Ve třiceti sama

je mi 32 a ziju sama.mam sice pritele,ale je o dost mladsi a pochybuji,ze si se mnou planuje budoucnost.jenze o me kdyz uz ma nekdo zajem,je vzdycky o dost mladsi.chlapy ve svem veku zrejme nepritahuji.

Ale pozor..po 30 je už rizikové těhotenství a je otázka, jestli nezačít s dětmi raději dříve

Jé děvčata,jak já vám závidím.Jste mladé,krásné a můžete si dělat,co chcete.Nebojte,manželství a rodiny si ještě užijete ažaž.Fakt,hned bych s váma měnila.
Ale to si uvědomíte až později,jak jste se měly ve 30ti skvěle.

Co Ilonka,jak je na tom? Našel se nějaký pan Pravý? Napiš..

Ilčo, četla jsem celou dikusi od začátku.
To je skvělé, že jsi nezapoměla na své téma a ozvala si se.

K tomu bych řekla asi tolik, že zůstat sama není žádná prohra a naopak to má celou řadu výhod.
Kolik žen v různých koutech světa prostě nemají na vybranou? Nemohou se vzdělávat, ani samy chodit na veřejnosti, nemohou pracovat ani se věnovat práci na sobě, nemohou volit, svobodně o sobě rozhodovat.
Je jim předurčeno, že se musejí vdát, rodit děti jak na běžícím páse a nemají prakticky žádná práva. A v kolika zemích je žena brána jen za pouhý předmět.

Žijeme v demokratické zemi. A můžeme plně rozvinout svou osobnost a své já. Můžeme být zcela nezávislé, můžeme se vzdělávat, pracovat, cestovat.
Můžeme se angažovat v politice, armádě, technických oborech i jiných tzv. ryze "mužských" profesích.

To je spíš romantika a z takové situace může vzniknout třeba nějaká krásná Láska o jaké se nikomu ani nesnilo.HLAVNĚ SI 2 LIDI POMOHOU.Kdo přebírá přebere a jinak kdo si hraje nezlobí.Přeji Vám štěstí a budte opatrní.blázen co Vás má rád a má jen 1 místo volné.Tak si tu nemusíte stěžovat,že jste ve 30 ti sami,když je tu možnost nebýt sama a pomož,bude Ti pomoženo...

Jára bere cokoliv :o)))) Tak to teda o něčem svědčí. Jestli si nedělá srandu, spíš mi to tak připadá.

čau lidi běžte na www.stesti.cz - je to tam dost dobrý....sice chlapa jsem tam nenašla....ale prostě to seznamování to scházení - to má své kouzlo....)
Ps. Jaro ty jsi fakt blázen...o)))

Jsem od Brna,takže jestli chceš,můžem se v Brně sejít a pak se i domluvit a vemu Tě k sobě a budem spolu doma.Můžeš mi tu na sebe nechat tel.č.

Járo, a odkud jsi?

JE MI 37 LET!Rád čtu,poslouchám hudbu,sbírám filmy,jsem bezdětný,sám v domě a věštec.Když by mě některá chtěla,tak nepotřebuje vědět víc.Snad se poznat.???

Tak co udělat nějaký srazík pro třicátníky a vejš než nás ohlodají vlčáci :-o)Pojďte do toho!

A ty si myslíš, že ve třiceti si ženy muže vybírají podle jména, věku, výšky a váhy? :-))
Tobě je vážně 37?

Jsem také sám a klidně si nějakou vemu dom jestli chcete.Je mi 37let,184cm,77kg.Tak je to na Vás.

to viliman: Ilča toto téma založila, když jí bylo tolik, co mě dnes ;-)

to Bambinotek: Ráda bych Ti napsala něco povzbudivého, ale každého postaví na nohy něco jiného, neboť každý jsme individualita.
Pokud trpíš depresemi, úzkostí a fóbií, již to není ve fázi, kdy bys to mohla sama překonat. Najdi si odborníka, který Ti bude vyhovovat. Každý problém jde vyřešit. Až budeš mít jasnou hlavu, uvidíš věci v jiných barvách a život Tě začne opět těšit. Nech si pomoci a měj se ráda. Zasloužíš si být šťastná.

Pro Lily:
Jsem sama,je mi strašně smutno, právě jsem prodělala bolestný rozchod, trpím depresema,úzkostma a fobií léčím se na psychiatrii a víte co?
napíšu tady občas někomu moc smutnému a nešťastnému, někomu komu je opravdu moc ouvej: třeba nějaké nešťasné ztrápené mladé holce nebo klučíkovi a napíšu jim něco hezkého a povzbudivého, protože to potřebují
A mám z toho dobrý pocit.
Sama potřebuju pohlazení po duši a když mě nikdo nehladí, tak hladím aspoň já.
Je to lepší než se litovat, věřte mi.

Lionko nejseš na to stejně. Je Ti 29 let a Ilonce asi 37. To je sakra rozdíl !

Moc hezky napsané. Ale když je člověk sám, trpí depresema a léčí se na psychiatrii, tak se mu radost ze života hledá těžko.

Tos napsala přesně :-),souhlasím

Jsem na tom stejně. Bude mi třicet za pár měsíců a jsem sama samičká.
Člověk si na jednu stranu váží slov útěchy jako: však jednou toho pravého potkáš a i to mimčo stihneš, uvidíš a pak budeš šťastná: ale váží si jich jako projevu lidského opravdového zájmu.
Ale co když nepřijde? Co když se to nepodaří?
Proč si vůbec klást překážky ve štěstí? Proč omezovat sama sebe tím, že odmítnu být šťastná, dokud nebudu mít muže a děti a byt a auto a cestování a to a ono a ....
Chci být šťastná teď a tady.
Každý stav - svobodná/zadaná/vdaná/dětná má svá pro i proti. Každý řeší nějaké problémy.
Říkám si, když někoho najdu a bude nám fajn - dobře, když nikoho nepotkám a prožiji život bez partnera - taky dobře.
Nejhorší je prožít život jako jedno velké trápení se za něčím, co člověk nemá nebo čeho nedosáhl, místo aby se radoval z každé maličkosti a každého dne. Jaké si to udělám, takové to mám :-)