemi pacienty, byl ohromny pocit nahle moznosti videt veci z nadhledu a odstupu, ve skutecnych rozmerech. Plne jsme si tam uvedomovali, ze otresne zivotni tempo vlastne dela z lidi prchajici stroje, ktere nemaji cas zabyvat se vubec svym zivotem, svou cestou za stestim, protoze v tom spechu jakoukoli otazku pokladaji za trestuhodne zdrzeni. Po par tydnech pobytu jsme my, pacienti psychiatricke lecebny, jasne vnimali, ze nikoli uvnitr arealu, ale venku, za jeho zdmi, je svet nezdravy a postizeny! Nemyslim to vubec jako nejaky bonmot, - nemyslim to obrazne, ale doslova! Doporucuju ustavni lecbu. Rozhodne stoji za to zkusit to jakymkoli zpusobem. Sam, ambulantne, ustavne. Nezavirej ale oci nad realitou, pokud jeden ze zpusobu opakovane ukazuje, ze neni ucinny.

Ivano, gratuluji k tak velkemu vitezstvi a preji hodne stesti do budoucna. Urcite nas-nealkoholiky Tvuj pribeh vede k jasnemu zaveru - nikdy nerikej nikdy, tj. to, ze jsem zazila alkoholika ve svem okoli, nemusi znamenat, ze ja sama jsem tak obrnena, ze do toho nikdy nespadnu. A krasne samozrejme je, ze ses z toho takhle dostala!!!Karinko, prosim Te, res to, fakt neni v tehle chvili nic dulezitejsiho! A sama to viditelne nezvladnes (promin tu uprimnost!).Moc na Tebe myslim a drzim palce, ale vic bohuzel udelat nemuzu, to zalezi jenom na Tobe. A zivot si tak nicis sama. Hodne sily. B.

Karinko, napiš důvod, proč to zatím nemůžeš řešit!!! Copak je důležitějšího než tvůj život, zdraví a důstojnost??!!!Jsem opravdu zvědavá,jakou výmluvu si najdeš nyní..A napiš, vždyť ten důvod musí být asi opravdu velký, když opět piješ!!!!Co zvítězilo nad zdravým rozumem?!!

Milá Ivano, mám tetu, kterou mi tvůj příběh připomněl.Měla problémy, pila, pak najednou nic, přišla motivace, začala chtít a nepije dodnes (jen ve vyjímečných případech a jen opravdu skleničku).Kéž by všechny příběhy tady měly takový konec jako ten tvůj..Přeju ti, abys už nikdy v životě nemusela svůj starý problém řešit.Pavlína

Chtěla bych napsat svůj příběh o alkoholismu, třeba to někomu pomůže. Rozvedla jsem se, protože manžel byl alkoholik, nemohla jsem s ním vůbec počítat, nikdy jsem nevěděla v jakém stavu přijde domů a prostě jsem ho měla dost. Pracovala jsem na pracovišti, kde se hodně pilo. a co myslíte? Po odstěhování a zklidnění dětí jsem začala pít já. Napřed jen příležitostně v práci, když mi někdo něco nabídl. Pak jsem si začala pití kupovat. Před koncem pracovní doby jsem začala pít a někdy se stalo, že jsem přišla i pozdě domů. Prázdné lahve jsem měla v zaměstnání na všech možných i nemožných místech. Stalo se mi, že jsem i zašla v opilosti do bufetu¨mezi opilce, kam bych střízlivá nikdy nezašla a bavila se s těmi ožralci - sama jsem byla opilá - že se mi to hnusí ještě teď, když si na to vzpomenu. Pak se podnik rušil a já si našla jiné zaměstnání. Bylo to pro mě něco nového a co je nejdůležitější: dostala jsem služební auto. Dnes je to už deset let a můžu vám říct, že jsem nikdy nesedla za volant byť jen s kapkou alkoholu v krvi. Vůbec mi nedělá problémy nepít, klidně si dám pár skleniček, když je příležitost. Ale ta je tak dvakrát do roka a vůbec mě nenapdne si doma něco nalít, i když mám doma vždycky nějaký alkohol pro návštěvy. Alkohol mi nechutná a dávám přednost ránům s čistou hlavou. Asi mam v podvědomí nějaký strach ale jsem za něj ráda. Byla jsem alkoholik? Nevím. Asi jo.

