nutkavá neuróza, obsese, OCD

Zuzko. Máš dvě možnosti a klidně využij obě najednou.
1) léčit se klasicky u psychiatra - to jsou vážné věci a mohly by zle skončit.

2) Pakliže máš pocit, že Ti v hlavě mluví "hlasy", a něco Ti mají říct, je možné energeticky zjistit, jestli Tě neotravují nějaké zbloudilé duše, přivtělenci...atd. Nevím nakolik tomu věříš.

Podívej, OCD si v menší či větší míře prošla v dětství naprostá většina lidí. protože v dětství jsme náchylnější, otevřenější takovýmto cizím energiím.
Taky jsem to měla. Samo to přešlo. Je to součást vývoje, nakolik se necháš být prostupnou.

Nyní jsi dospělá, a je čas to řešit, protože se to bude jen zhoršovat. Začala bych tím psychiatrem. Nikam Tě nezavře. Dá Ti léky.

Psala jsem svůj problém do jiné diskuze a odkázala mně na diskusi vaši.Nevím teda a chtěla,aby jste mi poradili co to asi je.Můj problém spočívá v tom,že jakmile si večer sednu k televizi,ale momentálně to mám už i během dne,tak mně začnou pronásledovat myšlenky,kterých se opravdu děsím.Je to jako by mi někdo do v hlavě říkal,tak a teď se zblázníš,budeš mimo a v tom něco uděláš svým dětem.Své děti nadevšechno miluji a určutě jim nic nechci udělat,ale ty myšlenky mně už úplně pronásledujou.Taky mně napadá ihned,když mně začne bolet trochu hlava,ihned dostanu strach,že se mi něco stane a že umřu.Jsem už z toho zoufalá a někdy si opravdu myslím,že začínám bláznit.Čím více na ně nechci myslet,tím víc se mi vtírají do hlavy.Potom dostanu strašné bušení srdce a je ve mně taková nesnesitelná nervózita nebo úzkost nebo co to je.Drží se mně to už asi dva mněsíce,ze začátku to bylo ještě docela snesitelné,dovedla jsem se trochu uklidnit,ale teď je to čím dál častěji intenzivnější.V okolí to tak nemůžu říkat,protože by řekli,že mi opravdu už jebe.Ještě jeden takový příklad bych chtěla uvést,ale to jsem neřekla ještě vůbec nikomu,protože se za něj stydím a děsím se ho.Když třeba uklízím a najdu tam nějakou věc,hned mi probleskne hlavou,že to raději uklidím,abych tím neublížila svým dětem,kdyby mi náhodou pinklo a byla bych mimo.Chtěla jsem se zeptat,když je člověk v takovém stavu,jestli mu opravdu z ničeho nic nemúže řachnout a zbláznit se tak,že neví co dělá.Odpověste mi prosím,jestli jsem sama co má takové cipaté myšlenky a jestli se to dá léčit a vyléčit.Dík

NEJLEPSI JE ANAFRANIL

Mám jednu fintu - řeknu si, že dnes udělám jen to a to a skončím a jdu ven. U mě se jedná o uklízení, které je přepečlivé a zbytečné. Prakticky mě zaměstnává celý den. Řeknu si, že uklidím jen něco, třeba jeden pokoj a pak už nic. Časově si to ohraničím a zahrnu to do plánu . celkem se mi to osvědčilo.

Pan xy, než odejde ráno do zaměstnání, to nemá lehké- musí alespoň desetkrát zkontrolovat zda zavřel okno, zda neuchází plyn, jestli neteče voda a samozřejmě jestli zamknul. Co když ne? Ujde 200 m od domova, ale musí se vrátit, ne jednou, ale třeba pětkrát. Mezitím si musí odříkávat řadu slov přesně zasebou, kdyby to neudělal mohlo by se něco stát, buď jemu, nebo třeba někomu z blízkých. ... Tak přesně tohleto je i můj případ!!! A tato obsedantně kompulsivní psychická porucha (OCD) mě hodně omezuje v osobním i pracovním životě! Díky tomuto jsem celé dny vkuse nervózní, myslím na to, co se může stát a jestli jsem vše udělala dobře a přesně!!! Nemůžu se v práci soustředit, nic mě nebaví, trpím depresemi. Doma mám všechno pečlivě puntičkářsky urovnané. Každá věc má své místo (dokonce i kroužky od záclon a věšáky ve skříni jsou od sebe stejně vzdálené). Prosím, poraďte mi, co mám dělat??? Moc vám všem děkuji!!!

