nutkavá neuróza, obsese, OCD

ahoj, nevíte někdo jestli je možné že se oCD zhorší po porodu? mám myšlenky že se bojím že ublížím sobě nebo ostatním, už od malička, poslední léta to bylo dobré, ale ted po porodu to mám znovu, nevím jestli třeba přestat kojit, jestli to může taky zhoršit. Prosím o radu. děkuju

jen jsem se chtěla zeptat, ty terapie, ty se dělají s člověkem u psychiatra nebo psychologa? Chodím teď k psychiatrovi a ten mi zatím nic neříkal...

Co vím já, tak psychiatři na OCD doporučují terapii, na které vás těchto problémů dokáží zbavit. Možná, že by vám ta terapie pomohla, sami se toho asi nezbavíte.

Dobrý den evo,
ocd mám už...Ahoj všichni,
taky mám ocd, minimálně půl roku, ale myslím si, že i déle. Já zase zamykala dveře, ale pořád, neustále jsem se vracela a pořád kontrolovala dveře, jestli je zamčeno, a když jsem konečně odešla, že bylo zamčeno, tak jsem byla schopná jet přes půl města, protože jsem zase nezavřela sporák, který byl zavřeny:-(. Dva měsíce beru antidepresiva, dva týdny ještě kombinace. Je to desný. Najednou zjišťuju, že spousta věcí, co jsem dělala, ted nedělám. Mám ještě úzkostný stavy a ty teda ještě nevymizeli..

Dobrý den evo,
ocd mám už...Dobrý den Evo a Kristýno,
už jsem taky ve svém krátkém životě(28 let)zažila různé stavy, od neurózy a ž po deprese a nic moc mi nepomáhalo. Po porodu se můj stav zhoršil, ale neměla jsem moc čas na to myslet, protože syn měl atop.ekzém a musela jsem o něj speciálně pečovat. Pak mi MuDr.doporučila přírodní(ale vědecky ověřený) produkt, který jsem začala užívat a po půl roce nejen, že synovi úplně zmizel ekzém, ale i já se cítila jako znovuzrozená, jak fyzicky tak duševně, takže ráda poradím i Vám na mailu [email protected], o co jde.

Dobrý den evo,
ocd mám už pár let a snažení zbavit se toho je zatím bez výsledků. Klidně bych si s Vámi o tom psala, protože mě to také tíží a ničí. Možná by se už konečně našlo řešení kromě prášků a jiných metod, které jak už jsem říkala zatím nepomohly.
S pozdravem Kristýna.

Vždy,když zaparkuji, tak...ahoj Kájo, s tím focením toho auta beru jako obsesi, u těch sms si nejsem jistá. Bereš to tak, jako kdyby jsi nenapsal tolik Sms , že se něco stane?

Ahoj všichni!Po delší...ahoj, trpím také ocd. Já jsem zažila už různé formy, bála jsem se chemických prostředků, to už jsem docela překonala. Teď mě moc trápí to, že jsem třeba něco v minulosti udělala špatně, např. mám malou dcerku, začala jsem jí přikrmovat a najednou po dvou měsících mě popadnul šílený strach, že jsem jí dávala málo napít, že je dehydrovaná, že jsem jí ublížila , nutí mě to přemýšlet, kdy jsem jí dávala napít, najíst, jestli vůbec jsem jí dala napít , šílený kolotoč. Moc mě to vyčerpává. Tato nemoc mi vznikla v době těhotenství , nikomu tohle nepřeju...ráda bych si s někým o tom psala

To, co už trochu přeháníme a co nám následně ztrpčuje život, je obsese. Tolok sms za den není normální a leze to do peněz. Je to jako gamblerství.

Vždy,když zaparkuji, tak...To si nemyslim, obsese by musela znatelně znepříjemňovat Tvůj život. Možná jsi jen opatrný. Esemesky jsou jakého typu?

Vždy,když zaparkuji, tak musím si vyfotit auto před mým autem a za mojím, co kdyby mi někdo něco udělal, opakovaně píšu SMS- jsem schopen napsat i 500 SMS měsíčně jedné osobě, na které mi záleží ... trpím obsesí?

Dobrý den Vám přeji......Ahoj Pepo, velice mě Tvůj příspěvek zaujal. Mám stejnou diagnózu i se stejnými projevy jako ty, kombinovanou ještě s panickou poruchou. Chci se zeptat, pokud si to ještě pamatuješ. Kdy Ti začaly odeznívat úzkostné myšlenky po antidepresivech. Kolik cca měsíců to trvalo, než se to zlepšilo?A kdy obtěžující myšlenky úplně zmizely?

Ahoj všichni!Po delší době opět navštěvuji tyto stránky. V současné době mám obsese s upřesňováním věcí. Nemáte někdo zkušenosti s tímto typem obsesí? Strašně mě nervuje, když něco nějak řeknu a pak třeba zjistím, že to bylo trochu jinak. Musím pak vše upřesňovat. Je to náročné, stále na to myslet a navíc se pak člověk do toho zamotá, neřekne normální věci jako normálně a pak zase chce vše upřesňovat. Asi potřebujeme, my obsedanti, mít vše pořád uhlazené. Je to hrůza. Díky za rady. Ahoj.

