Ve třiceti sama

Já nejsem idiot a vím o tom víc než se tvoje dutá hlava domnívá.

Mně by nějaký workholik asi nevadil, sama hodně pracuju. To bych spíš nesnesla toho povaleče. Taky jsem už hodně zvyklá být sama a řešit si věci po svém... Myslím, že už je to veliký problém, nevím jak bych se někomu přizpůsobovala. To by musela být fakt "velká láska", to pak vyměknu a snesla bych tomu dotyčnému modré z nebe. Ale bohužel to chlapy odpuzuje, mají radši mrchy, a to je fakt. A že já to vůbec řeším, přeslice osamělá. Jdu radši dělat něco užitečného.

Jardo ses Idiot! Co ty o tom vis? Soudis asi jenom podle sebe!

Já vám rozumím,vy byste nejradši nějakého toho rentiéra.Je doma a prachy se vydělávají samy.

Ale ne,Jardo,myslím,že tak to holky nemyslely.Žádný extrém není dobrý,chce to takovou střední cestu...každý může mít své zájmy,ať už jakékoliv,ale nesmí to být jen úplně sobecky a bezohledně na úkor rodiny a všeho ostatního,víš...

Snad je i něco mezi povalečským pivním skautem a a sobeckým rogalistou, ne?

Když vám se taky chlap nezavděčí.Vadí vám sportsmen stejně jako pivní skaut.Když je chlap doma tak zas remcáte že je třeba vydělat prachy a když vydělává prachy tak zas remcáte že není věčně doma.

Milá Ilonko,líbí se mi Tvé příspěvky a myslím,že jsi rozumná bytost,která jen zatím neměla štěstí na to správného chlapíka,se kterým by člověk chtěl proplouvat životem.
Rozumím Tvým pocitům moc dobře,sama jsem zatím nepoznala muže,kterého bych chtěla po zbytek života vedle sebe a je mi jen o dva roky míň.Lépe řečeno,poznala jsem velkou a opravdovou lásku,ale bohužel není nám přáno být spolu.Z vlastní zkušenosti vím,jak to není jednoduché kolem třicítky někoho hledat,je to těžší a člověk už uvažuje a přemýšlí jiank než v 17letech. Taky nemám přemrštěné nároky,spíš je problém se seznamováním obecně a taky řada mužů už není volných.Několik mužů jsem poznala,ale u mě to bohužel ztroskotalo na tom,že chyběla jiskra,to co dva lidi táhne k sobě a snad i nějaké souznění,a to si člověk neporučí,buď to je nebo není.
Chci napsat jen pár slov podpory,protože věz,že v tom nejsi sama a ne každý má to štěstí najít partnera ve dvaceti a založit s ním rodinu a mít krásný vztah.
Osud je nevyzpytatelný,ale stojí za to jít štěstí trochu naproti a být otevřená něčemu,co může přijít v každém věku. Věřím,že nakonec přecejen najdeš a stihneš ještě i miminko,moc Ti přeju,abys byla šťastná i s někým,o koho se můžeš opřít

zaujalo mě časové rozpětí v této diskusi: pokud jsi stejná Ilona jako ta co psala první příspěvek před téměř sedmi lety tak už se ti blíží čtyřicítka.

Dej mu svobodu,Karolíno,nic horšího než sobec není.

Já s ní teda v tomhle úplně souhlasím. Jednoho sportsmena mám doma, teda spíš je věčně v hajzlu, má jenom svoje kolečko, lyžičky, brusle, horolezení... Je to prvotřídní sobec, doma nepomůže lautr h...o a vždycky když ho potřebuju je pryč. Je to na rozvod. ale at si tahne

Až na toho nesportovce máš rozumný požadavky.

Tak to nemáš žádný přemrštěný názory...Měla jsi spíš smůlu, viď?

Zájmy? Práce,čtení,výtvarničení,zvířata,kytky,výlety autem,televize... a tak. A chlap by měl být především inteligentní, trošku temperamentní, pracovitý, veselý... Věrný. A pokud možno nekuřák a nesportovec.

Ilono,a jaké máš zájmy?A hlavně,jakýho chlapa hledáš?

Teda kouká jak blázen jaké že to mají ženy v tak atraktivním věku trampoty.Fakt jsem překvapený.

Děkuju Vám moc za příspěvky! Jo, je to děsný, začátek tématu v roce 2001, sama jsem se lekla, když jsem to viděla. Jinak - jsem z jižních čech, blíž to nechci specifikovat. Už jsem to i kolikrát chtěla zabalit a odstěhovat se, ve větším městě bych třeba měla víc šancí, ale mám tu hezké bydlení a v něm spouuustu věcí. A zvířátko... A co se za ty roky stalo? Měla jsem jednu známost, ze které se vyklubal neuvěřitelný sobec, myslím že mě i podváděl, ale strašně dlouho jsem to nedokázala ukončit. Bylo to hrozné trápení a stresy. Začala jsem mít problémy s alkoholem, s léky, s těžší depresí, často jsem marodila, přišla jsem i o tu milovanou práci. Bylo to peklo a je vlastně dodneška. Akorát jsem už víc v klidu, je to asi rezignace, otupělost. Nad budoucností moc nepřemýšlím, žiju ze dne na den, občas se sejdu s přáteli, ale ani ne tak často, jak by chtěli. Radši trávím čas v práci nebo "zakrtkovaná" doma. Jo, na nějaké cestování jsem nikdy moc nebyla, spíš jen po Čechách, takže Tunisan asi nehrozí :o) Nechci vlastně vůbec odejít z Čech, mám to tu ráda. Taky nechci házet vinu jen na osud, vím, že si za tohle z velké části můžu sama - špatným výběrem, svojí nevyrovnaností, náročností... No, tak ale už dost litování.

Odkudpak jsi, Ilono?

Ilonko, zajed si nekam do Peru, Ethiopie, Tuniska, apod. Tam urcite nejakeho najdes, co te bude zboznovat. Mam dve zname, dokonce o nejaky rok starsi (taky uz smirene s osudem) a ted se vdavaji a obe jsou v sedmem nebi.
A i kdyby to nebylo pak na furt, tak co, za tech par hezkych let to stoji, ne?

Ilčo, umím si představit, jaké to je být sama. Napiš něco bližšího, když jsi zakládala téma, byl rok 2001!! Ani jsem nečekala,že jsi na tom pořád stejně!! Co se za ty roky událo, měla jsi někoho a nevyšlo to nebo co?