nutkavá neuróza, obsese, OCD

Malá si teď hraje se svou sestřičkou, tak můžu napsat ještě jednu věc ;-). Já bych zase mohla říkat, že "mám smůlu" na poškozeným nábytku. U spoustu nábytku, co jsme si kdy kupovali, tak něco bylo. V rohu odřený obraz, rozbitý skleněný poličky ve vitríně, neodstranitelný lepidlo na zrcadle u šatní skříně, naražené čelo postele a rohy u konf.stolu...a teď nedávno, kdy jsme si zase kupovali nový konf.stolek, tak u něj máme naražený roh vrchní desky :-(. Ale já to beru, žo to tak prostě je, ne že mám na to smůlu jenom já ;-). Každopádně dokážu pochopit, kam vedou tvoje úvahy,kopretino, když nalézáš v potravinách něco, co tam nepatří a vypadá to, že jsou ty výrobky určený jen a jen zrovna pro tebe ;-).

Malá si teď hraje se svou sestřičkou, tak můžu napsat ještě jednu věc ;-). Já bych zase mohla říkat, že "mám smůlu" na poškozeným nábytku. U spoustu nábytku, co jsme si kdy kupovali, tak něco bylo. V rohu odřený obraz, rozbitý skleněný poličky ve vitríně, neodstranitelný lepidlo na zrcadle u šatní skříně, naražené čelo postele a rohy u konf.stolu...a teď nedávno, kdy jsme si zase kupovali nový konf.stolek, tak u něj máme naražený roh vrchní desky :-(. Ale já to beru, žo to tak prostě je, ne že mám na to smůlu jenom já ;-). Každopádně dokážu pochopit, kam vedou tvoje úvahy,kopretino, když nalézáš v potravinách něco, co tam nepatří a vypadá to, že jsou ty výrobky určený jen a jen zrovna pro tebe ;-).

No, popravdě, když jsem se na to zpětně podívala, asi to směšný je a můj případ s nálezy v jídle bude asi něco podobného jako Tvůj tatínek a vlasy v jídle - prostě to zveličuju... Ne, oprava, můj mozek to zveličuje, já mu pořád rozmlouvám, ať se na to jednou pro vždy vykašle!!! :)Mám obsese jako hrom, takže diagnóza je jasná, jen se toho strašně toužím zbavit... Víš, dneska ráno jsem opět navštívila psychiatričku - začala jsem k ní chodit tak před dvěma roky. Rok a půl jsem užívala Asentru. Ta mě dostala z toho nejhoršího - úzkostné stavy a tak. Teď už mi zbyly ´´jen´´ ty samotný obsese, bez jakýchkoli doprovázejících úzkostí... Jenže ty myšlenky jsou tak hnusný... Je to jako klíště, pijavice, jako bradavice, co ne a ne zmizet... Tfuj! :))). No, Asentru neberu už skoro půl roku a úzkosti se zatím nevrátily, jenže tahle psychyatrička je pouze přes prášky, tak mi teď doporučila nějakou terapeutku... No, uvidím... Chtěla jsem zkusit něco jako tai-či, víš? Prostě potřebuju nalézt nějakou vnitřní rovnováhu... Tak dítko hezky nakrm, ať Ti roste jako z vody a je zdravý jako rybička... :)

