hysterie

Např., moje sestra asi ve 2-3 letech byla taky tak vzteklá, a protože dříve nebylo tolik času se zabývat psychologií, jednoduše ji přivazovali k noze u stolu. A dělala to spousta rodičů v té době. Dnes je sestra už babičkou, vystudovala vysokou a není na ní znát, že by ji to nějak poznačilo. V dnešní době by to bylo klasifikováno jako týrání dětí.Tuhle metodu však těžko můžeme aplikovat u 21 leté běsnící dámy, že?

Tak jsem sem tak nahledla a doufam ze pripad vasi dcerky uz je vyresen. Jesli ne, ja bych dodala ze branim patricnych vitaninu by take pomohlo. Najdete altertativniho lekare. Urcite ji chybi ruzne chemikalije. Mnoho zdaru a therapist pro rodinu by take pomohl. Ucit ji jak ovlivnovat sve nalady a rodinu ucit jak jednat. Ahoj.

Dobry den, Mileno!Necetla jsem sice vsechny prispevky k Vasemu clanku a take si mozna moji odpoved ani neprectete, protoze soude podle data Vaseho posledniho prispevku je to jiz dlouho, co jste tu byla, ale presto bych rada reagovala, protoze se o problem hysterie a podpobnych poruch zajimam. Je mi 21 let, tedy stejne jako Vasi nevlastni dceri bylo, kdyz jste toto forum zalozila, vidim tedy urcite veci z pohledu lidi meho veku. V pripade Vasi dcery muze jit o nekolik ruzne vaznych dusevnich poruch, Jako nejvice pravdepodobnou bych zde videla histrionskou poruchu osobnosti, ta je tedy cleneny do skupiny poruch osobnosti (drive psychopatii), neni tedy organickeho puvodu, ale silny vliv zde ma vychova a socialni prostredi. Vycetla jsem z Vasich textu, ze jste se provdala do zahranici a tedy nejde o Vasi vlastni dceru. To pro ni muze byt silnym zdrojem stresu, muzete na ni pusobit jako "pristehovalec", ktery nema pravo v rodine rozhodovat ani snazit se ji rozumet. Na otce je pravdepodobne zla proto, ze na Vas zarli. To je velice casty nevyreseny problem v pripade poruch osobnosti, oidipovsky komplex. Navic v pripade Vasi dcery se zrejme jedna o velice nevyspelou osobnost, ktera si az ted muze prochazet stadiem jakesi dusevni puberty. V tomto obdobi se u takove osobnosti muze casto vyskytnout emocni nestabilita az emocne nestabilni porucha osobnosti, hystericka neuroza nebo se rozvijet histrionska porucha osobnosti. Malokdy je clovek schopen zbavit se tohoto svou vlastni vuli, navic pokud je tak nekooperativni, jako Vase dcera. Je nutne vcas zacit s psychoterapii, ktera je obtizna, ale muze byt uspesna. Dokud si neuvedomi, ze chyba je v ni, neni prakticky mozne s jejim stavem hnout. Ale jakozto rozmazlene dite je pravdepodobne zvykla na urcity standard (rodina se o ni stara, snasi jeji vyjevy, prilis ji neodporuje, zabezpecuje ji, nezatezuje ji povinnostmi).Je treba ji ukazat, ze jsou veci, ktere nemuzete tolerovat a ze jeji vztah ke kazdemu, pokud bude hluboky (coz je u histrioncu problem) skonci vzdy na stejnem principu, protoze kazdeho zacne brat jako samozrejmost, stejne jako Vas. Pokud ji toto budete systematicky dokazovat a pokud se spali i ve vztazich, na kterych ji zalezi(k cemuz pravdepodobne dojde), az pak snad bude ochotna uvedomit si, ze je chyba na jeji strane. Ovsem s poruchami takovehoto typu je vzdy problem, ze si to proste uvedomit nesumi. Nejlepsi reseni pro vsechny strany asi je, primet ji, aby se odstehovala. Osamostatnenim by mela dospet a ziskat na veci realnejsi nahled. Vam se ulevi jeste vic. Preji hodne stesti, snad Vam muj nazor neprijde moc radikalni..

rychle pryč. mám to doma a pak už se toho nezbavíte. je to smutné, ale je to tak. nenechte si zničit život. leda že by se opravdu snažila léčit....? držím palce.

Cítím s Vámi. Jeden blázen v rodině dokáže zničit všechno. Vím to dobře, moje matka mne nenávidí a dělá mi v rodině peklo. Už abych dostudovala.

