Žravost

Holky, přišel mi do schránky mail, nevím, jestli náhodou nebyl od někoho z vás, ale nemůžu ho přečíst, možná nějaké jiné kódování, tak se omlouvám..M.

Ahoj holky!Týden jsem tu nebyla a nestačím se divit, jaké se s vámi dějí zázraky! Jste skvělé!Změnit způsob stzravování je dlouhá cesta, zvláště pro nás, co nepatříme mezi askety a rády se vznášíme na křídlech blaženosti při vychutnávání větrníku, abychom pak mohly mít velké výčitky svědomí:).. Ale jednou za čas to nevadí..Holky, možná to párkrát nevyjde, "nabijeme si pusiny" a budeme začínat zase znovu,ale nevzdáme to, tvrdě si přiznáme, že bez práce nejsou koláče a nenecháme se zfanatizovat těma, kteří nám slibují, že si přilepíme flastr na rameno, zhubneme a ještě nám to vytvaruje břicho..Jak řešíte třeba chuť na sladké? Podařilo se vám najít nějakou náhražku? Mně pomáhají bonbóny bez cukru, sice člověk pozná, že je to umělotina, ale sladké to aspoň připomíná..Zkoušely jste se někdy podívat na stránky www.stob.cz? Je tam spoustu užitečných informací. Držte se holky, zvládneme to - nebudem se přežírat, chceme zůstat pěkný, nechcem přece vypadat jako tlustý bedny!:) Majda

Kačko,moc ti držím palce! Já se teda zatím držím , ale je přede mnou VÍKENDa to bude také oříšek!!!Mám z toho strach. Snad bude hezky, aby mohl člověk vypadnout ven a nesáhl po něčem, co by nechtěl.No uvidíme. Ty se hlavně netrap a přeji ti pevnou vůli!!!Nejde o život a děláme to pro sebe. Pak se ozvi. Ahoj Jana

Ahoj holky!Jani,já ti radím a sama jsem to totálně zkonila...Ale jsem ráda,že alespoň ty se držíš.To mě snad vyburcuje.Já teď jedu na 3 týdny pryč, tak se těším, že se pak ozvu a budu moct napsat,že jsem jedla normálně a nepřežírala se....Měj se a zase se ozvi!

Tak holky mám za sebou(skoro)třetí denmého snažení.Cítím se celkem fajn.Na radu Kačky a Majdy tedy celé odpoledne a večer nehladovím, ale jím v menších porcích a častěji a odpoledne spíše jogurt,Racio a tak podobně.Teď jsem utekla z kuchyně a až to tady dopíšu tak sedám na rotoped.Jezdím tak půl hodiny a ujedu asi 15km.Pak si dám s manželem kafčo.Fandím vám všem a jsem ráda, že se tady můžu "vykecat" AHOJ

Ahoj holky,držím Vám všem palce.Já jsem se dnes vcelku držela.Dala jsem si normální oběd a po něm i koláče ke kafču (dřív bych měla výčitky jako Brno).Jsem sama doma a tak pro mě bude obtížné vydržet a nevybílit lednici,ale udělám pro to maximum.Dost mi pomáhá,že můžu napsat sem. Tak zatím a mějte se!K.

ahoj holky, co je žravost vím naprosto perfektně!!! Každý večer bych se nejradši neviděla, přes den jím jak člověk a jakmile je 6 hodin večer a více,jako když se mi zatmí mozek a já začnu hltat všechno možný, začnu vařit a nevím, kdy skončit...no a pak jsou už jen ty moje výčitky...zkoušela jsem už všechno možný, ale nikdy to nevydržím, je to jako droga...Jediné moje štěstí je, že v podstatě nejím skoro vůbec sladké, ale jsem závislá na mase a uzeninách!!!! Jakmile si večer nedám maso nebo uzeninu, tak se cítím nedojedená a cpu se jak blázen...Dnes je pondělí a já mám opět předsevzetí to večer vydržet (zatím se mi to nepodařilo)...holky, držím Vám všem palce a přeji pevnou vůli!!!!!

