alkoholismus

Postup následovný-vzít telefon, zavolat do léčebny, co k tomu, abych mohl nastoupit potřebuji - většinou vezmou i rovnou. Nevím, odkud bratr je. Dobrá léčebnaje v Praze u Apolináře, ale taky jsou výborní v Kroměříži (severní Morava). Stačí do vyhledávače na internetu zadat protialkoholní léčebny, ony se zobrazí. Jinak kařdý psychiatr by měl mít seznam léčeben. Držím palečky!!!

Dnes jsem stravila cely den ctenim tohoto celeho chatu. Od meho svagra celkem vim, jak to s lecbou alkoholismu v Cesku chodi, tedy porad tam jsou lide v rukou psychiatru. My jsme na tom za velkou louzi trochu jinak.Je zde nekolik modelu lecby zavislosti na alkohol a drogy. Ten ktreky znam osobne je Minesota Model.Pobyt v Recovery Centru je 28 dni (asi jste videli film se Sandra Bullock). Psychiatra tam nepotkate, protoze lecba je vedena pouze vyskolenymi poradci, kteri jsou urcitou radu let abstinujici zavislaci. O detox je staraji sestry a dokrori ze stejnych rad. Leceni se sklada z prednasek a skupinove terapie. Cilem je rozbiti tvz. denial, nebo-li popirani. Mimochodem tato faze se vlaste vztahuje na jakoukoliv nemoc. V pripade alkoholismu je "denial" velice silny. Je to soucasti obranneho mechanismu, nebot alkohol ucinkuje jako lek na withdrawal syndrome, jak vy rikate "abstak".Dale se lecba soustreduje na radne pouceni o nemoci samotne, tak aby clovek vedel s cim se potika. Dale potom se tam uci co a jak dal. Napr. velice dulezitym aspektem je spravna dieta a celkova zivotosprava.Celych 28 dni je bez cukru a kofejnu.Je tam uzka spoluprace s Annonimnimi Alkoholiky. To, ze leceni vedou lide se stejnym problemen je velika vyhoda. Dokonce tak byl i jeden rodinny prislusnik, jako treba Pavlina. Jak to vlasne u vas v Cechach chodi, vim jen od svagra, ktery recidivuje skoro celi zivot. Jeho psychiatr mu ani nechtel predepsat Campral (Acomprosate), jen by ho cpal tim hnusnym Anabusem. Nevi nekdo, jestli se u vas take pouriva Naltrexone? Jak to tam vubec vypada s pokracovani nejake treba skupinove terapie po ukonceni ustavni lecby? Myslim mimo AA? Tady se chodi do skupiny dale alespon jedenkrat tydne a pak jednou za mesic. Na delce zalezi pokud je v leceni clovek dobrovolne, nebo od soudu za opilou jizdu autem.Chtela bych napsat vsem, at se jiz potikajicimi s problemem nebo rodinnym prislusnikum, ze nas tady ucili, ze mame fyzickou chronickou chorobu, ktera je geneticky dedena a jeji koren spociva v disfunkci metabolismu alkoholu a ze jsme vlastne zavisli na acetyldehyde, ktery se normalnim lidem rozklada daleko rychleji a nenapadne v tak velke davce neurotransmitery, jako u nas alkoholiku. Nam se na to konto premnozeji prijimace blaha a tim je cela zavislost zpusobena. (Pisi to velice laicky)Vsem co se ptaji jesti uz maji problem zdeluji, ze ano. Toto je progresivni chronicke onemocneni, se kterym jste se narodili a dali jste ho do pohybu ve chvili, kdy jste pozili prvni kapku alkoholu, treba i ve forme kapek proti kasli. Jedny z prvnich priznaku je obliba ve zvysene konzumaci alkoholu a jeho vysoka tolerance. Vetsinou si lide libuji, ze je nic neporazi, bohuzel to nesignalizuje nic dobreho. To se tyka alkoholiku v rannem stadiu, vetsinou od 15ti do 30ti. To, ze clovek dokaze na cas prestat sam je docela normalni alkoholicka praxe, takze se z tim nikdo neutesujte. Andy drz se, ale zacni alespon chodit do AA. Tobe to udela asi velice dobre, zvlaste kdyz se obracis uz nyni k Bohu. Na otazky jestli jste "uz" zavisli, odpovim ze ano, i kdyz si myslite, ze priznaky abstaku nemate a ze piti vyzaduje vas psychicky stav. To je jenom sebeobrana vasi zavislosti, pred vasi rozumnou casti, aby to vasemu alkoholickemu telu nahodou nebylo odepirano. Proto ty vselijake vymluvy, ze vy jste OK, a ze ti ostatni jsou spatni a vycitaji vam to jedine co vam v tom mizernem zivote zbylo. (Toto se hlavne tyka stredniho stadia)Na zaver chci podoknou, ze recidiva je bohuzel celkem normalni soucasti prvnich 2 let RECOVERY a pak i po delsi dobe abstinenece napr. 7, 13 nebo dokonce 25 let. Pokud, ale clovek pozna spravne svoji nemoc, udela sam co muze, aby se k abstinenci co nejrychleji vratil.Samozrejmne, ze ten kdo to od prvni chvile mysli 100% vazne se muze recidive vyhnout. Ja to povazuji za uplne otevreni oci. Meetingy AA jsou vyborny nastroj k neustalemu si pripominani z jakeho bahna jsme se hrabali. Clovek casto brzy zapomina. Jak se rika, vse smeje cas a to my alkoholici zrovna nepotrebujeme. Jestli se nekdo chce zeptat na neco konkretniho, tak mi napiste e-mail. Pomahat druhym je soucasti lecby, to si vsichni pamatujte. (Tyka se to osob jakkoli alkoholismem postizenych)

