alkoholismus

Tony, zase noční čtení? Myslíš, že by bylo možné absolvovat pobyt v léčebně ne jako pacient? Klidně bych něco takového podstoupila,čím delší dobu si píšem, tím víc mě to láká.Ne jako atrakce,ale zajímá mě to.Možná sobě tím víc ubližuju,ale znáš to, ženský zvědavý.Můj manžel byl totiž jediný "chlap" v mém životě a proto pořád nedokážu pochopit všechno to co se děje, že tomu blbýmu chlastu všecko dal, nechal nás s klukama ve srabu a nejistotě.A i když nám ublížil a jsem na něho naštvaná, vždycky když je venku zima nebo prší mám hrozný pocit, že je mu zima a nemá se kam schovat/už jsem Ti psala jak dopadl -asi/ Nikdo se nestane alkoholikem přes noc, proto si myslím, že by si měly ty paní, které píší nahoře dát fakt bacha, aby nestratily to, co je jim teď asi nejdražší.Sám víš, jak se dá do těch problémů jednoduše vletět a i když pak druhý pomůže,platí za to daň o které asi nemluví.Ta důvěra,kterou stratí se fakt získává děsně špatně,pořád je tam ten červík pochybností jestli...Já jsem doufala 4 roky že se vše dá do pořádku a místo toho narostly dluhy o kterých jsem se dověděla až pozděj, protože v žádné práci nevydržel.Vždycky byl důvod, proč tam nevydržet.No a protože peníze potřeboval, půjčoval si i od svých dětí, které chodily na brigády, aby měly aspoň nějaké kapesné na které mi už nezbývalo. Tony, Tys dokázal pravidelně chodit do práce?A bydlel jsi doma? A jak dlouho to vydržela Tvoje žena, než to vzdala? Tony, jak je možné to, že tomu zatracenýmu pití je člověk ochotný všecko dát? V této dikusi lidi většinou píší, že potřebují pomoct aby se zbavili závislosti.Ale prosím, podívejte se kolem sebe a pomozte taky Vy svým blízkým. A jak jsi psal o tom, žes nezkoušel porušit pití na antabus, já jsem to viděla a řeknu Ti, že absťák je vedle toho maličkost,opravdu jsou ty příznaky jak píšeš,měla jsem strach že mi umře před očima.Asi proto pak přestal brát i ten antabus.Vážně Ti přeju,abys vydržel. Kolikrát si připadám jak detektor na chlast, stačí když někoho potkám a měl jenom pivo, cítím to, bohužel jsem tak naučená životem. Nejvíc mě zaráží kolik lidí dnes pije, no a pak ty následky - ty trosky co si myslí, že na nich není nic vidět a že jsou v pohodě, tím nemyslím nikoho konkrétně,abych někoho neurazila.A odstrašující je nízký věk, vlastně o tom taky píšeš.Navíc drogy, automaty, nástrah k průšvihu víc než dost a často jsou spolu svázané.Však to píšeš v pro mě"školících"příspěvcích. Jo a jakou hudbu teda posloucháš a hraješ?A choď dřív spát, na cestách na Tebe čekají nástrahy nejenom v podobě šikovných stopařek!

Ahoj,píše ti Liba, alkoholička. Kočko, napiš, odkud jsi, nebo si najdi na intarnetu Anonymní alkoholiky, tam zajdi, úplně klidně,určitě ti poradí, všichni mají dost zkušeností s pitím,se vším co se okolo chlastu točí.Nevzdávej se, dokaž tomu svýmu chlapovi, že jsi baba!!!!.Přestaneš s pitím, dáš si život do pořádku,budeš ráda na světě. Možná mu to Tvoje pití vyhovuje, má se na co vymlouvat!Já pila š flašky vodky denně, síla, konec, nyní abstinuji 4 roky, bez kapky alkoholu, jde to, stojí to za to. Chlast tě dostane do kolen, zničí tě! Bacha, a sama to nezvládneš. Klidně mě i zavolej, nebo napiš, ráda poradím.Liba tel724920318.