Ještě jednu maličkost, když jsme u toho "přitahování problémů", tak kámoška má OCD týkající se čistoty. Dokud jsem nad tím nepřemýšlela, tak se mi lidi až tolik neprotivily. Jenže jak jsme spolu často někam chodili, tak jsme potkávali samý bezdomovce, špindíry, všude samej smrad a hnus. Začala jsem si toho prostě víc všímat a už mám taky víc "výhrad ke všemu" a přeháním to ještě víc než předtím. Já jsem teda odmalička čistotná, můj otec podle mě má OCD na čistotu - myje si ruce, že by se dal za chvíli ždímat ručník. Takže k tomu mám taky sklony. Já si teda myju ruce taky docela často, teď,co mám mimi (i u té první holčičky) ještě víc - to mám taky vždycky za chvíli mokrej ručník...,všichni mají doma 1, jen já mám pro sebe extra 2 :-)). Ale zatím to mám ještě řekla bych "v mezích normy", takže to neřeším. Myslím, že to není ještě přehnaná hygiena, že to, co dělám já, by mělo být "normální". Hlavně, když vystoupím z šaliny, kde se musím držet ulepené tyče, tak je přeci fajn, když se člověk utře vlhčeným ubrouskem, no obzvlášť před jídlem, že jo ;-). Nebo v obchodě...,tudle jsem sprdla manžela, protože nejdřív jel s nákupním vozíkem, kde se držel, jak jinak než upatlanýho madla (je dokázaný, že tam je víc bacilů než na veřejným WC!) a pak nám klidně nabíral rohlíky holýma rukama! No fuj, jsem si radši vzala na véču něco jinýho a už to naštěstí nedělá - no stačilo mu to logicky vysvětlit a uznal, že je to fakt - obzvlášť ve velkým městě, kde na to šahá kdejaký bezdomovec se žloutenkou atd. Takže taky je to na něco dobrý, aspoň máme menší pravděpodobnost, že budeme nemocní...Doma taky mám čisto, ale to opravdu nechci mít všechno desinfikovaný, protože posilovat imunitu je potřeba ;-))). No nic, už fakt musím, tak pápá

Kopretinko, abych pravdu řekla, tak jsem se dost i nasmála :-))). Já vím, že tobě to směšný nemůže připadat,protože z toho máš trápení..., to dokážu opravdu pochopit...,jenže mě to připomíná takovej ten tip filmů, jakože má někdo extra smůlu..., že mu všechno padá, neustále se polejvá kávou...,víš co myslím ;-). No a ty neustále něco nacházíš v papání...a když je něčeho moc, tak už mi to připadá spíš směšný. Měli by o tobě natočit film. Promiň, moc se omlouvám, ale musela jsem ti napsat, že to je na jednu stranu zábavný ;-). Mimochodem, můj taťka nesnáší, když najde v jídle vlas (byť od své manželky). Jídlo okamžitě letí i s talířem do popelnice a on div nezvrací. Mamka dělala vždycky všechno možný, aby tomu předcházela, k nošení čepice nebylo daleko ;-). Co myslíš, kdo nacházel vlasy v jídle nejčastěji? Přesně tak, on! A neřekla bych, že to bylo smůlou nebo zákonem schválnosti... Tohle taky není k smíchu,právě naopak - spíš k pláči, protože to bylo vážně vždycky strašně nepříjemný, že se mamča, utahaná, tolik snažila a pak to dopadlo většinou takhle špatně... Ono kdyby se na to vyprdl a nehledal, tak si myslím, že by se to obrátilo. Nic, musím jít kojit, tak se drž a dej vědět pokroky, pa :-)

Leni, jsi skvělá a já Tě v tomhle vážně obdivuju!!! No, právě žě kdybych věděla, jakym stylem se to všechno vyrábí, zjistila bych, že je v tom tolik hnusu, takže se to aspoň občas musí dostat ke každému - tzn. že mi lidi nebudou říkat, že jim se to normálně nestává, že na to musím mít ale fakt smůlu atd... :))) Mě se pak začnou hlavou honit myšlenky, jako že se mi to děje snad schválně, že to musím přitahovat apod... Někdy mě i napadlo, něco jako že třeba nějakej řezník někoho zabil a teď to maso prodává v masně... To jsou kolikrát fakt morbidity, ale snažím se to rychle vypudit z hlavy. No, naštěstí mě to napadlo asi jen dvakrát... Nejdřív mi to příjde jako blbost, a pak si řeknu: No ale proč vlastně ne? Vždyť ve světě se děje spousta hrozivejch věcí... Jako s tou čokoládou. Vzhledem k tomu, že je to pro mě neidentifikovatelná věc, tak jsem si nejdřív myslela, že je to větší koncentrace nějakého barviva, no ale na obale se o přídavku barviv nic nepíše... Tak co tedy? Začnou mě napadat věci jako - rozemletá myš, co jim tam spadla, nebo si někdo na stroji umlel prst, atd... No prostě hrůza... Ale pak si zase řeknu, že jestliže je ta čokoláda tepelně zpracovaná, a pokud by to bylo maso, tak by se vlastně krev zatáhla a změnilo by se to na takovou béžovou až našedlou barvu... Jenže tohle bylo červené... Hmmm... No, a tak to jde pořád dokola. Zkusím to, jak to děláš ty - prostě se tomu zasmát a říct si, že je to totální blbost. Jako že to blbost je. No jo, já to vim, ale moje myšlenkový pochody to asi nevěděj a než je přinutim k tomu, aby uvažovaly normálně, bude to nejspíš ještě chvíli trvat... :( Ale stejně jsem moc ráda, že jsi mě už takhle dost podpořila... Děkuju...

