Ve třiceti sama

Ahoj Ilonko,sama v tom určitě nejsi,věř mi.Bylo mi právě 33 a taky nemůžu najít toho pravého,jsem svobodná a bez dětí,které samozřejmě,chci mít.
Najít toho správného partnera,který by splnil Tvé představy,zaujal a měl podobné životní postoje,prostě takového,se kterým si člověk bude rozumět,není jednoduché jako jít koupit chleba do samoobsluhy.
Úplně chápu Tvé pocity,taky si někdy připadám jako "exot",ale ne tak doslova.
Lidé většinou nechápou,že nikoho nemám,jsem dle mínění jiných velmi atraktivní,ale o tom to není.Nemůžu ani říct,že bych měla nouzi o zájemce,jen jsou to muži,jenž mě buď nepřitahují,a to nejen fyzicky,ale ani svým charakterem a pravdou je,že bez pověstné "jiskry" to opravdu nejde,pakliže má vztah vydržet.
Myslím,že je v pořádku mít na partnera nároky a je relativní,zda jsou vysoké či nikoliv.Člověk,který má sám co nabídnout,může totéž žádat od partnera a nemyslím teď na vzhled,ale především na charakter.
Věř mi,že mám taky obavu,že toho pravého nenajdu a nestihnu tak mít dítě,ale přesto stále VĚŘÍM,že jednou ho najdu a budu šťastná.
Někdy je ta cesta hodně komplikovaná,ale jsem přesvědčená o tom,že na každého někde někdo čeká.
Taky nejsem typ,co skáče hned s někým do postele a ani nedokážu žít s kýmkoliv,jen pro to,abych někoho měla a ani pro toho,abych něco dokázala okolí.

Věřím,že Tě ta pravá láska najde,ať to bude za měsíc nebo za dva roky a miminko taky ještě stihneš.
Je dobře,že nebereš za vděk nějakou náhražkou,věřím,že člověka to š´tastného neudělá a až potkáš toho pravého,určitě budeš schopna i kompromisů a tolerance vůči svému partnerovi,protože nikdo není dokonalý..

Důležité je,aby byl blízký Tvému srdci..

xx, já vím, že se lituju. Někdy mívám světlé chvilky, kdy si uvědomuju, co všechno mám.
No, ale když už píšeš, že lidí bez partnera je hodně... Kolik znáš ženských v mém věku, svobodných, bezdětných a bez jakéhokoliv současného vztahu? Já ve svém okolí jednu, je jí přes čtyřicet, ale má aspoň kariéru, to já ne a ani po tom netoužím, protože na to nemám.

Skipe, hezké chlapy si opravdu nevybírám, nepřipadala byhc si vedle nich jistá a ani o mě žádný až tak hezký a atraktivní nikdy nestál (teda kromě ženatých kurevníků, ale to je "no comment"). Co se týká té razantnosti, v tom si ale bohužel nemůžu pomoct. Aspoň trošííínku temperamentu mít musí, dvě leklé ryby vedle sebe nemůžou existovat (teda můžou, ale je otázka, nakolik v tom budou spokojené). Já jsem navíc hodně nerozhodná, opravdu potřebuju někoho dominantnějšího. Je to třeba neobvyklé, ale mě se mnohem víc líbí vztekloun, kterej nastartuje kvůli každé maličkosti než flegmatik.
Pro dnešek končím, děkuju vám za příspěvky, ahoj.

Tak hledej mezi jinými chlapy, nevybírej si ty "razantnější". Nemusíš se cítit jako exot, méněcenně, protože máš vlastní byt, práci, zaměř se na sebe, pečuj o sebe, "vylepšuj" svoji povahu, nepij!!!!!! a uvidíš, že někoho najdeš. Asi lovíš ve špatných vodách..vyber si někoho neatraktivního, který ti bude ovšem sympatický. Hezký chlap je jen na obtíž..

No nic, záleží, jak to bereš. myslím, že se moc lituješ a že to vidíš tragicky. Nejsi exot, jen si tak připadáš. Víš, kolik lidí je bez partnera??Hodně.Jsi zdravá? Jsi. Máš kde bydlet? Máš. Máš co jíst? Máš! Tak zas na tom nejsi tak špatně.Kdybych neměla to dítě ,tak jsem asi taky sama. No a co? Však čas ukáže. Někdo se třeba najde.Myslím, že jsi už tu někdy psala, že někoho máš. A proč to skončilo, vypadal na solidního chlapa?
A to že máš výše uvedené vlastnosti, je pro tebe +, ikdyž to tak nevnímáš. Takové chlapi totiž doopravdy chtějí..

