mlada holka a starsi chlap

Milá Marlen, nemám důvod si tady honit triko. Víš ... neznám ideální manželství. A tedy přoč si vzájemně nepomoct? :-)) Na druhou stranu jsem si vědom, že manželka či manžel nikdy nemohou být v tom okamžiku lapší jak milenka či milenec. Proto mě docela vadí, když toho svého pomlouvají.

jestli si to s tím neutuchajícím zájmem Pražáku trochu nenamlouváš. Víš co nechápu? Proč si tedy s těma rizikově vdanejma začínáš, když se pak musíš zastávat jejich manželů?

Milane, no ... problém je v tom, že to nemá žádná napsané na čele. Já odpočátku hlásím, že jsem chudý, starý a tedy neperspektivní a zatím i ženatý. Což je ale otázka času. A to, že jsem ženatý, je pro vdané ženy lákavé. A svobodným to nevadí. Jeeenže, pokud narazíš na dlouho svobodnou babu, zjistíš, že je nějaká divná a že si táhne za sebou nějaké břemeno minulosti. Navíc mně imponují sebevědomé a pokud možno i vzdělané ženy.

Zděnku máš pravdu. To já vím. A vlastně z toho mám i hrůzu. Jenže zamilované babě to nevysvětlíš. Naopak se naštve, že z toho chceš pod touto záminkou vycouvat.

Pražák - :-))))))))))))) Hele to je asi divný - mám to taky tak. Akorát už se vyhýbám vdaným - páč se mi podařilo rozlomit jeden vztah a už to nikdy neudělám.

Nojo Prazaku, jenze tady jde o dlouhodoby vztahy. Je jasny ze zdravej chlap 50 a zenska 30-35 muze bejt pohoda-i v tom sexu. Ale co za 10-15-20 let? Zenska bude porad jeste plna stavy a chlap bude starousek. A nezlob se na me pak ji to "chapani" a tohle vsechno bude ukradeny, pac vedle sebe bude mit korena a to svoje si stejne driv nebo pozdejc bude hledat jinde. Nebo nebude, ale stejne nakonec bude mit pocit prosranyho zivota.

Ahoj všichni, koukám, že na nic neexistuje jednotný metr. Je mi přes padesát a bez vytahování musím přiznat, že tolik zájmu mladých žen o moji osobu jsem ani v mládí nezaznamenal. Spíš se mi zdá, že padesátníci jsou nedostatkové zboží. Přitom nemám miliónové konto, nevozím se v Bavoráku a ani se neprohýbám pod váhou zlatých řetězů. Spíš se snažím být "normální". Můj problém je v tom, že se seznámím s nejméně o dvacet let mladší vdanou ženou, která se vcelku zakrátko zamiluje a asi po roce mě opouští, protože zachraňuje své rozpadlé manželství, neboť mj. už nedokázala spát a ani slušně komunikovat s manželem. Bohužel v tom lítají malé děti, což mě upřímně děsí. Tím se ocitám v situaci, kdy se zastávám jejich manželů a poukazuji na jejich kvality a kladné vlastnosti. Také jim rozmlouvám jejich pokusy o rozvod a poukazuji na náš velký věkový rozdíl. Nejsem asi žádný tygr ložnice a jsem normální společenský veselý člověk, a tedy nevím co na mě vidí. Snad trochu vím, co ženy potřebují. Nicméně, láska není věcí věku a zejména ženy dokáží i o dost staršího muže milovat i s jeho nedostatky, pokud jim dá najevo, že si jich váží a dá jim pocítit, že jsou ženami. A na to jsem musel přijít až teď, po letech předvádění se a s představou, že pokud pod náma nespadne postel, nemůže to být správný sex.

Riki - zkus to, Jdi do toho. Já byl ženatej 25 let a pak to krachlo z mnoha důvodů - ale asi větší vinu jsem měl já. Každopádně jsem měl milenku a ta mi popisovala různé vztahy s vrstevníky a hlavně problémy. Já už dnes mám naprosto jiný pohled na svět. Mláďátka mě už opravdu nehromadí krev. Hledám ženskou na život plnej pohody a klidu. Nemám potřebu zahýbat a dá se říct, že jsem se toho za dosavadní dobu docela dost naučil. Zajištěnej sem a děti taky. - Všichni se diví, že nelítám v kabriu s dvěma blonďatejma osmnáctkama. A upřímně řečeno - ženská od 25 do 30 - i víc, která by mě milovala a nabízela příjemný vztah by mě přesvědčila, že má smysl dokázat jejím rodičům, že nejsem obejda na vozejku, ale že mám taky chuť žít. I když je pravdou, že chlap, kterej chytí druhou mízu v 50 - bývá velice často neskonale trapnej na veřejnosti. Nedávno jsem viděl takovýho naboba v obleku okolo 45-50 jak pořád někde v Hypernově vošmatlával nějakou nablblou bárbínku. Ale to byl vztah na týden a budiž i jim to přáno - ale byl to prostě trapas.
Abych to nějak utnul - existují i námitky, že na zdivočelou pětadvacítku prostě padesátník nestačí. - To je samozřejmě možné - ale jednak mají tolik zkušeností, že jí dokážou vystřelit hodně vysoko i jinými metodami - ale hlavně už nemají tak šílený sexuální pud a mnohdy prostě umožní partnerce nějakou kamarádku nebo i maséra - pro klid domova. A ono to prostě funguje :-)