Ahoj Renato.
Co muzikant,to netopír.Nediv se,že píšu i večer.Jsem šofér a po práci ještě dělám aranže k písníčkám-rozepisuji je do not,tvořím zvuky atd,atd.No a když mám hotovo tak si projedu počítač.Tu písničku od Expa jsem si poslechl,je hezká,ale mám radši poněkud veselejší texty.
Ptáš se mě,jak prožívám opakovací léčbu.Je to vždycky porovnání a hlavně mi to přináší poznatky a zkušenosti jiných.Opakovačky se totiž může účastnit každý,kdo prodělal léčbu základní a má prostě nějaké potíže,kterými se cítí být ohrožen.Takhle jsem se potkal s jedním (taky muzikantem)bývalým pacientem,který se účastnil opakovačky po 7.letech nikoliv proto,že by znovu začal pít,ale proto,aby si připoměl a nezapoměl,co bylo.Zapomění bývá častou příčinou úletu,kdy si člověk dá jenom tu jednu a tím spustí lavinu,která ho může definitivně převálcovat.Z těchto důvodů si plánuji i já další opakovačku.Ta probíhá úplně ve stejném režimu jako léčba základní,pouze s tím rozdílem,že trvá jenom týden.Režim léčby popisovat nechci,to přísluší profesionálům.Já si takto porovnávám svoje zkušenosti a názory s ostatnímí pacienty.Budeš se divit,kolikrát se neshodnem.Hlavně s těmi,kteří podstupují základní léčbu.Nejhůř to zvládají mladí kluci.Myslí si,že my abstinující to moc "žerem".Prostě ještě nevyzráli psychicky natolik,aby to dokázali pochopit.
Během opakovačky taky sleduji všechny fáze vzniku závislosti a její různý průběh.Ono je totiž několik druhů alkoholiků.Nejhůř jsou na tom ti,co pijí denně.Pak jsou tzv.kvartální,kteří pijí třeba čtvrt roku a pak celkem bez problémů vydrží abstinovat třeba půl roku.Pak se napijí a celý ciklus se opakuje a opakuje.Jsou také tzv.hladinkáři,kteří musí mít denně těch svých třeba osm piv a pak jsou spokojení.Asi nejlépe jsou na tom alkoholici příležitostní,kteří pijí krátkodobě buď z přetížení-stres,deprese-nebo po ukončení náročných úkolů a najednou nemají co dělat.
Pravidelnost nutně neznamená závislost.Jsou lidé,kterým vyhovuje takto trávit čas a alkohol je přitom neničí.Pravidelně chodíme do práce a přitom nejsme vorkoholici-lidé posedlí prací.Závislost se projevuje tím,že nám činí potíže v rodině,v práci i okolí.Litr vina nebo vodky denně ale už závislost je.
Antabus jsem bral rok a čtvrt.Přitom antabus nikoho neuchrání před tím,aby se nenapil.Je to ale spolehlivý hlídač,který okamžitě způsobí zdravotní potíže při požití-návaly,dušnost,bušení srdce,horko,zrudnutí,slabost nebo nevolnost.Radši jsem to nikdy nezkoušel.
Ještě jednu věc ti musím objasnit.Bylo to hnusné,ale bylo to tak.Úmrtí mé družky nebyl pro mě důvod pro mou záchranu,ale důvod a "logické"ospravedlnění mého dalšího pití.To je ono,když jsem psal,že myšlení alkoholiků postrádá logiku.Alkoholik má totiž pro každé svoje napití "rozumné" vysvětlení.Nebyl jsem jiný.
Pokud máš snahu pomáhat lidem postižených závislostí,tak se ti určitě podaří někomu,možná i mnohým,postavit se znovu na nohy.To dokáže málokdo.