Urcite se poradit s psychologem. V zachvatech mozna ignorovat,to taky nekdy pomuze,komunikovat s ni jen kdyz je v klidu. Myslim ze v tomto veku by se mohla chovat jako dospely clovek, patrim mezi spoustu lidi kteri se v 18 osamostatnili,stale studuji,podporovani financne rodici,ale jen v zakladnich nutnych vecech,na zabavu si musim vydelat sama..Skola by mela byt prioritou,jelikoz clovek se nejak zivit musi...Take nejaka psychofarmaka by byla na miste,ale nejsem lekarka,urcite se poradit s psychologem,jak resit takove situace..

Jsem matkou 6 dcerky a je mi 30 a mám podobné starosti.Někdy mám pocit,že to psychycky nevydržím.Dcera začala ve 3letch se počůravat kde to šlo.Následovalo nucené zvracení.Poslední rok je neúnosný.Chodím s ní k psychologovi.Výhodou u nás je že je malá tudíž svolná jít k psycho..Je zatím jedináček a na dalšího potomka nemáne ani sílu.Takže je dcera tvrdohlavá,neústupná.Máme na jejím chování část vinny jako rodiče občastnými ústupky a nedůsledností.Je navíc hyperaktivní takže se hůře zvládá.Spor vzniká zákazem,nekoupíme to co zrovna ted chce,něco po ní požadujem.Ničí jak věci své tak naše.Fyzický trest nepomáhá nechala by se radši ubít něž aby se zklidnila a nebo ustoupila.Proto jsem neporodila dítě abych ho mlátila.Jedinná možnost nechat na pokoji, vydejchat nereagovat.Ale následek ignorace je že uteče,skočí z okna, zabije se,nebo se řeže sklem od foto rámečku.Zas na druhou stranu dokáže být tak hodná,poslušná ,milá ona v jádru není zlá.Věřte dokáže být i sluníčko.Rada od psycho. zněla nebude to lehký ,ale ona z toho vyroste a měj te pevný nervy.

I já jsem měla totožný problém. Lehčí byl fakt, že to byla moje vlastní 21-letá dcera a horší skutečnost, že jsem byla dlouhodobě nemocná a ustupovala. Druhý manžel je cizinec, který to nedokázal pochopit, neboť jeho děti byly v pořádku. Mám též ještě vlastního syna, s kterým problémy nejsou. Dnes po pár letech už mohu klidně řici, že už jen skutečně zřídka se projevující hysterické výstupy své dcery zvládám. Upozorňuji, že bez psychologa, ale po důkladném studiu všech dostupných odborných materiálů. Vaše nevlastní dcera v dětství přišla na to, že si svým teatrálním vystupováním všechno vydupe. Jelikož se v životě ještě nesetkala se závažnými problémy, ty její ji připadají jako největší na celém světě a hluboce je prožívá. Je to např. žárlivost na nevlastní matku, pocit nedostatečné svobody, opožděná puberta, egocentrismus atd. Ona skutečně trpí, ale nevědomky sobecky a netolerantně strhává pozornost svého okolí. Chce to rozumový přístup - jednat s ní pouze v klidu - v momentě jejího vzplanutí končí diskuze. Např. dcera křičí a reakce rodičů je tato: Beruško, vidíme, že jsi unavená, běž do koupelny, opláchni si obličej a jdi si odpočinout, probereme to až ti bude dobře. Jakoukoli další komunikaci nebo výstup odmítat. Klidné rozhovory začínat tím, že ji ujistíte o vaší lásce k ní, že dostane možnost vyjádřit s čím je nespokojená a co ji trápí. Mohla bych pokračovat dál, protože je to proces poměrně pomalý a bolestivý, ale jako první pomoc to stačí.

jak uz jsem nekam psal na tento server: histerie je dusledkem tzv. bloudive vaginy. Alepson se v tom shoduje vetsina psychiatrickych publikaci z 18. a 19. stoleti.

A napada mne otazka. Myslite si, ze bych psala prikladne na doktorku s prosbou o radu, kdyby mi osud divky byl lhostejny? Vas zaver trochu postrada logiku.