No tak Petře, tak se trochu víc rozepiš ;o). Jak tvoje OCD přesně vypadá? Když to tady všechno pořádně vypíšeš (od kdy to máš, proč asi, jak ses léčil, co se ti povedlo změnit, jaký máš druh a co konkrétně...) tak ti to může jen prospět (rozhodně ne ublížit ;o) a navíc nezapomeň, že spoustu lidí hledá info o této potvoře podivné a rád by si přečetl i tvůj příběh o životě s OCD... Čas na to určitě máš, tak si sedni k wordu, pěkně si tam vylij srdíčko a pak to sem zkopči ;o). Měj se fajn, jen tak dál :o)

Ahoj holky, díky moc za milý psaní, mám radost. Dnes jsem šle plavat, to jsem už pět dní nebyl z domu. Mylsím, že je to i díky vám, konečně mě to zahřálo u srdíčka. Obsese jsou ale pořád hrozný a dělám dost kompulze. Fakt vám díky!

Petře, že ale o Tebe s Lenčou pečujeme, co? :-) (jsme dvě různé).
Píše to Lenča hezky, díky!!!

Napadlo mě, že ale trochu energie do začátku je potřeba získat. Tak tu je jeden tip:

Kup si pelyňkový moxovací doutník, lehni si doma na balkóně či zahradě na záda, nasyp do pupku sůl (jedno jakou), zapal doutník a prohřívej si jím sůl v pupku. 10 minut denně. Ještě lépe, bude-li Ti to prohřívat někdo blízký - Ty se přitom budeš moci maximálně uvolnit, a nepřipouštět si žádné myšlenky!!!
Jsou ještě další akupunturní body na těle, kterými lze dodávat energii, čchi - ale kdyžtak příště.
Tenhle bod speciálně doplňuje energii jangové ledvině. A ledviny souvisí vždy se strachem, úkostmi, obavami - jakmile nám tyto emoce přerostou přes hlavu, energie ledvin se vyčerpává, proto je nutno nějakým způsobem ji doplnit, např. tedy moxou.
A současně to nevzdávat, získávat převahu nad myšlenkami.

Písni, jak se Ti vede, budem s Lenčou rády za zprávu.

Petře, že ale o Tebe s Lenčou pečujeme, co? :-) (jsme dvě různé).
Píše to Lenča hezky, díky!!!
Napadlo mě, že ale trochu energie do začátku je potřeba získat. Tak tu je jeden tip:
Kup si pelyňkový moxovací doutník, lehni si doma na balkóně či zahradě na záda, nasyp do pupku sůl (jedno jakou), zapal doutník a prohřívej si jím sůl v pupku. 10 minut denně.
Jsou ještě další akupunturní body na těle, kterými lze dodávat energii, čchi - ale kdyžtak příště.
Tenhle bod speciálně doplňuje energii jangové ledvině. A ledviny souvisí vždy se strachem, úkostmi, obavami - jakmile nám tyto emoce přerostou přes hlavu, energie ledvin se vyčerpává, proto je nutno nějakým způsobem ji doplnit, např. tedy moxou.
A současně to nevzdávat, získávat převahu nad myšlenkami.

Písni, jak se Ti vede, budem s Lenčou rády za zprávu.

