alkoholismus

mozna rusim vasi debatu o alkoholu ale bych vdecna kdyby mi nekdo poradil jak se zbavit koureni.uz sem to parkrat zkousela ale jelikoz muj manzel kouri a ja sama se viskytuji mezi kuraky tak na to moje vule nestaci,prosim piste mi na email,dekuji!!!

POkud sam nebude chtít, tak se mužeš třeba přetrhnout a nepomůžeš mu. Mam něco podobného doma. Alkoholismus je také dědičná záležitost - jeho otec.Přeji Ti hodně síly a štěstí, moc ho potřebuješ. Vidím to ale černě -promiň

Jak mám pomoci svému příteli, který je alkoholik. Nemůžu se dál dívat, jak se ničí, jak ztrácí všechny lidi kolem sebe, vše co dokázal. Je z něj troska. Prosím poraďte mi, jak ho přesvědčit, aby se šel léčit. Jeho otec je vyléčený alkoholik, ale myslím, že to na něj žádný vliv nemá. Udělám cokoliv. Díky

Čau holky, tak jak válčíte. Já teď v pohodě, ale předcházela tomu velká opice, kt. jsem měla před 14 dny. Co Kiwi, Sandra a Lenka? Rozhodla jsem se, že vypustím alkohol ze svého života asi úplně. Je to těžko, protože máme teď hodně oslav v rodině. Ale i tak, chci mít střížlivý pohled na všechno. Jsem úplně jiná, když si nic nedám. Je to hrozné. Měla jsem už problémy i s manželem, prototže jak už jsem psala moje matka se s alkoholem potýká celý život. Já ale nechci mít s sebou štít alkoholika. Proto jsem šla do sebe. Tak když jsem si vypila třeba i s manželem, dva dny jsem potom trpěla jak kůň. Stejně jak popisuje Kiwi. Tak co nového?

Myslím, že můj vztah k alkoholu taky není správný. Ne že bych se tak moc opíjela, ale...začalo to docela nevinně. S přítelem jsme začali spolu bydlet. On dřív poměrně dost pil, sám přiznává, že kolikrát až do němoty, kdy si nic z toho, co kdy kde, nepamatoval. Když jsme spolu začali chodit, alkohol výrazně omezil (to,že dřív tolik pil, jsem nevěděla), ne že by se s z něj stal abstinent, ale dal si tak dvě tři pivka v hospůdce, nějakou tu decku vína při oslavách, tři až čtyři panáky... atd.Tak tedy - když jsme spolu začali bydlet, nikam jsme téměř nechodili a byli jen spolu. Z domova jsem byla zvyklá, že jsme u TV vždy s rodiči otevřeli lahvinku vína a tu ve třech za večer vypili.Ne pravidelně, ale tak dvakrát do týdne.Toto jsem zavedla v naší domácnosti také. Oslavy nás zprvu nelákaly, prostě jsme si k TV koupili lahev vína a užívali si romantických večerů. Časem pak přišly různé problémy, jako v každém vztahu, někdy to bylo doslova na "křeč" a já se přistihla, že po každém problému jsem se začala uchylovat k lahvince. Pár dvojek a byla jsem jiný člověk. Někdy jsem brečela, někdy jsem se vztekala, někdy se smála. Toto trvá dodnes. Já se na to víno každý večer! doslova těším. Když se napiju, všechno ze mě odpadne, stres, problémy, je to paráda. Někdy za večer udělám klidně litr vína. Ráno jdu do práce. Někdy je to kruté ráno, nicméně v práci nic netuší. Doma teď piju denodenně vlastně jen já. Když nic nemám, chybí mi to, jsem nervozní, protivná. Přítel už si toho taky všiml, ale nevím, jestli z žertu nebo vážně mi říká alkoholiku.Myslím, že už mám taky problém. Přinejmenším jsem na hranici problému.