Pani psycholožko, ci psychiatricko. Jsem laik, ano a není pro mne az tak dulezite, jak se toto chovani dcery nazývá. Jde o to, ze proste popisuji situaci, v jake jsem se ocitla a potrebovala jsem poradit od nekoho, kdo je v obdobne situaci. Rada bych vedela, jak mam dospělého člověka donutit, aby se nechal prohlednout odborníkem, jestliže to zasadne odmita, protože je prece v poradku a zdrava. Na svém chovani nevidi nic nenormálního. Muzete mi poradit??? Tato forma chovani byla u ni zanedbana od dětství, rodice ji radeji ve vsem vyhověli, jen aby nejecela a nedupala. U odbornika to neresili. A ode mne ocekavate, ze ja ji mohu nejak pomoci? Ja, macecha, jak o mne s oblibou hovori? Nezlobte se, ale to je smesne. Snazila jsem se i presto stále podavat pomocnou ruku, nikdy nebyla prijata. Když prijizdela k ranu domu z toulek a cely den vyspavala, chodila jsem po spickach, abych ji neprobudila a konejsila manzela, aby se nerozciloval a stala spise na jeji strane, i když o tom nemelo devce ani poneti, atd. Vztahy v této rodine jsou daleko slozitejsi a mne je jasne dano najevo, ze nemam pravo se do nich plest. Nejsem jeji mama. Takze snazší to pro mne vůbec není, ale pomoci nedokazu. Neomlouvam se, vim, ze jsem udelala maximum, bylo to nespočet probdělých noci a rozhovoru s manzelem při cekani, zda se vrati domu a zdrava. Mozna nekde delam chybu, ale skutecne nevim kde. Provdala jsem se do zahranici, takze jsem si casto vyslechla i velmi oskliva slova na mou adresu. Dcera zila v domneni, ze jim nerozumim...

Naprosto souhlasim. Laik rozumi pod pojmem hysterie neco naprosto jineho, nez to, co hystericka(hysterionska) porucha osobnosti- psychopatie, skutecne je. Problem je hlavne v tom, ze pojem "hysterie" je uzivan hlavne jako nadavka. Pokud je chovani divky naprosto nezvladnutelne je rozhodne nutne vyhledat pomoc a ne ji ocejchovat pojmem, ktery laik skutecne bere spis jako nadavku.Rozhodne tim, ze nekoho oznacime jako hysterika, nepomuzeme ani sobe ani jemu. Dopis pani Mileny budi odjem, ze tam, kde by se jako vyspelejsi clovek mela spis snazit o porozumeni a pomoc, nevlastni dceru izolovala a svedla na ni vsechnu vinu za rodina nedorozumeni uzitim pojmu, pod kterym si laik predstavuje spis neco velmi deklasujiciho. Skutecne by bylo dobre se obratit na odbornika a nechat dceru prohlednout, pripadne si nechat od odbornika-psychoterapeuta vysvetlit, jak je nutne se k dceri chovat. Odbornik take rozhodne, jak divku dal lecit. Mam na mysli nejspise nejaky druh psychoterapeutickych sezeni. Velmi dobre vysledky ma napriklad psychoanalyza, nebo psychoanalyticke nahledy. Totiz to, co poklada laik za hysterii, vubec nemusi kriteria teto poruchy naplnovat, muze jit o zavaznejsi onemocneni, nebo naopak mene vaznou poruchu.Upozornovala jsem na to uz v teto debate nekolikrat a mam z celeho vypraveni dojem, ze je pro pani Milenu skutecne snazsi nevlastni dceru odsoudit, nez se ji snazit nejak pomoct.

Mili pratele, drzim vam palce v reseni vasich problemu s hysterickymi lidmi, se kterymi vas zivot ruznymi okolnostmi spojuje. Jsem zakladatelkou tohoto fora a muj pribeh s vyvdanou dcerou hysterkou zatim pokracuje tak, ze je samostatna, zije sama, nic nevime o jejim soukromi, ale zatim kazdy kluk od ni utekl...Na navstevy nechodi, netelefonuje, pouze kdyz potrebuje financni pomoc, vzpomene si, ze existujeme. Se mnou nepromluvi slovo, jako bych nebyla, k otci musi byt slusna, jinak by ji nevyhovel. V podstate je to pro nas nejlepsi reseni. Mame klid. Jen se bojim, ze se velmi odcizuje. Snad nezustane navzdy sama, deti totiz zasadne nechce, nesnasi jejich krik a uprimne, nedovedu si predstavit, ze by s ni nejaky kluk vydrzel zit. Zajimalo by mne, zda by spolu mohli vyjit partneri hysterici.Mejte se moc hezky.

Nevim, jestli se sem jeste podivate, ale mohu moc doporucit poslat dotaz na Psychologicke poradenstvi na www.internetporadna.czNapsala jsem a odpoved psycholozky mi rozhodne pomohla v dalsi ceste. Hodne stesti!

