Ve třiceti sama

Nevim, co bych ji rekl, asi, ze je mi hodne sympaticka... kolikrat jsem o tom uvazoval, a zatím jsem vyskousel jen jednou ve vlaku - záminkou byla kniha.... Jinak, na te ulici, je to vzdy jen o tom vzhledu, podle niceho jineho to tam posoudit nemohu. Nedávno jsem se o tom bavil s jednou známou a říkala, že by jí to nevadilo... tak to budu zkouset :-)

Jééé, pokud by vypadal trochu k světu a oslovil mě tak nějak nevtíravě, tak jsem pro všema deseti. Horší u mě je, že jsem docela nesmělá a takovýto náhlý výpad, na který bych nebyla psychicky připravená, by mě asi úplně rozhodil a nebyla bych schopná smysluplně komunikovat. Určitě bych si taky myslela, že ten člověk je ženatý a hledá zábavu - a pokud by byl opravdu hooodně hezký, napadlo by mě, že si země dělá srandu.
A taky Ale, jak bys to té dívce vysvětloval? Jako "tak moc jste mi padla do oka, že bych vás rád někam pozval"? A co by byl podnět k tomu, že bys nějakou vůbec oslovil - vzhled, nebo bys ji chvíli stopoval a pozoval, jak se chová? A nebál by ses, že tě nějak hnusně odpálkuje?
Mně se teda asi nestalo, že by mě na ulici oslovil někdo "kloudný", spíš jenom opilci. Ale je fakt, že všichni známí mi říkaj, že na první pohled působím přísně a nepřístupně, tak co můžu čekat, že jo.

Seznamování přes inzerát je nepřirozené (nemyslím tím špatné), je to několik vět v mailu, fotky

Všetečko,ještě něco k tomu sebevědomí.

Věř mi,že na tom něco je,mám zkušenost nejen svou vlastní,ale i z jiných stran,že řada chytrých a úspěšných mužů dá přednost méně chytré a nevýrazné ženě,muži mají strach,že by je žena mohla "převýšit",mají také pocit,že pokud je schopná,sebevědomá,inteligentní a k tomu ještě hezká,je to pro ně určité ohrožení a mají také strach ze ztráty či toho,že jim žena bude do řady věcí mluvit a že ji takzvaně neopijí rohlíkem.

Možná to nevysvětluji úplně výstižně,ale zrovna nedávno se bavili mí dva kamarádi,jak mít chytrou ženu není "dobré",prostě radši by ženu,jenž bude na nich v mnoha ohledech závislá a tím i lépe manipulovatelná,jestli mi rozumíš.

Netvrdím,že to je dogma,jsou samozřejmě i muži,co u žen inteligenci a schopnosti obdivují a váží si jich.

Nepovažuji se za nijak sebevědomou,jen přiměřeně zdravě,jen vím,že tak občas působím,možná výstižnější je slovo "nepřístupně" , ne vždy a ne na každého to tak působí a hlavně to nevystihuje mé vnitřní já,jsem naopak hodně citlivý člověk,jenž potřebuje mužskou oporu,ani nejsem typ kariéristky,na druhou stranu ani ušlápnuté "puťky".

Nemyslím,že bych dělala nějakou zásadní chybu a také to není o tom,že bych nikoho nepotkávala,spíše prostě nepřeskočí jiskra ,to je nejčastější problém a není o vzhledu,ale z člověka prostě musí něco vyzařovat,něco,co toho druhého osloví,to se mnou jistě budete souhlasit.A pak samozřejmě je tu stějné důležitá jeho povaha,jeho hodnoty,postoje k životu,priority atd. a jejich zkloubení s tím,co si přejete Vy.

Já jsem se seznámila s manželem na volejbale a můj švag se švagrovou se seznámili po netu přes ICQ a do roka se vzali. Takže to taky není tak špatný nápad. Já jsem spíš pro seznámení přes ten sport, ale je pravda, že fitko asi nebude to pravé. Spíš něco jako ten volejbal, kanoistika a tak. Prostě něco, kde je spolu skupina lidí, kteří tvoří tým.

