nutkavá neuróza, obsese, OCD

Moc lidí to tady asi...Milá Malino, docela chápu, jak se asi cítíš, protože jsem před 10 měsíci měla úplně samé pocity a stavy jako máš asi ty. Nakonec to dopadlo tak, že jsem nějak přežila Vánoce a zhroutila se. Od ledna mám nasazený cipralex a od února chodím k psychiatrovi. Pomocí antidepresiv, návštěv psychologa, veliké dávky kuráže a hlavně podpory ze strany mých blízkých se zase většinu času cítím jako mladý nezávislý člověk.
Jeslti prožíváš, to co prožíváš, tak jediná moje rada je odhodit veškeré předsudky stranou (pokud nějakého máš) a vyhledat co nejdřív psychiatra.Když má člověk zlomenou ruku, taky si ji nechá dát do sádry. To, že jsem se vzmužila a šla jsem tam, považuju za jednu z největších věcí, co jsem za tenhle rok udělala a doufám, že ty půjdeš taky. Jsme tu na světě jen jednou a nemá smysl se trápit, když dnešní medicína má ty prostředky, jak nám pomoci. Možná ti to bude připadat jako klišé, co tu píšu, ale kdybys mě viděla v listopadu 2010 a teď, pochopila bys, že vím, o čem mluvím. Jahoda

Trpim OCD od svych deviti let, az nyni jsem se rozhoupala zajit k psychiatrovi, protoze se pridaly i halucinace a hlasy. Diagnoza: Tezka forma OCD, dostala jsem Fluoxetin, po trech mesicich uzivani, pokud se to zlepsi, bude nasledovat psychoterapie, pokud se to nezlepsi, bude potreba ambulantni lecba. Ja navstevu psychiatra hodne dlouho odkladala, ze ho nepotrebuju, ale posledni dobou se to nedalo vydrzet, obtezovalo me to, citila jsem, ze s tim konecne musim neco udelat, je mi tricet let a posledni dva roky se jen trapim.

Moc lidí to tady asi nečte,ale i tak musím sdělit svůj problém. Vše začlo tím,že jsem začala mít myšlenky že vemu nůž a podřežu se nebo že skočím pod vlak,pak to přešlo a já se začla bát toho že ublížím svým blízkým,že se prostě neovládnu,blikne mi v hlavě. Poslední dobou je to nejhorší,mám myšlenky že ublížím svojí mamce,je to hrozné,mám pocit že to nevydržím,přitom ji mám ráda,nikdy jsem nikomu nic neudělala a teď cítim jak to v sobě dusím.V noci nespím a říkám si že za tohle nemám právo žít,že to radši ublížím sobě a bojím se že se ze mě stal psychopat bez citů.prosím jestli někdo máte to samé,ozvěte se.

Dobrý den,mám...Máte,ale musel mi doporučení napsat psychiatr..A ne každý psycholog pracuje s metodou která pomáhá při OCD..Musíte hledat jako já, telefonicky obvolávat..není jich mnoho.

Dobrý den,mám otázečku,trpím OCD,stupňující se. mám nárok na bezplatného psychologa?může mě tam doporučit obvoďák?díky

pomožte mi lebo sa zblaznim...Kiko, prosím, pokud to jenom trochu jde, zajdi co nejdříve ke svému lékaři.. To, co prožíváš, je velmi nepříjemné.. Může to být málo - že ti pomůže třeba lék na uklidnění nebo "sklenička" - možná jsi k tomu rozrušená z úmrtí (někoho), ale může tě to trápit také hodně moc, a to se dostavuje až takové zoufalství. Pomůžu Ti takhle na dálku - obyčejně si umyj ruce, řekni si, že teď už se ti trochu ulevilo, pomaleji dýchej a jdi dělat něco, co tě baví... Pusť si pěknou muziku a říkej si - nic to není, je to jen velká strach, do něčeho se převlékl a teď mě straší... Kiko, trpím takhle už jedenáct let, moc dobře vím, že někdy stačí klidné vlídné slovo..vysvětlení čehosi..