Ahoj Kačkodíky za odpověď. Píšu v rychlosti, než poletím do práce. Ode dneška jdu do toho! Zatím jsem po snídani. Zkusím to s těmi menšími porcemi a častěji. Snad to zvládnu. Někdy mám totiž pocit, že je snadnější nejíst nic, než míň. Ale s tou glykémií máš pravdu. Už jsem o tom také četla.Tak s chutí do toho!!!Jana

Ahoj holky!Majdo díky za rady. Je to ta nejlepší cesta.Už se mi tak podařilo jednou zhubnout.Jedla jsem všecko,nepřejídala se a hodně se hejbala...Můžeme si klidně mailovat,ale abych pravdu řekla,nechce se mi zveřejňovat můj mail...Můžem si psát tady,co říkáš? Ráda bych,aby na mě někdo "dohlídl",abych případně zase neblbla.DíkJani,taky se chci od zítřka pokusit změnit stravování,ale ne tak jak ty.Přečti si Majdin článek.Myslím, že na to šla moc dobře.Nevím, v kolik chodíš spát (já kupříkladu dost pozdě), ale jestliže máš v plánu nejíst celé odpoledne,ohromně se ti sníží hladina cukrů v krvi a tělo si je dřív nebo později vyžádá, takže sáhneš znovu po sladkém...A to v podstatě aniž bys chtěla.Říká se tomu hypoglykémie(četla jsem to) a vážně to funguje.Takže lepší je jíst pravidelně v menších dávkách a hlavně trpělivost.Já chci taky začít od zítřka,což takhle to zkusit spolu?Držím nám oběma palce!

Jestli dovolíš i já se přidám do diskuze.Mám velmi podobné problémy s jídlem a následně s váhou. Je mi 34 let a vážím 8Okg. Pohybu se nevyhýbám ale miluju jídlo zejména sladké.Když se nabouchám k prasknutí tak bych se nejraději někam zahrabala.Stydím se sama před sebou a přísahám si, že od zítřka se to už nestane.A přitom dobře vím, že se to stejně bude opakovat.Dokázala jsem ve svém životě zhubnout v době po porodu první a před otěhotněním s druhou dcerou.Tehdy jsem zhubla o 2Okg.Dělala jsem to tak, že jsem snídala třeba 1kraj.chleba se sýrem.Obědvala jsem normálně a potom už nic. Prostě jsem si vyčistila zuby a už nic.Časem jsem si zvykla a bylo to v pohodě.V jedné etapě to šlo dokonce tak, že jsem zhubla vždy za 2dny 1 kg. Bylo mi moc fajn. Skákala jsem místo večeře přes švihadlo.No a pak Přišlo to druhé těhotenství a s ním nějaké to kilčo navíc.Pak to šlo střídavě: období kdy jsem byla silnější, pak se mi povedlo něco shodit... Nemohu v sobě najít tu sílu a nejíst odpoledne a hlavně večer.Vím, že to funguje, vím ,že se na to dá zvyknout,ale prostě mi to nejde. Od zítřka to zkusím znovu.Snažím se "VĚŘIT SI".Zhruba tak za týden se znovu ozvu a řeknu ti jak jsem na tom. Můžu?Ahoj Jana

