Ve třiceti sama

Víš co, Rainbow, přestaň se utápět v depresi o víkendech a pojď na holčičí pokec u kafe, kontakt na mě máš.

Pokud by nějaká stála o to, poznávat se chvíli díky písmenkům, napište. Jsem z Prahy a nezávazná korespondence nikoho do ničeho nenutí. Je ale možné, že si budeme sympatičtí a pak se prostě uvidí.
Heartofsteel"centrum.cz

Ahoj Mony, mně je 33 a jsem z Prahy. Pokud chceš, tak mi napiš na Elden75"centrum.cz

Fiono, ja ti nevim, ale ja mela ten pocit vzdycky, ikdyz jsem byla v nejakym vztahu... Nevim, asi to bylo tim, ze to nebyl ten pravej /hahaha, ted me asi ukamenujete, ale jak jinak to nazvat...- a ti druzi me uz vidi, jak tady sedim u PC, zadek jako Brazilie, hulim jednu od druhe, a cekam na prince/. Taky jsem se zajmem sledovala jak to Ilonce, dopadne, a doufala a doufala. No, nic. Proste nekdy to nevyjde hned. Ilonko, preji ti vsechno dobre, a toho pravyho...

Teda prelouskala jsem celou diskusi a mam z toho uplnou depresi.Celou dobu jsem doufala, ze se doctu dobryho konce Ilony a ono nic:-(
Nevim proc, ale mam obavy, ze dopadnu stejne, i kdyz je mi 25 a momentalne jsem zadana...no snad jsi se s tou realitou Ilco uz nejak vyrovnala. Preju ti v zivote uz jen same radosti.

Jojo, Tobě taky přeji hodně štěstí:) Já to zatím moc nehrotím. Ale s těma příležitostma už to holt není jako dřív třeba ve škole atd...Ale snad se někdo brzy objeví, uvidíme. Tak pa:)

Mony,Prostějov-Praha je dost velká vzdálenost.Přeji Ti aby se ozval někdo poblíž Prahy.Měj se hezky.Milan

Jé, Milane, to je škoda...Já jsem z Prahy.

Ahoj Mony.Mě je 32 a jsem už delší dobu sám.Také moc příležitostí k seznámení nemám.V práci samí chlapi a diskotéky jsou také už minulost.Mony odkud jsi?Já jsem od Prostějova.

Ahoj všichni, mě je 29 a jsem teďka docela čerstvě sama takže si to celkem užívám. Ale příležitostí k seznámení moc není...V práci nic moc výběr, buď chroničtí střídači anebo všelijací workoholici a to není nic pro mě. Z diskoték a podobných zábav už jsem vyrostla, chodím do fitka ale tam si spíš hledím cvičení a po chlapech moc nekoukám:)
Na ulici mě občas někdo osloví, ale většinou jde o mladý kluky kteří chtějí dobrodružství, starší bývají zadaní. Můj problém je, že vypadám dost mladě ale bohužel kluci kolem dvacítky pro mě nejsou perspektivní, jde jim o úlet.
Kdyby se tady objevil nějaký sympaťák kolem 30 let, tak sem kdyžtak hoďte kontakt:) M.

Ahoj Rainbow, mně je 33 a jsem na tom úplně stejně jako ty. Také potřebuji dost času na otevření se a nikdy na ženu nespěchám, resp. nejde mi jen o to jedno, jak se říká.
Nejhorší pro mě je, když někam jedeme jako parta a všichni jsou spárování a já jediný lichý. To je mi z toho pak smutno. Jinak mám poměrně dost aktivit, tak si to kolikrát ani neuvědomím a vystačím si sám. Ale čas od času mě přepadne smutek, že na mě nikdo nečeká. Uvědomuji si čím dál víc, že partnerka v mém životě chybí. Jestli budeš chtít pokecat víc, můj e-mail je g.orion"seznam.cz
A jak koukám, tak jsi trochu schizofrenní, když máš v sobě tolik různých já :-)