Tony, jak to, že místo spaní v noci píšeš příspěvky do diskuse?Byla jsem zvědavá, jestli ještě odepíšeš a jsem za to ráda.Vždycky v Tvém příspěvku najdu něco, na co mi dřív neměl kdo odpovědět.Zjišťuju, že ty příznaky a projevy chování u akloholiků jsou stejné nebo podobné.Když byl manžel na léčení říkal, že si zapisovali každý den svoje pocity.Něco podobného jsem si zavedla taky, když mi bylo nejhůř,napsala jsem to a srovnala jsem si tím myšlenky v hlavě a moc se mi ulevilo.Bylo ale hodně otazníků, na které jsem potřebovala odpovědět, až ses nějak objevil Ty.Jak píšeš o důvěře, je to moc těžké získat ji zpátky.Moji kluci se snažili svému tatínkovi pomoct, mockrát, ale většinou sklamal a čím byli starší, tím míň mu věřili.Když jednou na mě vztáhl ruku, kluci mě bránili a jeden mu řekl, že jestli se to bude ještě opakovat,tak ho zabije.Ještě teď mám husí kůži,když si na to vzpomenu.Nikdy nezapomenu na ten synův výraz,byl plný zloby,ale i zoufalství.Proto se snaž pochopit svého syna,děti to cítí jinak.Oni čekají od rodičů podporu a zázemí a my jim místo toho přinášíme stres,napětí.Zvlášť kluci, u nich je taková přirozená obrana každé maminky.Nemůžeme přece po nich chtít, aby hned na všechno zlé zapomněli.Já mám opravdu moc hodné děti, vždycky mi pomohly jak psychicky tak teď i finančně,doufám že to tak zůstane.Proto asi ani mi zatím nechybí vztah s mužem a stačí mi, když mi jenom odpovíš na to, čemu nerozumím v "chlapských úletech".Je mi líto, že jsi stratil svou družku,ale jestli byla taky alkoholička, možná to byl pozitivní krok pro Tvou záchranu, nechci se Tě dotknout.Než jsem našla tuto diskusi na netu jsem přemýšlela o tom,jak se naučit pomáhat lidem co pijí a jejich rodinám, protože v práci se setkávám s mnoha,kteří potřebují poradit a slovem uklidnit.Takže "naši" diskusi ber jako školení pro mě.Co jsem si přečetla příspěvky dnešního dne, celkem mě zarazilo,že litr vína nebo vodka denně není návyk.Podle mě se akloholik nestane tím, že si zajde jednou týdně na skleničku nebo na pivo ale tou pravidelností. Tony, jak probíhá ta opakovací léčba? Jak ji prožíváš? A jak dlouho jsi bral antabus? A stihnul sis poslechnout nějaké ty písničky?

Luiso36,tvému manželovi nevadí že takto trávíš večery?Že je potom ten alkohol cítit...Mě to manžel vyčítal vždy,on vypije tak jedno pivo do měsíce.Má na to už alergii,ted už když vidí že si dávám sklenku,spí v obýváku,což je ted poslední pulrok skoro denně.

Hedo,já začala pít pravidelně ve svých 22 letech,byla jsem pár týdnu po porodu a přišla jsem manželovi na nevěru.Pak během let měl další románky a já pořád zustavala a pila a současně se snažila toho nechat.Byla jsem několikrát v AT,ale pokaždé jsem se k pití vrátila,občas mám deprese,mám nadváhu,špatnou kondičku,moc kouřím a v prosinci mi zjistili vysoký tlak,beru na to léky,ale piju dál.....Nevím jak si pomoct,fakt je ten,že nemám o koho se opřít a to bych asi moc potřebovala.Manžel vždy svádí vinu za naše nefungující manželství na mě a na moje pití a když jsem ho prosila o pomoc,řekl prostě že nemuže,že to nejde,že musím sama.Nejde s ním normálně mluvit.

Tony,

a ja si myslim, ze Luisa trpi depresemi.

Luisa nemusí být alkoholička, když nestupňuje dávku, nepije přes den a tak. K žádné devastaci tak nemusí dojít nikdy.
Tady asi nezáleží na množství, to je individuální. Někdo nemá ty alkoholické buňky v sobě a alkoholismus se prostě nerozvine. Ale pochopila jsem, že na rozdíl od Luisy Heda i Lenka už nenacházejí v pití jen to hezké, že by chtěly skončit a nejde to. To je myslím ten rozdíl.