Ahoj vespolek,sem rad, ze nemam sam tento (dnes uz vim, ze zavaznej) problem. Dnes je mi 28 roku a po dlouhych depresivnich chvilich bilancovanijsem dopsel ke straslivemu, lec pravdivemu a presvedcivemu zaveru: jsem notorik. Jako vetsina z Vas (nebo Vasich blizkych), i ja piju taky obcas tajne. Vetsinou ale verejne. Az na vyjimky jakymi jsou Stedry den, nemoc spojena s nemoznosti opusiti luzko nebo nemocnici, jsem kazdej den v hospode. Teda do pulnoci. Pak nastane zaviraci doba a ja se ocitam vydan na pospas proudu ulice a unasen jejim tokem se ocitam na ruznych mistech. Parkrat zachytka, skarpa, nekdy se dokonce dostanu i domu. Ale to jen kdys sedim s fakt dobrejma kamosama. Myslim, ze neni podstany kolik vypiju, ale jen pro info asi dvacet pif a flasku rumu denne. K tomu dost kourim, takze na sport nemuzu ani pomyslet. Ale jaxem rekl - to si myslim, je jedno. Hlavni je, ze vim, ze potrebuju pomoc. Aspon dusevni podoru. Diky moc. Soucitim se vsema, kdo jsou na tom podobne.

Ahoj, jsem ráda, že jste se k tomuhle tématu připojili, moc mi to pomohlo, když jsem zjistila, že to není jenom můj problém. Po mém posledním příspěvku jsem se ještě jednou opila - nebylo to tak hrozný, všechno si pamatuju a bylo to legálně (ne jako dřív sama doma) při oslavě celý party, jenže jsem po víkendu pokračovala ještě v pondělí a pak mi bylo šíleně zle 3 dny. Mám tu "smůlu" že nezvracím, tak si musím protrpět, než mi to všechno proleze celým tělem. Tentokrát mi ale bylo děsně - tělesně, ale hlavně duševně. Nebyla jsem schopná si cokoli přečíst a když jsem musela jít na poštu, tak jsem si celou dobu musela dávat pozor, jak jdu a jestli to na mě není vidět a abych neupadla. Už je to 14 dní a nepiju ani hlt a je mi podstatně líp, jenom to vydržet. Asi si už nebudu moct dát nikdy nic, protože stačí sklenička a za chvíli bych vypila celou flašku. Zatím mám v čerstvé paměti, jak moc zle mi bylo (propotila jsem 3 trika denně a šíleně mě bolel žaludek), snad si to budu pamatovat hodně dlouho. Ten pocit znám, jak si je člověk sám sobě odpornej, nejsem schopná se ani jít umejt, resp. je mi to úplně jedno. Ještě že se musím hlídat, aby to na mě doma nikdo nepoznal, jinak bych do toho asi spadla ještě víc.

no jo, ale když si dá třeba dva Betony večer tak jí nic neni, nebo jednou měla na oslavě něco tvrdýho a kupodivu jí bylo dobře - docela bych tomu chtěl přijít na kloub.ale i tak děkuju za podnět :-))

S tím brněním rukou a třesavkou měla problémy i moje mamka. Ale ta pila dost často v jednom jejím životním období. Takže to bylo určitě kvůli tomu. U Vaší ženy bych to vyřešila vynecháním alkoholu vůbec. Tělu to prostě nesvědčí. Byl by to problém, být abstinentem?

Dobrý denMám dotaz ohledně mé manželky.Po konzumaci alkoholu má poslední roky stále stejné potíže. ( Předesílám, že není alkoholik :-)) - stačí normální firemní oslava )Asi po 3 hodinách po příchodu domů jí začne být špatně, nutí jí to zvracet, ale nemá co, takže zvrací pouze žluč.Potom se jí trochu uleví a po další cca čtvrhodince se to opakuje . Občas se přidá brnění prstů a náhlý pocit zimy a dostane třesavku. Intervaly se prodlužují a po cca 10 hodinách je jí sice špatně, ale může vstát a pocit na zvracení pomalu odezní ?Tyto příznaky a průběh je stále stejný, poradí mě někdo co s tím ?Předem děkuji.

