Ve třiceti sama

Ja nikdy na deti mooc nebyla pak jsem se zamiovala a dlouho vahala fakt dlouho a pak jsem si ho poridila:-) Je mi31 let a musim uprimne rict ze si nejsem zcela jista jestli jsem udelala dobre.Mam ho samozrejme moc rada ale asi bych po druhe pockala jeste treba do 35 a snad i vic i za cenu ze bych nakonec zustala bezdetna.Kdo se na to tak uplne neciti zazrakem to nezmeni.Chybi mi muj stary zivot a urcity klid a volnost i kdyz samozrejme hodne ziskate.Ale /a nastvu asi zaprisahle matky/ neni to uz takove jako to bylo a me se to predtim libilo proste vic.Hm.Tak to je.

nenajde se v okoli prahy sportovně-v mezich-založená svobodná,bezdětná 30letá+,která je bez partnera,zatím nemá potřebu žádného uhánět,ráda by se věnovala nejaký čas sobě,svým zálibám..milujici cestování..kulturu,nákupy,procházky prahou,neholdující diskotékám,ale např.posedet s živou muzikou-blues,jazz,spanelská muzika..mam kamaradky povdavané,s dětmi atd..to typické..a rada bych chodila do posilovny,plavat,sauna,nákupy...proste normální veci..a nemám moc s kým...jsem klidnější povahy,sš...

mam pocit, ze nestihnu to vsechno, co bych chtela - to je muj problem. Pocit, ze nestiham, ze jsem nejak pozadu a ze roky bezi. Biologicke hodiny jsem nikdy necitila, takze tenhle tlak neznam, otazkou je, co budu citit za 10 let. Mit dite ve 20 bylo vzdycky pro me nepochopitelne, potom jsem pochopila, ze i dobra rodina muze byt pro nekoho dobra kariera, takze uz to neodsuzuju ani nesoudim. A ziju tak, jak si preju (v podstate) a doufam, ze delam dobre.

Je mi hodne přes 30let,přítel se semnou rozešel po 6letech..Takže řeším dilema-biologické hodiny a přitom jsem skoro 2roky sama,z vlastní vůle,ne z nedostatku příležitostí,a najednou zjištuju,že se ve svých letech prostě na dítě necítím..Samozřejmě kdybych měla krásný vztah,byla zamilovaná,tak asi by to bylo něco jiného...Ale teprve ted jsem se dostala z určitých depresí,přebolelo zklamání a já začínám uvažovat o cestování,mám chut vyjet někam ven na delší dobu..Ale je to v mém věku normální?V cizině jsem žila hodně let,tam jsem si přišla v pohodě,ale po návratu do Čr najednou vidím všechny známé s kočárky nebo dětmi a už tak ,,normální,, si nepřipadám..Přitom jsem cestovala 11let,zažila nádherné věci,které bych tady asi nezažila,poznala spoustu míst,kultur..Jsem tak trošku bohem,mám dost bohatý svůj vnitřní život..Ale také zaroven vím,že nechci zůstat bez dítěte..Ale samotné mi přijde dost nerozumné mít dítě ve 20letech,kdy vlastně člověk teprve začíná žít svůj život,kdy se oprostí od rodiny,školy atd.a jde se prát se život a je na něj jak ho prožije..Já vždy věděla že chci poznat víc nez mé rodné městečko,které je sice hezké,ale když se tam člověk vrátí po 11letech,zjistí že jediná změna je nahozená fasáda nebo jiný obchod..Svět je přeci velky a je tolik věci co by člověk měl vidět,poznat,zažít..V tomto směru se cítím dost naplněná..Jen ty roky...Má někdo podobné pocity??

Victoria, je mi 34 a jsem taky sama. Důvod? CHCI DÍTĚ! Chlapi nechcou. Vím, že mluvím asi všeobecně, ale aspoň u nás v Brně pořád nemůžu kápnout na toho pravýho.

