alkoholismus

ty, Ičko, máš pravdu, že si matku nevymaže ze srdce nevymaže...do konce života si bude připomínat to peklo, co zažívala při nechutné, spité ženské, co ji měla vychovávat. brr...
ty nešťastnice:))))))

kašli na to, s tebou se o tom mluvit nedá, navíc jsi závislá, a bahníš si v tom jak prase.
nepotřebuju tvoje rady, jak odejít od alkoholika, umím se zařídit jinak. spoluzávislá nejsem ani trochu. to vím jistě. jinak bych manžela nedostala tam, kde je dnes.
jo a já svému 14 letému synovi i těm starším říkám zlatíčko, drobátko apod., a vůbec si o mně nemyslí, že bych byla drbnutá. ještě mi za to dají pusu.
ty si můžeš myslet svoje asi proto, že ti chyběla snad mámina láska a pohlazení. o opaku mě nepřesvědčíš, ani se o to nesnaž.

r:pochybuji,že pro matku je dcera mrtvá...to je jen tvoje zbožné přání.Co jsem kdy od tebe četla samej narcismus.Myslím,že ten drobeček jak tady trapně nazýváš už puberťáka si matku ze srdce nevymaže a ty se můžeš třeba posrat ,ale budeš na čtvrtém místě celý život.Myslím,že jsi ho zmanipulovala už dost na venek,ale vnitřně jsi na omylu.Přála bych té nešťastnici aby to dokázala a vytřela ti zrak a nakopala prdel.

Ari, promiň ale jsi úplně blbá. Prohlásit, že alkoholismus je jen nedostatek vůle a odpovědnosti, to může fakt říct jen ten, kdo o tom vůbec nic neví. V léčebně, na AA i od ostatních alkoholiků (zejména těch dlouhodobě abstinujících) jsem slyšela, že jenom vůlí to prostě zvládnout nejde. A vím to i od sebe. Stokrát jsem se pokoušela přestat - vůlí - a nešlo to. Tak tady proboha nepindej takové blbosti. Že rodina alkoholika trpí, je fakt. Jde o to, jak daleko to necháš zajít. Fňukat a hořekovat deset let není normální, měla jsi odejít. Oni totiž partneři závislých lidí se stávají spoluzávislí, už taky neuvažují normálně, o tom jsi neslyšela?

a pro r.: mně být třináct, a někdo mi říkat drobek, špunt nebo drobče, tak si asi budu myslet svoje.

my jsme dneska drobkovi za asistence policie z matčina bytu odvezli všechny věci, co tam ještě zůstaly. Shodli jsme se, celá rodina, že víme, že je to ní konečná, a my musíme jít dál. Ona kdysi spustila koloběh něčeho, co už neumí nikdo zastavit, opravdu nikdo, ani ona. Je to těžký pro všechny, jsme neustále emočně ve všem hrozně zatažený. Pořád všichni máme to chvění okolo žaludku, co zase bude. Ale jdeme dál, máme svůj život. Babička se upnula na vnouče, její dcera je už pro ní mrtvá, dokázala nahlas vyslovit, že ví, že se ten sebelikvidační proces u její dcery zastavit nedá. Drobek si v hlavě posunul, že osud zařídil, že když už matka odešla, tak mě dosadil na její místo, a upřímně se diví, že to babička nebere taky tak. Taky nám drobče onemocnělo, čeká nás spousta vyšetření a možná i operace, tak se upínáme hlavně na to, aby byl drobeček zase úplně zdravý, a na krásný stránky života, dovolená, radost ze společných chvil, plánování toho krásného, co se dá v životě úžasně, úplně normálně, prožít.
držte se, všem přeju hodně sil a motivace k abstinenci! r.

Máš pravdu,je to opravdu hrůza muset žít a komunikovat s opilým člověkem.Ještě větší, když je to blízká osoba. Alkoholismus je nemoc. Alkoholik hledá útěk z reality, hledá útěk od svých mindráků.Je to těžké pochopit, ale je větší chudák. Ty můžeš odejít, ale on před sebou neuteče.

pití je jen projev slabé vůle a nezodpovědnosti. NEZODPOVĚDNOSTI!
no, nebudu už poučovat.
každý, kdo žije s alkoholikem trpí stokrát víc. ať se vám to líbí nebo ne.

J8 také soucítím s opilým. Kdo to nezažil, tak neví, jak může i alkoholik trpět. Strašně moc se mi líbila věta z knihy Malý princ. Je na planetě, kde je pijan.Ptá se"proč piješ".Pijan odpoví "piju, abych zapomněl, že piju". Kdo se dostal až sem, tak pochopí, jak těžké je se odpíchnout ode dna.

jí vím, že trpí. mám to doma. ale já s dětmi trpěla víc. k abstinenci vede trnitá cesta, ale dá se to zvládnout. jen bych si s alkoholikem chtěla vyměnit roli, já opilá, nechutná, sprostá, agresivní, a on strachem a hanbou a ponížením podělaný.

Taky cítím soucit s opilým. Alkoholik hrozně trpí, to jsem přece zažívala několik let. Jen tak přestat nejde, to není tak jednoduché, to by to zvládlo víc než 6% lidí.

promiň, neumím se tu orientovat. myslela jsem, že H. je helena.
co mě ještě zarazilo, jestli to je opravdu myšleno vážně, že H. cítí soucit s opilým...
já to chápu, dobře, ale kde je soucit s rodinou toho opilce? ožebračuje děti a partnera, po materiální i duševní stránce.
jak může někdo soucítit s opilcem? kdyby chtěl, tak nepije. ale protože chce, tak pije a nelidsky trápí rodinu a okolí.
je to hnus.