Ahoj vsem, nejak nikdo neprispiva, to se asi vsichni mate, ze nemate problemy s alkoholem ?Jen chci rict, ze opet piji kazdy den v mnozstvi cca 0,75-1 l vina. Zatim to nejak resit nemuzu, jen se vam vsem priznavam.

Přidávám se k Betce, máme všichni velké štěstí, že se Jiří připojil do naší diskuze.. Jiří, díky..

Jiri, opet Ti tleskam a dekuju, ze jsi a ze sem pises. B.

K antabusu: není to lék ani látka omezující chuť na alkohol, nýbrž látka, která v kombinaci s alkoholem způsobuje obrovské závratné nevolnosti, bolesti hlavy, pocení, zvracení, naskáčou fleky na kůži atd. Po požití alkoholu tedy pacientovi hrozí dokonce i zdravotní komplikace a pokud má slabší srdce tak hrozí i zástava, proto musí být pacient předem důkladně vyšetřen a musí podepsat, že nasazení tohoto prostředku se děje na jeho vlastní přání. Smyslem zavedení užívání antabusu je přidat další argument stojící ve chvíli případné nerozhodnosti na straně abstinence v situaci, kdy se nabízí alkohol. Asi ale není dobré spoléhat na strach z účinků antabusu jako na jediný prostředek a postavit na tom svou abstinenci. Obava z drastických účinků antabusu má být jedním z motivů posilujícím abstinenci. Nestojí-li ale mezi pacientem a lahví nic jiného, než antabus, pokládám jeho nasazení za poměrně rizikové...K otázce, jaké pocity jsem měl, když jsem naráz přestal: ano, tak jak to říká Marek. Já jsem žádné delirium neměl a pokud si vzpomínám, většina mých spolupacientů delirium neměla. Deliriem myslím halucinace, záchvaty zuřivosti nebo něco takového. Abstinenční příznaky se samozřejmě dostavily. Ale celá situace se měla tak, že já jsem se cca v pět ráno v jednom baru rozhodl, že takhle už to nejde a že se půjdu léčit. Chvilku jsem se doma vyspal a pak ráno vyrazil k podnikové lékařce, tam byla fůra lidí, tak jsem šel k obvoďačce, tam mne poslala ke specialistce na obvodní AT stanici, ta mne po pohovoru dala doporučení do Bohnic. Do Bohnic jsem dorazil kvečeru, na protialkoholním nebylo volné místo, tak mne umístili na pavilonu 3 (centrum krizové intervence), kde jsem byl do druhého dne večer a teprve pak mne vzal MUDr. Nešpor na detox, kde jsem prodělal zbytek "detoxikace" - asi 2 dny, odtud jsem pak byl přemístěn na pavilon 35, kde jsem byl 3 měsíce. Nejtěžší ze všeho byl ten okamžik rozhodnutí a první krok k doktorce! To byly klíčové minuty mého života! Jasně jsem to cítil a v "náručí" léčebny jsem se už cítil mnohem líp, bezpečněji! Přestože mi fyzicky třebas nebylo dvakrát dobře - ale tyhle stavy jsem znal, vždyť kocovina nebyla pro mne věc neznámou. A představte si, že nastoupíte do léčebny, kde se mnoha lidem třesou ruce u polévky stejně jako vám. Spíš se tomu ale už smějete, protože teď už se to může jen zlepšovat! A taky zlepšuje. Po pár dnech je člověk bez jakýchkoli fyzických stop. Fyzická závislost je tedy poměrně rychle vyřešena - tělo už vlastně drogu za pár dní vůbec nepotřebuje... ale bohužel trvá to hlavní - psychická závislost, té se nezbavíte celý život, trvá až do smrti. K stále se vracející otázce, jak je možné, že člověk, který chce přestat pít, přesto sáhne po alkoholu, i v okamžiku, kdy je střízlivý a tedy by se dalo předpokládat, že je soudný a při plném vědomí. Je to, pravda, tak trochu rozpor. Zdálo by se, že buď je pravda, že nechci pít, a pak tedy nepiju, anebo je pravda, že ve skutečnosti pít chci, a pak piju. Zdálo by se tudíž, že člověk, který sáhne po lahvi i přesto, že včera tvrdil, že chce přestat pít, je prostě a jednoduše lhář. Ano, dá se to tak vnímat. Jenomže závislý člověk se opravdu chce zbavit své závislosti, ale zároveň je jeho jednání touto závislostí ovládáno. Je to jako v pohádce, ve které je princezna v moci zlého kouzla, její mysl černokněžník zahalil a ona nepoznává svého milovaného a chová se k němu příkře. Jenomže někde unitř její láska existuje, i když dočasně prohrává - tak je třeba vidět i závislého, který jedná v rozporu se svým přáním. Je to velmi dramatický příklad toho, co obecně poznala psychoanalýza už v minulém století - že totiž člověk je bytost nadaná vědomím, která je schopna jedno chtít, druhé si uvědomovat, třetí říkat a nakonec jednat úplně jinak. To platí, prosímpěkně o každém člověku. A když uvážíme, jak komplexně si závislost na alkoholu umí ochočit psychiku člověka, jeho vědomí i nevědomí, pak nás nemůže překvapovat, že dochází k takovým třeskutým rozporům mezi