Petře, já sice nejsem odborník, ale protože jsem se ze spárů OCD dostala za poměrně krátkou dobu a sama..., tak někde uvnitř cítím, že je to nesmysl, co ti řekl doktor. Asi to neumí vyléčit on, ale jiný doktor by ti mohl dát jiný pohled na tuto poruchu a pomoct ti líp, jen je potřeba najít toho správnýho, jehož přístup a léčba bude vyhovovat přímo tobě. Každý člověk je jiný a každému nemusí pomáhat to stejné, chce to individuální přístup...Ovšem největší míra úspěchu je stejně na tobě. Když to takhle budeš brát a vzdávat to, tak měl doktor pravdu :o(. Chce to posbírat všechen zbytek vnitřních sil, který určitě někde v sobě najdeš a změnit hlavně způsob myšlení. Nepřipouštět si tu potvoru, klidně si z ní dělat prču, ignorovat ji a ona bude slábnout, to mi věř ;o). Ty jsi ten, kdo rozhoduje a ne nějaká úzkostlivá porucha! Ona se musí podřídit tobě, stejně to jsou JEN MYŠLENKY, který přeci nikomu neubližují (tedy bohužel jen tobě samozřejmě), musíš mít převahu a rozhodně se jí NEDĚSIT, protože strach a úzkost, ji nejvíc posiluje....Kašli na ty myšlenky jak jen můžeš, pošli je pokaždé s prominutím do pr...a radši se začni smát a dělat něco příjemnějšího..., zaměstnej mozek něčím pozitivním..., přeci se nenecháš obtěžovat nějakejma "hovadinama" ;o)))). Tak nějak jsem to dělala já, až jsem zjišťovala, že se myšlenky vracejí čím dál méně a jsou to už jen jakési chcípliny, který vě mě už nevyvolají úzkost, ani kdyby se posr.... ;o). Omlouvám se, za to vyjadřování, ale já jsem se s tím nemazlila a odprejsko to o to rychleji :o).

malá oprava:
do hlavy se Ti dostane jen člověk tzv. osvícený, a těch moc není, natožpak ten Tvůj doktor.

Být v přítomnosti, v TEĎ, to je, oč tu běží...
Minulost, kam se vracíme myšlenkami a znepokojujeme sami sebe (třeba lítostí nad tím, co bylo, a už není), ta už TEĎ vskutku není.
Budoucnost, kam směřujeme často svoje myšlenky s obavamy, strachem atp, ta ještě TEĎ není.

Být v teď, to je oč tu běží.

Zkus zkoumat sám sebe. Kde se berou Tvoje myšlenky? Rozumíš, jen je POZORUJ. Nehodnoť, nerozvíj. BUď jako nezávislý pozorovatel filmu.

Ahoj Petře,
ten doktor je hlupáček. On to asi opravdu neumí vyléčit - taky, jak by se člověku mohl jiný člověk dostat do hlavy?

Zkus něco jinýho, někoho jinýho.

Nejsi tělo, nejsi myšlenky, ani strachy.
Jsi NÁDHERNEJ, fakt.
JSI.

pa. Lenka

Psal sjem i předcházející příspěvek. Když mě někdo bude chtít napsat něco pěknýho, budu moc rád. Děkuju

Pokud máte tuto poruchu těžkou a dlouhou dobu, je nevyléčitelná, to mi řekl můj doktor. Od té doby ležím doma a nevidím už proč žit.

Ahojte,chcem vam povedat ze mna postihlo v zivote to iste a zaroven podelit sa s vami o tento velky a rujnujuci problem.mam OCD poruchu.Neprekonatelne vtierave myslienky obsesie a ichoj nasledne ciny kompulzy mi znizili kvalitu svojho zivota na nulu takmer az na bod mrazu.Uvedomujem si to,ale napriek tomu vsetkemu zostavam v kolobehu tych istych ritualov,ktore po urcitom casovom obdobi skoncia a vzapati ich nahradia nove,kolkokrat aj obtiaznejsie myslienky.viem o svojej poruche dost,aj to ze sa neda prekonat silou vole.A teraz som konecne nabrala odvahu a preto sem pisem.aspon viem ze nie som sama a mozem sa s ludmi ktory maju rovnaky princip problemu ako ja porozpravat a vzajomne pomoct si.Mna castokrat nepochopi ani najblizsia rodina a priatelia pretoze nevediako sa asi mozem citit co sa to vo mne deje,ovladaju to len teoreticky a to asi nestaci.Napr.velka spotreba vody,nedodrzanie slubov a vela inych faktorov z kazdej oblasti mojho zivota narusa moje vztahy i s tymi najblizsimi.som pod nadvladou obsesi a vykonavam kompulzie a uz vazne neviem co s tymto mam robit.Brani mi to aj v stanoveni a dosiahnuti svojich zivotnych cielov.Poviem to otvorene pretoze viem ze tu to nikto nebude brat povrchne a nevysmeje sa mi,minuly rok som bola na psychiatrii kvoli tomuto.ale moc mi to nepomohlo,teda skoro vobec.Nedokazem sa zaradit do normalneho bezneho zivota,ved som aj prerusila studium pred dvoma rokmi a ani nepracujem.iba pred rokom som robila a to aj tak iba mesiac.byvam este stale u mamy a neviem co bude dalej.Chcem zabojovat.ale niekedy mam pochybnosti ci mam nato dostatok zbrani...