Mila pani Mileno,MAm obdobny problem , ale s jinou osobou.Vekem se blizim vasi dceri, je mi 22.Problemem je matka meho pritele.Momonetalne jsme spolu 4 roky, nemame vubec zadne problemy a troufam si rict ,ze jsme oba stastni.Jedinzm problemem je jeho matka.Cim dal tim vice se domnivam ze je hysterka.Predvedla nekolik zachvatu i v me pritomnosti(hazeni kvetinacu , brekot ...)Muj partner je snad ten nejhodnejsi syn na svete,vzdy pomahal a staral se , ale nikdy to nebylo dost dobre.od te dobyco chodi se mnou, je situace mnohem horsi.Zamerila se hlavne na me , rika ye jsem cuchta prase....vse priteli me do oci nic.Pak prijede po tydnu z ciyinz a dava mi darky.Nevim jak se mam yachovat posledni 4 mesice (po urazkach na me rodice , ktere nikdy nevidela)jsem se rozhodla , ze nejlpsi bude byt slusna pozdravit a tak dale, ale jinak pokud mozno nekomunikovat.Situace je jeste horsi.KAydz den je neco spatne dostavame hnusne sms. atd.Nevim vubec jak se k ni mam chovat.Je ve veku me matky a tak se yatim drzim a nic nenamitam snazim se takzvane vzdy utect.Moc to nepomaha , moje ignorace ji vztaci jeste vic.Co mam delat abych nebyla neslusna a pritom se vhodne chovala k asi hysterce.Nasli jsme si pronajem ,uz to nemuzeme dale snaset.Ani nevime jak ji to sdelit.K psychiatrovi nikdy nepujde.Nepredstavji si zadne pratelstvi , jen en chci normalne vychazet.Chtela bych tedy od nekoho navod jak se nejlepe chovat.Diky Vranicka

dobrý den,dočetla jsem se, že jste psychložka, moje sestra má záchvaty vzteku kvůli maličkosti, nevíme proč se tak chová. Lečí se se štítnou žlázou, taky nevíme, jestli to nemůže být trochu způsobené tímto onemocněním. Jsme z Chomutova, můžete mi poradit, na koho se můžeme obrátit. Děkuji J.

Odpověď je stejná, jako na 80% všech problémů, které se týkají chování: Klikněte nahoru na odkaz "Odborníci", vyberte si psychologa blízko vašeho bydliště, a svěřte se mu. Nemusí se jednat přímo o terapii, stačí prostě se zeptat odborníka na jeho názor, a pak se rozhodnout.

Dobrý den, prosím o radu jak se zachovat v situaci, kde můj manžel,když má nějaký problém, řeší ho tak, že si vybere téma dcera (jeho nevlastní) nebo pes a začne úkolovat, že je dcera nepořádná,ať žehlí, vaří,.... (má 13let)a další činnosti, aby zvládla nejlépe všechno za minutu. Pes že hodně žere, neposlouchá ...... Prostě, když ho to popadne tak vždy vybere tyto dvě témata na různé variace. Když už je tak vytočený až nemůže mluvit, teprve pak řekne co ho trápí a najednou je klidný jako beránek. Mně tyto projevy náhlého výbuchu vždycky vytočí (někdy je až arogantní a zlý)a pokud mu chci danou situaci vysvětlit, tak mně nenechá mluvit ve stylu on je chlap a my ho musíme poslouchat. Hrozně mně to vysiluje a je mi líto, že problémy, řeší tímto způsobem.

Dobrý den,já pracuju na psychiatrii jako klinický psycholog a s hysteriskými lidmi pracuju.Pokud se opravdu jedná o tzv. histrionskou poruchu osobnosti, je terapie nesnadná, přesto je možná a čím rychleji se začne, tím lépe, jak pro člověka samotného, tak pro jeho okolí. Proto mohu-li říci svůj názor, jděte za odborníkem, v tomto případě za psychologem. Pokud napíšete, odkud jste a budu někoho znát, kdo je v této oblasti dobrý a má výsledky, napíši jeho - její jméno.Jak člověk s touto poruchou osobnosti roste, zvětšují se jeho problémy.Hezký den všem čtenářům i pisatelům..jana p.

Chodím s hysterkou a momentálně s ní už rok bydlím.Po přečtení těchto příspěvků mi to konečně došlo,že není vše v pořádku.Když ještě bydlela u rodičů bylo vše relativně v pohodě.Bylo protože se vlastně ani o nic nejednalo.Moji přítelkyni chytá záchvat hysterie vždy,když se o něčem společně rozhodujeme:vybavení bytu,dovolená,atd..Přestěhování ke mě urychlilo otřesné chování její rodičů a myslím,že oni jsou na vině.Naprosto zdevastovali její osobnost neustálým ponižováním a dalším všelijakým trýzněním její duše.Psychologa zkoušela,bohužel ten ji dorazil tím,že za všechno může ona.Snažím se zkoušet různé metody.Zatím nejvíc zabírá ignorance a udržet si zdravý rozum,což je někdy dost těžký.Nevím jak dlouho to vydržím,několikrát jsem už přemýšlel o rozchodu,ale chtěl bych jí dát nějak dokupy!!!Naděje umírá poslední.