Milane, i tobě dík za názor. Bohužel, naše rodina je tak nějak "tradiční", takže maminka doufá, že najdu partnera, se kterým splodím kupu dětí a jí tak přivedu vnoučátka (i když už jedno má od mé ségry) no a táta mě zase pořád bere jako malou holku, které není 27 ale tak možná 17, to znamená hlídat, usměrňovat, kritizovat... Vyrazit do společnosti se určitě nebojím, ikdyž je mi jasné, že si vyslechneme nějaké narážky a poznámky - ale pokud to bude "v legraci", tak to bude v pohodě. Asi se taky děsím takových názorů typu "no jo, mladá baba, starej chlap, takže jí jde o prachy, barák..." Nikdy jsem nechtěla nemožné a zázraky, nepotřebuju, aby mě partner denně říkal jak mě miluje a zasypával mě dárkama či kytkama. Chci jen vedle sebe chlapa, který mě bude mít rád, bude mu na mě záležet, nebude mu lhostejné, že mě třeba něco trápí... A tohle všechno jsem u minulého přítele (viz váše,o 6 let mladšího) postrádala. Když mě něco trápilo, šel se bavit s kamarády a já byla doma sama. Když byl mezi námi problém, tak místo aby ho se mnou vyřešil, zavřel se doma a až ho to přešlo (což bylo třeba za týden, kdy jsme si nepsali, nevolali, neviděli se..) tak přišel a dělal jakože nic a všechno v pohodě a máme se strašně rádi...Proto jsem odešla ale vážně jsem nečekala, že se "zblázním" do chlapa ve věku mého otce.. Snažila jsem se svoje myšlenky utřídit, jestli to třeba není jen "náplast" na rozchod (není) nebo jestli mi s ním není dobře proto, že je to "náhrada" za otce, se kterým jsem si v dětství nerozuměla (není)... Tak..snad to bude všechno fajn. Mám ho ráda a záleží mi na něm a opravdu bych mu nechtěla ublížit, protože je to skvělý člověk, se kterým se cítítm tak dobře, jako už dlouho - jestli vlbec někdy - ne...

Kláro, moc díky za názor. Měla jsem přítele, který byl o skoro 6 let mladší, byli jsme spolu skoro 2,5roku a skřípalo to hned od začátku. Odvahu ukončit to jsem našla až nedávno a namísto abych prožívala nějakou lítost nebo smutek, je mi skvělě.
A nyní prožívám všechno to, co píšeš. S bývalým jsme neměli nic společného, zatímco teď mám pocit, že mám vedle sebe člověka, který mi rozumí, záleží mu na mě a máme tolik společných zájmů a shodných názorů, až mě to připadá neskutečné... Jenže pořád se mi hlavou honí ty myšlenky, že je ve věku mého otce, jeho děti jsou starší než já... Vím, že moje rodina to nepochopí (ta jeho možná ano, ikdyž to neznamená že s tím budou souhlasit), ale je mi s ním dobře.

předem tě zdravím,já tě plně chápu,já jsem vdaná o 3 roky mám staršího muže a máme dvě děti,jsme jedenáct let spolu,na začátku vztahu je všechno moc pěkná pohádka,ale něco za ta léta nelze do vztahu již vrátit,jako každé ženě i mě něco chybí,nehledám to jinde,na to nemám čas a nerada abych někomu ublížila,i když mě manžel hýčká a snaží se,v některých situacích mě,ale jako ženu nedokáže pochopit,co cítím,co potřebuji.Mám velice žárlivého manžela,a tím má situace je o to dost složitější.Zakazuje mi spoustu věcí a tím pádem aniž by si to uvědomoval staví mezi námi barieru.Já osobně se v hlouby duše trápím,jelikož někdy si osud s námi pěkně hraje a míchá karty aniž bychom to chtěli.Narazila jsem na muže o 15 let staršího,ty jeho oči mě probodli,začala jsem se v jeho očích topit,jiskra mezi námi tak rychle přeskočila,aniž by si člověk uvědomaval co se stalo a jaké by to mohlo mít následky,zvláště když se známe a máme oba své rodiny,skvěle si rozumíme,sním se mohu bavit o čemkoliv,umí naslouchat a zčásti je to moje taková ta vrba,kterou každý potřebuje a mě se jí doma nedostává.Jsem doma prostě majetek,který si manžel hlídá,a nejsem již ta žena,která občas potřebuje něhu a porozumění.Sama teď vidím,že kdyby šly časy vrátit,rozhodně bych zkusila vztah se starším mužem,protože tady nezáleží na věku,ani na tom co říkají druzí lidé,ale to,jak ty sama to cítíš,jak si rozumíte a zda jste schopni naslouchat jeden druhému.Každému z nás něco chybí,ať je ti 20 či 5O.

