nutkavá neuróza, obsese, OCD

Tori: nměj strach jsinormální a jsi to ty.Jenom se přihlásila ocd. Znám z fóra na netu, který j?em napsala výše Mikymu takových lidí docela dost. Je tam i článek o Tvém tipu ocd. Neznamená to, že to cheš udělat, ale právě protože o otm tolik přemýšlíš, tak z toho máš strach protože jsou to všechno bytosti, které moc miluješ. Zkus to řešit odborně. nemusí jít o prášky, ale třeba terapie. Může to být o hodně lepší. jen je třeba to řešit a ne se omezovat. přeju Ti hodně hodně síly. Taky tím procházím:(

Jafo: nemusí jít přece jenom o léky. Myslím, že terapie mnoha lidem pomáhá a psychiatr Tě do toho nenutí. Mě osobně vytáli léky z nejhoršího. Sama jsem si jidta, že bych to nezvládla.

Miky
já nic pořádného naštěstí nezkoušela, ale myslím, že bych toho byla schopná. Vzhledem k tomo, že mám ráda jakýkoliv poct, a o nejenom teď z ocd, kdy jsem mijakoby mimo zem. Taky pořád unikám...ke onci jsem docela dost pila a hulila. jinak je to všechno...Vždycky jsem jenom na chvíli zapomněla a o to horší pak byla ta realit. Byla pak jakoby mnohem ostřejší a nesnesitelně jasná. Co jsi měl na mysli Ty?
Psychiatr mi pmohl z nejhoršího. kdy už jsem pomalunechtěla žít. Každý den si se mnou povídali. něktěří mi seděli víc. někteří ne. Zdálo se mi pak, že mi někdo možná může pmoct. ale jde to všechno tak hrozně pomalu. Teď myslím, že mi moc pomáhají antidepresiva. I když to vlastně nejsem možná já a moje síla. Ale mně je to jedno, už na to nemysím někdy 24hodin denně a tak mám pocit, že trochu žiju. Sama bych to určitě nezvládla. Nesmíš se bát otevřít a mluvit ůplně o všem. Jedině, tak ti můžou pomoct. je taky lepší když to ví alespoň někdo z Tvých blízkých. Nemusíš taky hned narazit na dobrého psychiatra. asi ani tak nejde o to, co je a není dobré, ale každý je jiný...Praško je asi hodně dobrý, tak pokud si z Prahy...Nebo jsi mohl dojíždět nebo tam být. Najdi si to na netu. Skvělý je net o ocd http://premekvihan.net/ocd tam najdeš dost tipů a založili jsme ve fóru i odkazy na na net:)Prosím, Tě , nějak to řeš a neutíkej!
Mně třeští hlava. vžycky si myslím, že jsem málo na vzduchu, nebo málo piju. Mám pocit, že se mi rozsočí. Třesou se mi ruce. Napnuté klouby, ale nejsem v těch chvílích moc schopná vnímat. většinou to řeknou pozorovatelé:)
Skvělá knížka od praška. V názvu je něco s obsesema.
Možná už jsem Ti to psala.
Napiš zase...

prosím napište mi vaše zkušenosti s lékem Anafranil děuju vojta

Ahojte,
taky mám nutkavé chování.Než např.zhasnou světla v kině,musím spočítat záhyby na závěsu dřív než zhasnou,taky musím spočítat ozdoby na stropě a pak i pozpátku,spočítat na návštěvě počet žaluzií v okně-těch plíšků a to jedním počtem,čili když do toho čučím tak mi až slzí oči a nemůžu je odtrhnout.Co na to říkají hostitelé,že jim vytřeštěným slzícím kmitajícím okem hledím přes rameno,nad tím ano nepřemýšlím.
Taky když byly dcerky malé a já slyšela hukot letadla,jsem šílela hrůzou,že spadne na školku,ve které se právě nalézaly.
Když byl kočárek před panelákem v přízemí,byla jsem věčně v okně,takže jsem nic doma nestihla udělat a a ni jsem si neodpočinula.Taky si vduchu píšu své příjmení před usnutím a pak pozpátku asi tak 6*.Nikdy neskončím uprostřed psaní i když si to poroučím.Říkám si jsi magor nedělej to a přestaň,tak teda přestanu,ale musím dopsat.
Trvá to už 20 let a tajím to přede všemi-Jinak jsem zdr.sestra a v práci nedělám z tohoto nic.Jen na návštěvě a taky ne vždy.
Monka chápu,ale leze mi to na nervy,i když sama jsem lepší jen o trošku.
Pokud jsou obsese aspon trochu kontrolovatelné,nemohou vadit.Při silnějších je to fakt asi na prášky,ale to už je na individ.přístupu.
Tož tak.