Hm, já inzeráty zkouším průběžně - asi posledních osm let. Jsou tam určitě i dobří kluci, dokonce bych řekla, že jich může být většina, ale prostě - opravdu ta jiskřička nepřeskakuje. Možná je to tím, že inzerát volí opravdu takoví spíš nesmělejší muži, možná trochu "hodní a nudní" jak trefně napsala Sisi. Ale určitě se dam najít dá - koneckonců ten můj poslední byl taky přes net. Mě ale vadí jedna věc, která asi až tak nesouvisí s inzeráty jako spíš s věkem -když narazím na věkově, vzhledově i inteligenčně přijatelného ,nezadaného chlapa, tak je to v 99% procentech člověk, který zná jen sport, zábavu, cestování, vlastní koníčky a nehodlá na tom moc měnit.
Takoví ti dle mého pohledu ideální, jako jsou třeba manželé mých kamarádek, kteří kromě toho že jsou chytří jsou i velice pracovití, jsou rádi i doma, něco opravují, budují na domku nebo na zahradě - tak takoví jsou už fakt asi rozebraní.
A ještě mě napadlo k těm inzerátům - je fakt, že se tam dá narazit na opravdu ošklivé, poloprimitivní a přitom velice sebevědomé jedince, ale ani schůzka s tím hodným a nudným není příjemná, chce to opravdu pevné nervy, nadhled a vytrvalost - a to já nemám. Třeba navážu s několika písemný kontakt, pak se se dvěma sejdu, dokonale mě to otráví a zdeprimuje a to ostatní už vzdám. Ale teď na jaře zase hodlám něco podniknout - vůbec mě to teda nebaví, ale musím se přinutit, abych si nevyčítala, že jsem se nesnažila. Já totiž jinou šanci skoro ani nemám, žiju dost osamoceně a chodím jen do práce a z práce.

Ja si myslim, ze byste ten internet presto mely zkouset. Moje kamaradka se nakonec taky seznamila se slusnym, inteligentnim, pritazlivym, citlivym clovekem. Uz s nim je 2 roky. Par negativnich zkusenosti pred tim ovsem musela udelat. Ani to jinak nejde. Oc je clovek starsi, o to je seznamovani horsi - vyber mensi. Ale kdyby sedela doma nebo chodila jen do fitnescenter, jezdila jako singl na dovolene, apod., tak by ho asi tezko potkala. No a ty negativni zkusenosti - take jsou k necemu dobre, i kdyz v dobe, kdy jimi prochazela, tak zazivala trpke chvile. Ale chce to vydrzet a neztracet nadeji. Ale rikat v tomhle veku, cekej, nekdo se objevi, to je podle mne blbost. Ta sance je dost mala.
Tedy, pokud se s tim nechcete smirit, ze se nekdo objevi za 10 nebo 20 let a ozelite ty plany s detmi.

jj, internet je zrádný, taky jsem to zkoušela, spíš ze zvědavosti. Neříkám, že jsem narazila na úchyly nebo nepoužitelné týpky. Jen prostě ta jiskra chyběla. Aspon mám o pár kamarádů navíc:))
Sisi, to asi nebude o tom, že působíš sevebědomě. A že se tě chlapi "bojí". Sebevědomí je velké plus. Já jsem bohužel pravý opak a taky nic.

Sissi,máš pravdu,že občas je to katastrofa,ale dnes neplatí že inzeráty si dávají jen zoufalci.Dnes obecně platí,že je těžší se seznámit zvlášť pro lidi,kteří chodí od rána do večera do práce a nemají sílu každý večer lítat po barech.
Ono trošku těch nervů za toho partnera stojí.Ale když člověk reálně popřemýšlí,kde má vlastně příležitost se seznámit,pokud se nebude jednat o úplnou náhodu jak z filmu,tak tolik těch příležitostí není.
Prostě to chce vydržet,nenechat se odradit prvním kandidátem. Si zas vem,jak se seznamuje chlap,který je spíše nesmělý.Taky tě hned neosloví a internet bude pro něj přijatelnější.
Sestřenka taky narazila na různé exoty,kteří se nechali vydržovat,ale dokonce potkala těch výhodných partií přes net víc,až jsme se divili,že je nechala.byla totiž náročná co se týče peněz a teď už hodila prachy za hlavu a našla si normálního chlapa,kterej chce rodinu.