DOBRÝ DEN.JSEM STUDENT KATEDRY DOKUMENTÁRNÍ TVORBY FAMU.V SOUČASNOSTI PŘIPRAVUJI FILM O OCD A SHÁNÍM LIDI, KTEŘÍ MAJÍ S TOUTO PORUCHOU OSOBNÍ ZKUŠENOSTI.POKUD MÁTE ZÁJEM SE PROJEKTU ZÚČASTNIT, NAPIŠTE MI PROSÍM ZCELA NEZÁVAZNĚ MAIL. RÁD VÁM POSKYTNU BLIŽŠÍ INFORMACE. DĚKUJI. [email protected]

Ne, paní Veselá, to se pletete Vy. Pořád se jedná o obsendantně kompulsivní NEUROZU. Jen s jinými příznaky.

Chtěl bych tímto otevřít...Pane Přemku, vy si pletete neurózu s obsedantně kompulsivní psychózou. Neurotik sice všechno pořád kontroluje a nikdy nemá jistotu, zda všechno zkontroloval správně, ale uvědomuje si to. Nutkavé chování a pocit, že se něco stane, když něco neudělám, je jistým znakem psychózy.

Mi lékař - psychiatr - řekl, že OCD vyléčit JDE! Že to sice trvá dýl, ale že se prý dá ÚPLNĚ vyléčit! Já jí taky trpím. Lékař mi předepsal tbl. Zoloft (jsou na OCD). Zatím je užívám jen chvíli ...

o této poruše se bohužel říká, že u těžších forem je nevyléčitelná a na celý život.

Mě se střídaly různé druhy obsedantních myšlenek, ale jsem ve stavu, kdy vím, co s nimi a tak předcházím úzkostem a oni se tak dostavují jen ojediněle ;-). Mě vlastně kolikrát stačí, že si někde něco přečtu a už si to taky bohužel i prožiju :-(. Např. když jsem zjišťovala info o OCD, tak tam byl i takový druh, že lidi mívají nutkání třeba v divadle vyběhnout na jeviště nazí a řvát tam jako tur...a pak prožívají strach, aby to opravdu neudělali a nezesměšnili se..Takže mě už takový blbiny taky několikrát napadly, hlavně, když někde "čekám" třeba na bus a začnu "přemýšlet", tak mi mozek vyplodí různé obsese.., za chvíli se začnu rozhlížet, jestli to na mě není jako poznat, že jsem tak divná..a říkám si, co by asi ty lidi na to řekli, kdyby věděli, na co myslím ;-), vzápětí si pak uvědomím, že se jim beztak v hlavě taky něco potroublýho honí a jsou na tom možná stejně jako já nebo i hůř, no troufám si říct, že si tím projde snad každej druhej, co to tak sleduju..., nebo prostě každej má "něco", skoro všichni jsme něčím "postižení" ;-))). Ale jak říkám, teď už je to slabý, je to takovej dotěrnej chcípáček, co se občas, když se nudím, doplazí a já ho lehce a bravůůůrně odkopnu :-). Někdy mi to připadá jako v televizi, že to prostě už necítím tak intenzivně, jen tak povrchně prostě...
Ještě k té smůle. Já bych zase mohla říkat, že "mám smůlu" na poškozený nábytek. U spousty nábytku, co jsme si kdy kupovali, tak něco bylo. V rohu odřený obraz, rozbitý skleněný poličky ve vitríně, neodstranitelný lepidlo na zrcadle u šatní skříně, naražené čelo postele a všechny rohy u konf.stolu...a teď nedávno, kdy jsme si zase kupovali schválně nový konf.stolek, tak u něj máme naražený roh vrchní desky :-(. Ségra už kroutila hlavou, že to ještě neviděla, aby se to někomu stávalo pořád :-)). A to jsem prosím všechno schválně kupovala jinde, protože jsem se vždycky naštvala, že to nechtěli reklamačně uznat a naposledy jsem si dokonce ten stolek vybírala v samoobsluž.skladu, prohlídla skoro celou kupu stolů a vybrala si zase zrovna špatnej :-(. Ale já to beru, žo to tak prostě je, ne že mám na to smůlu jenom já ;-), ikdyž mě to samozřejmě štve, obzvlášť, když takový věci nekupuje člověk každej den a musí se na to pak několik let dívat, že jo...Každopádně dokážu pochopit, kam vedou tvoje úvahy,kopretino, když nalézáš v potravinách něco, co tam nepatří a vypadá to, že jsou ty výrobky určený jen a jen zrovna pro tebe ;-).

No, popravdě, když jsem se na to zpětně podívala, asi to směšný je a můj případ s nálezy v jídle bude asi něco podobného jako Tvůj tatínek a vlasy v jídle - prostě to zveličuju... Ne, oprava, můj mozek to zveličuje, já mu pořád rozmlouvám, ať se na to jednou pro vždy vykašle!!! :)Mám obsese jako hrom, takže diagnóza je jasná, jen se toho strašně toužím zbavit... Víš, dneska ráno jsem opět navštívila psychiatričku - začala jsem k ní chodit tak před dvěma roky. Rok a půl jsem užívala Asentru. Ta mě dostala z toho nejhoršího - úzkostné stavy a tak. Teď už mi zbyly ´´jen´´ ty samotný obsese, bez jakýchkoli doprovázejících úzkostí... Jenže ty myšlenky jsou tak hnusný... Je to jako klíště, pijavice, jako bradavice, co ne a ne zmizet... Tfuj! :))). No, Asentru neberu už skoro půl roku a úzkosti se zatím nevrátily, jenže tahle psychyatrička je pouze přes prášky, tak mi teď doporučila nějakou terapeutku... No, uvidím... Chtěla jsem zkusit něco jako tai-či, víš? Prostě potřebuju nalézt nějakou vnitřní rovnováhu... Tak dítko hezky nakrm, ať Ti roste jako z vody a je zdravý jako rybička... :)