Žravost

Ahoj Lauro,víš já už jsem se i dívala po zlínských psychologách,nebo psychiatrech,ale bojím se že ze mě udělají blázna a typ na někoho dobrého mě nikdo nedal.Takže bych šla vlastně jen podle toho,koho bych našla v telefonním seznamu a kdo by měl zrovna čas.Chtěla jsem tam jít hlavně s mým druhým problémem,což je žárlivost,ale ono to vlastně všechno pramení z toho obžerství.Kdybych nežrala,nepřipadala bych si jak vepř a nemyslela si že nejsem pro přitele míň přitažlivější než ty štíhlé holky,které všude kolem lítají:o))Ono by se u toho stejne skončila rec,ze vsechna moje zarlivost prameni jen z toho,ze me sem tam opusti me sebevedomi...a proc me opusti?Protoze si pripadam jak tlustoch:o)))No jsem k sobe asi hodne kriticka,uprimna..kez bych takovou mela i pevnou vuli.S tou jogou mam zkusenosti jen u kamaradky,ktera ji zacala asi pred dvouma rokama delat.Je z ni jiny clovek.Za prve ji to pomohlo na problemy se zadama, za druhe zhubla( i kdyz ne moc,ale ona to ani moc pri svych 60 kilech nepotrebovala) a za treti je z ni jiny clovek.Naucila se vazit sama sebe a divat se na svet trosku jinak.Znala jsem ji pred tim nez zacala cvicit,delala s ni v praci a vim jake mela problemy s kolegou,se kterym to sice tahla,ale delal si na ni az moc velke naroky.Drzel ji v hrsti a ona se hroutila dolu.Pomoci te jogy me pripada,ze se zvedla a umela se mu postavit.Vzdycky kdyz s ni jsem ,tak me poradi a chtela bych se divat na ty me problemy z jejiho pohledu.Asi to neni jen tou jogou,kazdy jsme jiny a kazdy se na tu samou vec muzeme divat jinak,ale ji to opravdu pomohlo.Myslim ze ta joga je jednodussi na zacatek a lepsi.Takze se zeptame na kurzy,ju?:o)Jak je to u tebe se zarlivosti?

Mila Renatka,psycholog urcite pomoze, len nie hociktory, treba si najst dobreho. Ja som mala v Bratislave velmi dobru doktorku, ale teraz po prestahovani k nej uz nechodim. Takze teraz si hladam nejakeho noveho doktora. Vtedy (asi pred vyse rokom), ked som bola na tom velmi zle, mi lekarka velmi pomohla. Teraz citim, ze som viac v pohode, ale nie je to ani zdaleka este dobre. Verim, ze ked aj teraz budem navstevovat doktora, pomoze mi to a dostanem sa z toho. Najprv som mala zabrany ist k doktorovi, ale potom som sa vykaslala na vsetky predsudky - a pomohlo to. Co sa tyka jogy, nad tym som uz tiez rozmyslala, len neviem, ako na to. Ja totiz tieto vychodne cvicenia velmi nepoznam. Vies poradit? Laura

Ahoj Lauro,no jsem na tom uplne stejne jako ty.Je me sem tam do breku z toho,jak se chovam.Zrovna tento vikend jsem si pripadala jak pitoma.Bylo krasne,vedro a ja varila a najedla jsem se vic nez normalne,pekla buchty a vyzkousela ji a pak kdyz me pritel rekl, jestli nepujdem na koupaliste,tak mu reknu,ze nejdu,ze tam je moc lidi a nebude se dat ani zaplavat.A vsechno je to jen tim,ze me trci speky a pripadam si jak prase vycpane:o) Mam pritele se kterym jsem dva roky a jsem s nim stastna,pokud teda nemam sve nalady, kdy se prejim a jsem nastvana sama na sebe a tim padem i na neho. Uz me tady jedna kočka říkala,že tím že se přejím si přidělávám jen další a další problémy,jenže jak se udržet,když přijdu domu z práce a nikdo není doma a ja se tím jako by uklidním.Nesním jeden rohlík,ale třeba tři.Pak dostanu chut na sladke tak zacnu hledat co kde je...pak je me blbě a dojde domů přitel a ja jsem protivna....asi ti o tom nemusim psat,ze?Taky vydržím přes den jíst zdravě,ale večer....Co s tím?Myslíš že pomůže nějaký psychog?Myslím že pomůže jen silná vůle.Taky je možná dobrá joga nebo taiči.Je to práce s vlastní energii a vím že kamaradka se tím dost zpravila.Nejen fyzicky ale hlavně psychicky.Ze by jsme to vyzkoušely?