slovy a činy, a k bolestným rozporům a soubojům všech motivů k jednání. Aniž probíhá všechno na úrovni vědomého rozmyšleného procesu, řeší nemocný otázku, zda mají jeho milovaní blízcí vůbec ponětí, jak velké je jeho utrpení, když nedostane svou drogu. Ptá se, zda mají právo žádat, aby se drogy vzdal, protože její průvodní jevy ovlivňují jeho chování způsobem, který je jim nepříjemný. Ptá se, zda to, že je jim jen něco zvnějšku nepříjemné, je dost silnější argument než jeho vnitřní nesnesitelná muka. Ptá se, zda není náhodou vydírán svým okolím, které nemá o skutečných proporcích toho, co zažívá za hrůzu, ani ponětí a zdá se mu pochybné, že by oni měli právo žádat po něm takový důkaz, že je miluje, protože jeho láska k nim je přece fakt! Klade si otázku, zda je není požadavek k úplné a okamžité abstinenci přehnaný, když vidí kolem sebe příklady lidí, kteří také velmi holdují všemu, čemu holduje on. Ptá se sám sebe, jestli je opravdu nezbytné, aby přestal pít hned - vždyť pokaždé, když se napije, cítí uvolnění a teprve když to předchozí napětí povolilo, si může naplno uvědomit, jak moc mu na těch milovaných osobách záleží - často se dokonce v takovém okamžiku dojetím rozpláče a potvrzuje si tak skutečnost, opravdovost své lásky, kterou oni tak bezcitně zpochybňují. Pak může při další dávce rozeznít tuto demagogickou strunu a pustit se dokonce do obviňování svých blízkých. Ptá se, jestli oni ho nechtějí náhodou vydávat za horšího než je! Jestli náhodou to nejsou oni, kdo je se svou bezcitností příčinou jeho problémů. A tak dále a tak dále. Zkrátka začne roztáčet kolo nejroztodivnějších racionalizací, kterými vlastně jen závislost obhajuje své právo na existenci(znovu upozorňuji, že to všechno může probíhat v nevědomí, podprahově, a jen sem tam vykouknout do vědomých úvah). Tyhle myšlenkové přemety jsou opravdu mocné a střídají se z protichůdnými myšlenkami, člověk obrací o 180stupňů každou chvíli, a to také podle toho, kolik drogy mu zrovna koluje v žilách...K tomu, co Karinka nazvala jako úlet. Je dobře, že to vzala tak, jak to vzala. Nemělo by samozžejmě smysl začít se obviňovat anebo propadnout pocitu, že je to důkaz, že abstinence je nemožná. Takže já Tě, Karinko, velmi chválím, že ses k tomu relapsu postavila takhle a že jdeš nanovo do abstinence. Nenech se ovládnout nervozitou. Fakt to fyzicky není až tak a velkej problém. Jestli to bylo 4. den, tak to už jsi podle mne byla od alkoholu vlastně téměř úplně vyčištěná a je škoda, že těsně u cílový pásky jsis dala. Teď ale aspoň víš, že se to dá zvládnout, protože už jsi tam byla!!!! Pak je třeba zvládnout tu psychiku, udržet "démona" na uzdě. To je asi těžší, ale na druhou stranu to není tak nepříjemné jako ty první dny, nebolí to, nejsou to nevolnosti ani nic takovýho! A mám pro Tebe dobrou zpravu! Inspirovala mně k ní jedna Tvá věta z předchozích zpráv, ve které obdivuješ všechny, kdo to dokázali třeba i několik let. Chci Ti říct, že čím déle abstinence trvá, tím je snadnější!!!!!!!!!!! - Takže to vyjádřím ještě jinak: abstinence druhého roku a dalších pěti let není obtížnější, ale snadnější úkol, než abstinence prvních pěti měsíců a abstinence druhého až pátého měsíce je ve skutečnosti snadnější, než abstinence prvních dvou týdnů, a ty jsou zas o něco snadnější než první dny. Takže můžeš být klidná - těžší, než na začátku, už to dál není, jen stále snadnější a snadnější!!! :o) Zvládneš to, uvidíš! Tvá abstinence je dosažitelná!Tak Ti tady všichni držíme palce. A piš, jak se máš. Sleduj svoje pocity! Monitoruj, co s Tebou jaká situace dělá a odhalu, proč. Nejde jen o chuť se napít, i ostatní emoce - je důležitý znát sám sebe, čím líp se znáš, tím menší hrozba z nevědomí, které by bylo pod vlivem závislosti. To mi ještě připomíná dobrou radu, které je dobré se držet, říká se tomu HALT a je to zkratka slov, která znamenají stavy, jež mohou způsobit hrozbu: hungry (hladový), angery (rozzlobený), lonely (osamělý), thirsty (žíznivý). Takže těchto stavů je dobře se vyvarovat a být stále najedená, znát zákonitosti svých emocí, být ve společnosti někoho milého (třeba i nás na netu) a mít dost tekutin (samosebou bez alkoholu). A piš, piš, piš. - Když budeš mít chuť svou abstinenci porušit, napiš. Když budeš mít blbou náladu, napiš. Když budeš mít dobrou náladu, napiš, když se budeš chtít podělit o nějaký svůj postřeh, názor, napiš! Ahoj!!!

