Panická porucha

Pajko, musela jsem to takhle napsat, prostě "bylo to ve mě jako v koze" :))Po dlouhé době cítím radost z "normálnosti" navíc znásobenou faktem, že není chemicky upravená. Zároveň jsem chtěla reagovat i na některé starší příspěvky spekulujícími nad okamžitým vysazením AD vs. postupné snižování dávek. Podporuji názor, že pokud se člověk při léčbě cítí delší dobu hůř než lépe, je lepší zvolit menší zlo - z mého hlediska občasné záchvaty x permanentní bolest nebo tlak v hlavě. Tozn. pokud se k tomu psychiatr rozhodne na základě vašich informací, tak zřejmě ví, co dělá. Jiná věc je konkrétní citlivost jedince na vysazení = abstinenční příznaky v závislosti na délce podávání, což současná medicína asi není schopna ani odhadnout.

Lucko S, pokud jsi naivní, tak jsme už dvě :))) Taky funguju bez AD, sice s Neurolem, ale uvažuju přesně jako Ty. Pokud se mi přitíží, že si s tím neporadím, zkusím AD, ale věřím, že to ji udržím pod kontrolou (asi si fandím, ale pokládám to za lepší než katastrofické vize...)

Naše téma by se mělo pojmout obecněji. Je o přístupu každého jednotlivce k psychickým chorobám a tady má jistě každý zkušeností nepřeberně a nelezne lidi hluboce lidské, chápavé, informované, ochotné pomoci atd. a proti nim ty, kteří psychické problémy zlehčují a považují za projev rozmazlenosti a jiné, které by postižené postavili na okraj společnosti...Pravda je, že ve státním sektoru přežívá socialismus, takže ze společného lze financovat i lidi, kteří nemají výkon (obecně - nesouvisí s PP), to je v privátním sektoru možné jedině jako "dobrý" skutek majitele...

Zdravím všechny,před nedávnem jsem se zapojila do tohoto chatu, který pravidelně sleduji, ale "přispívám" jen když mám dotaz, který mě opravdu pálí. Nyní se chci podělit o svou dosavadní zkušenost. První záchvat jsem prodělala před cca 7 týdny, následoval týden na Neurolu + různá preventivní vyšetření - negativní. Poté přišla na řadu AD (Serlift) na počátku s docela brutálními vedlejšími účinky (mohla bych dělat reklamu na příbalový leták). Nejhorší pominulo zhruba za týden, ale bohužel po celou dobu léčby jsem se potýkala s poměrně velkými bolestmi hlavy, které se daly vydržet den - 2, ale fungovat v práci i jinde pro mě bylo velkým utrpením a rozhodně nepřispívalo ke zlepšení psychického stavu. Občasnou bolestí hlavy trpím už od puberty a byla jsem přesvědčená, že se jedná o klasickou migrénu. Teprvne před týdnem jsem absolvovala EEG a žádné migrénózní centrum u mě nenašli, naopak centrum panické anxiety, jak to neurologové nazývají. Takže není co řešit. Každopádně se mi ulevilo po zjištění, že mi netlačí nádor na mozek a podobné teorie...Co chci hlavně sdělit: po dohodě s psychiatrem jsem AD vysadila (kvůli zmiňovaným bolestem hlavy). Už druhý den jsem se cítila mnohem lépe jak fyzicky tak psychicky a moji nejbližší to na mě vidí a tento fakt potvrzují. Zároveň nemám potřebu vzít si Neurol, i když netvrdím, že jsem úplně v pohodě. Zrovna před pár dny jsem měla docela pěkný záchvatek, když jsem si přečetla o "serotoninovém syndromu" neboli zvýšené produkci serotoninu způsobenou kombinací AD s některými látkami. Moje reakce byla samozřejmě úplně absurdní. Zatím chci vyzkoušet fungovat bez AD pouze s psychoterapií. Uvažovat o nich znovu začnu, pokud budu cítit, že se mi PP vymyká z rukou, ale věřím (a ťukám na dubový stůl), že se tak nestane a nepište mi prosím, že jsem naivní :)

Samozřejmě nekladu rovnítko mezi pesimismus a depresi, to by bylo špatně napsáno, je to kvantitativně nesrovnatelné, ale v tom názoru na zaměstnání - vlastně se shodujeme, jen to tady proběhlo, zda to v zaměstnání prezentovat nebo ne, já říkám ne a to asi jak dříve tak později, ale samozřejmě dá se o tom debatovat, něco jiného je asi státní správa a něco jiného privátní firma...

