Panna ve 20?

Holky, ja bych To poprve zase tak neprecenovala. Je to jen prvni sex, spousta lidi si na to uz ani nepamatuje!:) Jasne, vyhnout se "rychlofkam" na WC a znamostem na 2 dny to jo, ale zustat panna do triceti....? Nemoct se nikoho dotknout, kdyz ho nemiluju.....Prijde mi, ze uz je v tom nejaky problem. Mozna se neceho bojite, nevim, to je na psychoanalyzu. Skutecne si myslite, ze neznate zadnyho kluka, se kterym si muzete uzivat? Jinak nic proti, je to vase vec, ale premysleli jste nekdy nad tim, ze potkate Toho Praveho a reknete mu (ve svych triceti) - ze jste panna??! Nejsem chlap, ale priznam se, ze by mne to dost vydesilo! A co panove, nikdo se nevyjadri? Jinak nic ve zlym a mejte se hezky.

Tak tohle je tak trochu začarovaný kruh, protože pokud mu říkáš popř. čekáš na toho pravého, pak on si musí připadat jako ten nikoliv pravý :-) Je to těžké, sama to musíš cítit a nutit se do něčeho? NE!!! To poprvé je opravdu poprvé, víckrát se to prožít nedá a je opravdu důležité s kým to bude :-)

Dnes mi je 23 a jeste stale jsem panna. Muj prvni kluk respektoval, ze s nim jeste nechci spat a nikdy me nenutil. Oba jsme chteli pockat. Muj dalsi pritel si ale mysli, ze nejsem normalni. A tim, ze spolu nespime, jen se mazlime, mu neco utika. Predtim uz s jednou holkou spal,ale tvrdi, ze nez me potkal, nedokazal si predstavit, jak sex muze byt pekny. Dost se kvuli tomu hadame a problemy jsou ve vztahu jeste i nekde jinde. Tak to nevidim moc perspektivne. Rikala jsem si, ze ten "pravy" bude rad, ze jsem na nej pockala. Ze chci patrit jen jemu, ale ted... Byla jsem rada, ze jsem v puberte nepotkala nejakeho blbce, ktery by na me tlacil. Ze se mi to stane az v dospelosti... to jsem netusila. Je spatne pockat si na toho praveho? Jsem nestastna, ze on v tom vidi neco spatneho, nesmyslneho, ze to pro nej nema zadnou (nebo spis zapornou) hodnotu.

:-) nádherné téma ;-)já byla pannou ještě ve svých 24 letech a už jsem skoro ani nepředpokládala, že by to mohlo být někdy jinak. Nejsem ten typ, který se snadno zamilovává a ani nejsetm typ, který milování bere na lehkou váhu, prostě dočkejte času, neunáhlete svá rozhodnutí, srdíčko napoví, že právě on je ten pravý ;-)

Jen se za to nestyďte. Pokud jste ještě nanarazily na toho pravého, tak to je přece normální a správné.A to i před gynekoložkou! Já bych také nejraději měla v životě jen jednoho partnera, ale žel, byla jsem mladá a zamilovaná ... Holt to vždy nevyjde. A pro Vašeho pravého partnera to bude jistě krásné.

TO JANA: celkkom nenormalne to snad neni, ja som panna a je mi 29. Nie je v tom ziadne nabozenske presvedcenie, vztahy nejake boli ale nikdy nedosli do konca...tiez mi chybal pocit ze som skutocne milovana. Je fakt, ze uz mi to niekedy dost vadi a ani za nic by som to nepriznala znamym, poznas ludi...:o) A to s tou gynekolozkou je fakt trapas aj pre mna ked si tam znaci ze som ..."este stale virgo.."..:o) v podstate je mi to aj smiesne.Tak snad sa nam coskoro podari najst ten pravy muzsky protajsok. Paa

Jak to myslíš, Ireno?

Ale to uz asi neni uplne v poradku....co? Jani?

Mně je 28 a jsem panna. I když mám za sebou dva vztahy, tak daleko to nedošlo, protože jsem neměla pocit, že mne ted druhý opravdu miluje. Nemám strach, že by se mé panenství zdálo trapné mému budoucímu partnerovi, který mne bude milovat, ale strašný trapas je to například u gynekoložky. A jak se postupně mé vrstevnice vdávají a mají dlouhodobé vztahy a já jsem pořád sama, tím trapnější to vědomí, že mne ještě nikdy nikdo opravdu nemiloval, pro mne je. Už jsem skoro zapomněla, jak hezký je (orální) sex:( Ale nezbývá nic jiného než čekat, nemůžu se druhého člověka ani dotknout, aniž bych k němu něco necítila.

Orgasmy nejsou v životě zdaleka to nejdůležitější (i když pro někoho možná ano?) a takových "pár desítek orgasmů" může pořádně zhořknout, když si člověk uvědomí, že tam není nic víc, než právě jen ty orgasmy, což je - myslím si - dost škoda.

To Pavel: A nebo taky ne... Ale zato mohla zažít slušný trauma a mindrák právě z toho, že je nemá. Každej se cítí jinak, kdyby to chtěla dřív, bylo to dřív. Mě bylo na den 18,5 a bylo to taky ze zvědavosti, dneska už bych do toho takhle nešel.

Mně je to celkem jedno, ale Ty jsi za předcházející třeba jen tři roky přišla o pár desítek hezkých orgasmů. Neváhej už ani den, po čtyřicítce to nedoženeš.