záleží jak vydatně piješ...každopádně Ti je pár dní blbě, klepeš se jak ratlík, Ti zdatnější zvládnou delirium nebo epi záchvat a když to rozdejcháš tak pak už je to pohoda....ovšem jen jestli zase nezačneš... :)

Ahoj všichni,můžu poprosit všechny co přestali naráz pít, aby zkusili popasat jak jim bylo prvních pár dní bez alkoholu ?? Díky moc

Preji pekny dek pani doktorko, chtel bych uvodem vysvetlit, ze si nedelam legraci, ale mam opravdu vazny problem s lenosti. Jsem studentem CVUT a bydlim v Praze u rodicu. Je za mnou skoro polovina semestru, spousta volnych dni a ja jsem zatim vypocital asi jen pul prikladu. Tahne se to uz od poloviny prazdnin, kdyz jsem mel neco dodelat do skoly i do proce a ja vse stale dokladam. Je sice pravda, ze jsem byl chvilku doma s anginou, ale i tehdy jsem vse porad odkladal. Jsem z toho nestastny a stracim sebeduveru. Mam pocit, ze jsem neschopny a pro lidstvo nepotrebny. Prosim poradte mi. Dekuji Viktor

Jano,myslím, že antabus předepisuje psychiatr. A vůbec i další léky, které jsou potřeba k regeneraci orgamismu při pití. Aspoň mojí mámě předepisuje léky, ale bohužel už má tak špatné jaterní testy, že Antabus už nesmí..Takže se na psychiatra obraťte co nejdříve.Ještě ale existuje nějaký "lék", který omezuje chuť na alkohol,to mohou i lidé se špatnými jaterkami,ale já tomu moc nevěřím, je to asi jako pilulky na hubnutí,ty taky fungujou jenom při silné vůli.. U mojí mámy to chuť nijak neomezilo,tak pozor na to. A navíc se doplácí na měsíc asi 2000,-. A co se týče Antabusu, pozor i ten se dá časem "přepít"..Ale to si myslím, že v případě tvé maminky nebude problém, když s pitím přestat chce. Držím palečky.