Ireno, ano... Určitě je to běžné, jinak by se v literatuře nedefinovala vhodná doba pro vysazení AD, tj. cca 4 měsíce bez ataky - není to asi přesné, nejsem chodící příručka :)))A v indikaci léků "...brát podle potřeby..." se skrývá poznámka, že ataky jsou taky možné. Díky úspěšné terapii by se měl ale změnit postoj člověka k nim. Neměly by být tak traumatizující...

Grimi, Praško vydává knihy u Grady, takže na www.grada.cz najdeš jeho tituly. Vydal i knihu přímo o PP, stručně si ji můžeš vytisknout z www.lundbeck.cz...T2: Je to tak - musí chtít především ona, ostatní jí mohou pomoci jenom za předpokladu, že spolupracuje. U psychologa pomůže i a mnohdy hlavně "vykecání", člověk může vyventilovat spoustu bolístek, se kterými nemá odvahu svěřit se anebo si je při sezení teprve uvědomí a dá do souvislostí...Hansi: Ani já bych nešla do společného setkání, jednak vyhledávám klid a pak - líbí se mi svoboda a anonymita spojené s naší komunikací. Nekladla bych rovnítko mezi depresi a pesimismus a už vůbec nesouhlasím s názorem na přístup zaměstnavatele k PP. Těžko si dokážu představit, že se někdo uchází o zaměstnání a už ve dveřích oznamuje, že má zdravotní potíže, zejména psychické, konkrétně PP... Na druhou stranu spousta zaměstnavatelů je informována o zdravotních obtížích svých podřízených a akceptuje je. Nejsou podstatné obtíže, ale do jaké míry se promítají do schopnosti vykonávat konkrétní práci. Zvlášť u lidí, kteří jsou u firmy už zavedeni, lze jen těžko předpokládat, že by tohle sdělení mělo vliv na udržení místa. A pokud by se setkali s nepochopením, snad by ani nebylo čeho litovat... Pak by Tvůj názor šel zobecnit na problém zdraví-nemoc jako takový. Ale trvám na tom, co jsem už napsala. Protože projevy nemoci jsou proměnlivé a mnohdy rychle zlikvidovány, zmiňovala bych se o tom jen ze závažných důvodů...

Grimi, taky marně hledám literaturu. Ale celkem použitelná je knížka od J. Praška Jak zvládnout úzkost a stres nebo tak nějak se to jmenuje. Není přímo o PP, ale PP je určitou formou úzkosti, takže tu knížku stojí zato si obsarat. Nevím, odkud jsi, ale já jsem ji koupila v Praze v Jindřišské v Portálu. Ještě jsem si tam koupila knížku Jak žít s neurózou.Někdo tady nedávno psal, že knížku od J. Praška přímo o PP viděl ve zlevněných knihách v Bílé Labuti, tak se tam zkusím dneska kouknout.Pro všechny - míváte ataky i během léčby AD nebo léky na uklidnění?Pěkný víkend, Irena

Pro T2:Clovek by se mel asi rozhodnout sam, tedy ze podctoupi nejakou terapii, ze bude spolepracovat, ze to chce zmenit. Protoze pokud se nebude chtit jemu samotnemu, tak mu ani nejlepsi psychiatr nepomuze.Ja to rozhodnuti udelala, chci to zmenit, nechci jen prezivat jako ustrasena mys nekde v koutku. Sice se tomu musim postavit primo, to je tezsi, ale myslim, ze ten vysledek za to bude stat.Vsem:zkousim jeste jednou, doporucite mi nejakou literaturu o PP, pls?Hezky den vsem