Ilona: Nechci nijak zlehčovat tvoje problémy, ale když chceš mít děti, máš to s hledáním partnera snažší než třeba já, která je nechci. Většina chlapů totiž děti chce a najít nějakého, co je nechce, není tak jednoduché.

Alto, ty jsi asi nenapravitelná. Zamilování je blbost. Vím co říkám, já už byl zamilován za posledních 6let úspěšně několikrát. Zpočátku i nešťastně, pak už jen šťastně. Čím se mi to stává častěji, tím je odmilování rychlejší a nárazovější. Už v tom nevidím romantiku a po pravdě už mě přešla myšlenka, že chci najít super partnerku, do které musím být od počátku zamilovaný. Ono mít někoho rád a milovat je MNOHEM víc, než se do někoho zamilovat. Samotný pojem zamilování zahrnuje určitou silnou dávku sobectví, jedná se o pocit, že JÁ si přeju a chci být zamilován a prožívat pocity opojení. Ale milovat, to už je o lásce k někomu jinému, už to není o sobectví, o tom JÁ, JÁ jenom já.

max....no to mi rikaji vsichni...co ho znaji...ver ze jsem se kolikrat premlouvala..po mych docela spatnych zkusenostech..ale pak prijde nejaky zablesk ci co a ja si rikam ze chci byt zamilovana...bohuzel...uz tady nechci vypisovat klady tohohle cloveka-kamarada,ale je fakt ze je uplne jiny nez muj ex...vidim to v pristupu k zivotu,lidem,problemum...vim ze i kdyby se mi stqlo cokoliv,bude u me..vim ze si spousta lidi rekne,ze si verim nebo neco podobneho...neni to o mem sebevedomi v pripade tohohle cloveka,ale znam ho dost let na to abych s chladnou hlavou a bez emoci videla jaky je...clovek kdyz je fakt az po usi zamilovany,kolikrat proste nevidi nebo spise nechce videt a pripoustet si,ze ten vedle nej se kolikrat chova uplne jinak nez nam je milo ale prehlizime to nebo nam proste jeho pritomnost tak je potrebna,ze to prebije vsechny ty veci ktere se nam na nem nelibi...ja nemam strach ze nepotkam nikoho,svet je velky a myslim ze zajimavych a fajn lidi je snad jeste dost,jen to obcas dele trva nez se nam pripletou do cesty...problem je ze bych nerada zustala ochuzena o materstvi...a jak uz jsem psala,chtela bych dite opravdu z nejakeho citu k tomu druheho,ac samozrejmne clovek uz v tomto veku vi,ze vse muze skoncit...ale nechtela bych ten pocit,ze mam dite jen z rozumu a obavy...mam take par kamaradek,ktere si dite narychlo udelaly prave kvuli veku atd..a vlastne ani ty chlapy pak uz nepotrebovaly...proste na tomhle svete je od vseho trochu...takze dekuju za prispevky a nazory...rada si je prectu..

Alto, možná bys měla perfektního manžela až do smrti. A pokud ti není nesympatický nebo fyzicky odporný, tak mi věř, že by ses do něho možná po nějaké době zamilovala. Dost ženám se to stalo.