Mila Kaca a vsetky ostatne dievcata,po precitani Kackinho prispevku ako keby som citala o sebe. Ja sa tiez neskutocne prezieram a nepomaha mi vobec nic. Trva to uz hroznych 5 rokov. Som z toho psychicky na dne. Kvoli tomuto mojmu problemu, ku ktoremu som dospela pri studiu na vysokej skole, som musela uplne zmenit zivot. Odisla som z perspektivnej roboty, z Bratislavy do maleho mesta, vymenila som priatela, uplne zmenila zivotny styl, ale nic mi nepomaha. Nova praca je super, priatel je skvely, mam sa dobre az na to, ze kazdy den musim tvrdo bojovat so sebou a svojim vecnym hladom. Ako mi povedala jedna skvela doktorka, tento hlad nie je fyzickeho povodu ale psychickeho. Myslela som si, ze ked budem mat fajn chlapca, vsetko bude zrazu v poriadku. Ale nie je to tak, preto lebo neviem prijat samu seba taku, aka som. Strasne by som chcela schudnut, mat moju vysnenu postavu, ale zatial sa len prezieram a prezieram. Cely den dokazem normalne jest, ale vecer to na mna prijde. Som nestastna, ked si uvedomujem, kolko krasnych chvil som stratila preto, lebo sa prezieram. Mnohokrat sa stalo, ze sme s partiou alebo s priatelom chceli niekam ist, ja som sa velmi tesila, ale ako naschval som sa pred odchodom velmi prezierala, pribrala som a uz som nikam nechcela ist - tie hrozne vyhovorky si ani nechcite predstavit - sama sebe sa cudujem, ako si dokazem tak vymyslat. Samozrejme, vsetci si myslia, ze som nezne dievcatko, ktoremu mozu verit, ved by nikoho neoklamalo. Najviac ma mrzi, ze som uz takto oklamala velakrat aj priatela. Hnusim sa sama sebe, ze on o nicom vlasne ani nevie. Pani doktorka mi poradila, ze by som mu to mala povedat. Ale ja to nedokazem, i ked viem, ze on mi povedal aj take veci, za ktore sa hanbi. A ja? Ja radsej zerem a navonok sa tvarim, ze som uplne v pohode. Nasi o tom vedia a vcelku to chapu. Taktiez chapu moje caste vykyvy nalad, ktore mavam vtedy, ked sa prezerem. Teraz je to castejsie, pretoze v lete mam stav vzdy zhorseny. Modlim sa, aby uz bol september, august snad uz nejako prezijem. Najviac sa desim toho, ze s priatelom berieme vztah vazne, takze mozno co nevidiet si zalozime rodinu. Na to sa velmi tesim (som totiz velmi rodinny typ), ale co ked sa z toho nedostanem, budem mat sama na starosti domacnost, rodinu, mozno aj dietatko - a ja nebudem schopna to zvladat, lebo budem naviazana na jedlo, budem sa prezierat a budem psychicky na tom zle. Kazdy den sa modlim, aby mi Boh pomohol sa z toho dostat este pred tym, ako si zalozim rodinu. Nechcem takto zranena vstupit do manzelstva. Cely tento sucasny stav pramani z toho, ze som vzdy chcela schudnut. Teraz chcem uz iba normalne jest. Viem, ze potom schudnem, pretoze kazdy den sportujem. Vdaka tomu som vlastne za cely cas tohoto hrozneho prezierania nejako vyrazne nepribrala. Mnohokrat sa cudujem, ako je mozne, ze pri tom kvante jedla, co som do seba dostala, mam normalnu postavu, Viem, ze je to vdaka poctivemu cviceniu. No co uz, aspon na nieco je to prezieranie dobre - vybudovala som si kondiciu a nemam problemy zacat s hocijakym sportom. Takze sa trapim a cakam na september (jesen a zimu). Radsej to ani nikomu nehovorim, ved kazdy miluje leto a teplo. Kazdy hovori, ze vtedy menej je, mne neviem preco vtedy enormne chuti, ale cim je chladnejsie, tym viac klesa aj moja chut jest. Mozno preto, ze vtedy menej cvicim. Dievcata, musime bojovat, urcite raz zvitazime, ja tomu pevne verim. Verim tomu preto, pretoze chcem naplnit svoj zivot sluzbe inym a nie iba sluzbe sebe a svojim tuzbam a ziadostiam.

