nutkavá neuróza, obsese, OCD

ahoj, lidicky!mam nekolik...Ahoj,
mám stejný problém s těma pupínkama,už tím trpím dvanáct let a taky podle toho vypadám, reagoval někdo na to? má tato porucha nějaké značení? jde mi nějak pomoci? už mi lidé tipují o 5 let více než mi je a jsem na to dost mladá, má kůže trpí a je zjizvená a vytahaná, když se rejpu, tak dost brutálně, dvanáct let skoro denně.Prosím snažně prosím! nikdy mi to nepřišlo na návštěvu psychologa, ale jestli se to dá léčit, jdu do toho hned! prosím o radu, děkuji

Dobrý den, pí Vlasto. Během maturity jsem byl léčen Cipralexem a Lexaurinem. :-) Lexaurin jsem užíval dle vlastního uvážení k potlačení stresu, pod kterým jsem byl vystavován během zkoušek. Po absolvování studia jsem jej přestal užívat úplně. Víte, ono dost záleží, jak se k nemoci postaví sám človek. Určitě je důležíté pravidelně navštěvovat svého odborného lékaře a brát prášky. To je bezpochyby to nejdůležitější, čeho se postižený musí zuby-nehty držet. Osobně jsem bojoval s nemocí těžce. Co mi pomohlo? Hledal jsem něco, u čeho bych relaxoval... Chodil ven na procházky s pejsánkém, hrál si na kytaru, tenis, chodil do práce. Člověk, ať se snaží zapojovat do společnosti, něco dělat, a netrčet doma a stále se zabývat těmi hnusnými myšlenkami! Chce to jen chtít a uvědomit si, že jsem nemocný, potřebuji pomoc a chci dělat všechno proto, abych se s tím nějak popral.

Milý Pepo,tu nemoc opravdu nemůže nikdo pochopit,jen ten co ji má a jěště Ti, kteří jako my pomaháme 17leté vnučce,která ji má diagnostikovánou v říjnu.Zajímalo by mě,jestli jste se léčil jen Cipralexem? Obdivuji Vás,jak jste se tou chorobou popral a Vaší otevřenosti,která je pro soužití s partnerem,velmi důležitá.Ta nemoc není nakažlivá a každý rozumný člověk,by si Vaší otevřenosti měl vážit.Jsem ráda,že jsem tuto stránku našla,aspoň vidím,že si lidé předávají zkušenosti,jak se jim daří nemoc zvládat a věřte,že nezůstanete sám,je Vás více citlivých dušiček.

Dobrý den Vám přeji... Mám se fajn, mám skoro všechno, co potřebuji k životu a to i přes myšlenky, které mi změnily život. Je mi 21 let, bydlím v Praze, vystudoval jsem leteckou školu a vyrůstal ve spořádané rodině, která mne slušně vychovala. Otvírám svůj příběh. Znáte to, človek v teenagerovském věku, puberta s ním mlátí, užívá si života, nahání holky s kamarádama po festivalech a jde si za svým - za kariérou, protože chce něčeho v životě dosáhnout. Zkrátka normální šťastnej živůtek. To se ale změnilo v den, kdy začala maturita. Měl jsem úžasnou přítelkyni, byla to "big love story". :-)) Miloval jsem ji tak silně, že bych kvůli ní skočil i do ohně a to myslím vážně. Její duše, vlasy, oči, rty, úsměv... Jééjda, no prostě byla nádherná, vystřižená jak z obrázku, nádherná po všech stránkách. Pak se ale začaly vtírat ošklivý myšlenky. Natolik ošklivý, že jsem je nemohl přenést přes srdce a myslel si, že jsem se dočista ztratil v neznámé a snažil se pochopit, co se děje. Nepochopil... Začal jsem se obviňovat, jak je možné, že mě takové myšlenky mohly vůbec napadnout k milujícímu človeku - k přítelkyni! Bál jsem se, měl jsem strach, že jí ublížím, a proto jsem se s ní rozešel a vyhledal pomoc. Napadala mě varianta, že se mi rozvíjí schizofrenie a propadl silným depkám. V tu chvíli jsem byl na hraně temnoty. Prostě podělanej život s myšlenkama na ukončení svého já, Chtěl jsem zkrátka, aby se mi už konečně dostalo klidu. Taaaak a teď mě všichni poslouchejte, kteří máte podobné problémy. Bylo mi zjištěno OCD, schizofrenie byla vyloučena. Psychiatrička mi nasadila Cipralex. A ono to pomohlo, dostalo mě to z depresí, s myšlenkama se mi začalo bojovat mnohem lépe. Chtěl jsem je překonat, chtěl jsem zase žít. Dyť život je přece tak nádherný! Postupně se ty myšlenky ztrácely, protože jsem je házel za hlavu a teď? Teď je to fajn, teď se mám moc dobře, cítím se moc dobře. Agresivní myšlenky se sice občas vratí třeba i k lidem, které mám rád, ale tak co? Ať se kurňa vrací. To se mám jimi pořád zabývat? Prdlajs... Nee, co chci říct, četl jsem si, že lidé trpící OCD ve formě agresivních myšlenek jsou bezpečnější vůči společnosti jak průměrně zdravej človek. A to je co říct. My jsme přece tak ciliví lidé, kteří by ani nedokázaly ublížit mouše. Vnímáme svět citlivěji! Myšlenka někomu ublížit je pro nás natolik zničující, že se nám v hlavě něco podělalo a vztahujeme to zbytečně k sobě, což je blbost. Jsme dobří lidé. Láska a mír je pro nás to nejdůležitější! Řiďme se jimi. Jsem rád, že jsem tohle zažil! Dalo mi to do života spoustu pozitiv... Jeden šrám tam ale zůstal. Ačkoliv je pro mne partnerký vztah a vůbec rodina na prvním místě, bojím se jediné věci. Bojím se toho, že nikoho nenajdu, protože nehodlám mlčet o tom, že beru prášky a že mám OCD a chodím na psychiatrii. To mi přijde vůči jakékoli osobě nezodpovědné a to je kámen úrazu, většina to prostě nepochopí. :-) Normální člověk to ani nemůže pochopit, když to nezažil. :-) Co už? Jestli tohle má být v mém osudu, budiž... Bude mě to ale silně mrzet.