Minulý příspěvek jsem psal pro Riky a omylem jsem se za ní podepsal.

Já nejsem na "maldé maso" - Ale od 25 se už jedná o "ženu" a tady také začíná moje hranice zájmu. Samozřejmě je řada dvacítek velmi vyzrálých a naopak praštěných třicítek - ale tak nějak to vychází a myslím, že v tomto věkovém rozdílu bych se už nestyděl vyrazit do společnosti. Názor rodiny je velmi důležitý - ale musejí mít možnost to posoudit jinak - než datem narození. Tvůj partner má šanci si s Tvým otcem porozumět pokud bude táta mít alespoň elementrání chuť k takové konverzaci. Zkus to. Když se s ním rozejdeš bez tohoto pokusu - bude to doživotní otázka - co kdyby to zkousli. A když to nevyjde - budeš mít další mořnost volby.

Ahoj všem. Přečetla jsem všechny názory a stejně pořád nevím... Je mi 27 a poznala jsem muže o 25 let staršího. Rozumíme si, ale... Pořád si říkám, že je to moc velký věkový rozdíl a mám strašný strach z reakcí okolí - ne ani tak "cizích lidí", jako rodiny (moji rodiče, jeho "děti"...) Bohužel už teď vím, že moje rodina to nepochopí. Já ale chci mít vedle sebe chlapa, který mě bude mít rád a bude mu na mě záležet. Nepotřebuju plánovat děti a cestování a bůhví co. Ale i tak se toho vztahu bojím a chci to vyřešit zavčas, protože bych mu nerada ublížila. Prosím poraďte...

Ahoj všem. Přečetla jsem všechny názory a stejně pořád nevím... Je mi 27 a poznala jsem muže o 25 let staršího. Rozumíme si, ale... Pořád si říkám, že je to moc velký věkový rozdíl a mám strašný strach z reakcí okolí - ne ani tak "cizích lidí", jako rodiny (moji rodiče, jeho "děti"...) Bohužel už teď vím, že moje rodina to nepochopí. Já ale chci mít vedle sebe chlapa, který mě bude mít rád a bude mu na mě záležet. Nepotřebuju plánovat děti a cestování a bůhví co. Ale i tak se toho vztahu bojím a chci to vyřešit zavčas, protože bych mu nerada ublížila. Prosím poraďte...

Káčo pitomá, jenom počkej! Zapovězeného chleba největší krajíc. Uvidíš sama.

Lenko to si spis jeste o tom dvouletym musi lidi myslet ze je to TVOJE dite cili pravnouce:)))
Trapas to je tyhle stary paprdove s blbky co si je berou.

Meliso,máš zřejmě problém,jako moje manželka před 19 lety.já byl ale rozvedený,takže se nic nestalo.nikomu se neudělala křivda.dnes mi bude pomalu 70 a ještě jsem toho nelitoval.moje polovička taky ne. Klape nám to perfekt.až na to,že tchán je o pouhých pár týdnů starší,ale s tím my nežijem.

Můj otec se podruhé oženil, je mu 55 a jeho ženě ted 30. Mně je 22 a bráchovi 18. Navíc mají dítě - chlapečka 2 roky. A co si myslí okolí? Že otcova manželka je jeho dcera a my tři jeho děti - jsme jeho vnuci. Je to trapné a vadí to mně i bráchovi, většinou to musím vysvětlit. TRAPNÉ!!!

Já žiju s mužem o šestnáct let starším, jsme spolu rok a půl a zatím to celkem klape. Máme se rádi, rozumím si s ním, problém je pouze v tom, že já asi ještě budu chtít děti (jedno už mám,ale s jiným, jsem rozvedená ), ale on už je na to podle svého názoru moc starej. A tak řeším otázku, jestli se vzdát raději dětí, které bych opravdu chtěla, nebo muže, kterého teď mám a miluju. A je taky pravda, že si nedokážu představit, jak to bude třeba za patnáct let, já budu ještě celkem mladá a on už v podstatě děda. Ale zatím to beru jak to jde, říkám si, že když se mají dva rádi, tak by měli být spolu a nezáleží na tom kolik jim je.