Ahojte,chcem vam povedat ze mna postihlo v zivote to iste a zaroven podelit sa s vami o tento velky a rujnujuci problem.mam OCD poruchu.Neprekonatelne vtierave myslienky obsesie a ichoj nasledne ciny kompulzy mi znizili kvalitu svojho zivota na nulu takmer az na bod mrazu.Uvedomujem si to,ale napriek tomu vsetkemu zostavam v kolobehu tych istych ritualov,ktore po urcitom casovom obdobi skoncia a vzapati ich nahradia nove,kolkokrat aj obtiaznejsie myslienky.viem o svojej poruche dost,aj to ze sa neda prekonat silou vole.A teraz som konecne nabrala odvahu a preto sem pisem.aspon viem ze nie som sama a mozem sa s ludmi ktory maju rovnaky princip problemu ako ja porozpravat a vzajomne pomoct si.Mna castokrat nepochopi ani najblizsia rodina a priatelia pretoze nevediako sa asi mozem citit co sa to vo mne deje,ovladaju to len teoreticky a to asi nestaci.Napr.velka spotreba vody,nedodrzanie slubov a vela inych faktorov z kazdej oblasti mojho zivota narusa moje vztahy i s tymi najblizsimi.som pod nadvladou obsesi a vykonavam kompulzie a uz vazne neviem co s tymto mam robit.Brani mi to aj v stanoveni a dosiahnuti svojich zivotnych cielov.Poviem to otvorene pretoze viem ze tu to nikto nebude brat povrchne a nevysmeje sa mi,minuly rok som bola na psychiatrii kvoli tomuto.ale moc mi to nepomohlo,teda skoro vobec.Nedokazem sa zaradit do normalneho bezneho zivota,ved som aj prerusila studium pred dvoma rokmi a ani nepracujem.iba pred rokom som robila a to aj tak iba mesiac.byvam este stale u mamy a neviem co bude dalej.Chcem zabojovat.ale niekedy mam pochybnosti ci mam nato dostatok zbrani...

Leni, děkuji za podporu a rady. Věř mi, že jsem udělala toho dost, abych manžela "nasměrovala" k léčbě, sehnala jsem mu knížku o této nemoci, snažím se mu nabourávat rituály, chci po něm, aby je vynechával, alespoň jeden ze začátku - říkám mu, nemyj alespoň ty futra, vždyť se nic nestane, když to neuděláš. Jenže je to marné. Je mu to jedno. On to prostě "musí" udělat a na ničem jiném nezáleží. Dokud to nebude mít hotové, nic jiného pro něj neexistuje. Nejde k dítěti, nepřivítá ho, nedá mu pusu, neobejme, kdyby se něco stalo - čistě hypoteticky - dítě si např. zlomilo ruku, nebyl by schopen ani ho dovézt do nemocnice. Přijde s dětmi domů z procházky, kterou absolvuje asi tak jednou do měsíce a dokud se sám neočistí, tak ho děti nezajímají. Opakuji mu, že se není schopen o nikoho jiného postarat, než sám o sebe. Že ukazuje dětem hrozný příklad do budoucna. Nechci ani pomyslet, jestli se rozvedeme, jak se chce postarat o děti, až je bude mít o víkendu na starost. Umřu strachy. Na jednu stranu ho lituju, co má za život...ale na druhou stranu si myslím, že se to dá silou vůle zvládnout. Ostatním to možná přijde směšný, jak se chová - alespoň lidem zvenku, které o této chorobě nemají ani tušení, ale zevnitř je to opravdu obrovský teror. K jeho psychiatrovi jsem již objednaná, ale moc nadějí tomu nedávám. Dnes vůbec nevidím člověka, kterého jsem si vzala, ale úplně cizího chlapa a je mi do pláče, když si představím, v čem žijeme.

