nutkavá neuróza, obsese, OCD

Já vim, že mi nikdo nepomůže, jenom doktor. Vím, že mě příspěvek nevyléčí. Tady jde o informace, o vyměňování zkušeností........

Pavle, ale tady Ti fakt nikdo nepomůže, utíkej za doktorem, ikdyž se bojíš. Já se taky bála. Zvládneš to, ale fakt tam běž.

Ahoj Zuzano, děkuji ti, že jsi zareagovala na můj příspevěk. Strašně moc bych si chtěl dojít k lékaři, ale bojím se. Navíc, co jsem ještě zapomněl napsat před tím, nejdříve to začalo hypochondrií a teď i obsesemi. Asi 4 měsíce, před mými prvnými myšlenkami na ty hnusy jsem jel na motorce v triku a samozřejmě jsem dostal žihadlo do krku. Krk mi začal otékat a moje babička ihned začala svojí písničku, oteče ti to a udusíš se. Od té doby mívám stavy, kdy se bojím, že najednou přestanu dýchat a udusím se, že mám něco v krku apod. Já vím, zní to hrozně absurdně, ale prostě mě to občas chytne :-( Někde jsem se dočetl, že hypochondrie může být "spouštěcí" nemocí pro celou řadu dalších, jako je např. obsese. Bojím se, že když si zajdu k doktorovi, tak mě všichni zavrhnou. Bojím se toho, že rodiče už nebudou moct v klidu spát, když budou vědět, že vedle nich spí takový magor s obsesemi :-((( Navíc se bojím o osud svého vztahu s přítelkyní. Nevím, jak na to všichni zareagují. Navíc, mi to ztěžuje fakt, že po obchodce jsem chtěl jít na policejní školu. Psycholog na mě napíše posudek a já se nikam nedostanu. Já ale strašně moc chtěl a tenhle sen si nenechám vzít nějakými zkur...... myšlenkami :-( Navíc ani nevím ,jak pomůžou ty prášky. Copak jde ty myšlenky "zablokovat"??? Nebo jak mi ty prášky pomůžou. Já chci zase žít normálně a bez starostí :-((((( Když koukám s rodiči na televizi a např. vidím, jak nějaký člověk má doma 40 koček a rodiče ihned říkají : to je ale blázen, ten má o kolečko víc...... ihned si vzpomenu na sebe. Co budou říkat, až to zjistí :-(((((((((

Ahoj Zuzano, děkuji ti, že jsi zareagovala na můj příspevěk. Strašně moc bych si chtěl dojít k lékaři, ale bojím se. Navíc, co jsem ještě zapomněl napsat před tím, nejdříve to začalo hypochondrií a teď i obsesemi. Asi 4 měsíce, před mými prvnými myšlenkami na ty hnusy jsem jel na motorce v triku a samozřejmě jsem dostal žihadlo do krku. Krk mi začal otékat a moje babička ihned začala svojí písničku, oteče ti to a udusíš se. Od té doby mívám stavy, kdy se bojím, že najednou přestanu dýchat a udusím se, že mám něco v krku apod. Já vím, zní to hrozně absurdně, ale prostě mě to občas chytne :-( Někde jsem se dočetl, že hypochondrie může být "spouštěcí" nemocí pro celou řadu dalších, jako je např. obsese. Bojím se, že když si zajdu k doktorovi, tak mě všichni zavrhnou. Bojím se toho, že rodiče už nebudou moct v klidu spát, když budou vědět, že vedle nich spí takový magor s obsesemi :-((( Navíc se bojím o osud svého vztahu s přítelkyní. Nevím, jak na to všichni zareagují. Navíc, mi to ztěžuje fakt, že po obchodce jsem chtěl jít na policejní školu. Psycholog na mě napíše posudek a já se nikam nedostanu. Já ale strašně moc chtěl a tenhle sen si nenechám vzít nějakými zkur...... myšlenkami :-( Navíc ani nevím ,jak pomůžou ty prášky. Copak jde ty myšlenky "zablokovat"??? Nebo jak mi ty prášky pomůžou. Já chci zase žít normálně a bez starostí :-((((( Když koukám s rodiči na televizi a např. vidím, jak nějaký člověk má doma 40 koček a rodiče ihned říkají : to je ale blázen, ten má o kolečko víc...... ihned si vzpomenu na sebe. Co budou říkat, až to zjistí :-(((((((((