T2, myslím, že to není pravda, PP má hodně co do činění s úzkostí a úzkost k depresi, takže něřekl bych, že jsou tady jen optimisti, osobně se tedy mezi optimisty neřadím, otázka je, kterou roli se člověk naučí hrát, ostatně co se týče otázek zaměstnání, pokud to jen trochu jde, neříkat. Kdo úspěšný má dnes problém, nikdo, všichni jsou mladí, nic není problém ... kdo by trpěl nedej bože úzkostí nebo něčím podobným. A přiznejme si otevřeně, na místě šéfa, budete si brát lidi s problémem ( :-) když máte už třeba svůj ), věřte nebo ne, nevezmete. Ale tady na netu je to něco jiného, vždyť se neznáme. Trochu srandovní mi přijde udělat zájezd nebo setkání "nás", tedy já osobně, když odhlédnu od všeho, tak právě s takovoudle akcí bych měl problém, snad si i myslím, že tohle může říct jen zdravej člověk - tedy nic ve zlým proti tomu, koho to napadlo. Krásnej příklad toho, jak i tady jsou různí lidé, ale opravdu, tam kde je víc lidí než já, tam je hodně přelidníno :-)

Nemyslel jsem to doslova ... ale neco na tom bude. Uzavreny pesimista tu nebude psat neb se sem ani nedostane.A co se tyka traumatu ... to trauma vyvolalo blok.Blok z poloviny lidstva. Setkat se s ni je asi to peklo, mluvit o tom je peklo ... otazka mela pokracovat tim jestli by to mel udelat terapeut nebo rodice nebo je to proste na tom cloveku samotnem. Pokud je terapeut jen na vykecani pak je asi k nicemu kdyz nema vysledky. Kdyz toho cloveka proste neukeca. Nebo nevim.

T2, nechápu možná přesně, o čem mluvíš anebo naopak chápu příliš dobře... U PP je to trochu jinak, ataky přijdou nezvány, nevolány a Ty máš na vybranou shroutit se z nich anebo je přežít a tak se postupně naučíš, jak na ně. Dokonce se některé techniky nacvičují tak, že se ataka (peklo) vyvolá a pak terapeut nacvičuje, jak ji zvládnout. Nikdo by mě k tomu nedonutil! Jsem svérazný samouk, nacvičuju nanečisto a aplikuju až v případě, když se spontánně dostaví... .)Ty ale asi mluvíš o prožitém traumatu, už podle toho lze soudit, co se Tvé přítelkyni určitě nestalo... Určitě se bojí znovu prožít něco, co jí způsobuje děs, jinak by přece byla už v pořádku.Protože chodíš i na jiné chaty, víš, že tam tak veselo není, přestože i tam lidi píší, takže Tvůj argument o mlčenlivých uzavřených pesimistech neberu...

Asi to bude taky člověk od člověka. Někdo prostě ukecaný není a sem si cestu nenajde. Pak může být zkreslené že všichni PP jsou veselí,usměvavý výřeční atd. ... máte v sobě sílu si říct, NE nebude mě to ovládat ... a jít a udělat něco proti tomu. Jenže člověk, který se brání o tom mluvit protože se cítí jak říkáte "hnusně ze sebe", tu sílu nemá. Já vím,zase je to moje bezmocnost. Mám tedy konkrétní otázku ... když jste se poprvé střetli tváří v tvář názoru, že peklo překonáte tím, že to peklo musíte znovu prožít jaká byla Vaše rekace ? A kdo Vás vedl do toho "prvního" pekla ?