Ahoj všichni a hlavně Pavlíno!Až dnes jsem narazila na tohle téma a přečetla si téměř všechno.I moje matka je alkolička a řekla bych už za ty roky,že těžká.Pije zhruba 8-9let a její nejdelší abstinence je 2 měsíce.Je jí 51 let a vždy pracovala jako učitelka zákl. školy.Teď už přes 2 roky nepracuje,protože vystřídala téměř všechny školy v okolí a zřejmě se tu už rozneslo a nikde ji nechtějí vzít.Své pití svádí na všechny kolem sebe.Na zpackanej život s tátou(už jsou 4 měsice rozvedeni),na mě a na sestru,že jsme se jako špatně učili atd.Už byla hodněkrát na psychiatrii u nás ve městě a asi 3x v léčebně na Bílé Vodě a ve šternberku.Nikdy to nebylo nic platný.Při sebemenším problému se napije a pak se to s ní veze do té doby než začne mít stav predelirium a to má halucinace,vídí věci,které se nastaly a mele nesmysly.Když je opilá tak se válí jen v posteli,pod polštářem má flašku,nemyje se,chodí po bytě nahá a když už je to hodně špatné tak vydává zvuky jako zvíře.Odstěhovala jsem se od ní a už se o ní nechci starat.Ničí mi to nervy.Jsem z ní hysterická a agresivní na ní.Jsem pak nepříjemná i ke svému příteli a ničí nám to vztah.Naposledy jsme ji odvezli na psychinu před 14 dny a to nám její psychiatr řekl,že to bylo na poslední chvíli.Ona se má za týden vrátit do prázdného bytu a místo toho aby se ke mně a k sestře chovala hezky,stačila nám oběma šíleně nadat a mě řekla,že jsem se o ní špatně postarala.Nemám už na to.Vím už teď přesně,že její střízlivost vydrží max 14 dní a spadne do toho zase,ale do léčebny jít nechce.Prý nebude turista po léčebnách.Myslím,že už jí nemůžu pomoct a ani neveřím,že bych neco vůbec zmohla.Bojím se,že jí jednou najdu mrtvou.Tahle nemoc je v našem případě marnej boj.Pokud ona nechce,my nezmůžeme nic.Přeji Ti Pavlíno z celého srdce aby Tvoje maminka vydržela a aby jste zase měli zpátky tu pravou mámu,která ti pomůže,poradí,obejme Tě a bude ti oporou samozřejmě tak jako i ty jí.Když tak zase napište a držte se!Lucka

Zdravím Vás, před rokem a půl jsem byl závislý na práškách na spaní. Pak jsem ale prodělal vážnou dopravní nehodu, při které mi zemřel můj nejlepší kamarád (neřídil jsem já) a několika týdenní léčení v nemocnici mě od prášků vyléčilo, ale..Teď je mi teprve 21 let a už přes rok piju den co den minimálně půl litru červeného vína. Nyní žiju sám v Brně, pracuji zde a každý večer piju. Nemám stavy opilosti, jen mírné vláčnosti. Vždy čekám minimálně do sedmy večer a pak začnu, taky se už půl roku snažím udržet množství zhruba na půl litru vína. Když se mi ale hlavou začnou honit ty děsivé vzpomínky, "dorazím" se třeba panákama Martini. Včera jsem objevil toto forum. Jste fakt skvělí, o čem a jak píšete, svěřujete se atd.. I já jsem teď rád, že se mám o tom s kým podělit. Jen se čím dál častěji ptám sám sebe: jsem alkoholik?