Několikrát se mi to stalo s hmyzem v chlebu, ale těžko říct, co to přesně bylo, jestli šváb nebo co :-(. Pak si vzpomínám na kamínek nebo když jsem si rozbalila tatranku, měla jsem na ni děsnou chuť a když jsem si do ní kousla, tak byla taková nekřupavá, jakoby stará...a najednou jsem zjistila, že je prolezlá mravencama, no fuj :-().Momentálně si na jiný nevzpomínám. Nějaký čas se pak tomu druhu jídla vyhýbám, ale jakmile na to dostanu zase chuť, tak už to neřeším...No nevím nevím, jestli by ti pomohlo se podívat do výroby..., myslím, že by jsi pak nejedla nic ;-)))). To, že se tím tolik zabýváš, myslíš na to, ujišťuješ se apod., to tvůj problém bohužel posiluje. Zkus se zaměřit na to, že bys ten "svůj problém" kdykoliv tě napadne, poslala v duchu "do prdele" s prominutím :-)). Nejlepší je totiž ignorovat, zlehčovat, smát se tomu apod. a ty myšleky se ti budou vtírat míň a míň..., nakonec zjistíš, že tě to napadne jen občas a už ti to nebude dělat problémy. Tak je to se vším...Např. když jsem se hodně zabývala svojí fobií na pavouky, tak jsem je viděla všude, no hrůza! Ale pak jsem nějak měla moc práce, už si pořádně nevzpomínám...,prostě jsem měla zaměstnaný mozek jinými věcmi a už jsem je neviděla skoro vůbec. Ano, fobie mi sice zůstala, ale nemám s ní nijaké vážnější problémy...,můžu s ní normálně žít ;-). Já se na principu změny způsobu myšlení a hlavně ignorování, zlehčování, zesměšňování problému...dostala takhle z OCD, která se týkala hlavně vtíravých myšlenek ublížit mým dětem nebo sobě. Myslím, že to zabírá na vícero druhů OCD, takže radím zkusit to. Až se budeš chtít otáčet za lidmi, jestlis je nesrazila, tak si v duchu zkus zasmát a říct si, že jsi fakt vymaštěná, že je to přece jasný, žes ho nesrazila, že bys to viděla a nemáš čas ani náladu to kontrolovat, když je to blbost...Možná teď plácám něco, co tobě zrovna nepřijde směšný, ale myslela jsem tím, aby sis z toho "utahovala", že za tebou zase leze ta vtíravá obsedantní potvůrka a že na ni prostě prdíš ;-)). Ze začátku to může být strašně nucený, ale časem ti to přijde lehčí a lehčí a třeba se fakt budeš v duchu od srdce smát ;-). Já si smíchem nebo písničkami (když to šlo, tak nahlas, ale na veřejnosti radši v duchu :-) zlehčovala a posílala "někam" svoje hnusný obsedantní myšlenky a tím jsem se jich přestávala děsit. Jakmile jsem se jich nebála a nebála se už ani sebe sama...a hlavně neprožívala tak šílený úzkosti, tak se mi bojovalo lehčeji a šlo to rychleji..., vlastně tuším za měsíc jsem byla už vpohodě...Byla jsem strašně šťastná, protože jsem to zvládla ještě v těhotenství než se mi narodilo mimi a teď si ho můžu aspoň užívat ;-).