U mě to také bylo poprvé krátce po 20. roce a nic jsem neuspěchala. Bylo mi zle z holek, které se na zábavách po všech válely a fakt jsem se za ně styděla . Nějak jsem se zatvrdila, že taková já prostě nebudu a počkám si. Jen jsem si chvíli prověřovala, jestli mě bude dotyčný chtít i "po tom". Asi jsem to vycítila správně, vzali jsme se, máme dvě děti a letos oslavíme 10. výročí. K mindrákům není důvod.

Celkově vzato souhlasím s uvedenými názory, že není kam spěchat a že se nemá panenství/panictví předceňovat/podceňovat. A určitě je nejdůležitější, s kým své "poprvé" zažijete, ne kdy.Terry (p.- skoro 20:)

ja som bola panna do 22 r. aj 5 mesiacov a vobec mi to nevadilo, moje kamosky maju uz temer 23 a vadi im to, ze s nikym nespali, ale nespravia to iba tak s niekym na ulici, len preto, ze uz davno nieje v mode byt pannou v ich veku...Muzi su hovada ak povedia babe nieco hentake!!!

Jestli ona ta doktorka není taky náhodou stará panna, která se takto mstí nebo si léči mindráky!Já jsem si počkala taky dost dlouho a už mi to lezlo na mozek... První milování bylo asi ve dvaadvaceti. Pravda je, že to nebyla oboustranná láska a mě, huse, to nijak zvlášť nevadilo. Ba doufala jsem, že se to změní, když dojde na milování - že ho získám i jinak. Samozřejmě, že swe tak nestalo. Trapné ráno, "čau, měj se, bylo to fajn". To se zopakovalo ještě dvakrát a bylo to pořád stejně trapné.Za další dva roky (24) jsem udělala stejnou blbost se spolužákem. Já ho milovala, on mě ne. Ačkoli, jako kamarádi jsme byli bezvadnej pár a jsme dosud. Tehdy už jsem si aspoň nedělala velké iluze. Táhli jsme to spolu pár měsíců (3? Tak nějak), nakonec i ta trapnost po probuzení se vypařila a zvykali jsme si na sebe. Měli jsme tohle velké tajemství před všemi našimi VŠ spolužáky a i ta tajnost nás přitahovala k sobě. Bohužel z jeho strany stále jen fyzicky. Toho roku o prázdninách jsem se poprvé (24!!!) doopravdy, oboustranně a neuvěřitelně intenzivně zamilovala. Poznali jsme se v den zatmění Slunce, byla středa, v neděli jsem u něj přespala, za měsíc jsem se k němu nastěhovala a za rok jsme se vzali. A musím říct, že první noc s ním považuji za první noc vůbec, objevila jsem teprve tehdy úplně nové, ty silné a úžasné pocity z milování. Kdybych tak mohla vzít to zpátky a věnovat první noc jemu! Když se dneska ohlédnu, je úplně jedno, jestli je to v patnácti, ve dvaadvaceti nebo pětadvaceti. Panenství je to "nejposvátnější", co v sobě nosíte a můžete ho odevzdat jen jednou jedinkrát v životě. Je spousta národů a náboženství, kde panenství se dává na oltář bohům (žena před svatbou usedne na kamenný kůl - zobrazení božského údu...) A když to podstoupíte jen proto, abyste to měly za sebou, věřte mi, že toho můžete brzy litovat. Já toho lituji a litovat nepřestanu. Chraňte si tu výsadu, je to to nejlepší, co můžete někomu dát.

Je mi smutno, pročítám tuto rubriku a donutilo mne to reagovat na příspěvky Katky a Aleny. Můj problém byl jiný, ale v něčem se podobal. Nebudu se rozepisovat, proč vše bylo a nedalo se změnit. Ale stalo se, že ve 27 letech jsem se dostala k psycholožce, kam jsem docházela asi rok. V té době jsem byla ještě "panna". Také jsem si přála najít k sobě člověka, kterého bych měla ráda a on mne. I když musím podotknout, že jsem měla velký strach. Ona doktorka mi nakonec sdělovala takovéto názory: frigidita (dle knihy Miluj svůj život), panenská blána do pozdějšího věku způsobuje u ženy cysty. Nakonec mi chtěla napsat doporučení ke gynekologovi, aby odstranil panenskou blánu. Aby prý se předešlo nějakým "trapasům" u mužů. Dostávala mne do větších depresí než s jakými jsem tam přišla. Bylo mi z toho moc zle a dodnes na to nerada vzpomínám.

Milé holky, bydlím na koleji a dvě moje spolubydlící přišly o panenství až v 21 letech. A stím klukem jsou pořád! A nejspíš se i vezmou. Ale na tom podle mě nezáleží, v kolika letech se to stane. Znám holky, co o to přišly i ve 14ti, 16ti atd. a jsou fajn, mají vztah a tak. Myslím, že s tím traumatem ztzratit poctivost ve 14, je nesmysl. Sice jak pro koho, ale ve většině případů to žádný následky nezanechá. Ale mám jednu kamarádku, ta se sexu de facto štítila do 21, pořád mi říkala, že už nebude tak nevinná a a že ztratí nějakou auru nebo co a hrozně to okecávala jak malá holka. nakonec se vyspala se svým klukem, který ale nebyl ten pravý, rozešla se s ním a pak se to s ní vezlo. Dnes po 2 letech od jejího prvního styku má za sebou 2 potraty a střídá chlapy až hanba. No takže.....:-)))

Alfons, jsi kus blbce, běž se vycpat. Jsi obyčejný machr a ubožák

Pojebem kazdou panu na pockani. Rozhodne spechejte. Byt pana ve 20 je nesmirne trapni a meli by jste se stydet.Alfonz