Grimi, jen se vypiš podle potřeby. K tomu tenhle chat je :)Asi máš pravdu, jsem občas dobrá v teorii, v praxi ovšem hodně silně pokulhávám. Jsem možná na rozdíl od Tebe na konci cesty, ale rvu se pořád, nutím se lacině neprchat a stejně si často ten přepych drze dovolím. Ale fakt je, že čím víc si uvědomuju souvislosti, tím odvážněji bojuju - proti sobě, proti své slabosti. Průběh Tvojí nákupní cesty je klasický případ. V literatuře dokonce můžeš najít křivku úzkosti při absolvování nákupu v supermarketu :)))Obecně vzato by se člověk neměl příliš koncentrovat na sebe a při svých problémech, potížích a nevolnostech si uvědomit, že každičký jedinec na tomhle světě má své bolesti, krize, úzkosti a depky a je jen v moci každého jednotlivce, aby se jim svým stylem postavil, přeladil myšlení do pozitivna. Jde to občas těžko, ale dosažitelné to je. Řekla bych, že lidi s PP mají tendenci být veselí, inklinují k humoru a v tom vidím obrovské plus. PP je spojena s přehnaně vyvinutým pudem sebezáchovy a ten, řekla bych, donutí většinu trpících něco podniknout, aby bylo líp, vykročit proti té mršce a pokořit ji. Takže pokořujte, nešetřte ji, včetně toho, že se přestanete klepat strachy, že vás po celý život neopustí. Když se jí přestanete bát, zaleze do koutka, má totiž ráda, je-li obletována a hýčkána, tak jí to nedopřejte... :)Sorry, když ponocuju, bývám ukecanější :)))

Pro Pajku:Tve prispevky me vzdycky necim potesi, vazne, jsou hodne pozitivni a to je fajn. Psala jsi, ze utek je laciny, ja to vim, ale v urcitych momentech je pro me jediny mozny (proste je to hnusny a je to silnejsi nez ja), jsem teprve na zacatku "sve cesty" a verim, ze na jejim konci bude opak, ze odmenou pro me bude zustat a uzit si to.Mezi Vami si pripadam jako novacek, vy jste s tim tak hezky "szity" a Vase rady a zkusenosti pomahaji. Jeste bych se chtela zeptat, zda by jste mi nedoporucili nejakou literaturu (neco jsem si nasla sice na netu, ale to jsou spis utrzky).Pro T2:imulzem, ze navstivim terapeuta,bylo, ze jsem se citila vnitrne hnusne, pocit, ze to sama bez odborneho vedeni nezvladnu. Ne cizi doporuceni, ale vlastni nechut a strach s prave probihajicimi stavy.Pizitivni veci ale je, ze jsem prestala kvuli tem stavum kourit:-)Jinak myslim, ze PP hodne umocnuje stres (treba v praci, kdyz vim, ze je toho moc, ze to nestiham, jsem nervozni, klepou se mi kolena, zavrate), ale jakmile se dokazu uvolnit, je to mnohem lepsi.Jinak u me spoustecem PP byly tri umrti behem 7 mesicu (to posledni bylo nejhorsi, protoze se jednalo o mladeho cloveka a to se zivotu neodposti)Jinak zacinam na sobe pracovat, dneska jsem byla docela sama ve velkem obchodnim stredisku, zacatek byl krutej, pak uz to bylo lepsi, koupila jsem si dokonce boticky:-))Tak pro dnesek je to asi vsechno, jestli Vam moje prispevky nejak "nesednou", staci rict...nechci Vam nic vnucovat, to bych nerada.Preji vsem plnou proslunenych dnu, jako byl ten dnesni.Grimi

Pro Pajku: ja vim ze bych sam potreboval psychologa.Taky mi je jasne ze to zni jako (a asi je) zoufaly vykrik bezmoci ... ale odpoved chci.Jinak bych tu nebyl. Chci poznat zkusenosti.Jak se kdo k tomu postavil.Jak kdo narazil. Jak kdo nakopnul k uzdraveni. Treba nekdo zna na vlastni kuzi neco co muze pomoci. Neco co je alespon podobne ... jako Grima,Karolina. Jak Vas kdo primel k tomu postavit se tomu peklu celem. Nic jineho totiz nepomaha. Omluva prijata ... a Ty taky promin.