pomožte mi lebo sa zblaznim dnes boli naši na pohrebe došli domov a chytali sa veci a tak sedeli na sedačke a ja sa teraz tych veci nemožem dotknut lebo sa bojim ani neviem čoho proste mam uskost a je mi zle bojim sa dotkut nejakej veci čoho sa dotkli oni čo mam robyt nevladzem...

psychiatrem se nic nevyřeší, je důležité zajít za psychologem a s ním se poradit o tom, jak zpracovávat myšlenky a hlavně jak se zbavit strachu! Já například jsem měla odjakživa strach z toho, aby se nikomu nic nestalo, aby mi nikdo neumřel a asi jsem o tom přemýšlela natolik, že jsem začala mít myšlenky typu "ať umře, ať dostane rakovinu atd." nebo jela sanitka, houkala a hned myšlenka "to už si jede pro..." týkalo se to mých nejbližších, což způsobovalo ve mě veliký stres. Důležité je vědět, že negativní myšlenky jsou nedobrovolné!Objevují se proti naší vůli! Produkuje je totiž naše paměť - podvědomí. Podvědomá myšlenka totiž není ničím jiným než projevem napětí pocházejícího z traumat (agresí, strachů, ztrát, nejistot atd) zaznamenaných naší pamětí. Tyto traumata se nám vrývají do paměti a vracejí se v podobě myšlenek, které vyvolávají tyto emoce a opakují je. Musíme plně pochopit a nikdy nezapomenout, že myšlenka přinášející utrpení je automatickým produktem napětí zaznamenaného naší pamětí!!Pozoruj nezaujatě své myšlenky jako bys nezaujatě pozoroval vzdálený let ptáků. Pozorování myšlenek totiž vede k jejich neutralizaci, zbaví je jejich emocí a proto rozbíjí jejich rozmnožovací sílu. Když na nás útočí myšlenky přinášející utrpení, obvykle je přijmeme za své, myslíme si, že sami jsme průvodci těchto myšlenek a ztotožníme se s nimi a začneme je považovat za pravdivé. A pocit strachu stále roste! To mimo jiné způsobuje, že se tato myšlenka i tento strach hluboce vryjí do paměti a dotěrně se znovu připomínají a vyplouvají na povrch...toť ukázka z knihy Jak se stát budhou v pěti týdnech (od italského psychologa Giulio Cesare Giacobbeho, snad Vám to trošinku pomůže, popř. si ji můžete i přečíst a vážně to mám na sobě vyzkoušené, že pokud se zbavíte toho strachu a budete nezaujatý pozorovatel, že myšlenky ztrácejí sílu.. ale může to trvat delší dobu, než se Vám to podaří, tak nezoufejte a buďte trpělivý, protože ve svých opakujících se myšlenkách máte zajisté to, z čeho máte většinou největší strach a tohoto strachu se musíte zbavit, ale to už bych se opakovala... Můžete mi i napsat na [email protected] držím palce.. tlumení práškama problém nevyřeší, hledejte ho jinde

Andreo, Lucko, máte...Prosím o pomoc, můj mail je [email protected].

Nino-léčit se, je to nemoc.

Ahoj, před měsícem a půl se mi spustila panická porucha, jenže od té doby mám takový myšlenky, že chci zabít manžela, nebo že vyskočím z okna, či něco udělám nekontrolovatelného. Když ty myšlenky přijdou tak mi to způsobuje úzkost a pocit, že se z toho zblázním nebo že budu mít schizofrenii. Je to dost nepříjemné. Jak se toho zbavit?