Ahoj Kačko!Ani nevíš, jak moc ti rozumím!! Já jídlo miluji a stále si myslím, že máloco se vyrovná tomu úžasnému pocitu, jako když se zakousneš do skvělé čokoládky..Píšeš, že ti asi chybí ta správná motivace..U mně bylo motivací třeba to, že jsem si uvědomila, že začínám mít k jídlu dost nezdravý vztah - že ho beru jako svého nepřítele, i když jsem snědla i tu malinkatou porci jako ty, že bych vlastně byla nejspokojenější, kdybych nejedla vůbec nic, abych nemusela mít výčitky svědomí..Další věc byla ta, že jsem normální ženská, která chce mít pěknou pleť, vlasy a k tomu potřebuješ pestrou stravu a to většina diet nesplňuje - viz. dělená strava aj. A do třetice - a to považuji za nejdůležitější - všechny asi víme, jaký vliv má to, když si něco odepíráš, na psychiku..ten pocit, že něco nesmíš..Nakonec dojdeš k tomu, že platí staré známé, že výdej musí být větší než příjem a že na tom počítání kalorií asi něco bude. Dočetla jsem se, že denní energetický příjem člověka by měl být mezi 50-100 kJ na 1 kg ideální váhy (u žen by se měl pohybovat spíš při té dolní hranici), takže se snažím mít zhruba přehled o energetických hodnotách potravin. Taky mě občas přepadne chuť na něco nezdravého, kalorického,tak si to dám, s chutí vychutnám a druhý den se zase vrátím k normálnímu jezení. Kačko, vím, jak je to strašně moc těžké, a tak Ti držím všechny palce! Jestli chceš, napiš mi mailik a můžeme si o tom ještě popovídat. M.

Ahoj Majdo!Po přečtení Tvého příspěvku jsem se rozhodla Ti napsat.Obdivuju Tvůj racionální přístup a pevnou vůli.Já sama dobře vím, že cesta,kterou jsi zvolila je ta nejlepší, jenže jaksi se k ní nedokážu dopracovat. Jsem doslova zblblá ze všech diet, redukcí jídelníčku atd. Takže když se pokusím jíst tzv."normálně" a jím nějakou dobu jako ostatní, nemůžu se přesto zbavit dojmu, že jím "něco navíc", že "tohle nesmím"...Takže ve finále je pro mě výhodnější vrátit se k miniaturním porcím, které zhruba po týdnu vystřídají přejídací orgie. Je to zamotaný kruh a i když vím jak z něho ven, přesto to nedokážu. Možná mi chybí ta správná motivace....

Ahoj Lauro a ostatní!Také jsem byla vždy nespokojená se svou postavou a vyzkoušela jsem všemožné diety, jenomže to bylo vždycky tak, že jsem disciplinovaně několik dní hladověla, zhubla a zároveň se těšila, jak se budu moct "za odměnu" zase přejíst všech těch kalorických dobrůtek...Nakonec mě ten věčný kolotoč začal štvát a začala jsem normálně jíst - v malých dávkách a od všeho trochu - tzn. i občas sladké, protože když jsem si ho předtím odpírala(a asi jsme zažily všechny, jaká to můžou být psychická muka, když hypnotizujeme čokoládu, slintáme a říkáme si, to nemůžu, to mám zakázané), tak jsem se ho nakonec strašně přejedla a měla na sebe vztek..Každému asi vyhovuje něco jiného, ale já jsem vypozorovala, že nejvíc mému tělu vyhovuje ubírat kalorie směrem k večeru, tzn. cukry hlavně dopoledne a nejlépe celozrnné potraviny apod. a odpoledne a večer spíš bílkoviny(nízkotučné mléčné výrobky, dušené bílé maso...) a zeleninu (ne ovoce!)..Jím tak do sedmi večer, protože když jsem zkoušela jí¨st poslední jídlo v pět, tak jsem hlady nemohla usnout.. Kromě toho se snažím hodně pít. Jak jsi Lauro psala, že jíš hlavně večer, není to třeba tím, že večer je člověk po celém dni víc v klidu a k té pohodě má chuť zakousnout něco dobrého, sladkého...Každopádně mi připadáš jako inteligentní, bezvadná holka s normální váhou - tobě i ostat¨ním přeji hodně štěstí v boji se žravostí! Přece nedopustíme, aby číslo na váze bylo alfo a omegou našeho života a snižovalo tak jeho kvalitu.. A lidi, kteří vás mají rádi, vás budou mít rádi bez ohledu na to, jestli ručička ukazuje o pár kilo víc nebo míň, protože je zajímají jiné věci..Tak hodně štěstí!Majda