Ahoj všichni,
tak dnes trávím odpoledne v práci čas tím, že si čtu vaše příspěvky a myslím na to, jak mám stejný problém a nevím co s tím. Byla jsem vždy strašně aktivní, veselá, rozhodná atd. Před nějakou dobou jsem se ze stresu v práci a problémy v rodině skoro složila.. nejdříve jsem úzkostné a depresivní stavy řešila různými přírodními preparáty a trávením času v přírodě a s přáteli. Musela jsem se ale zase vrátit do práce a normálně žít. Bez prášků už to nešlo. Brala jsem 2 roky Citalec, protože mi mezitím umřel táta, tak jsem léčbu místo na jeden rok prodloužila na 2. Teď rok nic neberu a úzkosti jsou zpátky, ale v jiné podobě. Mám strašný strach, že ublížím své mámě a v její blízkosti dostávám strašné úzkosti, občas se mi to stává i s přítelem, se psem a už vůbec nemůžu pomyslet na to, že bych měla vlastní dítě.. nevím už co mám dělat.. doktorky si myslí, že je to potlačování pocitů v sobě apod.. já ale nevím.. nevím, co se stalo a proč..Už to nejsem já.

ahoj Rachel a všichni tady
Rachel,presne tak jak jsi to psala,neni to skutecne reseni-není to žádná léčba ale na sobe mam odzkousene ze to pomaha a tobe snad taky,doufam ze i hodne dalsim lidem.chtel jsem se te zeptat jake drogy jsi na to zkousela? a taky jéstli ti ta psichiatricka alespon nejak pomohla..?jestli ted treba vis jak se uvolnit..
nevim jestli to mas taky ale u me je docela šílené jak mě hodně často buší srdce a mám tlaky v břichu jako když jsi z něčeho hodně nervozni,ale ja to ted mam skoro neustále.
k tomu psychiatrovi se ted dokopavam ale asi pro kazdeho to bylo tezke tam zajit...
Rachel ty tu pises ze vis co je pricinou tvych obsesi a to si myslim ze by mohlo byt voditko jak z toho ven...myslim ze tyto neurozy vznikaji protoze jsme meli v minulosti nejaky problem,psychicky sok,potlaceny stres,mozna sileny zazitek , ktery jsme zatlacili do podvedomi a ted se to projevi temito neurozami.proto jsi myslim ze je perfektni ze vis co to zapricinulo a fandim ti vtomto boji..tezkem boji

jsem neurotik již od mala,jsem v kontaktu s psychiatry a psychology již celá léta,nyní užívám adntidepresiva nové řady Mirzaten a Zoloft, které mi velmi pomáhají, ale bohužel ne v nutkavé obsesi, která mne trápí v poslední době a hraníčí až se sebepoškozováním - 1.často si musím mýt ruce i 2x po sobě a oplachovat tou nejteplejší vodou a za 2. na levé noze musím v meziprstí odrbávat jakoby starou kůži, což je stále dokola ( při zatrhnutí teče krev a je nebezpečí infekce, ale neumím si poručit přestat).Ujišťování,že jsem zamkl(13x) a vypnul plyn, či vodu mi v porovnání s tím připadá jako banální a neškodné. Můj psychiatr pro mne nemá radu a pomoc,tak nevím kam se obrátit? Ničí to mne i vnáší to i hádky do mého vztahu. Děkuji předem za radu či info. na e-mail.adr."setr.pimon"seznam.cz".Petr.Š.

milá Mandy,
možná by to mohla být tvz. ruminace. Je to, když musíš neustále nad něčím přemýšlet. Třeba si třikrát po sobě říkat, jak by ty věty působily bez nějakého písmena a přeříkavat si to... Ale nejsem odborník.
U kompulze je, ale tohle přesné, nemůžeš přestat. ze začátku jsem taky vůbec neměla důvod, jenom jsem prostě musela. Úzkost podle mě nemusí být z něčeho, je třeba ůplně podvědomá. A mírníš ji tím, že něco uděláš. Úzkost je u mě třeba napětí ve svalech, hlavu na puknutí, ta věc je tak důležitá musím to udělat, musím nato myslet, dřív dokud jsem to neudělala, teď i potom. Podívej se na ty stránky, co jsem psala Mikymu. Je tam ocd trochu víc popsaná...
Jinak at?se daří s tím bojovat! Hodně síly, Mandy!