Takto "nevinně" začíná asi alkohlik..Ale pokud máš do toho ještě deprese, tak neváhej a začni s tím něco dělat. bylo by škoda se pomalu upíjet.. Ona ta okna po alkoholu se dostaví, játra taky nebudou za 10 let co jsou teď.. Věř mi. Moje máma taky byla v pohodě, testy O.K.,ale zhruba po 10 letech najednou všechno špatně, dokonce se vyvrátila na ulici a odvezli ji do nemocnice..Poté putovala do protialkoholní léčebny, protože pochopila, že pokud se nevyléčí, tak umře.. A to jí bylo 43 let.. Ono tělo ve 28 letech všechno zpracuje ještě dobře, jaterky můžeš mít v pohodě, ale co dál??Tohle přece není život, pít každý večer, pomalu z toho ani nic nemáš, když do sebe tu lahev otočíš ani v podstatě nevíš, že třeba něco piješ.Přirovnala bych tě k lidem, kteří se cpou u lednice vestoje, jenom proto, aby se zabavili a výsledkem je 150 kilo a tvrzení, že vlastně vůbec nic nejedí..Když přijdeš večer domů, uvař si raději třeba dobrý čaj a spi, než abys zbytečně pil..NEPIJ!!! Určitě by tě byla škoda!!!!!!!!!P.S. Moje máma taky byla v pohodě, ty "výpadky hlavy" se opravdu začaly projevovat až po velmi dlouhé době, i když se to snažila maskovat. Dnes přiznává, že některé věci (a je jich dost) si vůbec nepamatuje. A to by při tvé práci asi nebylo dobré, že?Držím palečky!!!

Milý Pavle. Osobní zkušenosti s allkoholem mám takové, že jsem takto žila od cca 19 do 26 let.Jenže jsem nepila takhle často. Jinak když jsem začala, tak jsem pila dost a časo a druhý den se z toho dostávala opět alkoholem.Přišlomi to normální. Potom jsem si řekla a dost, začala jsem mít "provinilé" stavy, když jsem se večer napila a ráno mi nebylo dobře.. Dnes je mi 31let anapiju se pouze příležitostně a i to si vyčítám. Prostě tělo si samo řeklo a dost!Takže nevím, zkus pár večerů vydržet bez pití, možná sice pocítíš něco jako absťák, ale pak to přejde.A pokud máš deprese,bude lěpší se svěřit odborníkům, ty jsou totiž možná příčinou tvého "pití".Skonči s tím včas, já dnes vidím, že to jde i bez pití, opravdu piju jen velmi příležitostně.Dokonce mám i takové stavy, že jen přemýšlím, co bych si dala a zjistím, že vlastně na žádný alkohol nemám vůbec chuť. Moc jsem ti asi nepomohla,ale je to moje zkušenost..

Zajimal by me nezavisly nazor, pokud mozno nekoho, kdo ma velke osobni zkusenosti s alkoholem.Je mi 28 let a asi tak od 20 piju cca 6x tydne (tj. ne kazdy den ale skoro). O vsedni den asi litr vina, v patek a v sobotu pokud jdu ven vic, obcas jsem opily. Kdyz jsem studoval na VS, opil jsem se hodne treba 4x tydne. I kdyz ted piju mnohem pravidelneji opijim se ted hodne mnohem mene (asi 1x mesicne). Nikdy jsem nemel okno, nikdy jsem nikde neusnul (mimo jedne noci, kdy jsem mel deset piv,extazi a asi 15 panaku - vim, zni to silene).Vzdycky , kdyz piju vic, mam deprese. rano se mi vstava stejne spatne at jsem vecer pil nebo ne.Nemam pocit, ze me alkohol nejak ohrozuje, jsem ve stabilizovanem stavu uz asi 2 roky a mimo obcasne spolecenske a partnerske excesy mi piti nijak nevadi. mam ted doktorat, pracuju jako vedec (tzn. nemam cas, nekdy do sebe tu vecerni lahev vyleju behem hodiny). Pomerne pravidelne sportuji a jaterni testy mam skvele.Zajimalo by me , jestli se mylim nebo je toto trvale udrzitelny stav.