Lenko, Hedo a všechny ostatní spřízněné duše. Já taktéž každý večer urazím cca litr vína. Je mi 36 let, mám rodinu, docela hezké manželství, děti v pubertě. Zvládám zaměstnání (docela náročné), zvládám domácnost, chodím cvičit a tančit orient tance. Přes den bych se v životě nenapila (často řídím auto), ale jakmile dorazím domů a splním si všechny povinnosti (tzn. věnuji se dětem, manželovi, vařím večeři, uklidím, umyju nádobí, dám prádlo do pračky.... vyvenčím psa), tak si otevřu lahev a užívám si klidu a v podstatě jediné chvilky volna za celý den. Většinou tu lahvinku dorazím. Nějak mi nejde v půlce přestat. Nikdy se neopiju tak ,abych dělala nějaké blbosti, zvracela, blábolila... atd. Ta lahvinka mi stačí na "vyrobení" dobré nálady. Netrpím na žádné kocoviny, nic. Takhle "pochlastávám" asi 12 let. Nepozoruji žádnou "devastaci", ale to asi přijde. Také si neumím pomoct. V podstatě ani nechci. Ty večerní chvilky patří k odpočinku. Vím, že tu omlouvám neomluvitelné.

Jinak je zajímavé, že když jdeme do hospody s manželem nebo se známými, tak tam mě ani pít nebaví a nevadí mi abstinovat, když řídím. To domácí pití mám spojené s klidem a pohodou.

Vy všichni i ty Lenko si myslíš, že ten litr vína denně je opravdu dost, že s tím nejde v pohodě žít. Může se to projevit na zdravotním stvu. Já piju už pět let a zatím jsem v pořádku.

Ahoj Heleno, jsem ráda,že sis na mne vzpomněla. Ale nedaří se mi dobře, něco mne stále nutí k pití. Je to moc zlé......

Ahoj Lenko, mně je již 54 let a mám stejné pocity, jako ty. Fakt nevím. co s tím, myslím, že to pití na mě také není vidět, chodím na kosmetiku,ke kadeřnici, snažím se o sebe pečovat cvičit, ale to víno mě ničí. Vím, že bych neměla, ale jdu si ho zase koupit. Jsem opravdu nešťastná a nevím co dál. Někdy se mi podaří i tři dny nepít, ale za pár dní jsem v tom zase... Ozvi se mi !

Ahoj Renato.Máš pravdu.Skutečně se z toho vyvinula debata,ktará asi patří jinam.A nemusíš mít obavu z toho,že bych si dělal srandu z cizího neštěstí.Všechny moje zkušenosti jsou draze zaplacené.
I když už abstinuji dva a půl roku,pořád si dávám dopořádku své rodinné vztahy.S rodičema je to v pořádku,s dcerou taky,ale se synem to ještě vázne.Zatím jsem rád,že mi začal odpovídat na moje SMSky.
Po ukončení základní léčby jsem byl v takové euforii,že jsem si myslel,že moje úspěšná léčba každého ohromí.Že každý řekne vše odpuštěno,jako by se nic nestalo.Omyl.Nikoho to neohromilo.V prvním zaměstnání po léčbě jsem se svým úspěchem pochlubil a byl jsem propuštěn bez udání důvodu.To byla z mého pohledu rána pod pás.Cítil jsem,že si najednou nejsem tak jistý sám sebou a tak jsem po měsíci a půl nastoupil opakovací léčbu.Ta trvá týden a doporučují se tři během jadnoho roku.TO už bylo rozhodnutí vědomé a chtěné.A byl to zatraceně dobrý krok.Nejvíc recidív se totiž stane do tří měsíců od ukončení základní léčby.Já už mám za sebou všechny tři,ale chystám se na další,protože mi kažbý nový pobyt v léčebně dal něco,co jsem před tím nevnímal.Z tohoto důvodu si taky zatím nehledám žádnou známost.Nechávám to více méně náhodě.Takže vidíš,že zatím žádné ženě na klávesy nehraju.Naposledy jsem hrál na kytaru svojí družce-a to už je 7 let- Slzy tvý mámy šedivý.Byla taky těžká alkoholička a propadala často melancholii.Bohužel své závislosti podlehla ve svých 48 letech.
Já se vlastně učím žít s vědomím toho,že jsem páchal zlo,na které si vlastně pro téměř soustavná okna moc nepamatuji.A je to velice nepříjemné,dozvídat se od své dcery,jakého chování jsem byl schopen.Možná,že dneska ani nechápe,co pro mě její odpuštění znamená.Možná,že ani já přesně nevím,co se v ní odehrává,když mi říká,že jsem jí chyběl jako táta.Asi jsem jí hodně chyběl,protože když má trable,nebo je jí smutno,tak se přitulí a drží se jako klíště.To jsou momenty,kdy jsme oba naměko.Tak tady vidíš,proč si nejsem jistý tím,že je už vhodná doba na novou známost.
Přeješ všem hezkou dovolenou,tak se k tomuto přání přidávám i já.