Ahojky Lenčo. Vážně se Ti to taky občas stane? Já už myslela, že se to stává jenom mě, byla jsem z toho dost zoufalá, a kolikrát jsem měla strach něco sníst... Asi bych potřebovala něco jako léčbu šokem - vidět jak to chodí v těch závodech na výrobu potravin nebo tak něco... Myslím, že kdybych to viděla, dostala bych se z toho. Zní to paradoxně, ale mě nejvíc ubíjí to, že to nevim :( Když jsem jednou našla v chlebu nedopalek cigarety, tak mě to nijak nerozhodilo, i když jsem ho zprvu žvýkala v puse a všimla si toho, až když jsem cítila v puse takovou divnou uzenou pachuť :) Sem tam narazím i na brouka v pečivu... Ale to mě tolik nerozhodí... Nejhorší je, když na něco narazím a nevím, kam to mám zařadit, jako to hnusný červený něco ve snickersce... Z toho jdou na mě pomalu mdloby... A co tam občas nacházíš ty? Na jednu stranu jsem moc ráda, že v tom nejsem sama a můžu si o tom s někým popovídat, to se mi pak taky dost uleví, takže díky Ti moc... :)

Kopretino, stává se mi to taky, jenže asi ne tak často, myslím, že je to hlavně proto, že si toho opravdu moc všímáš. Beztak jsem toho spoustu sežrala a nevím o tom, protože jsem si toho prostě nevšimla. Kdo hledá, najde ;-)).

Já mám něco podobného, mám strach třeba z toho, že když projdu kolem nějakého člověka na ulici, tak že ho třeba nechtěně srazím, proto se musím vždycky dívat za sebe, jestli ten člověk normálně stojí a pokračuje dál v chůzi - ujišťuji se tím, zda jsem ho opravdu neschodila... Připadám si hrozně a lidi se na mě divně koukají, ale nemůžu si pomoct... Nebo se mi stává dost často to, že se v mém jídle objeví něco, co tam nepatří, a já na to musim pořád myslet... Jakože proč jsem to musela jíst zrovna já, proč se to stává jenom mě apod... Před dvěma dny jsem snědla čokoládovou tyčinku snickers ve které bylo nějaké červené barvivo... Než jsem na to přišla, musela jsem toho už většinu sníst. Nejvíc mě děsí to, že nevim, co to v tom vlastně je a kde se to tam vzalo, a co když to žádné barvivo nebylo... Pořád mě napadají nesmyslné věci a otázky, na které si nedokážu odpovědět. Už druhý den mě to pěkně hlodá... Mám dotaz: Taky narážíte na různé nálezy v potravinách nebo je to jen moje záležitost? A nebo je to proto, že si to tak beru?

Ahoj kotěvbotě.
Chápu tě. Já mám OCD už od dětství a no vím jak se cítíš. Strach z oslepnutí nemám, ale mám jiný strachy. je to vlastně stejný. chorobný strach, kterej tě pronásleduje a nemůžeš si pomoct. Ale je to řešitelný a dá se to odstranit. Právě procházím léčebnou fází a bořením strachů a fakt to funguje. Zkus se podívat na stránky www.karelnejedly.cz vím že ti pomůže, protože hodně pomohl i mě a spoustě jiným lidem s fobiema a různýma problémama. Držím palečky.

Ahoj kotěvbotě
Vím, jak ti je. Taky jsem párkrát prošel tímhle obdobím strachu, že buď ohluchnu nebo oslepnu. Nesmíš se tomu poddat, musíš s tim bojovat. To ,že by si najednou z ničeho nic oslepla je nesmysl. Kdykoliv na tebe přijdou tyhle myšlenky, musíš si říct STOP, tohle ne, zasmát se tomu a začít se věnovat nějaké činnosti nebo začít myslet na něco jiného. Já to takhle dělal a šlo to. Jaké prášky bereš? Měla by si si najít čas a zajít na terapii, dobré by bylo sepsat si svoje stavy na papír a pak je přečíst, protože si na všechny nemusíš v ten moment vzpomenout. Určitě ti to pomůže a budeš se cítit daleko lépe :-) Můžu ti říci jedno, vůbec nepřemýšlej nad takovými věcmi jako např. zda se dá takhle žít. Můžu ti z vlastní zkušenosti říct, že jsou mnohem horší příznaky OCD, než je ten tvůj :-) Prostě se na to vykašli a řekni si, že je to blbost a nic takového se prostě nestane.