Ahoj Kláro, něcon podobného se mi stává občas také. Dřív jsem si myslel, že jsem třeba nachlazený, ale je to prostě bolest na mandlích a nikdy né na obou zároveň..Nevím, jestli máš podobné příznaky...

Milá Katko!Nemyslím si, že je normální vypít denně 10 piv a do dovu dnů lahev tvrdého alkoholu!!!Asi už alkohlik je, ovšem nelze asi takhle posoudit, v jakém stadiu..On ti o tom řekl a teď má alibi..Bude asi dobré si o tom s přítelem urychleně promluvit,samozřejmě pokud je ve střízlivém stavu.Pokud se svým pitím nebude chtít cokoliv udělat, radím ti vzít nohy na ramena a nechat ho být. Uvědom si, že jeho pití může mít i pozdější vliv na zdraví a vývoj vašich případných dětí.. A zatíms ním, když se opije, není jen řeč, ale co když časem začne být agresivní.Opravdu pozor, s alkoholiky není lehký život, zvláště, když jsou to partneři..Držím palce.

Ahoj, ráda bych se zeptala na váš názor. Žiji 2 měsíce s přítelem a nevím, jestli je jeho chování "normální".Už když jsme se seznámili, říkal,že o něm jeho bývalá roznáší pomluvy,že moc pije.Teď myslím, jestli se o tom tenkrát nághodou nezmiňoval proto,abych tomu nevěřila,kdyby se ke mně něco doneslo. Ze začátku mi to nepřišlo nijak divné, ale když teď nad tím přemýšlím: denně v hospodě - kolem 10 piv + je-li doma nějaká flaška tvrdého alkoholu, tak do dvou dnů už není. KLidně řídí i po několika pivech. Každý večer je utlumený alkoholem, má nejasné vyjadřování. Když to už moc přežene, tak s ním není ani nic v posteli.A můj dotaz: je alkoholik? Nebo je to ještě v rámci normy? (to už asi ne, že?)Díky Katka

Ahoj Radko, jsem také z Brna a zrovna prožívám přesně to co jsi Ty popisovala.Nechceš se mi na e-mail ozvat nany.pat"seznam.czMoc ráda bych si s Tebou popovídalaAhoj Majka

Milá Jano.Asi takhle-komu není rady, tomu není pomoci. Interval detoxu jednou za rok je dost častý.Nevím nevím,ale podle mne je jen otázkou času,kdy se začne zkracovat.Pokud tvůj manžel nemá tolik dá se říct sebekázně a pevné vůle, tak se to bude opakovat donekonečna se stupňujícími se depresemi a sebevržednými sklony.. Asi nedá ani na tebe..Nevím,jaký máte vztah, děti, kolik je vám let..Asi je to hodně těžké rozhodovat se,ale copak chceš do konce života čekat, že se znovu napije, a že ty víš, že to udělá? Napiš víc, třeba najdeme řešení..Abych pravdu řekla,nevím,jak bych se chovala já.Ale vzhledem k tomu, že mám matku alkoholičku,asi bych to vzdala..Ale v tomto případě vážně nevím.. Napiš.

Můj manžel je velmi hodný a myslím,že mě má moc rád.Naše manželství trvá 10 let.Já jsem téměř abstinent,ale to proto,že mi alkohol nechutná.Až s ním jsem poznala tvář alkoholismu.Když se napije,nikomu neubližuje.Stane se jen velmi podrážděným a má sebevražedné myšlenky. Vždy je to však jen pokus- vždyť kdo by se podřetával tím nejtupějším nožem? Z inteligentního člověka se rázem stane IQ tykve a každý rok se to znova opakuje a musí na psychiatrii na detox.Už mi dochází trpělivost,ale nemá snak každý nějakou chybu? Přečetla jsem mnoho literatury o alkoholismu a pochopila, že je to nemoc.Já jsem člověk s velmi pevnou vůlí,možná trochu i puritán. Mám pocit,že když mě někdo zklame, nemohu mu věřit a mít v něm oporu. Asi bych raději žila sama.