20. 2. 2009 11:26:24 - dik za psychickou podporu, tak to proste je... ja jsem spis typ co potrebuje pomerne dost casu, nez se nekomu otevre, takze ne ze by chlapi nemeli zajem, ale bud pak pak zjistim ze jsou zenati (no comment), anebo proste kdyz nedostanou hned co by chteli, nebo to nejde podle jejich taktovky, /ja jsem holt nekdy fakt drsna, a koho nebavi objevovat, a dostat se k tomu jadru, tak je to o nicem - a chce se mi skoro vykriknout "Cosi fan Tutti"/Takovi jsou vsichni, ze si drze dovolim parafrazovat Mozarta.... Tak proste ztrati zajem, nebo maji dojem, ze zajem nemam ja a tak to jde furt dokola. Navic jsem od prirody hrozne hrde stvoreni, nechce se mne nekomu davat ultimata nebo se nekde doprosovat. Ale mate pravdu, asi budu muset prehodnotit.
Libuno> jsem rada, ze me ctes i na jinym foru:-0, a pro tvoji informaci ja urcite jsem Koketa, a porcelanova panenka a carodej ze zeme Ozzzzz, :-))), a sicilska Mamma, a ted asi hlavne Alenka, co se trochu ztratila v kralici nore, a hleda tak trochu kompas. Na zadku u pocitace sedim hlavne proto, ze je to MA prace.. Ale nejsem internetovej maniak...
Po ulicich beham neustale, jsem pomerne hyperaktivni clovek. Jen si tady tak trochu ubrekavam nad tim, jak je pak smutny vikend,ja jsem sama a znami a sourozenci se rano se nekym probouzeji, pohadaji se kdo dojde pro noviny a kdo udela snidani a tak... Mne proste chybi takove veci, no...

Něco změň Rainbow, jsi chytrá ženská, prostě něco změň. Obarvi si vlasy a nech si udělat uplně opačnej účes než máš. Změň svojí podobu jen tak ze srandy. Kup si paruku a buď o víkendu koketa. Jen dej bacha na vodnáře, víš jak to s nima máš:-)
Neseď pořád na zadku u počítače a vyběhni do ulic. Depku máme v zimě všichni a ty se prostě jenom nudíš a nemáš se s kým hádat.

A co nějaká seznamka?Když se budeš doma utápět v depresích,tak to nepomůže.Ten chlap nepříjde sám za tebou dobů,musíš změnit osud jen ty sama.Fakt,nemyslím to zle..Byla jsem taky sama a dala jsem si inzerát ve 27 letech.,ale do normálního časopisu..tehdy Ty a Já.No a jsme spolu 9 let,našla jsem super chlapa (který je maximálně pro rodinu),hodný,obětavý a k tomu ještě i hezký-ale to není až tak důležitý..a to nejlepší-máme 5 leté dítko.Ja vím,není to jednoduché...a navíc člověk může naletět nějakému podvodníkovi.V dnešní době bych už asi měla strach se seznamovat na inzerát.Na těchto stránkách "Na doktorce" je taky seznamka,co to zkusit tam.Vím,asi jsem ti moc nepomohla,tak když budeš mít náladu,můžem pokecat.Hodně štěstí bez depresí.

? k prispevku 18. 2. 2009 19:15:34,
tak na jednom jsem byla... docela slusne panoptikum (a to nemluvim o vzhledu)...
Jinak nadchazi zase sobota, nedela, je mne 34, a jsem sama. Uz delsi dobu, Zrovna vikendy jsou pro me hrozny, nic me nebavi, a tak sedim doma na zadku, a depresim se. Ikdyz se nekam donutim jit, tak ty cerny myslenky stejne mam. Nejde mi se toho zbavit. Mate to nekdo podobne?

Jeďte na nějakou dovolenou,kam jezdí jen single

jak se daří? Napiš

Volnost je fajn,člověk je sám pro sebe..o víkendu může spát do 12.hod.,ale já bych přesto neměnila.Taky mám rodinu,dítě a někdy nevím,co dřív.Svého partnera,dnes již manžela jsem si našla ve 27 letech (dnes mám 35),seznámili jsme se na inzerát a je to nejlepší chlap,jakého člověk může mít.Plně se věnuje rodině a máme se pořád rádi.Když si vzpomenu na období,kdy jsem byla sama,bylo to smutné.Člověk musí někoho mít a mít děti je ten největší poklad.Přeji totéž Ilonce,přece nikdy není pozdě najít toho pravého.

Přesně tak,děvčata užijte si tu volnost.Můžete jít kam chcete,koupit si,co chcete.Na nikoho se nemusíte ohlížet.Až budete vdané,bude manžel remcat,že moc utrácíte,že tohle si kupovat nepotřebujete,tamhle chodit nemusíte...Rodina a děti vás omezí,tak si pořádně užijte mládí a volnost.

mně už bylo čtyřicet, mám manžela, děti i práci - až moc práce - hrozně ráda bych ve svém životě byla chvilku sama a starala se sama o sebe, slezla z toho kolotoče ... a vydechla. Ale ono to nejde. Třicetiletým ženám žijícím single upřímně závidím, co bych za takový úděl dala ....