Já nejsem to H. :-), myslím, že chápu oba postoje. Jsem alkoholička a trvalo mi několik let, než jsem se z toho dostala. Ale alkoholikovi moc nepomůže, když se bude jen stydět. Musí se omluvit, napravit co se dá, ale žít dál a svým novým životem pomáhat ostatním. Možná až do smrti bude dokazovat, že už je "lepší", až do smrti bude v podezření, ale jinak to nejde. Minulost a naše viny se nedají smazat. Máme ale důvod nejenom ke studu, ale také k hrdosti, protože je strašně těžké abstinovat, hlavně ze začátku. Alkoholismus je m.j. nemoc rozumu a vůle, a proto se alkoholik vždy znovu napije, i když přece VÍ, že to musí špatně dopadnout.
Je moc těžké se vzájemně chápat a odpouštět, ale je to to nejlepší, co můžeme dělat.

heleno, možná abstinuješ ještě velmi krátko na to, abys slávku pochopila. rok abstinence je dobrý akorát na to, aby sis udělala pořádek sama v sobě a až pak začala normálně uvažovat a fungovat.

Matku Davida S. jsem cetl v lecebne,dobra knizka..jinak dneska se mi zase zdalo o piti,schovavani piti doma a strach ze je toho moc malo do dalsiho dne.Po probuzeni uleva,ale bylo to divny,jakoby mozek najednou prepnul,jako ze to s tim dohanenim hladinky neni aktualni...

Nějak nechápu, proč mají v sobě někteří nepijící alkoholici tolik zášti a odporu k těm pijícím. Vždyť byli jedni z nich. Jsem také léčená a abstinující alk., ale když vidím někoho opilého, cítím jen soucit - a možná taky tu úzkost. Ale odpor a nenávist, to určitě ne. R. bych snad i pochopila (i když je opravdu někdy nechutná a je mi krajně nesympatická, ale budiž) ovšem Slávku nechápu vůbec.

Slávko, ty jsi furt stejná... :-/

A sežeňte si knížku od Yvonne Keulsové- "Matka Davida S., narozeného 3. července 1959". To pro případ, že byste se s pocity oněch blízkých chtěli seznámit blíže :-) Je to sice o feťákovi, ale závislost jako závislost....... Jsem zvědavá, co ni napíšete pak. Jestli třeba Keulsová je trapná hysterka, která s donebevolající drzostí hází špínu na nemocné???? :o))))))

Hele lidi, pijící i chlastem prošlí abstinující, drahý anonyme, uvědomme si jednu věc. To co tu popisuje r. vám řekne každý váš blízký, který s vámi tu chlastací dobu prožíval. To není žádné házení špíny a obviňování, tak to prostě je. Zatímco my jsme zchlastaní ani nemohli stát na nohách, imrvére ožratí chrápali, byli nepolehlivé trosky se kterými se vůbec nedalo reálně v čemkoliv počítat, ten/ti, kdo to s námi prožívali, byli každou vteřinu střízliví a zoufalí. Co my víme o tom, jak se trápili, kolik toho museli překousnout, jak jsme je ničili a psychicky deptali? He? Nás zajímalo jediné - chlast, chlast a zase chlast. A zmohli jsme se pouze tak na pitomé ukřivděné žvásty a obviňování. A kdo tohle nedokáže pochopit, nedokáže se na věc podívat očima i druhé strany, má pravděpodobně problém stále. A nemoc? Jaká nemoc? Co to furt házet na nějakou nemoc? Zase se stavět do role ukřivděných? Jo, v tom jsme kadeti. To nám jde fantasticky. Závislost je nemoc, to nepopírám. Ale chybí mi ruka? Noha? Mám zhoubné nádory? Jsem na vozíku? Nejsem. Jen si prostě nedám panáka. Hrozná tragédie, co? Přestat pít nestačí. Přestat pít a žít pocitem ukřivděnosti je cesta zpět k láhvi. Netvrdím, že pochopit, naučit, vrátit se zpět je brkačka. Ale jde to! A potom ten život konečně za něco stojí. Už mi můj život nelajnuje chlast, ale lajnuji si ho sama......a všem kteří tápou, fakt přeju, aby jim secvaklo taky...... :-))))))

Nikdy neni na nic pozdě všem lidem kteři zvitězili nad bojem s alkoholem moc fandim Ale nejdřív člověk sám musí chtít

Ahoj chtěla bych Ti poděkovat za povzbuzení ,víš já jsem vděčná za každou pochvalu a za každý den ,který mohu ukončit s čistou hlavou.Dnes když vidím opilého člověka moc se mi protiví ,ztrácí na hodnotě ,ale zároveň je mi z toho úzko ,protože je to vážný problém.A doktoři vám neříkají nic?Proč se aspon´trochu nestane nějaký zlom k lepšímu.?Je poprvé na léčení?A nebo ,že by ještě nepadla úplně na dno, někdo asi potřebuje spadnout ještě hlouběji.A někomu nepomůže nic .Ale naděje umírá poslední ,možná se ještě u ní ten plamínek rozhoří a pochopí ,pochopí léčbu ,možná potřebuje víc času.