Skipe,pokud se nás někdo bojí,tak rozhodně ne z důvodu,že bychom někoho lovily!! A posedlé..to už vůbec ne,možná si ještě jednou ty příspěvky přečti..

Mám několik kamarádek,co hledaly(jí) přes net a výsledek-samá katastrofa.

Buď chudák,příšera,úchyl,v lepším případě floutek,co hledá povyražení a ne vážný vztah,přestože inzeruje nebo hledá v rubrikách VÁŽNÉ.

Nemám sice osobní zkušenost,ale osobně na tento způsob seznamování nemám chuť a asi ani nervy.

Určitě se tam dá najít i NORMÁLNÍ chlap,ale jsou jich tam tak 2%

Ti chlapi se vás bojí!!! Vycítí, že chcete mermomocí některého ulovit a bojí se, zkuste být trochu uvolněnější, nehledat tak úporně, užívat si a ono se uvidí..jste jako posedlé:-((.

Holky tak se zacnete seznamovat pres internet. Tradicni způsoby seznamovani jako je korzovani po namesti, v tanecnich atd. uz jsou pase.Moje sestrenka se v 21 rozvedla, prostridala hromadu chlapu a pak si nasla jednoho slusnaka pres net a vzali se. To mela z prvniho manzelstvi jedno dite. Dalsi kamarad si taky ted nasel pres net fajn holku.
Takove to ze je lepsi prestat hledat, ze prava laska prijde sama neplati.Musite si vytvaret prilezitosti pro seznameni.Nebudte smutne, samotnych lidi ve vasem veku je cimdal vic a to nejen zen.Nestydte se za to.Do hledani chlapa zapojte siroke okoli:-)Jak se rika nahoda je blbec,zkusit se musi vsechno.Takze hledejte,skoda kdyby z vas nebyly maminky:-)

Ale našel..Všetečko,jen je jich OPRAVDU málo,taky nevím,kde hledat a hlavně myslím,že když člověk moc usilovně hledá,většinou nenajde.
Nikdo asi nechce být svobodná matka,ale to o čem teď diskutujeme,je mít dítě za svobodna nebo nemít vůbec.

Ilčo,taky jsem dříve měla hranici do 30 let a posunuji a posunuji..a čekám..
Asi to vidíme podobně,že nejde ani tak o to,najít muže do určitého věku-asi bych se smířila i s tím,že mám potkat toho pravého až ve čtyřiceti,i když je mi smutno..ale jde tu o to dítě a na to je nejvyšší čas..

Dnes je sice trochu jiná doba a je řada svobodných kolem třicítky,ale biologický věk ženy pro dítě tu už dávno je.

Myslím,že žena může mít první dítě do 40 let,ale už je to s nemalými riziky..ale nikdo z nás to určitě neodkládá bezdůvodně..

Dnes si myslím,že můžu čekat max. do 36-37 let a pak se rozhodnout.Je to relativní,ale vidím to jako nejzažší věk.Kdybych potkala někoho kdo by za to stál,nebála bych se mít dítě ani ve čtyřiceti,kdyby to hned nešlo,což se lehko může stát.
Ta podpora a zázemí ať už z jakékoliv strany je strašně důležitá.

Jinak Ilonko,jsem z malého města na jihu Moravy a teď žiju v Brně.Vím,co máš na mysli,že ve větším městě je více možností a to přináší i šance někoho poznat-asi ano,ale není to pravidlem.
Jak už jsem napsala,nemůžu si stěžovat na vzhled,problém je spíše,že působím možná až příliš sebevědomě-nezáměrně,i když se to snažím odbourat,usmívat se atd.,hodně jsem slyšela názor,že muži se bojí zajímavou ženu oslovit.Taky mám bohužel štěstí na hodné,nudné typy bez charismatu a nebo ty,se kterými nejsem na stejné vlně a máme naprosto rozdílné světy,názory,postoje..priority..