Renatka, poslala som Ti mailik.Laura

Ahoj Renčo,já už jsem zpátky.Kupodivu se mi podařilo nepřibrat,ale bohužel z mých představ o zdravém hubnutí sešlo hned druhý den...S přítelem jsem se rozešla před více než dvěma lety.Nemůžu stoprocentně říct,jestli důvodem byly moje nálady po přežírání,každopádně jistou dávkou k tomu urrčitě přispěly.Fakt je, že od té doby jsem dost přibrala a hlavně zlenivěla.A moje přejídání nabralo s každým dalším neúspěchem(ať už v prac.oblasti,resp.škole nebo osobním životě) na intenzitě. Zkrátka se necítím dobře ve vlastním těle,tím pádem nemám ráda ani sebe-je to dost složitý.Dnes jsem se zase přejídala dlouho do večera.Je mi docela špatně.Dřív jsem používala projímadla,protože zvracení mi naštěstí nejde,ale už nepoužívám ani ty projímadla.Tak se měj a užij si dovolenou.K.

Čau Kačko, jasně že Ti dovolíme(teda vlastně můžu mluvit jen za sebe, Laura se teď někde rochní v moři a asi jí ani přežírání nehrozí) se přidat do naší debaty.Četla jsem si Tvé příspěvky,ale nevím proč ses s přítelem rozešla.Taky to byly Tvé nálady,které byly kvůli přežírání se? A teď se potřebuješ dostat z rozchodu a nebo se dát dohromady a začít se normálně stravovat?Kolik tak vážíš? Jestli to teda není tajné:o)A představa mě v plavkách je ještě horší. Na koupaliště nikam nechodím,stydím se a u moře se vlastně stydím taky. Jsou mě jedno řečí, že jsou tam tlustší ženské, já se prostě stydím za sebe. Jak tam vidím kolem ty štíhlunké krasotinky tak je mě do breku. No ale co už.Musím se smířit s tím, že na dovolenou pojedu,ale nevím jak si to užije přitel,který když se asi na nějakou tu krasotinku podívá, tak to bude mít na talířku. Kdy jedeš a kam jedeš?Zatím se měj krásně Renata

Ahoj holky,jsem ráda,že jste se ozvaly a ráda bych se zapojila do diskuze(pokud mi to dovolíte:).Problémy s přítelem naštěstí neřeším. Nechci,aby to dopadlo jako posledně a ráda bych se toho alespoň částečně zbavila,než najdu někoho,kdo mi bude stát za opravdu dobrý vztah.Jenže nevím, jak se mi to podaří.Dál se o tom myslím nemusím rozepisovat.Já se teď chystám na dovolenou-děsím se představy sebe v plavkách.A taky se bojím stravování-mám zaplacenou polopenzi,ale ráda bych tam zvýšeným pohybem zhubla.Nikdy jsem nebyla tak líná.Mějte se fajn!K.

Ahoj Lauro,Víš já jsem na tom podobně co se týká práce a pracovního kolektivu.Dělám účetnictví na soukromo a jsem tím pádem skoro denně v jiné firmě a mezi samýma chlapama.Jsem navíc společenská, možná až koketní, dávám asi taky přítelovi víc možností k žárlení jako on mě.On je celkem tišší povahy, když jdeme někam spolu tak jsem já ta která se vždy umí bavit byt i s cizími lidmi.To co Ti říkají rodiče, že máš děkovat co jsi od života dostala zadarmo