Chci se zeptat, jestli je take OCD, kdyz mne neco stale nuti cist odzadu. Napriklad nazvy mest, obchodu, reklamy na bilbordech, proste vse, co vidim. Zkousim prestat, protoze je mi az nevolno, kdyz to delam, ale nejde to. pritom uzkost nebo zadne obavy v souvislosti s tim nepocituji, jenom nedokazu prestat. Pokousim se stale, ale vysledkem je jen pocit na zvraceni. Vse ctu odzadu a donekonecna si ty slova prehravam v hlave a stale mne neco nuti to delat. Uz jsem chvilemi vyrizena. Diky za odpoved.

Ahoj Miky a všichni ostatní!
to, co jsi psal jsem si říkal taky, že mnohem horší je toto si představovat. Jenže ono to ze začátku nemělo, tak nějak žádný důvod, jen jsem to prostě musela udělat a potom jsem nato nemyslela. Jenže potom, jak jsem ti psala s těmi telefonními čísly to nešlo nato nemyslet. nejdříve ve mně bylo jenom musím to udělat. Zakazoval jsem si to a potom začalo to, že někomu ublížím, že mu nebudu moct pomoct, to s tou máminou sebevraždou. Takže ono to je přeneseně na podobném principu:(Na krizovém oddělení na psychině jsem skončila právě k vůli tomu, že jsem, nedokázala žít a vypořádat se s představou, že zabiju svou mámu:( Skutečně jsem tomu věřila!
K tomu psychiatrovi běž. je to docela na dlouho, takže čím dřív tím líp. Já už tam chodím od října, ale kápla jsem na takovou, co mi nsedí. Jen si povídáme o životě a to můžu i jinými. navíc mám pcit, že sama sobě rozumím proč to je, ale potřebuji se naučit tomu zabrámnit. Těm myšlenkám a kompulzím. Tu knížku si kup je opravdu dobrá! Jsou tam přesné návody jak nato a jak přesně řešit Tvůj typ obsesí. Znám takových nešťastníků docela dost. Někde jsem tady psala odkaz na docela dobrý web o ocd i s fórem, tak tam třeba zajdi. Je tam článek o tom Tvém.
To, co jsi psal pomáhá i mně. ale spíš od toho jenom odvést pozornost a potom je to zase zpátky... Řekla bych, že to není skutečné řešení:( Máš, ale pravdu, že nejhorší je to, když jsem ůplně sama a mám čas si tvz. odpočinout. O prázdninách, když jsem procházela tím nejhorším jsem chodila taky každý den běhat. Nikdy jsem na sport moc nebylůa a teď jsem se k tomu díky ocd dostala. Úplně jsem se divila, co s tou mrchou dokážu. připadala jsem si ůplně nezničitelná:) Myslela jsem jen na duševní bolest:( Čokoláda taky zabírá i když jsem někde četla, že je to příliš velký přísun a pak to jakoby najednou klesne, jako s enrgií po kávě, tak nevím...
Antidepresiva pomohly zlepšit ůplně txy nejhorší stavy úzkosti, spíš jenom zmírnit...
Psychiatři kognitivně behaviorální metody doporučují ůplně naopak se té úzkosti vystavovat a naopak si to nejhorší představovat. například to s tou mou mámou, měla jsem si do detailů představovat, jak páchá sebevraždu a já ji pozoruji a nic neudělám, do té doby než se úzkost zmírní... Nevím, ale jestli to není lepší pod dohledem psychiatra...
Tak hodně síly! alkohol a drogy jsou jenom únik a potom je to jenom horší! taky jsem to zkoušela!