Vím,jak to funguje na maloměstě,to mi věř,stačí když přijedu navšívit mamču na víkend,sousedé a spol.,prostě člověk musí být hodně silná osobnost,aby se nad všechno povznesl..ti lidé většinou nemají ani páru,ale prostě nejseš vdaná-seš divná..

Odkud jsi Ty,Ilčo?

A doufejme,že to štěstí opravdu přijde..já věřím hodně na osud a v to,že se nic v životě neděje náhodou,ale má smysl.. Takže asi to tak má být..snad nás to dobré ještě čeká..

Všetečko, necelých třicet je ještě docela v pohodě - i když slavit třicáté narozeniny jako "octovka" je hrozná záležitost (znám z vl. zkušenosti), to není oslava ale spíš tryzna :o)

Že se nenajde chlap, který by toužil po pochopení, lásce a upřímnosti a přitom byl i schopný, chytrý a přitažlivý - to si nemyslím, určitě jich je dost, problém je v tom, že jsou už zadaní. Ono totiž "dobrých" chlapů je míň než schopných ženských. Kdysi jsem četla i pojednání o případných důvodech, byla to docela zajímavé, i když dost depresivní:
1.)Mužů je o něco méně všeobecně,to je normálně statisticky potvrzené.
2.)Muži nekoukají tolik na finanční situaci, tj. bohatý chlap si klidně vezme holku ze slabší sociální vrstvy, naopak už je to horší, ženská, která je na tom dobře, většinou žádá u muže alespoň přibližně stejnou úroveň.
3.)Stejná situace v bleděmodrém je v oblasti inteligence. Jednodušší partnerka muži nevadí,spíš je rád, že má převahu, ale chytré ženské hloupější partner vadí (s tím se plně ztotožňuji)
4.)Muži mají větší věkový "rozptyl", muž 30-40 letý může mít ženu 17-45letou (přibližně), kdežto ženská 30-35 letá asi těžko.
Nehledě na to, že vrstevníci 30-35 leté ženy sahají pochopitelně raději do nižších ročníků.
5.)Pokud se chlap po 30 rozvede, už často netouží skočit zase do chomoutu a vzít na sebe všechny související povinnosti a chce si užívat svobody, takže je též nepoužitelný. Kdežto ženská ve stejné situaci opět někoho hledá "na vážno".

atd., atd.. Tak takhle černě to taky vidím. (ps:pokud by se do mě někdo pustil: samozřejmě netvrdím, že každý bod platí 100% !)

Taky si nedovedu představit mít dítě coby svobodná matka. Moc by mi chyběl ten pocit sdílení radosti z toho miminka. Líbí se mi, kdyý chlap vezme své maličké dítě do náruče a mazlí se s ním. O to bych se teda připravit nechtěla. Mě ještě teda 30 není, ale bude mi brzo. Tak jsem zvědavá, jak to budu snášet tu samotu, pokud nepotkám lásku. Copak by se opravdu nenašel chlap, který touží taky po pochopení, lásce a upřímnosti? To mi příjde fakt zvláštní...

Jo, přesně tak, Sisi, mluvíš mi z duše. Jen jsem to asi neuměla tak přesně vystihnout.
Z toho, co jsem psala, jsi možná poznala, že já nejsem vůbec zatím rozhodnutá pro to, mít dítě za svobodna. Bojím se toho a taky pořád doufám, že to dopadne nějak pozitivněji. Ale jde mi o tu hranici, dokdy doufat. A čekat. Ve třiceti jsem si dala 34, a co teď? Třicet čtyři mi bude za pár dní. Tak to asi zase posunu. Nebo rozpoutám nevázaný sexuální život, snad se ještě rozpomenu jak sex vypadá :o)

Co se týká tvých požadavků na muže, já jsem na tom asi hůř, protože požaduji věrnost docela striktně, nesnáším lež a podvádění - a jestli jsem dobře pochopila to tvé "dokáže být věrný nebo má alespoň úctu k ženě" jako že když bude nevěrný ať to aspoň dělá taktně... Já bych to asi nepřekousla. (Jasně, že bych to asi nevěděla najisto, ale mně se zdá, že pokud probíhá nějaká bokovka, určité náznaky prostě jsou, vycítíš, že něco není v pořádku.) Je to moje mínus, já vím.