Jani, ještě mě napadlo..., možná by pomohlo, kdyby si manžel přečetl o té svojí nemoci co nejvíce informací. Lépe by pak všechno pochopil a pomohlo by mu to v boji. Aspoň u mě to tak bylo, ale já se snažila fakt hodně, samo to jen tak neodejde, rozhodně ne v takovém stádiu :o(.

Jani, u téhle nemoci je základ, aby se manžel snažil, samotné prášky a pár minut za měsíc u psychiatra mu jen tak nepomůže. Vždyť si přeci sám určitě uvědomuje, jak ho ta porucha strašně omezuje a jistě by se mu i vám všem ulevilo, kdyby nemusel všechny ty rituály provozovat! Ty to chápeš velice dobře, on do určité míry určitě taky, protože lidé s touto diagnózou vědí, že to není normální. Pokud se léčí a dál se to zhoršuje, tak je to léčba špatná. Ale psychiatr není všemohoucí, záleží hlavně na pacientovi. Dědičný to podle mě není, jde o to, že citliví lidé mají k úzkostlivým poruchám sklony, takže pokud jsou vaše děti taky citlivějších povah a jsou v tomto prostředí vychovávány, může to mít na ně dost negativní vliv. Ale já nejsem odborník, chtělo by to zapátrat např. na netu. Dokážu si představit, že naopak budou mít v sobě zakodováno, že to je špatně a dělat to nebudou... Každopádně to vidím tak, že bys taky měla navštívit odborníka (psychologa nebo psychiatra), možná nejlíp toho, ke kterému chodí manžel, protože bude víc v obraze... a radit se s ním, jak máš s ním žít a co děti atd., myslím, že to taky potřebuješ. Bohužel ti nemůžu poradit, jestli uvažovat o rozvodu nebo ne, protože to je jen na tobě. Asi by to byl pro něho jakýsi konec, protože by ho už nikdo nedržel nad vodou, šlo by to s ním určitě z kopce. Jenže na druhou stranu, pokud se nesnaží se opravdu vyléčit, tak nemá právo takhle týrat svoji rodinu :o(. Tak radím nejdřív zajít za tím psychiatrem, třeba ti lépe poradí, jak na něj atd.

Ahoj, chci navázat na můj příspěvek ze včerejšího večera. Manžel se léčí už druhým rokem, na první schůzce u psychiatra jsem byla s ním, první jsem si promluvila s doktorem, abych mu to co nejvíce ulehčila. On tam šel, protože byl víceméně mnou přinucen. Dochází pravidelně jednou za měsíc a bere zoloft. Bohužel se mi nezdá, že by léčba měla nějaké účinky. Sám se nesnaží své rituály potlačit, ani vynechávat. Naopak u nás každým půlrokem roste vyšší spotřeba vody a mýdla. Před půlrokem vypotřeboval dva litry mýdla na měsíc na sprchování, dnes již tři. Obyčejné mýdlo na ruce mu vydrží jedno na den až dva. Bavit se se mnou o tom vůbec nechce. V jeho rodině trpí touto poruchou i neteř, tak mám strach, aby mé děti nebyly také takové. Já bych o tom s někým také potřebovala mluvit, neboť se to podepisuje i na mé psychice, poslední rok jsem už tak nešťastná, že se sypu i po zdravotní stránce, neustále marodím s angínama a mám i zvýšené jaterní testy. Myslím si, že to vše způsobuje naše stresové soužití. Největší strach mám z toho, v jakém příkladě naše děti vyrůstají, ještě tomu nerozumí, tak se bojím, aby jeho chování nezačaly kopírovat.