Prosím o jakoukoliv odpověď. Několik let trpím obsedantně-kompulzivní poruchou. Trpím utkvělou představou že oslepnu a z toho mám panický srach. Proto se vyhýbám všemu o čem si myslím že je nebezpečné pro moje oči- ostré nože, horká voda, všechny chem. přípravky. Taky mě napadají různé myšlenky ohledně očí. Ale co je pro mne nejhorší tak zhruba měsíc dělám různé rituály s očima- mrkání, pohyby očima do stran, zavřu oči a pevně sevřu víčka nebo naopak zvednu obočí a a vyvijím na oči tlak jako bych je chtěla vytlačit z důlků. Nevím proč to začalo,před tím jsem to nedělala. Nedokážu se tomu ubránit. Čím víc mi lidi říkají že očím takto ublížím tím víc mám nutkání dělat to. Beru léky ale na toto bohužel nezabírají.Žádnou terapií jsem neprošla. Jednou jsem ležela na psychiatrii a jednou v psychiatrickém centru. Snažím se těm rituálům bránit ale jsem slabá, vždycky mě to přemůže. Nevím co s tím, propadám skepsi že mne nepomůže nic a říkám zda takhle žít. Chci se vás zeptat zda někdo v rámci této poruchy dělal taky rituály a jak se toho zbavit?? Moc se trápím a dnes jsem doslova zrala na provaz:-((

Myslim ze problem Tveho partnera vubec nesouvisi s OCD.....

Zdravim vsechny.. mam velky problem. Muj partner trpi obsesi ale ne zrovna jeji nejbeznejsi formou, proto je dost tezke se nekde dopidit nejake rady nebo hlubsi uvahy ktera by vam pomohla rozumet..
v hlave se mu dnes a denne roji nove a nove obrazy a predstavy vztahujici se k memo predchozimu sexualnimu zivotu.. takove, z kterych jakoby vyplyva, ze oni byli lepsi..predstavy jsou absurdni, nerealne, zachazi do extremu.. vzdycky, kdyz uz nemuze s predstavou dal bojovat,protoze se mu nedari ji odehnat, prijde a zepta se me, jak to je nebo bylo,coz pro neho predstavuje POMOC v dany moment..ze reknu TAK TO NEBYLO nebo NE,TO SE NESTALO..tezko se to vysvetluje..pokud se nekdo s necim takovym setkal anebo mi alespon muzete pomoct rozlustit, proc by se to mohlo dit a z ceho to vychazi (viz Premek nahore), byla bych Vam vdecna..... prosim rovnou i v kopii na email simmie"volny.cz, abych o neco neprisla...DEKUJI, ZDRAVIM..

.....ano, stare zname OCD, jiz ani nevim jak dlouho je soucasti meho zivota, ritualy mne doprovazeji na kazdem kroku a nevim jak se odprostit, nyni uzivam "paxil".....
Na druhou stranu se citim vice organizovany a tak nejak vnitrne usporadany, ovsem nestoji to za to.....:-)

Ketilept utlmi uplne vsetko vratane teba samej.

Čauki Pavle,s tím co tě trápí se nemusíš vůbec nikomu ze svého okolí svěřovat,stejně to nepochopí.Chápou tě jen ti,co je to taky trápí a to jsou lidé,kteří píšou do těchto diskuzí.Jestli si myslíš,že ti prášky nezaberou,tak to se pleteš,protože zaberou,budeš nad věcí,hned tě něco nerozhodí a hlavně si o tom promluvíš s odborníkem,uvidíš,že jakmile vylezeš z od lékaře,tak už se ti uleví,protože budeš vědět,že tě chápe a ví o co jde.Hlavně o tom vůbec nepřemýšlej a jdi co nejdřív,protože na vánoce už budeš relativně v pohodě.Uvidíš,že to stalo za to.Zatím čauki.

prosím-nevíte někdo o léku Ketilept?je dobrý a tlumí deprese? dík

Pavle
je fajn že se o tom snažíš zjistit co nejvíc..prášky ti budo dodávat serotonin,což je látka , která ti chybí a má velký vliv na tvých vtiravych myšlenkách , navíc ti pomůžou snížt úzkost..nevyhraješ nad ocd jen s práškama ale vždycky je lepší vést boj na více frontách...s tím jak to vemou jiní lidi až to zjistí se netrap,to je zbytečné...ale co mám zkušenosti já tak to vetsinou blizsky lidi prijmaji dobre a snazi se pomoct..
to co se bojis co se tyce psychologa,tak mas zbytecne obavy jelikoz je vazany prisahou a nema pravo o tobe neco psat..ma za ukol ti jenom pomoct z neurozy ven, tak se neboj keep your head up a bojuj