Miky, ahoj, to bude dobry, neboj, znam x lidi se stejnymi pocity. Zacala jsem to resit s kamarady, kdyz me to popadlo (stejne obsese jako ty mam i ja - tedy mela jsem). Ujistuji te, ze to szira kazdeho druheho, jen to nerekne. Prejde to, tim jsem si jista. Kup si knizku od dr. Praska o OCD a na herak se vys.r. S marihuanou souhlasim, pro nas neni:)K.

ahoj Rachel
moje obsese meli takovy zacatek,ze jsem si predstavoval veci,ktere mi ubliizovali..rikal jsem si ze asi podvedome chci ublizovat sam sobe a nejak zvlast jsem to neresil...ale potom to presrostlo vto(ty posledni 2-3mesice),ze mam neustale predstavy ublizit lidem vetsinou ktere mam rad ,nebo ktere miluju!to presne me trapi a taky myslenky na to ze by se to melo stat.Proto , kdybych se toho nezbavil tak by pro me jedine vysvobozeni bylo to co jsem psal v min. prispevku....
Zadnou odbornou pomoc jsem zatim nevyhledal,ikdyz se ted ktomu chystam.
Ale doufam , ze aspon trochu pomuzu ostatnim,kdyz se tu pokusim napsat z vlastnich zkusenosti co na to alespon trochu pomaha..
1)asi nejlepsi a to uz snad kazdy kdo tim trpi vi je ODREAGOVANI(s dobrymi prateli nebo pritelkyni,sportem,knizkou atd.)
2)je to dopamin(-jit si zabehat,ikdyz ted v zime je to tezke,-cokolada,-hodne ostre jidla s chili-alkohol,ale na ten pozor,u me se ale osvedcuje)
3)co bych ani v nejhorsim pripade nedoporucoval je marihuana...vse neprijemne se maximalne umocni a nekterym jedincum hrozi psychicky kolabs...tu kourit jen kdyz se citite vpohode,a to u nas co timto trpime vim ze je docela vyjmecne

citim s tebou Rachel,dokazu si predstavit ze lpeni na vecech,dokonale cistote a poradku muze byt hodne psychicky vycerpavajici a cloveka to dokaze hodne vydeptat a nicit, ale treba ti pomuze si rict ze je to porad lepsi nez se bat toho ze ublizis nekomu koho mas rad a ze to ten clovek treba neprezije....
doufam ze jsem nekomu mohl aspon trochu pomoct...vsem preju hodne stesti a at se dari se z toho vysekat

Ahoj Miky a vůbec všichni tady:)!
ten konec nezněl vůbec pozitivně:(Vím, že to není ani trochu jednoduché, ale tohle přesně ta mrcha chce, aby jediné po čem toužíme byla smrt. To někam utéct, začít nenávidět lidi kolem sebe, zbavit nás chuti do toho cokoliv dělat, zdeformovat, nebo ůplně přeměnit naši ovahu:(A já jí to nechci dovolit, tak doufám, že do toho půjdete se mnou!
Miky, to že je ti pět dní dobře je podle mě docela velký úspěch. Nenapsal jsi jestli už to nějak řešíš - myslím antideprasivy nebo u psychiatra? Mě se týkají obě cesty a zatím je mi pořád docela mizerně. Už hodně dlouho nemůžu říct, že bych měla, tak dlouho pokoj. Mám pocit, že mě to ůplně změnilo. Nikdy jsem nebyla taková, že by tolik záleželo na věcech a čistotě vůbec. jsou pro mě v životě mnohem důležitější věci. Dřív jsem bývala moc ráda sama a jen tak přemýšlela a ted se toho děsím, protože jak mám čas přemýšlet, tak řeším ůplné hlouposti. Někdy se to tak nashromáždí, že už prostě nemůžu. Vždycky u každé věci mám pocit, že až se to vyřeší, tak budu mít klid, jenže se objeví další věc. Nevím, jak z toho ven. někdy, když si uvědomím, jak se v tom motám, tak už mám pcit, že už to dál nemůžu vláčet, že takhle dál nmůžu žít, už jsem z toho hrozně unavená a znuděná a nenávidím sama sebe...Takže, jak vidíš tak Tě chápu. ale prosím Tě, tu věc jak si psal nikdy nedělej. Protože můžeš i přesto zažít mnoho hezkých chvil a lidem okolo sebe toho hodně přinést...Říkám si, že jsou na tom někteří lidé mnohem hůř. je to asi velmi těžká zkouška...
Můžu se zeptat, co tě konkrétně trápí? V tom s tím upálením s Tebou naprosto souhlasím. Ale můžeme být rádi, že teď už na to alespo? něco je.
Já mám vždycky hlavu k prasknutí. Taky mě to víc trápí, tak od září:(
Tak hodně síly! Nejsi v tom sám!
Na mně to taky nikdo nepoznal. ne tím, že bych se přetvařovala, ale prostě ve mně je něco takového jakože nechci ostatní trápit. Ale už to moji blízcí ví a je to mnohem lepší...