Ahoj Pepo, velice mě Tvůj...Ahoj, Simčo... Trvalo cca. půl roku než jsem se vrátil na staré koleje. Cipralex prý zabírá po dvou až třech týdnech, na sobě jsem ale zlepšení poznal tak po měsíci. Co se týká myšlenek... Je pravda, že jsem se jich zbavil, úplně se ale nevytratily. Občas se mi hnusný klišťátko do hlavy zatoulá... Jsem jen připravenej. Namydlím ho hezky mýdlem a čekám dokud nezjistí, že se přisál na velmi nesprávném místě. :-) Jak? Prostě to neřeším. Je třeba si říct, ať se mi to děje, je to jen blbá myšlenka - OCD a neřešit. Už jsem to tu tuším jednou psal, je důležité si přiznat - ano, já jsem nemocnej a musím se sebou něco dělat. Nejlepší volba je si zajít za psychiatrem nebo psychologem. Zaleží ale na každém z nás a uvědomit si, že my sami jsme ten neúčinější lék, jen ho v sobě najít.

skuste se spojit z lečitelkou ta by mohla tyhle neurozi zahnat s těla ven ,ale musíte to mu věřit pak je to snadné měla t naše milovaná maminka s toho nejhoršího je venku

Jo a půjč si knížku od doktora Praška Kompulzivní obsedantní porucha a jak se jí bránit.A tam je přesně ten případ.Taky je tam máma co se bojí že vyhodí dítě z okna nebo chlap co má strach že zraní dítě nožem.A to je právě to ocd.

je to ocd.protože kdyby to ocd nebylo tak bys ty myšlenky neměla.Tak mi to řekla i psychiatrička.Beru 3 týden remood AD a je to o 70% lepší.Všechny ty myšlenky jsou bláboly.Čím víc se jim budeš bránit tím budou chodit častěji.Musíš se jich naučit nebát.Jak přijde nějaká myšlenka tak si řekni "TAK AŤ " A NEŘEŠ TO DÁL.A zase přijde nějaká tak zase "TAK AŤ...... Ty myšlenky Ti způsobují úzkost.Jakmile je nebudeš brát vážně a nebudou ti dělat úzkost tak nebudou chodit.A na to je nejlepší konhik.behav.terapie.Taky se na ni chystám.To víš že jsem se taky bála jestli nejsem psychopat nebo schizofrenik.Ale nejsem.Prostě mám tu ocd.Tak pa

nemáte někdo kontakt na nějakého dobrého psychiatra v Praze nebo okolí?

díky za uklidnění :-), já se hlavně bojim že to třeba neni OCD a že sem prostě nějakej psychopat :-(

co sem se zkoušela zamyslet...Nevemou.Sama mám ten problém.Beru antidepresiva a budu chodit na terapie.Je to prý velmí častý a nijak nebezpečný problém.Má to hodně maminek.Děsi tě ta myšlenka.Taky s tím bojuju a mám úzkosti.Tak proto beru antidepresiva.Pa

co sem se zkoušela zamyslet pohledem do dětství, tak jsem se hrozně bála smrti,a toho že by mohl někdo zemřít, tak sem třeba si řikala že když neudělám něco tak zemře někdo z rodiny a tak. pak byly nějaké dopisy že když to dvacetkrát člověk neopíše tak někdo zemře. V pubertě tohle odeznělo, a přišlo to asi ve dvaceti letech kdy mě začaly napadat myšlenky co kdybych ublížila mému přítelovi, z toho plynuly úzkosti co kdybych to opravdu udělala, co kdyby mi prostě tak hráblo že by se to stalo...Pak sem se začala léčit se sociální fobií, a tyhle myšlenky tak nějak přestaly,beru antidepresiva Olwexii na sociální fobii a úzkost, ale ted na mě přišly ty vtíravé myšlenky po porodu, asi jsem si to vsugerovala že sem se strašně bála že budu mít laktační psychozu. bojim se to říct i své psycholožce aby mi nevzaly dítě třeba :-(

Káťo, to ti asi tvoje maminka často v dětství říkala: pozor, ať mu neublížíš, nebo pozor, ať si neublížíš...máš to naučené, je třeba se k tomu postavit rozumem, vysvětlit si, že to jsou jen tvoje naučené myšleny.