Sisi, můžu se zeptat odkud jsi? Přibližně. Myslím, že pokud bys byla třeba z Prahy, máš velkou šanci, že toho pravého potkáš, tam se kluci žení o dost později. Já jsem bohužel spíš takový polovesnický typ (tím nechi říct, že vypadám jak selka :o)) a v Praze bych zahynula. Takže Pražáci pro mě nejsou to pravé. Docela bych brala i mladšího kluka, tak kolem těch 30, ale takoví zase raději sáhnou po pěkné pětadvacítce, což se jim nedivím. No, je to náročné, ale snad se na nás štěstí usměje. Měj se krásně.

Ahojte všichni. Založila jsem nedávno diskuzi, kde se dá najít normální chlap. Sisi, asi te zklamu, ale vypadá to bledě. Vůbec nikoho neurážíš, je to pravda, takoví chlapi asi už nejsou:(. Inu asi nám nezbyde než zestárnout sama a umřít při nějaké expedici v jihoamerické džungli:))

Ilono,ještě bych počkala s rozhodnutím mít dítě za svobodna.Mám opravdu podobné pocity a asi i podobnou povahu,jen s tím rozdílem,že se to snažím vidět pozitivněji a pořád ještě doufám,že toho pravého potkám.
Jinak se ztotožňuji s předchozími příspěvky a jsem podobného mínění-dítě opravdu chci,a to i za cenu,že s ním budu sama,ale na druhou stranu mi tento fakt není absolutně jedno,ale jak už je tu psáno,občas člověk nemá na výběr.
Mám stejné pocity a strach,že nepotkám člověka,se kterým bych byla šťastná a vím,že nedokážu díky své povaze žít s někým,koho nemiluji a necítím k němu žádný obdiv,jestliže s ním necítím žádné souznění v základních životních hodnotách a v tom,co je pro mě důležité.
I když mám spoustu zájmů a nemůžu si stěžovat na "špatný" život,mám i vlastní byt a slušnou práci,chybí mi naprosto obyčejné věci jako běžný rodinný víkend,zajít s dítětem do ZOO,dělat všechny ty "obyčejné věci" ve dvou(třech),prostě prožívat to "obyčejné" každodenní štěstí s rodinou.
Potkala jsem muže,který byl pro mne ideálem a ztělesněním všech mých představ,bohužel není volný a já nejsem typ,co dokáže stavět své štěstí na neštěstí někoho jiného.

Teď je mi třiatřicet,zažila jsem sedmiletý vztah,který skončil v mých devětadvaceti a od té doby jsem nepoznala někoho,s kým bych chtěla zkusit žít a založit s ním rodinu.
Vím dobře,jak těžké je někdy najít toho pravého a samozřejmě,čím je člověk starší,je to hledání těžší.Není to ani o tom,že by o mě muži neměli zájem,ale pokud není vzájemný cit oboustranný,nedá se nic dělat.
Potřebuju k životu partnera milovat a vážit si ho,ale rozhodně nečekám na prince na bílém koni,dobře si uvědomuji,jaká je "většina" mužů-nechci nikoho urazit,ale spolehlivý chlap,co dokáže být oporou,není sobecký a nemá ženu jen jako pračku a myčku,dokáže být věrný nebo aspo? má úctu k ženě a především je nezadaný..takový se dnes hledá opravdu těžko...

Že žena zůstane svobodná matka, někdy ani ona sama neodhadne a nechce to. Snad jsem špatně pochopila, že chlapi považují samotnou matku za sobeckou?! A co ti, kteří partnerku opustí a nechají ji těhotnou??To jsou svatí , ne? Tak Ilčo, okolím se asi nenech od ničeho odrazovat a dělej, co cítíš..