Ahoj holky,nikdy by mě nenapadlo,že tolik z vás může mít stejný problém jako já. Nevím, kdy to přesně začalo u mě, ale trvá to dost dlouho a především mi to zasahuje do života víc, než bych chtěla.Kolem 17 jsem přestala závodně sportovat a najednou jsem neměla náplň volného času. Taky jsem byla dost fixovaná na svou zubní vadu,kterou mi operací odstranili a já získala lepší sebevědomí a ztratila asi 8 kilo během 1 měsíce.Spousta známých mě nepoznávala a tvrdili,jak mi to sluší.Jenže během několika měsíců jsem přibrala zpátky a začal ten přejídací kolotoč.Přežírání,sladkosti,pocity provinění, diety,nedostatek silné vůle,znovu přežírání a tak pořád dokola.Vůbec nejhorší je to poslední dva roky,tedy od doby,kdy jsem se rozešla s přítelem.Snažím se sice jíst zdravě, sportovat, pozitivně se naladit,ale to vydržím tak 3týdny-ne déle a pak přijde nějaký neúspěch, hádka s rodiči... a já jsem zase u lednice...Hrozně mi to vadí, jsem na sebe naštvaná a kolikrát se i nenávidím za to, co dělám, ale nemůžu to silou vůle zastavit.Mám pár dobrých přátel, jsem s nimi na něco domluvená,ale pak přijde přežírací období a já se vymlouvám, lžu,jen abych nikam nemusela-připadám si jako žok,potím se a jsem totálně mimo.Hrozně mě to mrzí, je to jako droga.Od května jsem chodila k jedné paní psycholožce-moc mi pomohla,ale přes prázdniny tu bohužel není a já o tom potřebuju s někým mluvit. Budu ráda,když se podělíte o své zážitky.Díky:))

Zdravim vsechny slecny a divky, ktere chodi na tohle diskuzni forum. Zacnu asi tim, ze i ja se samozrejme uplne vidim ve vsech tech vasich prispevcich. Vse zacalo anorexii, pak bulimie. Hodne jidla, pak hromady PROJIMADEL...pak nejedeni. Dochazeni k psycholozce. Kdyz jsem s timhle tak nejak skoncila (za pomoci te pani doktorky), desne moc jsem pribrala. Ted se snazim zhubnout, ale nejde to. Cvicim, nejim tolik, ale me telo stagnuje. Kdyz jsem se po dvou mesicich tvrde driny postavila na vahu, malem jsem omdlela. Nezhubla jsem ani deko!!! A ted nasleduje prejidani. Snazim se nejak kontrolovat, ale nejde to. Musim napsat, ze uz temer rok jsem v cizine, ale ani to nejak nepomaha. Pracuji jako housekeeper u rodiny, ktera mi zajistuje i to jidlo, takze se o jidlo nemusim starat. Jen si otevru vzdy plnou lednicku a proste zeru... Je mi z toho moc smutno. Citim se totalne nemozna, neschopna. Jestli se nektera z vas bude chtit podelit o sve starosti, napiste mi. Bylo by to moc fajn :o)Zatim ahoj... Martina