Andreo, Lucko, máte přivtělené dušičky a z toho tyto problémy..Ozvěte se na mailík, můžu vám s tím zkusit pomoct (zadarmo :) Taky jsem tím trpěla a po odvedení dušičky jsem úplně v pořádku už dva roky :) Tohle JE léčitelné, ale trochu jinou cestou..

ahoj lidicky.dnes jsem sla poprve na internet a ctu vase prispevky.chce se mi brecet ze v tom nejsem sama.uz 7 let se lecim na ocd a dodnes jsem se stym nedokazala vyrovnat.ale ted je mi trochu lip kdyz ctu jak na tom jste.mam taky obsese ublizit svym detem.je hrozne s tym zit.ale musim bojovat,uz hodnekrat jsem to vzdavala,ale porad jsem tady.napiste

Ahoj lidi,
konečně jsem se...Uplně tvůj článek vidím jako by jsi ho psala za mě, znám pocity úzkosti a uplně i ty myšlenky hnusné nechutné, které nenávidím a odháním od sebe...jestly by jsi chtěla dej svůj mail a můžeme si napsat více spolu a podělíme se o starosti.

Ahoj lidi,
konečně jsem se našla mezi svými:D
ne tak prosím poradte myslíte že je to oprvdu úzkost nebo ocd když nejprve jsem se strašně bála že někomu ublížím psychiatr mi vysvětlil že mám ale svojí vůli a že to jsou pouze myšlenky tak jsem se přestala bát za to ted se zase bojím že třeba chci někomu ublížit že třeba to je dobrovolně ale přitom trpím jak prase už nemůžu a unavuje mě to nejraději bych ty myšlenky vůbec neměla nebo ted poslední dobou třeba když mě někdo naštve tak mě napadne tak a ted udělám něco naschvál abych na sebe upozornila nějakou brutalitu prostě..a hned nato se vyděsím a říkám si co to je že jsem psychopat blázen nevěřím že je to ocd v tu chvíli...děsím se těch myšlenek

Ahoj lidi, jsem moc mile překvapená, že v tom nejsem sama. Žiju s tím celý život. Nikdy a nikde jsem se neléčila. To bude asi tím, že mi dává sílu víra a láska mého manžela. Věřte, David ví, o čem píšu...pokud nemáte milujícího partnera, zkuste to s modlitbou k Bohu...Tam, kde už člověk neví, jak dál, tam On začíná. To je zase moje zkušenost. Jako mladá holka jsem zkoušela psychoterapii a až dnes začínám chápat, proč jsem ji nedokončila...Cesty víry jsou složité...a často vyžadují i velké sebezapření. Všichni, kteří trpí OCD, víme kolik ho člověk musí zvládnout. Za všechny, kteří si nevíte (nevíme)rady, se modlím. S Láskou Jana

Potřebuji pomoc, kdysi v...chápu tvoje stavy, já je mám od 17 let zatí do svých 33 let, takže už 16 let bojuji s myšlenkami, že ublížím mladší sestře, mamince, manželovi, svému dítěti, neznámám lidem atd. Kolikrát se to nedá vydržet - šla jsem k psychiatrovi, poslední mil dal Argofan a tenzabraňuje úzkostným stavům (stahování žaludku) při těch myšlenkách a dál jsem navštěvovala sezení, ale hlavně je to pak na tobě, jak se s tím popereš - je to ale krutý stav