Ahoj Renatka,u mna sa ziarlivost nejako vyrazne zatial neprejavuje - nastastie. Samozrejme, vytaca ma, ked sa priatel obzrie za najakou kockou na ulici alebo v bare, hlavne ked je stihla. Nerobi to nejako okato a ja si tiez musim priznat, ze mu mozno davam casto prilezitost na ziarlivost - v praci aj v sukromi je okolo mna dost muzov. Citliva som iba ked ide o nejake stihle dievca - je to moj komplex a viem ze som si za to zodpovedna sama. U mna je to totiz tak, ze ked nahodou trochu priberiem, nemam na nic chut, nemam chut sa pekne obliekat, upravovat a ani nikam chodit. Ked som v pohode (ked si udrzujem normalnu vahu), tak sa kazdy den pekne obliekam, malujem, upravujem si vlasy a vsetci mi to patricne davaju na javo, ze vyzeram super. No a ked pride nestastne "tucne" obdobie, tak je to vidiet - a vtedy som ziarliva, lebo si nepripadam taka pritazliva. Takze ziarlivost prameni z mojho pocitu sebaprijatia a sebavedomia. Objektivne si nemyslim, ze by som bola tucna, pri vyske 170 cm mam 60-62 kg, ale nie je to postava, aku by som chcela. Aj tak si myslim, ze u mna je problem v sebavedomi - povedala mi to aj doktorka. Nasi mi vycitaju, ze si neviem vazit, co som dostala od zivota zadarmo - peknu tvar, inteligenciu. Suhlasim s nimi - bez problemov som skoncila vysoku skolu, mam dobru pracu, chodim casto na sluzobky do zahranicia, financne nemam problemy - len nie som dost spokojna s postavou. Uvedomujem si, ze je to paradox, nikto nemoze mat vsetko, mala by som dakovat osudu a ja som napriek tomu nespokojna a nestastna. Viem, ze keby som sa vyrovnala s tymto svojim problemom, bola by som uplne v pohode. Priznavam, ze nespokojnost s postavou ma stalo velmi vela nervov a taktiez utrpela moja povaha - ked som so sebou nespokojna, som aj viac nervozna, vybusna a protivna. To predtym u mna nebyvalo - aj preto mi tento problem prekaza. Aj preto sa musim z toho dostat, pretoze tym trpia ti, ktorych mam najradsej a je mi z toho biedne. Nikdy som to nechcela, ale zial, postavila som svoj zivot na mizivej a hlupej predstave subjektivnej krasy. Uvedomujem si, ze je to hlupost, ale uz som v tom tak hlboko, ze sa neviem z toho dostat. Napis mi, prosim Ta, z coho asi u Teba prameni tento celkovy problem, ktoreho finalnym dosledkom je prejedanie.Ja teraz idem s priatelom na dovolenku na 10 dni, takze samozrejme ako vzdy pred dovolenkou 2 dni nebubem nic jest, aby som schudla 2 kg, aby som sa v nedelu, ked budeme cestovat, citila dobre. Predstava, ze cestujem v obtiahnutom tricku s tym mojim terajsim bruchom, je hrozna. Nakupila som si plno peknych novych sexi veci, tak sa musim snazit. Dufam, ze nakoniec nebudem musiet chodit cely cas v dlhom sirokom tricku. Na dovolenke sa nebojim prejedania, pretoze tam budeme mat presny rezim dna a nebudem nastastie sama - vtedy sa totiz prejedam. Hura, aspon chvilu budem normalne jest.Uz som sa velmi rozpisala - musim ist uz pracovat, lebo budem v robote az do polnoci. Ked tak rozmyslam, vsetci moji mladi kolegovia a kolegyne teraz v kuchynke laduju obrovsku babovku a oblozene chlebicky od vcerajsej firemnej navstevy - stavim sa, ze nikoho netrapia problemy ako mna. Ja tu hladujem, vyzeram v pohode, stale ma otravuju "Pod si dat, nebud na seba taka tvrda" - a pritom pravda je uplne ina. C´est la vie.Laura