Milá Hedo,mě je 36let,jsem alkoholička,vím to,piju tak litr vína denně.Taky nechci do lečebny,přišla bych o práci..Ale co sakra s tím?Přece nechcem umřít,upít se k smrti...Takže musíme zatnout zuby a snažit se najít nějaké řešení!Piju už od 20 let,není to na mě vidět,pečuju o sebe,ale strašně trpím....

Milá Heleno, moc vám přeju, abyste se držela i nadále. Přítel pil od 14let, nyní je mu 27, máme dcerku 5měsíců, byl na léčení, abstinoval rok,bral 2xtýdně antabus, bohužel ho vysadil a teď recidiva.V mládí bral drogy, bohužel jeho otec notorik a matka kurva, hrůza. Velmi ho miluji a tak ho pořád omlouvám, přestože nepracuje a má dluhy. Jsem v zoufalé situaci, mám pocit, že už mu nic nepomůže a brzy zemře, protože pije někdy i týden v tahu. Strašně mě to trápí i kvůli dítěti.Když nepije, je skvělý a milující partner. Bohužel ztrácím naději, že to dlouhodobě zvládne, asi ještě nepadl na úplné dno, když má mě samaritánku v zádech asi bych mu nejvíc pomohla, kdybych se s ním rozešla, jestli by ho to nastartovalo.Myslím, že má slabou schizofrenii z toho, někdy hrozně lže.Takže byl na léčení a neznamená to trvalou abstinenci!!

Jo,chlast,to je nepřítel.Já sama jsem a budu alkoholička až do smrti,je to tak. Svoje pití jsem zabalila ve svých 53 letech. pila jsem už 3 flašky vodky denně, sama doma,někdy jsem ještě vyrazila mezi lidi do hospody.V krvi jsem měla naposledy 4,5 promile alkoholu,smrtelná dávka.Šla jsem do léčebny,abstinuji čroky, vůbec to není lehký,pomáhají mě Anonymní alkoholici.Jsem už vlastně stará baba, vdova, nemocná,samý průšvihy, starosti,ale díky abstinenci mě baví žít.Směju se,raduju se ze života.Pochopit myšlení alkoholika nemůže ten, kdo nepije.Je to nevyléčitelná nemoc,a jenom alkoholik ví, o čem to je. na tomhle principu jsou AA založený, fungují, pomáhají.A nejvíc, mají v abstinenci daleko lepší výsledky než léčebny,nic nestojí,to je ten zázrak.Nepiju, protožiju. liba