xx, no vždyť tak jsem to přece napsala, ne?, že pokud máš dítě, nemusíš se cítit méněcenná i když jsi sama bez partnera, narozdíl ode mně, která se méněcenně cítím, protože ženská v mém věku, která je sama NAPROSTO, je dost velký exot (alespoň v menším městě, kde žiju já.) Nevím, proč by ses měla cítit méněcenně, když sama dítě dneska vychovává skoro každá druhá. To sis špatně přečetla. Koneckonců, myslím, že ty do téhle diskuze vůbec nepatříš. Nejsi sama. Děkuju za podporu, ale se sebou už asi nic neudělám, to je marný. Fakt jsem se snažila, ale vždycky, když jsem se dostala do pohody a byla připravená na nějaký vztah, narazila jsem na člověka, který nedokázal být věrný, a to opravdu překousnout nedokážu. Ale netvrdím, že to nebyla i moje "vina", jsem totiž strašně klidná, tichá, hodná - a pro ty razantnější typy, které mě přitahujou, časem nudná.

No, k té poznímce-já se ménecenná necítím, protože jsem sama s dítětem. Jde spíš o to organizaci života. Svobodný člověk bez závazků to má opravdu jednodušší.¨
Taky bych ráda někoho našla, ale nějak naléhavé to není. Mé požadavky na partnera myslím přehnané nejsou a v sexu problém taky není, tak se uvidí, co život přinese.
Jinak si myslím, že většině žen na tom chlapovi něco imponovat musí..nejsi žádná výjimka. Ale asi by jsi měla dělat něco sama se sebou, když máš nízké sebevědomí a strach...držím palce

No Skipe, díky za radu. To by mě nenapadlo.
Snažím se, snažím. Víš, kolikrát jsem zkoušela začít vztah s někým, kdo mě až tak nepřitahoval, moc se mi nelíbil ani chováním a temperamentem .... s tím, že se to třeba nějak zlomí, že si zvyknu. Skončilo to samozřejmě špatně, úplnou averzí vůči tomu dotyčnému a podle mě to ani není fér. Každý si zaslouží, aby pro toho druhého byl ten nej... a ne jenom záplata z rozumu. Nechci, aby to vypadalo, že mám nějaké šílené požadavky - chlapů, kteří by se mi zamlouvali je kolem mě spousta, ale jsou ženatí nebo nechtějí vážný vztah (protože se rozvedli a už si chtějí jen užívat) a nebo se nelíbím já jim. Asi mi to prostě není souzeno, už se s tím začínám smiřovat, i když je mi to fakt líto. Čím dál častěji to řeším alkoholem a už na všechno kašlu. Nějak už nemám energii zvládat to věčné rozčarování a beznaděj. Tak asi tak :o(

Ilono, ujíždí ti vlak, někateré ženy dlouho vybírají až přeberou, slev ze svých nároků a budeš možná spokojenější.

Jo, Pavle - a mně už je 34, ne třicet jak píšeš.

Omlouvám se, ráno jsem byla trošku nas...ná, takže moje reakce byla ostřejší než je mým zvykem.
XX - že být sám s děckem je banalita jsem myslela v tom smyslu, že je to v dnešní době obrovsky rozšířený stav a člověk si v takové situaci nemusí připadat jako méněcenný a divný pošahanec, jak si připadám já. Že to je z finančního a organizačního hlediska těžké, s tím samozřejmě souhlasím.
Pavle, ano, máš pravdu, mám docela nároky a s tím přizpůsobením je to taky hrozné. Když člověk žije spoustu let sám, zrekonstruoval si vlastní útulný byteček, má dobrou práci - samozřejmě narážím na problém, že když je případný partner zdaleka, neumím si představit všechno tady opustit a odstěhovat se, což bych ve dvaceti tolik neřešila. Že mám na chlapa nároky mě docela i štve - ale co s tím mám dělat? Já si to rozumově zdůvodňuju a přemlouvám se, už se mi podařilo hooodně slevit ze vzhledu, to už v mém věku opravdu tak neprožívám :o) ale když se mi ten člověk až tak nelíbí, mám zase problém se sexem a to zase vadí tomu protějšku. Jinak jsem bohužel ten typ ženské, která potřebuje aby jí ten partner něčím imponoval (inteligencí, vtipem, spolehlivostí - třeba) a fakt mi přijde, že "kvalitní " chlapi jsou rozebraní. Dál je mým problémem taky STRACH a malé sebevědomí. K psychologům jsem chodila, ale bez efektu.