Ahoj všichni.Můj problém sahá do léta 2001. Tehdy jsem při výšce 170cm vážila 59kg. Nijak jsem to neřešila, nepřipadala jsem si tlustá, ale vadily mi poznámky typu: nejez tolik, bude se ti to těžko shazovat, začínáš se nám zakulacovat...apod. No rozhodla jsem se zhubnout, což se mi taky povedlo. V lednu 2002 jsem vážila 42kg. Byla jsem na sebe hrdá, ale brzo jsem si naštěstí uvědomila, jak blbě vypadám. Asi 2 týdny jsem jedla normálně, ale pak to teprve začalo! Už rok a půl se skoro pořád přejídám. Ze začátku jsem to až tolik neřešila, protože jsem potřebovala přibrat, ale i tak jsem to těžce nesla. Do léta 2002 jsem přibrala na 60kg a chtěla jsem znova hubnout. Během necelýho měsíce jsem se dostala na 53kg, ale přejídání začalo nanovo. Pak jsem asi do 4 měsíců přibrala na 67kg!!! V současnosti se moje váha pohybuje mezi 64 - 69kg, podle toho, jestli zrovna hladovím, nebo se přejídám. Největší úspěch byl 1. tři týdny v červenci, kdy jsem byla s našima v Itálii a jedla jsem úplně normálně. Něco jsem tedy i zhubla, ale od příjezdu se zase jen přejídám!!! Je to jak začarovaný kruh, leze to do peněz, je mi ze mně blbě! Fuj!!!! Neumím normálně jíst, neumím se ovládat! Chci zpátky svých původních 59kg!!! Pro úplnost - je mi 19 let, dostala jsem se na vysokou školu, vlastně bych se měla mít fajn...

Můžeš přispět svými neotřelými názory a pozitivními životními zkušenostmi do Managerské školy života a osobnostního seberozvoje ? Http://www.pandora.cz/part/2002/10/49663 Tě TAM dovede.

Ahoj Katko, jako kdybych to psala já!!! Odkud jsi? Kolik ti je? Prosim, napis mi na M_o_l_y"seznam.cz

ja taky trpim obzertvim,a nikdo to nevi.Mozna si toho vsimou rodice nebo sestra,kolik toho najednou ubylo, a ceho ubylo.Nejhorsi,opravdu nejhordi na tom je,ze ja se cele dny drzim,jim zdrave a ani mi nic nechybi(do skoly si beru samou zeleninu,ovoce a celozrne pecivo,kdyz si ostatni kupujou krosany v bufetu),lidi me proste berou jako ze bych nic moc nezdraveho nevzala do pusy.A pak si jeden den reknu:Tajk si neco dobreho dopreju.Dneska jsem si dala v pekarne jakousi syrovou a docela tucnou pizzarelu.Ale pak jsem prisla domu a sezrala jsem toho opravdu hodne.Dneska mam toiz hovno co delat,absolutne zaden plan,je pondeli a my mame volno,doma nikdo neni a nikdo me nevidi.I kdyz- kdybch to probrala do podrodna,jestli nemam co delat,tak bych zjistila ze mam milion restu. nenavidim to.Tad,asi posledni dva mesice se nepreziram tak casto,driv sem se prezrala az sem se nemohla pohnout tak co tri dny.Vzdycky,cele ty tri roky,vzdycky jsem po tom strasne vazne uvazovala nad tim,jestli si mam strcit prst do krku,dokonce jsem stala nad zachodem,ale nastesti jsem to nebyla schopna udelat. posledni dva mesice.mylsela jsem si,ze jsem na d sebou zvitezila.Zkousela jsem toho dost,jist provbidelne,jist "nezdave"(normalni) jidlo cele dny,abych pak v jediny den si nedoprala VSECHNO co si cele tydny odepiram,zapisovat si to,nekomu to rict(mamce,ale ta mi stejne moc nepomohla,"asi to potrebujes",rekla mi).Porad me to prepadalo. Zacala jsem,je to asi mesic,sportovat,fakt denne,rano plavat,behat.Jeden tyden jsem opravdu zhubla a bylo videt i sem tam zpevneni,ale pak ,zniceho nic,bez prezirani,v jeden den jsem mela tlustejsi bricho a zada.Nasralo me to,jeste s tim,ze mi moje babicka dala"radu".Podle spatne zbarveneheo ucha mi rekla,ze mam spatny krevni obeh,a ze bych do sebe nemela valit cokoladu.To me nasvalo,fakt me to,zrovna od ni moc mrzelo,ja uz dlouho jim hidne zeleniny a ovoce a cokolady opravdi minimum a ten posledni mesic se mi darilo vsechno zvladat.Rekla jsem ji o svem uspechu(ze jsem jedla vic sladkeho to vi,protoze jsem ji rekla ze nekdy s tim mam problem a jednou jsem ji rekla ze jsem schopna snist i cokoladu denne),a ona,to je to posledni co bych celkala,delala ze me neslysi.To same mi pak zopakovala jeste jednou.Nesrala m,opravdu jsem v tu chvili byla otravena,ze nekdo neoceni neci snahu. dneska rano se mi nechtelo jit behat.Hlab¨vne jsem teda nevedela co si pocit s celym dnem.Vetsinou nezeru z toho ze je mi hrozne,ale ze se nudim.To posledni dobou.Driv jsem zrala protoze mi bylo psychycky opravdu hnusne.problemy s "prately",se sebou a se skolou.Docel jsem si posledni dobou zacinala verit.Ted jsem prezrana. Rikam si-co jsem tioudelala?proc jsem to jen proboha udelala?kdybych tk mohla vratit cas.Mam se vyblit?Dyt ja zas budu tlusta!a co to moje sportovani?je to na nic,to ranni vstavani,stradani,to vsechno.Proboha,ja uz nevim co tim mam delat,proc se toho nemuzu zbavit?ja si pak pripadam hrozne menecenna. Asi by mi moc pomohlo,kdybch se o tom nekomu mohla vypsat.Tak kdo byste meli zajem,tak si o tom muzeme psat, urcite se najde nekdoi podobny,jak vidim,ulevilo se mi ze v tom nejsem sama.mejte se fajnove a jak pravi hrebejk:pomahejme si.