Ahoj.Odepisuji Jitus, ktera ma otce - agresivniho alkoholika.Jak jsem si precetla,po vypiti sve denni davky je vas otec agresivni.Ale pouze na vas - to jest na zenu a dcery.Dovoluje si tedy jenom na slabsi a na ty co se nemohou branit.Sama jsem zila s alkoholikem a nikdy nezapomenu nato, kdyz me slintal do ksichtu ty svoje zvasty a potom me hodinu klidne mlatil.Dneska bych si koupila v obchode normalni elektricky pristroj na obranu a vzdy bych ho mela u sebe.On by se naucil si nedovolovat na slabsi,kdyby ho to nekokrat slozilo.Stejne jako se nauci zvire nedotykat se elektrickych dratu!Nerozpakovala bych se pouzit ani sprej do oci na obranu.Je to vsecko proti nasilnikum, a tohle nasilnik je.Alespon exmanzel teda byl,jenom to tenkrat neprodavali.Doporucila bych to kazde zene, kterou fyzicky tyra nejakej ten zamindrakovanej alkoholik!

Milá Andy!! Jsem š´tastná iza tebe a věřím, že už to takhle zůstane. A to oblečení za "ušetřené" peníze- to je fajn nápad a super odměna!!Kéž budeš do konce života chodit v novém oblečení... !!! Jsi skvělá, tak se drž!!!

Milý AM! Lítost stranou! Není to jednoduché, znám to velice dobře,ale jí není líto tebe, když pije.. Držím palce,napiš potom, jak jsi dopadl..

Moji mili, naozaj sa da z toho dostat. Hnusila som sa sama sebe, a stale hovorila ,, od zajtra...,,Velmi mi ale pomohla dcera,vasa stranka plna hroznych prihod,a uplna zmena zvykov.Bola alebo som ,,IBA,, vo varovnom stadiu. Nemala som fyzicke abstaky. Ked som pila ,bolo to hrozne, nikdy na to nezabudnem. Teraz naozaj na flasku nemyslim. A viem ze nesmiem uchopit pohar s alkoholom.Ani niest ho niekomu. Proste to nie. Chodim vsade autom, a nepijem ani nepripijam alkoholom . Som iny clovek, som stastna. Vedome zijem zo dna na den, den po dni, beriem to ako ide,a VERIM BOHU ,ze je to tak, ako to ma byt. Ze som potrebovala toto poznanie... Aj spoznat vas tu....velmi vam dakujem za prihody a tipy, za drzanie paleckov.Nepijem 4 mesiace, a nefajcim 3.Verim, ze to tak zostane...ved sa ozvem.Za to , ze nepijem a nefajcim si namiesto minutych penazi, kupujem OBLECENIE. Zasluzim si odmenu.

Dík za další radu, ten dopis asi zkusím. Opravdu není jednoduché jí to říkat, když pije, nevnímá mně a je protivná a když je stízlivá, je mi tak nějak líto jí to říkat.

Moje matka taky nikdy o alkoholu nechtěla mluvit a přiznám se, že já kolikrát ani nevěděla,jak se s rodičem o takové věci bavit..Co takhle jí třeba napsat dopis, který si může v klidu přečíst, popřemýšlet a buď odpoví nebo ne.Zvolila jsem nedávno při matčině recidivě tuto formu, odpovědi se sice zatím nedočkala, ale zdá se mi,že můj dopis zabral..Minimálně změnila chování a zdá se, že přemýšlí. Zkus to,je to jedna z možností.Bavit se s matkou o takovýchto věcech totiž není jednoduché.Jo a ten doktor, který matce řekl, že není alkoholik-pokud to chtěla slyšet,tak slyšela jen toto,ale mohl to říct i tak,že ještě není v horším stadiu..Ale alkoholička rozhodně je,alespoň podle toho,co píšeš.Hlavu vzhůru a snaž se, bohužel na toto jsi sám,ale zkus ten dopis,uvidíš.A piš ho tak, jak to cítíš,neboj se toho,co napíšeš,neopravuje se,prostě jen piš svoje pocity a myšlenky.Možná už to po so bě ani nečti,důležité je dát svým citům průběh.Uvidíš, že it obě se uleví,alespoň bude maminka vědět,že ty víš a chceš,aby se to změnilo, a že ti na ní záleží.Držím palečky a vydrž-uvidíš, že bude líp!!

Ahoj, no měsíčně platíme za byt asi 9000, ale kdyby se pro léčbu rozhodla, asi bych nějakou tu práci zkusil. Teď už je zas střízlivá a nějakou dobu to vydrží, ale o alkoholu prostě nechce mluvit. Problém je že nevím jak začít, jak to položit aby si to uvědomila, nebo si to spíš jen přiznala.