T2, omlouvám se Ti, vím, že jsem Ti odepsala na můj styl dost ostře. Sleduju, co píšeš (i jinde...), vím, že PSTP a vím, že se těžko škatulkuje, protože v psychiatrii se spousta diagnóz prolíná, kombinuje, komplikuje jinými...A k těm Tvým dotazům. Víš, aspoň na mě působí Tvé otázky spíš jako zoufalé výkřiky, jakobys odpověď ani nechtěl a nečekal, je v nich koncentrováno Tvoje zoufalství a bezmoc, svým způsobem trpíš a taky bys potřeboval psychologa, odborníka, který by Ti poradil, jak se máš zachovat... Ještě jednou, promiň :)

Ahoj všichni, trpěla jsem přesně tím vším co říkáte.Hrůza ze smrti, blížící se infarkt. Nemohla jsem jezdit žádnými dopravnními prostředky.Jen s doprovodem.Už dva roky neberu žádné léky.Kromě řízení auta jsem v pohodě.No je to především problém psychický a to ne takový, který znáte,ale skrytý.Třeba z dětství.Který si už vůbec neuvědomujete,ale nějaký situace se stala spouštěčem.Mě se stalo kromě jiného spouštěčem to,že můj otec velmi brzy zemřel a to tak, že omdlel a udusil se, protože mu zapadl jazyk. Stalo se tak v nemocnici a zrovna tam nikdo na pokoji nebyl.Bylo mi 18 let.A před 3 lety se mi před svatbou oběsil přítel. Asi rok potom jsem začala mít hrozné záchvaty. Měla jsem strach ze smrti, že se mi něco takového stane a nikdo mi nepomůže.Ael časem jsem zjistila , že to byly spoutěče.Problém byl hluboko v mém podvědomí.A co mi opravdu pomohlo? Absolvovala jsem několikrát regresi. Ten problém byl v minulých životech. Nikdy jsem tomu nevěřila, ale byla jsem zoufalá a zkusila vše.Jen terapie u psychotroničky mi pomohla.Píšu to proto, že vím kolik tady z vás hledá řešení a trápí se už roky.Ještě jsem neodstranila hrůzu z řízení auta. Ale strach takový jako předtím nemám, jsem vyrovnaná, nemyslím si, že hned umírám.Zkuste tuto terapii, ale je důležité, aby jste si vybrali správného člověka.Léky berte také,ale nepřehánět. Já měla citalex.A do třetice změňte na chvíli prostředí. JeDte k moři. Má to opravdu super účinek.To jsou tři věci za pomoci kterých jsem se uzdravila.Pokud chcete něco blíže, můžete napsat.missnika"centrum.cz

Pro Grimi a Karolinu : jo tak o tom to je. Ale jak ukazat cloveku ze prave ta hruza do ktere ho nekdo nuti je ta cesta ven ?Pro Pajku: Ja se od Vas nedistancuju. Nejde o radu jak ji donutit. To chapu ze mi nikdo neporadi,ale i z Vasich hovoru se clovek neco dovi(cena terapie,leky,zkusenosti,priznaky). Jenze kdyz se tu zeptam konkretne tak nikdo neodpovi. Vim ze tu nikdo neni povinnen odpovedet,ale pak proc se teda ptam ?.A to je ta "uzavrena komunita" Ja si nemyslim ze by ona nebyla normalni. Stejne tak se tedy Ty muzes citit normalni. Ja si nemyslim ze jste nenormalni. Chtel jsem jen rici ze sice jste komunikativni,ale jen mezi s sebou. A skutecne tu nejde o PP ale o PTSP. Ci "úzkostně depresivní poruchu" ... mne uz to splyva v jedno ... jak je vidno tak doktorum taky ... preji vsem hezky den. A nezlobte se na me,prosim.

Ahojky,takto ti Libore držím pěsti.Je fakt,že podle příspěvků tu převažuje AD seropram.Taky o něm píší na stránkách v lundbecku,nevím jestli jsem to napsala dobře,ale Pajka uváděla tu jejich stránku.Byl tam veden průzkum AD a seropram tam byl psaný jako nejlépe snášen s minimálními ved. účinky,ale jak sám píšeš,jsme každý jiný a jinak reagujeme.Tak dej vědět.Lucko a co ty ,už si v pohodě .Sluníčko svítí a to ti scházelo.A co nová práce?Já teď taky makčim na zahradě.Teď jsem měla veselo,naše fenka hárala no amám ještě pejska,tak jsem měla co dělat.Byla to fuška je uhlídat.....Tak si užívejte volna.Čauky