Ja mam neustaly hlad at se vzbudim rano vecer nebo v poledne je to neustale stejne . Kdyz jsem se zacla omezovat tak jem to vydrzela asi tyden a pak ... to prislo najedla jsem se a sla na wc a zase jsem se najedla a zase na wc a pak jem sla hajat a pak zase hamat , tak si pripadam jak otesanek jsem na materske dovolene . Zkousela jsem i cvicit vydrzela jsem to asi 3 mesice a pak to zase bylo stejne .Nechci pouzivat zadne drastaky ale neco by bpdlo a nelepsi by to bylo hned do vanoc protoze vanoce na me hrozne ale hrozne pusopbi. Nevim co mam delat pomocccccc!!!!! Chci neco na zklidnemi meho roztahnuteho zaludku Diky diky diky

Kiki,a jak to das dolu?Ja mela 58/177 a byla jsem v pohode.Ted mam o 5 vic a delaji se mi vrasky na brichu,jak se mi ty speky krabati a stehna,ty se mi nechutne trou o sebe!Jenze,kdyz ja tak rada "papam!"

Já také trpím chorobnou žravostí. Dneska jsem hned ráno sežrala obloženou bagetu. K obědu smažený květák s tatarkou. Přes den se cpu čokoládou a chipsama. Jsem úplně bezedná. Vypadám jak bezdomovec. Jsem tlustá. Nemůžu sehnat žádné slušné oblečení.Vždycky si slibuju, že začnu jíst normálně a cvičit, ale nikdy to nevydržím.

Ahoj ,mám hrozný problémy s jídlem.Poslední dobou nemám v hlavě nic jinýho než jídlo,furt na něj myslim a to i když mám a i když nemám hlad.Držela jsem dietu,díky níž jsem dost zhubla-zmenšila jsem porce,nejedla jsem sladký,vyhýbala jsem se tučným jídlům,pak i docela normálním jídlům a když už jsem si dala třeba žemlovku ,tak jsem ji snědla jen půlku,abych nepřesáhla počet kalorií ,který jsem si určila.Určila jsem si 1000KJ na snídani,300KJ na svačinu,2000 na oběd,1000 na večeři.Postupně jsem si vyčítala i to,že jsem si na housku dala celej plátek sýra, nebo že jsem si dala moc velký jablko.Občas jsem si dala den,kdy jsem mohla jíst všechno a to jsem se fakt přežrala.Další den jsem to pak kompenzovala,že jsem skoro nic nejedla.Takže jsem si furt plánovala co snim a co nesnim a nasnídala jsem se auž jsem se zas těšila na oběd, i když jsem věděla,že toho třeba ani moc sníst nebudu.Já ale každej den sportuju a začala mi chybět síla.Tak jsem si řekla dost a že budu jíst normálně.Jenže samozřejmě mám starch z tloustnutí.Nejhorší je,že se to zvrhlo v přejídání.Začala jsem si dovolovat jídla co jsem předtim nejedla a nějak to nemůžu unést.Rekla jsem si budu jíst normálně a dám si na co budu mít chuť.Myslela jsem si že se díky tomu zbavim myšlenek na jídlo,už jsem si i připustila že asi trochu přiberu,jen abych na to jídlo furt nemyslela.Třeba dneska jsem si dala normální oběd a dovolila jsem si i sušenku.Pak jsem přišla domů a měla jsem chuť si něco dát.No a skončilo to,že jsem snědla tolik žrádla,že by se člověk styděl.Dokáže mi někdo pomoct?