Ilono,bylo tady podobné téma (název asi "Bridget Jones Club"),tak tam třeba najdeš víc žen, které jsou na tom podobně.Jinak pokud nějaké vztahy proběhly,tak nevím proč by neměly proběhnout znova.Začni to zkoušet přes internet a seznamovací agentury.Sice tlačí člověka čas,ale miminko lze mít i v pozdějším věku.Takže až někoho potkáš,tak s tím neotálej a miminko co nejdřív.Jinak samota je subjektivní pocit,takže stejně osaměle jako ty se může cítit i někdo, kdo dítě má.

Ilono, ve 30 není ještě pozdě. Zamysli se, jestli není chyba v Tobě. Buď máš na partnera přehnané a nereálné nároky, nebo se nedovedeš přizpůsobit někomu jinému, třeba Ti chybí tolerantnost. Co zkusit návštěvu u psychologa? P.

Ilono, být sama s dítětem je banalita?Vzpamatuj se , prosímtě. Máš přece tolik možností. Nejsi na nikoho vázána, můžeš jít kamkoliv kdykoliv se ti zachce.Taky nemusíš žít za 3500 měsíčně a z toho ještě živit dítě. A nemysli si, že dítě nahradí partnera. Máme to navíc ztížené to hledání kvůli nedostatku času.
Jenže to člověk nemůže předvídat, jak se ten druhý zachová. Chlap si klidně odejde i před porodem a je mu to všechno putna. I když ten vztah byl v pohodě.

A nevím, proč máte takové předsudky, že u muže je to něco jiného. Ženská taky může mít dítě i ve 40 a některý chlap se na to může cítit už ve 20.

Honzíku, ale u muže je to něco jiného, ty si ještě klidně můžeš snadno najít partnerku a mít děti.

Nejsi v tom sama Ilono. Je mi 36 a taky jsem svobodný a bezdětný. Říkám si, že bych s tím měl už letos něco udělat.

Ahoj všichni. Tohle téma jsem založila kdysi dávno.... a bohužel jsem na tom dneska úplně stejně jako kdysi. Nějaké vztahy proběhly, ale nedopadlo to dobře.
Zarazilo mě , že se opravdu neozval skoro nikdo v mé situaci. Asi je to fakt hodně neobvyklé "neštěstí". Vím, že je tu pár příspěvků, ale sorry: kluk, který nemá partnerku ve 30 letech je v dnešní době skoro běžná záležitost, ženská sama s dítětem - banalita. Kdybych měla děcko, je mi úplně ukradený, že jsem sama. Právě že mě mrzí, že už ho asi mít nestihnu - a zůstanu ÚPLNĚ SAMA, protože bohužel nejsem typ, kterému je jedno, s kým skočí do postele a s kým podnikne tak podle mě závažnou věc jako početí dítěte - toho člověka potřebuju poznat a mít ráda. Takže vy "osamělí" chudáčci s vlastními potomky, přeberte si to trochu. Co to je být sám si asi nikdo z vás neumí představit.

Já sem asi nepatřím, jelikož už mi je 40, ale sama jsem taky, tedy ne úplně, protože mám 17letého syna.Po rozvodu jsem sice nějaké známosti měla, ale nešlo to - jsem posera, mám už prostě strach a navíc jsem si v té samotě začala docela libovat. Ono to není zas tak špatné, s nikým se nemusíte hádat... Já jsem si prostě zvykla a jsem spokojená. Mám dost přádel, takže doma nesedím a je mi fajn.Jenom okolí kdyby to neřešilo, to s tím má větší problém než já. Tak Vás všechny zdravím.

Jsem sama, je mi 30 a mám malé dítě. No, nic. Asi to tak navždy zůstane. Už jsme si zvykla. Je mi fajn

Rada pro všechny , kdo se cítí sami at už je to jakýkoliv věk. Není to klišé, ale všechno záleží na psachice, na tom, jak se jevíte sami sobě a za co považujete. Co dělá okolí je nepodstatné

To Ilona: já tenhle problém nemám, ale mám kamaráda kterýmu je táhne na 31 a je pořád sám... Přitom je to super kluk, ve společnosti oblíbenej, vtipnej a já nevim co všechno:-) Rodiče do něj pořád šijou ať už si někoho najde,čimž ho totálně deptaj... Je mi ho líto:-( Ale třeba bys měla zájem:-)

Hezky jsi to, Jerry, napsal, ono je to tak s tou kariérou. Přímo koliduje se soukromým rodinným životem. Žiji s přítelkyní již 3 a 1/2 roku a pořád jezdí po zájezdech s vážnou muzikou, a několikrát mi řekla, že hudba je u ní na prvním místě, tj. vidíme se jednou týdně - večer, milovat se a spát a ráno zase odjíždí. Ano, asi bych měl udělat rázný krok, ale když ji mám rád a chci s ní žít?