Ahoj petite,
chapu o cem pises. Seznamil jsem si se svou manzelkou pred 5lety. Byla [a stale je] hodne nevyrovnana. A nekolikrat jsme se hadali a chteli ukoncit nas vztah, ale jen do te doby nez mi priznala, ze trpi OCD. Pak jsem hledal vice info o OCD poradil jsem si jak s psychologem tak s psychiatrem. Presvecil jsem ji, aby hledala odbornou pomoc. Ted vztah funguje velmi dobre [a ona se leci bez leku], protoze dokazu pochopit a tolerovat jeji stavy. Takze az najdes partnera, ktery te miluje, neboj se mu priznat ze trpis OCD [ale nespechej, on musi byt na takovy sok pripraven]. Muze to hodne pomoci.
Hodne stesti

Potřebuji pomoc, kdysi v dětsvtví mi umřela menší sestra na tumor mozku, máma z toho dostala panickou ataku ale už je z toho venku, ale ted mám problémy já, k psychiatru jdu ale chtěl bych se zeptat, už v dětství mi něco vždycky řikalo v hlavě řikalo že je dobře že se něco špatného stalo, doted dlouhou dobu nic ale byli jsme na dovolené v egyptě a najednou mě popadla myšlenka-zabít rodiče, ale pouze sem na to myslel a neuvažoval jak to udělám ale pořád a nemohl sem na to přestat myslet 3 dny, pak to odešlo no a nyní sem dostal panickou ataku že sem se bál že mam to samé jako sestra, celou dobu sem na to myslel a najednou dneska mě zas napadla tam myšlenka zabít rodiče... reálně si řikam co to je za blobost a nemsmysl ale podvědomí mi řiká úplně něco jinýho, nevim co s tim, když nad tim uvažuju je to ještě horší, nevíte jestli je to obsese či tak ? prosím pomoc už to nevydržím

jani- o alternativnych...Ahoj Hanko, vse je uz jinak. Pritel me opustil s letmym vysvetlenim, ze se ke me chova spatne a vi o tom. Takze kapitola bohuzel uzavrena, i kdyz jsem byla rozhodnuta bojovat.
Veskrze bych rekla, ze hlavni problem byl v tom, ze odmital mluvit o tom, co se mu honi hlavou a jak a kdy mu je spatne. Byly to vyjimky, kdy s tim vyrukoval nebo to neschoval. Pripadalo mi, ze z obsesich, o kterych jsem vedela, se neda poskladat zadny mustrm, ktery by mi dal logicke vysvetleni proc tyhle myslenky a kdy, co je treba spousti apod. Tykaly se beznych veci o studiu, o partnerstvi, o budoucnosti ... Kompulzi, podle mych poznatku a jeho slov, bylo ponizovani blizkeho okoli. Videt ho s uzkosti a nejisteho, bylo smutne, ale jsem takovy blazen, ze me to naopak nabijelo energii a odhodlanim jit do boje s touhle potvorou. O terapii jsme nemluvili. Obavam se, ze je na to az prilis hrdy(blbe). Od okoli vim, ze jeho nynejsi stav je excelentni. Prosel si hroznyma stavama (o nekterych vim) a ted uz nejakou dobu pracuje sam na sobe.
Vim, ze leceni alternativni cestou lze pouze, pokud dotycny nebere leky. Pres ne se lecitele nemuzou dostat k samotnemu pacientovi. Ale jake jsou vysledky a samotny prubeh ... to netusim.

jani- o alternativnych metodach ja nič neviem, ak niekto vie viac budem len rada ak da vediet. Na ocd su najučinnejsie lieky hlavne z rady antidepresiv a kognitivno behavieoralna terapia. Nepises aky typ ocd ma tvoj priatel to znamena ake ma obsesie a ake kompulzie. Z toho čo piseš sa zda ze choroba je u neho rozvinuta teda zasahuje mu do spoločenskeho zivota, prinasa problemy, ked si ulavuje ponizovanim okolia moze si tak nahromadit kopu problemov ale mozno prave to je jeho kompulzia kedze mu to posobi ulavu. Tazko takto hadat z tych skromnych info čo si napisala. Jednoznačne by som navstivila odbornika, psychiatra. Časom sa to moze len zhoršovat ale samozrejme nemusi...a zivot s takym clovekom moze byt tazky, čo mysliš dokedy vydržiš znašať jeho depky???? mozno som moc tvrda ale mam niečo odžite a vidim veci uz trochu realnejsie. Sama som si dva roky myslela ze to ,,zvladnem,, bola to naivna predstava. Snad lahke pripady ocd sa daju zvladnut volou ale ak je v tom aj depresia a uzkost tak to chce pomoc. Nepises či sa priatel chce liečit a či si uvedomuje že ma problem. Držim vam palce aby ste nasli to spravne riešenie na tu potvoru.

jani ja trpim ocd, liečim...Ahoj Hanko,
hodne stesti prileceni. Diky Ti za info. Vim, ze zivot by nebyl s takovym clovekem lehky, ale zatim si nemuzu pomoct. Chtela jsem se jeste zeptat, zda nemas nahodou nebo pripadne nekdo dalsi, zkusenosti s alternativni medicinou. Diky

Nejlepší terapie je v PL Kroměříž, oddělení 18B.