ahoj lidi
cítím tu s váma...
trpím tím taky asi 2-3 měsíce a ničí mi to život
buší mi srdce,cítím tlak v žaludku a neustále musím myslet na odporné věci ze kterých se mi dělá skoro zle a některé snad ani nelze popisovat,pripadam si strasne trapne a pomalu se zacinam sam sebe bat,nikdo si na me zatim nevsiml zadne zmeny,porad me berou za toho pohodoveho spravneho kluka ...uz se mi povedlo ze mi to treba na pet dni vymizelo ale pak to bylo temer uplne stejne, ne-li jeste horsi...myslim ze s timto se jen tezko naucim zit
ve stredoveku,kdyby se lide co timto trpeli nekomu sverili tak by byli povazovani za satana nebo posedleho dablem a urcite by byli upaleni...
az na tyto bsese si pripadam jako normalni kluk a ne jako blazen
pokud se toho nezbavim a nepovede se mi zas normalne zit tak vidim jedinou moznost si snad opatrit poradne mnozstvi heroinu a pomalu se ufetovavat k smrti..nebo ja nevim
vsem preju hodne stesti

Milá Janko,
taky si myslím že je to ocd. Tvůj psychiatr Ti nedoporučil nějakou terapii?
Jestli Ti to pomůže tak jsem dalo by se říct spolu trpitelka. Nádobí skoro nemůžu umývat, protože vypotřebuji hrozně moc jaru a myji tu věc třeba 5krát. Možná bych neříkal, že myji, protože ji ůplně drhnu. Bojím se špíny a plísně a tak všude uklízím. Mám hrozný strach, že někomu ublížím, že někdo kvůli mně dostaně nějakou nemoc a umře, hlavně mám strach o moje blízké. Taky hodně věcí pořád kontroluji. Skončila jsem v naprosto hrozném stavu z toho, že jsem kontrolovala telefonní čísla na sanitku každý den alespoň tři hodiny:( Tkže věř mi, vím jak se cítíš.
Trochu mi pomohly léky, beru setralin. Chodím k psychiatričce, ale moc mi nevyhovuje, tak zkouším někoho nového.
Doporučila bych Ti knížku od Dr. Praška, název je něco myslím, Jak na obsese, obsedantně kompulzivní porucha je přímo v názvu. Když ji neseženeš v knihkupectví, tak nakladatelství Portál, je to i na internetu.
A úplně skvělé jsou stránky zaměřené přímo na ocd http://premekvihan.net/ocd
Držím palce!

No myslím že máš ocd,mam jí také už pár let

ahoj dakujem :-) VIES JA BERIEM antidepresiva,mamka je uz 17 rokov chora a otec mi zomrel pred rokom.tie antidepresiva uz beriem 2 roky a asi z nich mi uz sibe,lebo pred tym som nemala take myslienky.Aj priatel ma niekedy trapi tak vsetko do kopy je na mna asi moc ..musim po novom roku skusit nejaku terapiu ze :-)

chcem poradit Janke ktora ma problemy s negativnymi myslienkami. Musela si Janka prezit dlhodoby stres dlho si sa zrejme trapila v prvom rade sa pomodli daj si predpisat lieky u psychiatra a nepoddavaj sa zlym pocitom vsetko prejde len trpezlivost.

mam problem a chcela by som vediet ci to je obded.porucha: Napadne ma myslienka a musim na to mysliet neviem ju dostat z hlavy,ked umyvam napr.hrniec musim ho oplachnut napr 3krat,neviem sa sustredit na myslienky mam ich vela v hlave ...zatiahnem zaluzie a na stene su tiene z vonku a moj mozog mi hovori :ze mam zistit od kial je ten tien a take blbosti.....CO MI JE?

je bezpecne tady neco napsat???asi ma strach??"!!ale no nevim no!no jo no!tek je???a mate zajimave prispevky!