jak byt co nejvic zenska?

v 18 jsem nebyla žádná krasavice, ale postupem doby a zvlášť po dětech,mi dost lidí pochválilo a to i žen a i starších žen.Ověřila jsem si zrovna nedávno, že kolegyně, které my holky mezi sebou obdivujeme, nejsou pro naše mužské vůbec přitažlivé.Nezáleželo na tom, jestli jsou štíhlé, dobře oblečené ap.Chlapům se prostě nelíbily.Stačí troška humoru, dobré nálady,porozumění a hlavně úsměv!Ta, co mi v našem kolektivu připadá nejhezčí, je zároveň nejmíň oblíbená, protože jí chybí cit.Asi si myslí, že je dokonalá a dává to všem okolo pěkně znát.Jednou jsem si povzdechla, že bych taky tak chtěla vypadat a spolupracovník mi odpověděl, že jsem mnohem lepší.A to jsem k ní skoro rok vzhlížela, jako k nedostižnému vzoru!

Nikdy jsem o tom nepřemýšlela do té doby, než jsem začala chodit se svým nynějším přítelem. Když mě viděla jeho maminka, říkala mu, že se k němu hodím, že jsem taková ženská, jemná... Prostě nevím, jak to říct, ale rozumím tomu, jak to myslela. I on sám mi to mnohdy potvrdil, že je to pravda, že si toho taky všimnul. Sama to taky cítím, ale nedokážu říct, čím to je... Zobecnila bych to tak, že jsem v sobě prostě nikdy ženu nepotlačovala. Pěstovala jsem si ji v sobě už od dospívání. Přistupovala jsem tak k sobě. A to se myslím, přeneslo i na ostatní a začali mě tak vnímat také...

asi vim o co ti slomoje maminka je spis sportovni typ, coz je fajn, ale ja vzdycky obdivovala maminku spoluzaka, ktera i v teplakach byla proste dama.nevim jiste, ale myslim, ze je to neco v drzeni tela a chovanimyslim ze hodne pomuze tanec(alespon me to velmi pomohlo vyznat se sama v sobe a ziskat takove to zenske sebevedomi)

Doporučuji přečíst si vynikající bestseller od Johna Graye ze serie Mars a Venuše...je jich několik, doporučuji "Mars a Venuše si spolu začínají". Je tam spousta moudra a dozvíš se tam mj.co platí na mužský.Přeji hodně štěstí.

Já si myslím, že o tom, co je člověk, ať už ženská nebo chlap (chcete-li nejvíc - ale co je to nejvíc? a není lepší obyčejný střed?), vypovídá něco jiného, než to co má na sobě. A to co není, to se nezamaskuje ani sebevětšími podpatky, či sebekratší minisukní, ale ani neukryje v kalhotách. Ale stejně si myslím, že tou pravou otázkou je čím chce být ona sama (za sebe), tedy ne jen jako figurka fungující dle představ druhých či žebříčků (krásy?) opsaných ať už z ženských nebo pánských časopisů.Být sama sebou mi přijde fér k sobě i těm druhým.

Nejsem zadna chudinka, nemyslim si ani, ze nemam zadne sebevedomi, ale vzdycky si tak rikam, co se vlastne stava "zenskym" a co ne.Vyskoke podpatky? A proc by zena nemohla byt dost "zenska" treba i v kalhotach a botach na nizke platforme?