Ahoj,

stejně jako vy všichni i já trpím OCD, a aby to nebylo tak snadné, tak také panickou poruchou a agorafobií. Ale bojuju. Našla jsem si psychologa, který se zaměřuje na kognitivně-behaviorální terapii, mám ale pocit, že se mu moc nechce nějak aktivněji se mým problémem zabývat a že mi nemůže dát to, co potřebuju, abych se vyléčila. Chtěla bych se tedy zeptat, jestli nevíte o dobrém terapeutovi v Brně, který by měl s touto potvorou zkušenosti a měl zájem se aktivně podílet na terapii. Případně pokud má někde svou ordinaci Přemek Vlček, který toto téma založil.

Díky moc a přeju Vám všem mnoho sil a štěstí v boji.

jani ja trpim ocd, liečim sa, snazim sa na sebe pracovat zit aj s tymto problemom. Mam skveleho manzela a dve krasne, zdrave deti a mala som obdobie kedy som ,,nevedela kudy kam,, uzkosti a podobne, myslim ze keby som to nechala tak a neliečila sa tak trpi cela rodina,je to o tom samotnom cloveku ako sa k tomu postavi a netvrdim ze je to lahke ale casom a aspon akou takou snahou sa clovek hybe dopredu.
Uprimne ti radim ak sa tvoj priatel nechce liečit u psychiatra, nechce na sebe pracovat, snazit sa tak utekaj od neho lebo budes mat len trpku skusenost. Chceš zit s clovekom ktory si ,,ulavuje ponizovaním teba??,,Nevieš na čom s nim si, nedokažeš s nim komunikovat o jeho poruche, prepač ale myslim ze tvoja snaha o to pomoct mu je bohumilá ale ak nevyhladas odbornu pomoc tak ty to sama nezvladnes ,,pracovat s nim a dat ho dokopy,,. Možno ma niektory odsudia, je mi to jedno....ale ja netvrdim ze psychicky chorych ludi sa treba stranit a nevyberat si ich za partnerov....sama sa liečim u psych. Ja tvrdim len tolko ze psychicky chory clovek ktory sa nelieči alebo nechce liečit moze pripravit krušne chvile svojim blizkym. Premyslaj o tom či chceš s takym clovekom byt pripadne mat rodinu, či s nim mozeš planovat buducnost, mozeš sa o neho opret a bude ti oporou, casom ta prestane bavit len davat a riešit jeho depky, to mi ver ak sa nebude snazit aj sam.

Ok. Ted jsem o fous moudrejsi (po tech XXX stranach o OCD). Ale stejne nedokazu rozlisit, co mysli skutecne vazne a co ne. Nasla jsem jen jednu kazuistiku, kde clovek timto problemem pohlcen, je slovne agresivni vuci svemu okoli. Ponizovani, urazky, kritika vseho a vsech, nevazeni si osob, veci, situaci ... Muj pritel (dotycna osoba) mi prozradil, ze pokud je mu spatne, ulevoje si ponizovanim okoli. Pred par tydny jsem z toho byla vyjukana, jak kralik, protoze byly velmi slabe chvilky, kdy se nic takoveho nedelo. Kdyz jsem v dobe klidu chtela navest tema na tento jeho problem, dostala se mi odpoved v podobe uzkosti. Za coz do ted nevim, zda jsem zodpovedna svou "zvedavosti" ci nikoli. (Vim, ze mu to nemuzu absolutne vycitat. Spis uvnitr trpim tim, ze mu nemuzu nejak z toho pomoct.) Nechapu temer nic. Nevim, jak s nim komunikovat, kdyz je mu zle. Jak se chovat ve chvilich uzkosti. Zda mluvit o tom, co se me dotklo z jeho strany, ci se to snazit spolknout a prejit to a verit, ze to bude dobre. Zda ukazat hranice, za ktere nemuze. Nejak s nim "pracovat" ... Nevim. Proste nevim. Diky moc za radu.

Jani, napis niečo viac, čo ťa na tom cloveku zaraza, co nechapes, atd. Tazko odpovedat ked pises tak zoširoka.
Inak obsedanti kde sa vsetci podeli ze je tu docela ticho...