jen jsem se snazila presne vylicit to co je uvnitr me...nic nepredstiram,nic nepridavam...a bozska taky nejsem...jsem jen clovek ktery na sobe tvrde pracoval hodne let,protoze si myslim ze od toho zivot je a take od toho byt neco platny na tomhle svete,ktery ac bychom chteli mi vsichni,bohuzel nejde merit rovnicemi...proste nekdy se plus a plus nerovna....taky si nemyslim ze ho vyuzivam,nikdy nic neslibuju kdyz vim ze to nemuzu splnit,nikdy nedavam najevo neco vic,protoze na to uz mam vek abych vedela co a jak...v zivote clovek pozna hodne lidi,a proste zacne pratelstvi...nekdy se z toho muze stat to co se stane,ze jeden treba citi vic,ale v tehle veci mam jasno,nehrat si s city ci iluzemi nekoho jineho...a ac se muzu zdat tryskovi asi ulitla,fakt jen kvuli sexu asi do postele nepolezu...tim nerikam,ze je to spatny ci ze jsem upjata,ale jsou momenty a pripady,kdy to mozna jde...pak jsou momenty kdy proste ne...ale to uz si kazdy rozhoduje sam za sebe a nikdo mu do toho nema pravo mluvit..takze pokud jsi trysku v tomhle jiny,nic se nedeje..ale urcite nebudu zkouset s nekym vlizt to postele abych poznala ze treba me ten sex s nim uchvati....taky si nemyslim ze by si kazdy chlap ktery dokaze udrzet svuj sexualni pud na uzde a dokaze zensky dokazat ze nad tohle vsechno umi byt kamos,musi honit za preludem...na to je chlap ve 44letech uz snad dost dospely a pokud ma vsech pet pohromade tak vi ze sexem si clovek toho druheho moc neproveri...snad pouze jako sexualni ulet...ale do spolecneho zivota to take neni vse....

..a takový je dnešní svět..
Trysk, vždyt jsi úplně stejný, ji odsuzuješ a sám to děláš. Aspon je Alta v tom rozumná, že neleze do postele s někým, kdo ji nepřitahuje. Nevím tedy proč by měl být ten její kímoš chudák? Zamilovanost se nedá vynutit, i kdyby ji modré snášel stokrát denně.

ahoj Alto, ty jsi pěkný poděs. Chudák tvůj kámoš co tě má rád. Určitě zamilovaný není, spíš tě má rád. Jsi v tomto docela hloupá. Možná by ses mohla s ním párkrát vyspat. Určitě by se tím vyčistil vzduch. Kluk by si užil, doopravil by si představu k tobě jako k člověku, jestli jsi pro něho opravdu tak božským ztělesněním. Zatím mu ubližješ spíš ty tím, že ho využíváš, nic mu nedáváš, tak jak píšeš. Odměň se mu nákloností, vyspi se s ním párkrát. Věř, že dojde ke změně. Buďto ho začneš mít víc ráda, navíc tě může v posteli příjemně překvapit. Nebo u něho dojde ke zlomu, dosáhne té vysněné mety a během nedlouhé doby pochopí, že se honil za přeludem a veškerá jeho náklonnost k tobě časem úplně opadne a on si najde holku, která o něho bude stát. To si myslím je fér a měla bys to tak udělat. Já tak usiloval o jednu třicátnici poměrně dlouho, po pár vyšustění jsem se z mnoha měsíčního platonického zamilování dostal do úplnho zbláznění. Po pár týdnech mě ale veškerý ten krásný zájem o tuto ženu opustil. Nádherně se mi ulevilo. Těžko to popsat. Problém však nastal, že ona dotyčná se do mě zamilovala - opožděně, až když já ztratil všechen zájem. Tak je mi jí líto. Ale život je i o potížích

