klaustrofobie

mně nevadí jet ve výtahu, myslím že klaustrofobii nemám, ale několikrát jsem měla sen, že jsem šla po hodně úzkých schodem někam hluboko do podzemí (fakt nevim proč) a najednou se to začlo nade mnou zasypávat. no, když si na to vzpomenu, je to na zbláznění. při představě, že jsem kdekoliv v uzavřeném prostoru, ze kterého se nelze dostat ven, nemám daleko k infarktu. kdyby se třeba zasekl výtah v mezipatře, asi bych se posrala.

to je ale hrůza že Tě učitelka zavírala to se přece nesmí!!! Já tím trpím taky a strašně mě to trápí držím palce zuzka

Leni, to je hrůza ta tvoje zkušenost ze školky :(.. Já na klaustrofobii přišla poměrně nedávno, asi před třemi roky. Ve skalách jsem se rozběhla do takového skalního tunelu, na pátém schodě už jsem neviděla vůbec nic, na zádech studený pot, v týle mravenčení, neschopnost se nadechnout.. no však to znáte. Nejvíc mě pobavila jedna paní, která mě míjela.. prý se nadechněte a zkuste to znovu, ten výhled za to stojí. Kdyby se mi tenkrát neklepaly ruce i brada, tak bych se snad i nahlas zasmála... Teď nemám sice takové stavy, kdy bych nemohla být v menších prostorách, nebo jet dvě patra výtahem, ale tak nějak podvědomě si vybírám větší prostranství, třeba místo do Hypernovy jezdím nakupovat do Tesca, protože je tam všude dost místa, než bych jela výtahem, radši se projdu po schodech. Ale musím se pochválit, letos jsem zvládla i jeskyni :o).. horší je, že to má asi i moje dcera, už mi popisovala situaci, která by pro to svědčila, ach jo :(

Jsem na to hrozně. Jsem klaustrofobička, takže když třeba zastaví metro v mezistanici, nemohu dýchat a asi bych umřela. Nevím, čím to je. Jako dítě ve školce mě učitelka občas zavírala do černého uzamčeného sklepa, odkud se nedalo uniknout. Bylo to za trest, když jsem nesnedla oběd. Je to hrůza. Výtah, metro, uzavřený prostor - třeba zabouchnuté dveře v domě, kde je sice dost vzduchu, ale dýchat se nedá. Nebýt okamžité pomoci, bylo by po mě. Někdy bych ani nelitovala - tohle je hrozné.

Ano, mam stejny problem a co mi pomohlo zvlasdnout let je vedomi, ze existuji jeste dalsi dvere, ktere se daji pri nebezbeci otevrit pasazery zevnitr letadla.

Evo,myslím že je to klidně možné.Jak se to projevuje?

Je mi 32 let a to že mám klaustrofobii jsem se dozvěděla asi v 15 letech a to tak že jsme byli někde na prohlídce v jeskyni a šli jsme takovou uzkou chodbičkou a já jsem najednou zjistila že se mě špatně dýchá.Rychle jsem vyběhla ven a vše bylo o.k. Vadí mi hlavně výtahy a uzavřené malé místnosti a nebo kdybych byla někde zavřená a nemohla ven.Někdy mám pocit,že když řeknu že mám klaustrofobii tak se na mě divně dívají.Máte někdo taky ten pocit?

Je možné, že by klaustrofobií trpělo i dítě předškolního věku? Jak vzniká?

Ahoj, chtěl bych se zeptat (poté co jsme nedávno absolvovali "klaustrofobickou příhodu" s kolegyní zamčenou z legrace ve sklepě se zhasnutým světlem - šla tam něco hledat do archivu) jakou podstatu má ono dýchání do pytlíku, pokud se někdo začne dusit? Rozebírali jsme to s ní po onom "nepovedeném žertu" a nedobrali jsme se sami uspokojivého vysvětlení. Ona říkala že musí začít dýchat z pytlíku, pak jí rozbolí plíce a pak teprve může začít dýchat normálně i okolní vzduch, kterého je tam samozřejmě dost. Mohl by mě někdo vysvětlit podstatu? Je to skutečně jen "fígl na zablokovaný mozek", aby si uvědomil že okolo je vzduchu dost?