problém o kterém píšou Sandra, Ivka a Kiwi, znám. Jsem na tom asi podobně. Je mi 24 let, moje matka je alkoholička - kvartální. Potýká se s alkoholem celý život a já se bojím, že i když mám hrozné vzpomínky na alkoholismus své matky, že s tím začnu taky. Začalo to v létě, na mé narozeniny jsem hodně opila. Můj manžel to nemohl strávit, hodně jsme se pohádali, ale teď je to v pořádku. Pak asi po měsíci, jsem byla opilá zase. Teď na podzim, je to asi měsíc jsem se opila opět. Nevím pröč to dělám, alkohol mi dělá moc zle. ¨Trpím celý den. Je mi zle, nemůžu spát, točí se mi hlava. Manžel mi už asi nevěří a podezírá mne. Můžu si dát skleničku, pivo, nepotřebuju hned na druhý den pít, ale svědomí mě trápí. Štve mne to, že se to vůbec stalo, nechci vypadat jako abstinent, kt. nemůže na oslavě vypít ani deci. Nejhorší je, že tento problém v rodině je a já jsem už 3x chybovala. Potřebuji radu, pomohlo mi přečíst si tyto stránky, vidím, že to není jen můj problém. Co mám dělat, abych hl. sama sebe přesvědčila, že alkohol není můj problém. ¨Po napití mám úplně jiné myšlení, to mne trápí. Nemám pít vůbec?

Je mi 30 let, nechodím do práce, žiji sama, škrábu se v bebíčku, které se jmenuje zpackaná minulost a nevyužité možnosti. Alkohol jsem požívala vždy docela pravidelně s přáteli nebo při romantické večeři atd. ale jen 2 sklenky vína či 2-3 piva. Před dvěma lety jsem začala pít víc, aby se mi podařilo lépe zhubnout. Chodila jsem cvičit jako pominutá, minimálně jedla a za měsíc a půl zhubla 8 kg. Byla jsem najednou žádoucí a našla si přítele z první stránky časopisu. Bohužel to byl Australan a po několika měsících pobytu zde odjel zpět k protinožcům. Já jsem nenašla odvahu odjet s ním kvůli mé nemocné matce, které jsem na světě zbyla už jen já. Po jeho odjezdu jsem velmi psychicky trpěla a posléze začala samu sebe obviňovat, proč jsem s ním neodjela atd. nakonec jsem ze všeho obvinila ubohou matku a přestala se s ní stýkat. Bývalý přítel neodpovídal na mé dopisy a zmizel z povrchu zemského... Přestala jsem chodit cvičit, začala jsem se bulimicky přejídat a i dávky alkoholu se zvyšovaly. Přestala jsem chodit do práce, přestala jsem se stýkat s přáteli, uzavřela jsem se doma a pila doma sama. Trvá to tak už rok. Denně vypiji 1,5 - 2 l vína. Jsem zcela bez energie, protože k tomu ještě trpím bulimíí, což mě též velmi vyčerpává. V zrcadle se nepoznávám - jsem celá červená a oteklá v obličeji. Už nemůžu dál a chci to změnit. Ale pokaždé, když si řeknu, že s tím něco začnu dělat, dám si dám na kuráž skleničku a ...... nic. Mám byt vzhůru nohama, vůbec nejsem schopna uklidit. Někdy se ani neumeju. Jsem sama sobě odporná, ale přesto si stále věřím, že se dokážu změnit. Měla jsem dříve docela vysoké IQ, ale teď nejsem schopna přečíst ani noviny. Přestala jsem být aktivní i sexuálně. Chci to změnit, potřebovala bych asi práci v kolektivu, muset se podřídit nějaké pravidelnosti od..do, najít někoho, kdo by mi pomohl, komu bych se nebála svěřit. Velice se stydím a nikdy bych se s tím známému člověku nesvěřila. Obracím se na někoho z vás, kdo si třeba prošel podobným a chtěl by mi podat pomocnou ruku - nejen virtuálně, ale i reálně. Nechci se uchlastat a uzvracet k smrti.