dekuju za slovicka..potesi i trosku povzbudi...samozrejme je i pro me dulezity zevnejsek,jak uz jsem psala musi to mezi dvema preskocit a byt tam urcita fyzicka pritazlivost,protoze to si myslim ze je dulezite take pro sex...no ted asi rikam neco co zrovna nedodrzuju...2roky bez sexu-hruza..ale ja- si fakt rikam ze nez jen tak nekoho,tak radsi sama..clovek uz ma ve vecech jasno a i kdyz nejsem andilek,kazdy jsme mely ty sve urcite ulety ci ne zrovna ciste svedomi,ale nechci se s nekym jen tak vyspat a nic..prilezitosti jsou,zenska ktera je sama snad ty chlapy pritahuje ze zvedavosti jestli je asi normalni ze je sama...mam strasne hodneho kamarada,ktery mi byl jedinou oporou,vedel ze se neco deje na nic se neptal,jen bezistne utesoval,bydli daleko takze denne volal,psal atd..vim ze je zamilovany,ale to je prave ten pripad,je to hrozne slusny clovek,poctivy hodny,obetavy,snesl by modre z nebe,ale z me strany nic..proste nic..kolikrat uz jsem si rikala ze ho znam spoustu let,vzdy jsem po nem ,sahala, jako po spase ci opore,dohromady mu nikdy nic nedala ze me samotne a porad je vedle me...ze bych to s nim mohla treba zkusit,ale pak me to hned prejde..ublizila bych mu i me samotne,protoze tam musi byt neco vice...neverim na lasku az za hrob,a tem kdo ji maji uz dlouha leta ji uprimne preju,ale ja na ni neverim...a samozrejme ty biologicke hodiny,rada bych alespon jedno mimco..ale fakt ve vztahu ktery bude hezky..i kdyz potrva jen urcity cas-po mych zkusenostech a to co vidim okolo me-...nejhorsi je ze jsem se v ten samy cas zklamala i v cele me rodine...okradly me a i kdyz se mamka snazila to omluvit financni situaci,nedokazu to odpustit,..clovek jim duveruje,a oni mu ukradnou veci za nekolik desitek tisic...zila jsem dlouhou dobu v cizine a vsem pomahala dlouhych 10let..vlastne jsem celou dobu docela zivorila,setrila vse,nic si nekupovala,jen ty nejnutnejsi veci,setrila v bydleni,na jidle,neznala dovolene..a nakonec clovek dopadne takhle..to je na tom to nejhorsi..kdyz uz by se zklamal a vedel by ze byl z urcite casti egoista a nedal do toho vztahu vse,tak bodejt,,ale kdyz tomu dal clovek uplne vsechno a nemyslel na sebe,tak to je opravdu tvrdy zasah...dnes uz jsem jakz takz v pohode,i kdyz si jeste obcas pobrecim,kdyz se mi na mysl dostanou vzpominky..je mi to lito,protoze si rikam ze v dnesni dobe je vsechno jakoby preplneny sexem a urcitou povrchnosti...a jeste ke vsemu jeho posledni slova byla ze do me nebyl nikdy zamilovany,ze v nasem vztahu nebyla nikdy vernost a ze mi narostla prdel...no fakt..vam to pisu pro zasmani...protoze mi je z toho do breku...merim 181cm,nejsem vrchrtla ale ani obezni...proste normalni holka,spis stihlejsi..problem byl v tom ze jsem v tom vztahu koukala hlavne na to aby az prijde domu mel navarino,naklizeno,vyprano a vyzehleno...a mel domu pohodu,protoze pres den si zazival sve problemy...maminka mu umrela,tatinek taky takze jsem byla vlastne takova jeho jedina rodina...no nic..uz vas nebudu unavovat s vyctem mych kladu,zapory jsou asi take..stejne asi uvazuju o psychiatrovi,protoze se nestykam vubec s mou rodinou,neverim jim a boli me to...vsem jsem jim hodne pomahala a nakonec me take zklamaly,,,nejsem mala holka,a vim ze v zivote ma byt misto take na odpousteni,pochopeni a jine veci a myslim si ze mam docela nadhled nad spoustou veci,jsem dost liberalni co se tyka vseho a vsech,ale jsou veci ktere proste nedokazu prenest pres srdce a nedokazu se k lidem uz chovat jako driv-a to kdyz zklamou duveru ve veci jako je kradez ci podvod..dnes jsem docela vymluvn a v pohode,ale jsou dny kdy jsem uplne dole a to pak prolezam tyhle diskuze abych se alespon presvedcila ze na tom nejsem tak zle jen ja sama a ze jsou i horsi veci..takze jeste jednou dekuju za slovicka-...pomuzou

já jsem na tom bohužel stejně. Pokud mi chlap na první pohled "nevoní" , tak si holt už nezvyknu. Prostě dám na první pohled. Je mi 34, takže už bych mohla mít rozum, ale nějak to nejde.