Ahoj Pavle,takové ty slova,že si všechno moc bereš mám nejraději.Nikdo nemůže za to,jak je citlivý,já se rozbrečím i u kreslené pohádky nebo nějaké super písničky a můžu se snažit to držet jak chci a nejde to.Ale určitě se už netrap,nestojí ten život potom vůbec za to a zajdi si k lékaři.Normálně si napiš na papír jaké máš stavy,protože když potom od něj odejdeš,tak si vzpomeneš na tolik věcí,co jsi mu chtěl říct a že jsi mu řekl vlastně to nejmín podstatné,jen abys už od něj vystřelil.Určitě se ti hodně uleví,brala jsem před rokem a půl taky prášky a řeknu ti,že raději na nich budu celý život,než být zase v prdeli.Te´d momentálně tabletky žádné neberu,ale už dva mněsíce mně to zase dostává,takže taková moje první pomoc je Rivotril.Už mám ale doma nachystaný papír,kde mám sepsané všechny moje problémy a chystám se s tím zatočit.Snažila jsem se i bez nich,dařilo se mi to 14dnů,ale včera jsem opět upadla do beznaděje,takže hned bez váhání jsem si vzala prášek.Žiješ jen jednou,tak ať je ten život v poho,ne?

děkuji ti moc Andreo :-)

Pavle,najed si tady na diskusi VTÍRAVÉ MYŠLENKY UBLÍŽIT VLASTNÍM DĚTEM.Sice svoje děti ještě nemáš,ale je to úlně to stejný o čem ty píšeš.Celé si to pročti a myslím že už tím se ti dost uleví.Ahoj Andrea

mno, sexuálně žít jsem začal asi před 7 měsíci a žádné problémy s tím nemám. Všechno v poho :-) Nevím, zdá se mi, že moje vtěsněná myšlenka něco někomu udělat se hlavně vztahuje na rodiče a sestru. Bydlíme v 3+1, takže nemám nárok na samostatný pokoj. Sestra je dislektik a tim pádem se špatně učí, takže je u nás řev na dením pořádku, fakticky mě to dost žere :-( Taky se u nás doma stala taková menší nehoda. Táta přišel domů z hospody a máma slavila narozeniny, samozřejmě na ně nepřišel a radči pil s kamarádem. Máma byla děsně naštvaná a táta jí ze zlosti chytil pod krkem. Hrozně sem se vyděsil a začal jsem je trhat od sebe. Asi hodinu jsem pak stál na chodbě a modlil jsem se, aby si nic neudělali. Byl jsem vyklepanej, no prostě jako malej kluk. Od té doby, vždycky když táta přijde domů opilej, mám hroznej strach, že se něco stane. Toto se stalo ještě před tím, než jsem začal myslet na ty hnusy, co už mě 3 roky napadaj. Nevím, jestli to souvisí s mými agresivními myšlenkami. Jsem docela citlivej a nekonfliktní typ, přítelkyně mi říká, že si všechno moc beru, hrozně mi záleží na tom, co si o mě ostatní myslí. Chtěl jsem na tuto diskuzi napsat už cca. před půl rokem, ale styděl jsem se svěřit. Nikdy jsem o tom nikomu neřekl, až teď tady.

ahoj lidi
já patřím k lidem co se z ocd skoro dostali a můžu vám říct že to je dlohá cesta,plná překážek ale neuroza je vyléčitelná..každopadne vsichni navstivte v prubeho tydne maximalne dvou psychiatra...
Pavle jak jsi na tom se svym sexualnim zivotem?
i to je hodne dulezite..klidne se ptejte a reste co vas zajima ,myslim ze dokazu v lečemž pomoct..
hodně štěstí a bojujte

Lidi, tak neváhejte a prchejte k doktorovi, než uděláte nějakou hloupost. V takovém případě jsou prášky prostě nezbytností. Přestaňte se trápit a řešte to.

Ahoj zuzano.
Jen jsem chtěl zareagovat na tvůj příspěvek a napsat ti, že v tom určitě nejsi sama. Já už tím trpím 3 roky. Četl jsem tvůj článek a je to úplně, jako bych to napsal já. Sedím u televize a najednou mě napadne, že někomu něco udělám, začnu být nervózní, začne mi bušit srdce a snažím se uvolnit, ale nejde to. Najednou si začnu říkat, teď určitě ztratím kontakt s realitou, teď se určitě zblázním a v amoku něco provedu, něco co si budu muset vyčítat do konce svýho života. Je to hrozný. Pak si řeknu a teď mi buší srdce, dostanu infarkt, nebo podobný bláboly. Je to hrozná nemoc, ale uklidňuje mě fakt, že existují lidé, kteří se o ní svěřují v diskuzích, jako je např. tato.