Detoxikace organismu od alkoholu i jiných toxinů - ivahedlova"volny.cz

Katko, proboha, ať se obrátí na mně.pridek"centrum.cz

Ahoj, ty stavy znám a poradím jak na to všechno jít. Bylo by Tě škoda.pridek"centrum.cz

Nevím, ale mám pocit, že mi alkohol změnil moji psychiku a způsobil moje depresivní stavy. Asi od 15 let jsem začala chodit na diskotéky a na flámy, kde jsme se s partou skoro vždycky opili a to skoro každý víkend a asi po dobu 7 let. Dnes je mi 23 let a já se bojím si dát třeba jen skleničku, protože mám potom deprese. A to nemluvím o podnikovým zájezdu, kde se samozřejmě slavilo až do rána a já druhý den tak psychicky trpěla, že jsem myslela, že bude po mě. Že by "absťák" ? Asi měsíc jsem si nic nedala (ani mi to moc nevadilo) a je mi lépe. Jsem citlivější jedinec, to už jsem poznala dávno, protože nemůžu kávu, coca colu, kouřit nemůžu, protože mám astma a už nemůžu asi ani pít alkohol. Proto jsem se upjala na cvičení(asi třičtvrtě roku), i když s astmatem to taky není žádná slast.Začala jsem se opíjet, když jsem vlastně byla ještě ve vývoji. Hrůza. Pak na tom nemám být tak jak na tom jsem. Je mi trapně. Máte někdo podobné zkušenosti ?

Mám strach, že jsem alkoholička. Piju kvůli tomu, abych nemusela jíst - potřebovala bych zhubnout -prostě blbost, protože pak je mi blbě a sním cokoli, abych si spravila žaludek. Je to začarovanej kruh, protože když je mi po večeru, když jsem měla okno blbě, tak začnu ráno pivem na lačno. Protože je pivo kalorický, tak ho "ředím" vínem a tím si ten žaludek rozhážu totálně. Dokážu vypít i 1-2 l vína za den. Zatím to doma o mě nikdo neví, asi vypadám střízlivě, i když mám okno a snažím se co nejrychlejš zalízt do postele. Manžel mě nechává řídit, když sám vypije 1 pivo a to netuší, že já mám v sobě třeba 3. Začínám z toho mít strach. Teď jsem momentálně v "normální" fázi, už 2 dny jsem neměla ani hlt alkoholu a nechybí mi, jsem ráda, že nemusím pít. Jenže jak dlouho mi to vydrží? Předtím ta picí fáze trvala skoro od léta, nebylo dne, kdy bych neměla aspoň 1/2 l vína a 2 piva. Chtěla bych s tím skoncovat úplně. Je nějaký návod, jak si pomoct? Vím, že vyléčený alkoholik se už nikdy nesmí napít. Do léčebny se mi nechce, zatím se na to necítím, ale prosím někoho, kdo s tím má zkušenost, kdyby se o to se mnou podělil.

Honzo, před pár lety jsem řešila problém s bývalým manželem. Bylo to dost složité, musel nastoupit léčvu zcela dobrovolně. Nenašla jsem žádné prostředky, jak ho umístit do léčebny příkazem. Poraďte se v místě bydliště s psychiatrem, má s tím jistě zkušenosti a zná možnosti. Ale hlavně kvůli dětem bych to řešila co nejrychleji a i radikálně. Možná Vám pak babička někdy poděkuje. Ona si sama totiž nepomůže a bude Vám odcházet před očima.

Myslím, že pokud by začala být v opilosti agresivní, můžete zavolat nejen policii, ale třeba záchranku a ti by ji měli odvézt na psychiatrii. Zkuste zavolat na psychiatrickou léčebnu a zeptat se na vaše možnosti. Pokud je pod vlivem drog, lze jí na určitou dobu zbavit svéprávnosti.