Kiki, tvoje váha je uplně normální, předtím jsi byla moc hubená, tak si tělo duplo a prosadilo svou ...

ahoj, na zacatku zari jsem byla spokojena a hezky hubena 170/52 , ale asi mesic jsem se prezirala. Pribrala jsem desnejch 5 kilo. (to je odporny, jak se mi ty speky krabati)No a ted se tedy zacinam snazit hubnout. Jenomze ta chut! To je tak tezky to prekonat, ale ja to musim vydrzet-hlavne ted o vikendu-to je nejhorsi..

Tak do teto diskuse jsem zabrousil uplnou nahodou. Jen by me zajimalo jak je mozne pribrat za 2 mesice 15 kilo. Ja si to nedovedu predstavit. :0

Ahoj holky, jsem na tom stejne jako vy. Anorexie, 12kilo dolu, pak zaclo prezirani s neuspesnymi pokusy o zvraceni (kdyz je cloveku tak strasne tezko..) a 8 kilo je zpet, ten stav trva dva roky a ja se naucila nenavidet svoje telo, citim se tlusta za kazde okolnosti (mam 168 / 55), takze kdyz me chytne vlci hlad, jeste si rikam no co, stejne jsem hnusna. Nepomaha tomu ani psycholog (naucil me relaxovat, ale tohle mi vyresit asi nemuze), kupodivu ani zamilovanost (za ty dva roky nekolikrat), spis naopak, vubec si to nedokazu uzivat, porad si rikam, ze se takhle priteli urcite nemuzu libit, kolikrat jsem hledala vymluvy, ze na sex nemam chut atd.. VITE NEKDO, JAK MUZU ZNOVU MIT RADA SVOJE TELO? Naposledy to bylo pred pubertou, ale tak od 12 porad samy komplexy. Aspon, ze jste tady vy, ktere vite, o cem mluvim. Normalni nezasazenej clovek (natoz chlap) to nepochopi. DIKY!

Ahoj jedlíci:o)Byla jsem na tom úplně stejně.Pořád jsem se jen cpala,no hrůza.Teď už mám tenhle problém vyřešenej,prostě jsem si řekla ne,už nechci ládovat a mít výčitky,nechci bejt tlustá a jde to.Jsem ok,ale jen díky tomu,že sama sobě nelžu a chovám se k sobě s láskou,neřeším jídlem problémy jako stres a samotu,dělám věci,jak bych měla a ne jak bych chtěla a mám se krásně.Teprve až člověk bude sám k sobě upřímný,tak to zvládne.Držím vám všem palce,abyste našli v sobě silnou vůli a nelhaly sami sobě.Krásný den,Pucifous:o)

Sem strašně moc ráda, že sem si ted přečetla zpovědi pár z vás a vím, že v tom nejsem sama, ale bohužel vědět,že stejný problém má někdo jiný mi nestačí.Chtěla bych to nějak řešit a vím, že jediný způsob je změnit naprosto svůj životní styl.Nechci žádné diety, protže vím jak fungují a měsíc krásy mi k celoživotnímu štěstí opravdu nestačí.Můj problém je v tom, že sice mám vůli omezit se v jídle, ale jen na těch pět všedních dní.Pak příjde víkend a všechny moje snahy jsou k ničemu.J e to kritická beznaděj a celoživotní boj a já vám všem držím palce..no a taky sobě:) a doufám, že převážná většina z nás v této bitvě s jídlem zvítězí.