Dobrý den. Co jsem si pročítala různé diskuze na téma klaustrofobie,tak mnoho lidí co psali je už dospělých...nikdo v mém věku. Je mi 15. Klaustrofibií trpím už od malička. Malé místnosti mi nevadí, ale když se dostanu někam, kde nemám prostor pro volný pohyb končetin, tak se začnu chovat jako smyslů zbavená. Věřím tomu, že kdyby mě někdo svázal do svěrací kazajky, tak se do půl hodiny zblázním. Taky mám strach z veřejné dopr. i výtahů. Do autobusu mě nikdo nedostane. Můžete mi prosím poradit jak se toho zbavím...hodně mi to komplikuje život. =(

Jsem redaktorkou casopisu pro mlade a pripravuji report o fobiích a shanim nejlepe slecnu, ktera trpi nejakou fobii a rada by o tom popovidala. Staci prostrednictvim mejlu. Honorar jisty. anonymita , v pripade zajmu, zarucena.Díky moc. Piste prosim na alukesova"bauermedia.cz.

Já zas říkám o klaustrofobii, že je to oprávněný strach z Klause

Helena: Určitě bys měla začít s psychoterapií, pravděpodobnost, že to zmizí samo od sebe, je podle mě dost malá.

já si myslím,že mám klaustrofobii.bojím se v uzavřených místnostech ale když jsem sama doma a zavřu se do skříně a vím,že si kdykoli můžu otevřít,tak se nebojím....ale když je doma třeba i ségra nebo taťka tak bych tam nikdy nevlezla.......co s tím????

Poraďte prosím ,jak se zbavit ze strachu z uzavřeného prostoru.Chci navštívit rehabilit.zařízení, kde propagují léčbu mrazem - kryoterapie.Vím,že se jedná o malou, uzavřenou místnost.Jak překonat strach z pobytu této místnosti, jedná se asi o 3 minuty?

pardon ...mé obtíže..

Já sama jsem trpěla klaustrofobií asi 20 let, ke konci se mé otvíže tak stupňovaly, že jsem nemohla vléz ani do městského autobusu, o výtahu nemluvě.Protože jsem nechtěla podstoupit žádnou hypnozu, ani hloubkovou regresi, sehnala jsem si odbornici na kineziologii, což je metoda velmi jemná, oproti výše uvedeným. Podařilo se to hned napoprvé, což vždy nebývá, takže jsem ve čtyřiceti poprvé jela metrem a byla jsem jak Alenka v říši divů.Nikdy cestování nebude mé hobby, ale když se někam těším a jedu tam za nějakým účelem, dokážu to překonat a navíc jet sama.Takže já osobně být vámi, nejdříve to zkusím s kinezilogií.

O několik odkazů výše: Co se týká hlubinné abreaktivní terapie, zkuste klik nahoře, na žlutý nápis "Odborníci", a hledat v odstavci "Regresivní terapie" (je to jen jiný název pro totéž).

Nevím, jestli píšu do správného téma, jen nevím, "kam se zařadit".Je to tak rok a půl..omezila jsem chození ven do hospod a na akce, prže ten den předtím mě chytnou lehčí bolesti břicha (říkám si z nervózy, ale proč, že?), mám pocit, že se mi chce zvracet a nakonec nikam nejdu. Docela mi to začíná vadit. Nebo třeba teď v Brně. Tak jsem se bála jet někam šalinou, že jsem radši zůstala u kamaráda sama na bytě a ostatní se šli bavit. Do kina už nechodím. Poté, co jsem z tama dvakrát utekla, prže tak v půlce filmu se mi udělalo zle, úplná horkost a musela jsem pryč - na světlo, do prostoru, mimo lidi. Tak nevím, vůbec nic jsem si nepřipouštěla (jako, že bych trpěla nějakou fóbií), ale naťukl to můj kamarád a ve mně hlodá malý červíček, jestli by to fakt nemohlo být něco takového. A chci to řešit. Poraďte, jestli víte.

Trpím také klaustrofobií - dopr.prostředky mi nevadí, jen metro. Do výtahu bych nevstoupila ani za nic, to jdu radeji 10 pater pěšky. Můj hlavní problém je, že bych moc chtěla miminko, ale z představy, že budu mít dítě 9 měs.v břiše se mi začne dělat fyzicky špatně a mám pocit, že se zadusím. Začnu mít pocit tíhy v břiše, na prsou..nejde to popsat. Bojím se, abych v těhotenství neměla nějaké psych. problémy a moc mě to trápí. Nechápu, jestli to s klaustrof. může souviset ani kde se ten pocit bere. Přitom děti miluju a mimčo chci!Vůbec nevim co s tím? Mám jít k psychologovi? Máte někdo také podobné pocity z těhotenství a z toho co jsem popsala? Bojím se s tím někomu svěřit.