Ahoj Renatka,u mna sa ziarlivost nejako vyrazne zatial neprejavuje - nastastie. Samozrejme, vytaca ma, ked sa priatel obzrie za najakou kockou na ulici alebo v bare, hlavne ked je stihla. Nerobi to nejako okato a ja si tiez musim priznat, ze mu mozno davam casto prilezitost na ziarlivost - v praci aj v sukromi je okolo mna dost muzov. Citliva som iba ked ide o nejake stihle dievca - je to moj komplex a viem ze som si za to zodpovedna sama. U mna je to totiz tak, ze ked nahodou trochu priberiem, nemam na nic chut, nemam chut sa pekne obliekat, upravovat a ani nikam chodit. Ked som v pohode (ked si udrzujem normalnu vahu), tak sa kazdy den pekne obliekam, malujem, upravujem si vlasy a vsetci mi to patricne davaju na javo, ze vyzeram super. No a ked pride nestastne "tucne" obdobie, tak je to vidiet - a vtedy som ziarliva, lebo si nepripadam taka pritazliva. Takze ziarlivost prameni z mojho pocitu sebaprijatia a sebavedomia. Objektivne si nemyslim, ze by som bola tucna, pri vyske 170 cm mam 60-62 kg, ale nie je to postava, aku by som chcela. Aj tak si myslim, ze u mna je problem v sebavedomi - povedala mi to aj doktorka. Nasi mi vycitaju, ze si neviem vazit, co som dostala od zivota zadarmo - peknu tvar, inteligenciu. Suhlasim s nimi - bez problemov som skoncila vysoku skolu, mam dobru pracu, chodim casto na sluzobky do zahranicia, financne nemam problemy - len nie som dost spokojna s postavou. Uvedomujem si, ze je to paradox, nikto nemoze mat vsetko, mala by som dakovat osudu a ja som napriek tomu nespokojna a nestastna. Viem, ze keby som sa vyrovnala s tymto svojim problemom, bola by som uplne v pohode. Priznavam, ze nespokojnost s postavou ma stalo velmi vela nervov a taktiez utrpela moja povaha - ked som so sebou nespokojna, som aj viac nervozna, vybusna a protivna. To predtym u mna nebyvalo - aj preto mi tento problem prekaza. Aj preto sa musim z toho dostat, pretoze tym trpia ti, ktorych mam najradsej a je mi z toho biedne. Nikdy som to nechcela, ale zial, postavila som svoj zivot na mizivej a hlupej predstave subjektivnej krasy. Uvedomujem si, ze je to hlupost, ale uz som v tom tak hlboko, ze sa neviem z toho dostat. Napis mi, prosim Ta, z coho asi u Teba prameni tento celkovy problem, ktoreho finalnym dosledkom je prejedanie.Ja teraz idem s priatelom na dovolenku na 10 dni, takze samozrejme ako vzdy pred dovolenkou 2 dni nebubem nic jest, aby som schudla 2 kg, aby som sa v nedelu, ked budeme cestovat, citila dobre. Predstava, ze cestujem v obtiahnutom tricku s tym mojim terajsim bruchom, je hrozna. Nakupila som si plno peknych novych sexi veci, tak sa musim snazit. Dufam, ze nakoniec nebudem musiet chodit cely cas v dlhom sirokom tricku. Na dovolenke sa nebojim prejedania, pretoze tam budeme mat presny rezim dna a nebudem nastastie sama - vtedy sa totiz prejedam. Hura, aspon chvilu budem normalne jest.Uz som sa velmi rozpisala - musim ist uz pracovat, lebo budem v robote az do polnoci. Ked tak rozmyslam, vsetci moji mladi kolegovia a kolegyne teraz v kuchynke laduju obrovsku babovku a oblozene chlebicky od vcerajsej firemnej navstevy - stavim sa, ze nikoho netrapia problemy ako mna. Ja tu hladujem, vyzeram v pohode, stale ma otravuju "Pod si dat, nebud na seba taka tvrda" - a pritom pravda je uplne ina. C´est la vie.Laura