Ahojky, už nepláčeš, jsi statečná holka. Nic ti neporadím, je mi 38, právě rozvedená, učím se žít sama. Bohužel je pro mě fyzická krása a šarm partnera pořád na prvním místě. Nějak nedokážu slevit. Ach jo.

Alto, to je smutné psaní, mohu Ti jedině držet palce a doufat, že náhoda vykoná své a až to budeš nejméně čekat, objeví se On. Přeji hodně štěstí. Kdybych nebyl zadaný, tak hned projevil zajem.

tak se pridavam do kolonky...je mi cerstvych 34let,sš,pry atraktivni,financne sobestacna,cestujici,bez vetsich problemu---po 6letech me nechal pritel,kteremu jsem dala vsechny me uspory z dedictvi,nekolik milionu..no fakt..dnes si rikam ze jsem asi psychicky mimo,protoze vubec nechapu jak jsem mohla...uz to jsou 2roky..zmizel,me nechal bez niceho,s dluhama a s rozbitym srdickem a iluzemi...byl ve velkych financnich problemech a ja mu z nich pomohla,,,no a kdyz jsem mu dala posledni financi pomoc,po par mesicich odesel...jsem 2roky uplne sama,zacatky byly opravdu hrozne,a vim ze nejsem sama...ale ja probrecela dny a noci,nemela jsem oporu v nikom...a clovek si sahne az na dno a rika si co ma na tomhle svete smysl??ze date cloveku vsechno,uprednostnite jeho problemy a zivot pred svym,protoze proste jste zamilovani az po usi,samozrejme me i podvedl a nekolikrat...atd...ted mi je 34let,kamaradky uz maji deti a ja zustavam sama a bez deti a chlapa..bydlim kousek od prahy,ale porad je to mensi mesto,takze denne posloucham otazky typu:a kdypak nejake to mimco a co vdavky???az kvuli tomu ani nechodim radsi ani za znamyma...jsem clovek ktery sni o te sve lasce a rodine,ale copak muzu nekomu vysvetlovat jak to je s mym zklamanim,zivotem,iluzema a pocitama??jsou to osobni veci a ja dal zustavam tim snilkem i kdyz dnes uz i velkym realistou a duveruj ale proveruj...ceka me soud,protoze muj ex proste zmizel ze sveta a me je smutno jak 6let clovek sdili svuj zivot s nekym a takhle to dopadne???nikdy jsem se nechtela vdavat pred 30lety a kdyz uz jsem si myslela ze on je ten pravy,tak tohle..byl prvni chlap s kterym jsem uvazovala o diteti a budoucnosti..smutny...takze uz 2roky zustavam sama ve svem svete a zkousim co dal...mam strach ze proste nikoho nepotkam a jak uz nektera z vas psala,clovek ma urcite naroky,coz neni na skodu,naopak si myslim ze ten zivot je nas tak my samy za sebe si urcujeme s kym ...na jedne strane clovek snizuje naroky ale na druhe strane v nekterych vecech je zvysuje...fyzicka krasa uz neni to prvorade,ale urcita chemie tam proste byt musi aby fungoval i sex a clovek mel chut na sveho partnera a k tomu se pridava i ten vnitrek...tomu rikam sve naroky...a bohuzel nic nenachazim...nechci svuj zivot bez ditete,ale take ho chci z lasky,i kdyz nebude vecna...takze si drzme palecky...zivot utika az moc rychle...

Já mám tři děti, manželka milence, já nikoho, jen práci, která manželce přináší peníze. A tak poslouchám tikot bilogických hodin a někdy si říkám jestli se na to na všechno nevykašlat...........

Lepsi sama nez z blbcem!:-)

Možná se nám zamilovala, vdala a odstěhovala někam daleko...!