Ahoj všichni. Potřeboval bych od Vás pomoc. Je mi 18 let a těmito myšlenkami se užírám skoro 3 roky. Je to hrůza a jak říkáte vy, kdo to nezažil, neuvěří. Když se tyto myšlenky objevili poprvé, seděl jsem na gauči a byl jsem doma sám se svou 6 letou sestrou a najednou mě napadlo, co kdybych jí ublížil?? A do hlavy se mi začli vkrádat myšlenky největšího hnusu :-( A od té doby se mě to drží jako klíště. Strašně se bojím, že někomu z rodiny něco udělám, i když je mám hodně, hodně rád a nikdy bych to neudělal, ale ty myšlenky tady prostě jsou :-( Je to hrozný, chodit každý den už třetí rok spát a myslet při tom na to, abych nic nikomu neudělal. Vím, že to neudělám, ale těch myšlenek se prostě nemůžu zbavit. Najednou před sebou vidím titulky v novinách, jako např. blázen ublížil své rodině apod. Nechci se nikomu svěřovat, bojím se, že když to někomu řeknu, tak mě budou považovat za blázna a zavrhnou mě :-(( Nejvíc se bojím toho, že se se mnou rozejde moje přítelkyně, kterou hrozně miluji a nechci o ní přijít :-( Hrozně se stydím a bojím, ale díky vaší diskuzi jsem se zmátořil a jak jsem si přečetl, touto nemocí trpí hodně lidí. Prosím napište, co si o tom myslíte, budu vám strašně moc vděčný.

Ahoj všem,
mohli byste mi prosím doporučit vhodného terapeuta, se kterým jste v léčbě OCD spokojeni...hledám lékaře v Praze, ke kterému se dá chodit ambulantně. Předem děkuji za pomoc.

Ahoj Svatko a všichni.Díky,že jste mi odepsali a reagovali na můj problém.Nevěřila jsem tomu,myslela jsem,že jsem snad jediní,která trpí takovým hnusem.Je to něco šíleného,kdybych to vyprávěla někomu,kdo je vpořádku,tak by mně už asi odepsal a byla bych v jeho očích blázen.Tak nějak jsem přemýšlela nad těma myšlenkama,že ublížím vlastním dětem,že jsem došla k názoru,že je to tím,že je asi tak moc miluji a mám o ně takový strach,že se mi prostě ty myšlenky úplně otočily a já jsem z nich dostala strach nebo mně spíše uvedly do stavu,aby jsem si myslela,že jsem špatná matka.Diskuze mi dala,ale asi něco víc,co si nedovedu nějak vysvětlit,v neděli ráno mně přepadl stav,kdy jsem se odvrácela od reality a byla jsem mimo sebe,mněla jsem na sobě studený pot,třásla jsem se,podlamovaly se mi kolena a začínala jsem být mimo realitu.Byla jsem doma sama,přepadla mně šílená úzkost ,byla jsem ve stavu v jakém jsem snad ještě nikdy nebyla.Vzala jsem si půl tabletu Rivotrilu a za deset minut jsem byla z toho venku.Celý den jsem se cítila dobře,ale pro jistotu jsem ještě večer půl tablety vzala.Musím zaklepat,ale od té doby se cítím docela dobře,i když někdy cítím,že na mně zase něco jde,ale v tom okamžiku si říkám,že budu s tou mrchou bojovat a nic mně nedostane.Myšlenky jsou sice vtíravé,ale tak nějak jsem nabrala sílu na to,abych je zapudila.Zatím se mi to daří,ale jakmile pocítím,že to přestává mít výsledky,tak okamžitě letím k doktorovi.S tebou Svatko by jsem si taky ráda dopisovala,protože je vždycky lepší se podělit o svoje pocity,protože jen ten kdo to zažil,může chápat o co jde a jaký je to humus.Můj mejl je:z.sverakova"seznam.cz.Je to super pište dál

Omlouvám se za tu hroznou hrubku.Všým-vším.

Zuzko,Lenka má pravdu.Najed si na tu diskusi,celou si ji pročti a uvidíš.Já jsem tam taky psala.A musím říct,že právě tato diskuse mě z toho dostala a ted jsem fakt v pohodě.dá se říct vyléčená.musím teda zaklepat.S touto diskusi jsem přišla na to,co mi vlastně je a pak se začne žít úplně jinak,než když nevíš co se ti to honí hlavou a proč a přestaneš se bát toho,že jsi pro své děti nebezpečná.A to věř že nejsi.Ale na to musíš přijít sama.Nevím,jakou máš sílu a jak dlouho ti to bude trvat se zbavit těhlech pocitů,ale vím určitě,že svým dětem neublížíš,že se ti to jen zdá,že se zblázníš.Trpíš asi i trochu panickou poruchou.Já tímhle všým trpěla taky a proto vím o čem mluvím.