Přátelé .Každá závislost se dá vyléčit. Záleží až kam se propracujete. Tak příklad. Vaše žena Vám řekne ,/má jiného/ že pijete důvod k rozvodu. Jdete na léčení aby ten důvod nebyl /soud/ soud vám dá za pravdu ale co je to platné tam není alkohol taky trochu ale je tam už v pořadí třetí ted už dlouho manžel. A když to vše na Vás dopadne tak teprve začnete pít . Po vystřízlivění nastává pud sebezáchovy. Zastavíte se a zjistíte ,že jste na samém dně. A také jste přišel na nejdůležitější věc pro Vás ,rozhodující se věc . Najednou totiž zjistíte ,že nikdo Vám nepomůže pokud vy sám nechcete .Můžete mít dobrou průprvu z léčebny to vše je za vámi .Pak třeba pijete a najednou si řeknete .Přestanu sám . Pomalu se z toho bláta zvedáte není nikdo kdo by Vám pomohl .Ale ted přichází to nejdůležitější věc,. Pokud VY sám nezapracujete neuvědomíte si ,že jenom vy rozhodujete co bude tak je všechno v háji .To poznání musíte udělat vy sám .Dokud nepochopíte ,že život stojí za to bojovat tak se všichni okolo Vás můžou zbláznit a není to k ničemu. Musíte se najít. Já v životě dopadl tak na hubu ,že jak se říká co tě nep......to tě posílí. Skutečnost. Zocelíte různýma držkopádama . Vše jde samo .Takže chlapci k příčkám stěžnů napínejte plachty již ...

Tony, je zvláštní tato "naše"diskuse,protože většinou jsem mluvila jenom s lidmi, kteří s alkoholikem žili, ne s vyléčenýma.Je pravda, že pochopit nemocné lidi je někdy těžké, vím to, protože pracuju jako zdrav sestra.O to je horší to, že cizím lidem pomáhám a nejbližšímu jsem nedokázala pomoct.Bývalý nevím kde je, párkrát ho potkal nejstarší syn v dost špatném stavu, jediné co chtěl, tak půjčit peníze,přestože alimenty na ně neplatí.Ale to jsou 4 měsíce.Do práce nevím jestli chodí,asi těžko.Jeho rodiče ho zavrhli, řekli, že jsem ho měla vyhodit už dávno, takže Tvoje maminka je úžasná, že to vydržela.Já maminku nemám už dvacet let, takže to víš že mi chybí,ale zase mám bezvadné sestry.Ale to by bylo na delší a jinou debatu.No a doufám, že u Tebe je už nová žena,které hraješ na ty Tvoje klávesy,aby ten Tvůj životní příběh dopadl úplně jako v románu!!!/Nechci narušovat Tvé soukromí, i když je tato diskuse anonymní a doufám, že nejsi člověk, který by si dělal z cizího neštěstí srandu, já teda rozhodně ne/.Přesto že Tě osobně neznám, moc Ti ten klid přeju.Ještě jednou dík, opravdu jsem potřebovala poznat a trochu "pochopit" tu druhou chlapskou stranu. Jo a hezkou dovolenou!.Všem

Ahoj Renato,
obdivuji tě za tvůj přístup k tvému bývalému manželovi.Psal jsem o tom,že ten,kdo přináší svou léčbu jalo oběť někomu,nebo něčemu,nemá v podstatě šanci tenhle boj vyhrát.Mně od rozvodu a ztráty rodiny trvalo dalších 10! let,než mi život nafackoval natolik,abych s léčbou souhlasil.Souhlasil píšu záměrně,protože bez pomoci mojí maminky bych to asi neudělal.Věděl jsem o sobě,že jsem ve strašném průseru,ale i přes to jsem považoval léčebnu za zlo.Za zlo v tom smyslu,že jsem se nedokázal se závislostí vypořádat sám,že mě nakonec alkophol zlomil,že zlomil moje sebevědomí.Byl to v mém případě téměř smrtelný omyl.Už dávno jsem byl zlomený člověk.Akorát jsem byl jediný,kdo si to na rozdíl od svého okolí neuvědomoval.
Nedělej si výčitky z toho,jastli jsi udělala dost.Budu-li soudit podle sebe,tak tvou snahu tvůj bývalý bere jako urážku,protože nevěříš tomu,že by to mohl mít pod kontrolou.Myšlení alkoholiků totiž velice často postrádá logiku.Boj s touto nemocí je těžký boj,a je navíc silně individuální.Pokud máš ještě sílu a snahu svému muži poci,tak to nevzdávej.Na mých zkušenostech vidíš,že to je blouhý boj,u kterého je důležité i načasování,kdy pomocnou ruku podat.Pokud se ti to podaří,věř tomu,že budeš mít na světě někoho,kdo si tě bude za tvou pomoc nefalšovaně vážit,tak jako já si vážím svojí maminky.