Zuzko,Lenka má pravdu.Najed si na tu diskusi,celou si ji pročti a uvidíš.Já jsem tam taky psala.A musím říct,že právě tato diskuse mě z toho dostala a ted jsem fakt v pohodě.dá se říct vyléčená.musím teda zaklepat.S touto diskusi jsem přišla na to,co mi vlastně je a pak se začne žít úplně jinak,než když nevíš co se ti to honí hlavou a proč a přestaneš se bát toho,že jsi pro své děti nebezpečná.A to věř že nejsi.Ale na to musíš přijít sama.Nevím,jakou máš sílu a jak dlouho ti to bude trvat se zbavit těhlech pocitů,ale vím určitě,že svým dětem neublížíš,že se ti to jen zdá,že se zblázníš.Trpíš asi i trochu panickou poruchou.Já tímhle všým trpěla taky a proto vím o čem mluvím.

Zuzko,také trpím podobnými stavy a tké mám pocit,že mně nikdo v mém okolí nechápe,ráda bych si s tebou dopisovala přez e-mail první kontakt na mobilu 732795040 s vědomím,že na to nejsi sama...na můj mobil se může ozvat kdokoliv,kdo o to stojí.

Ahoj Zuzano, po delší pauze jsem nahlídla na doktorku.cz a ráda bych reagovala na tvůj příspěvek. Podle toho, co píšeš, si nemyslím, že to jsou "nějaké hlasy", ale jde o tvoje vlastní myšlenky, které tě děsí a proto se ty mršky vracejí častěji a silněji. Podle mě máš opravdu OCD (obsedantně kompulzivní poruchu), ale neboj se toho, dá se z toho dostat, nejsi blázen, jsi jen citlivá a takový lidi tahle úzkostlivá porucha prostě snadněji lapne :o(. Pro uklidnění ti můžu říct, že já jsem se z toho dostala hlavně na základě diskuze tady na doktorce.cz Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem (zadej si do vyhledávače tady vpravo nahoře), a to bez doktora a bez léků. Dostávala jsem se z toho, když jsem čekala svoji druhou holčičku a teď už jí je 5 měsíců. Cítím se dobře, už si tu obsesní potvoru nepustím k tělu nebo spíš k duši ;o). Doporučuju ti pročíst si úplně celou tu diskuzi, tím získáš reálné informace o téhle nepříjemné psych.poruše, kterou trpí strašně mooooc lidí..., samozřejmě je dobrý si přečíst i odbornější informace, kterých na internetu určitě taky najdeš spoustu. Pak se ti uleví, protože budeš konečně přesně vědět, s čím máš tu čest ;o). Poté se rozhodni, jestli to zvládneš sama a nebo jestli využiješ berličky od odborníka, který ti může pomoct nejen léky, ale i terapiemi. Zvládnout se to určitě dá, ale musíš být pevně rozhodnutá, že vyhraješ! Tak hodně sil a dej vědět, jak ti to jde :o).

Díky za odpověď,ale trochu více by mně zajímalo,jak bych něco zjistila o těch zbloudělých duších.Docela na to věřím a tak bych chtěla vědět něco víc.Myslím si,že za takové stavy může i to,že jsem teď momentálně v takovém psychickém napětí i kvůli manželské krizi.Na denním mořádku jsou hádky a ani o sex nemám vůbec nějaký zájem.Připadám si,jako bych byla na světě sam ,bez přátel,bez někoho kdo mně chápe a bere i tak nějak mou povahu.Jsem blíženec a není to semnou lehké,ale kdyby mně někdo pochopil,určitě by se mi šlo světem líp.Jsem jako na horské dráze,jednou úplně v pohodě,jinky tak normálně a někdy úplně v prdeli,bez jakéhokoliv pochopení.Připadá mi,že by mně někdy ani ten doktor nechápal,jak se vlastně cítím.Spíše já si připadám jako zbloudilá duše,která pořád něco hledá,co by mně naplnilo.Mám pocit,že mi pořád v životě něco uniká a něco chybí,že do té skládačky ještě něco patří.Ale peníze to nejsou.Vživotě jsem vlastně poznala dvě nejkrásnější věci a to jsou moje dvě děti a už teď zase upadám do strašné úzkosti a brečím,jen si na ně vzpomenu.Chci,aby jejich máma nebyla žádný blázen a ten život s nima prožila co nejkrásněji.Už musím končit protože jsem už zase v prdeli.