domácí teror

Mě připadá i jako teror,třeba nevšímavost.

Nic není tak horké, byť to je momentálně výheň. Čekej na příležitost, jistě se objeví.

nemám.

ODVAHU!!!

májo,já odcházím od manžela pomalu 20 let a taky se nedokážu hnout. Až teď nastala doba, že bych se "hnula" a to hned, kdybych měla kam. Nádoba přetekla, kápla poslední kapka, ale kam jít. Nejdříve nebyla odvaha a i přes jeho znusné chování jsem ho milovala a teď když je všechno pryč, tak nevím kam jít.

Adino, je to psychické týrání!!!

Na netu je forum "Domácí násilí" - tak se tam podívej
http://fora.babinet.cz/viewforum.php?id=131

FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ

Fyzické násilí
- bití, facky, kopance, škrcení, rány pěstí či jiné fyzické útoky, ohrožování zbraní apod. Může být namířeno proti vám či proti osobám vám blízkým nebo např. vůči vašemu zvířeti.

Psychické násilí
- nadávky, obviňování, pokořování a ponižování, zesměšňování ve společnosti, vyhrožování fyzickým násilím, zastrašování, odepírání spánku či potravy, vydírání sebevraždou apod.

Sexuální zneužívání
- znásilnění, donucení k sexu či sexuálním praktikám, které odmítáte, násilím nebo výhružkami.

Sociální izolace
- bránění v návštěvách rodiny či přátel, sledování telefonátů, pronásledování, nečekané "kontrolní" návštěvy či telefonáty.

Ekonomická kontrola
- omezování přístupu k penězům, neposkytování peněz na provoz domácnosti, snaha zakázat vám chodit do práce.

JE!

Nevím,jestli to je domácí teror,ale moje matka má už 10 let druha a ten s ní zachází z mého pohledu hrozně.Cokoliv udělá je špatně!Podle něj neumí vařit,neuklízí,je líná atd...Samozřejmě to není pravda ale pořád jí to vtlouká do hlavy,že je k ničemu a že jí vyhodí.Odejít nechce,bojí se samoty.Je to domácí teror?

odcházím od manžela 5 let a nemůžu se hnout,dokáže byt hodný,milý,ale když ho naštvu,jsemkráva,negramotka nemiluju ho atd.....ničí mě a ponižuje,nevím proč to neskončím :-(

Ženy ale dokážou být mnohem horší.Jdou plíživě a úlisně za svým.

Někteří?Všichni,mají to v genech!

to tedy jsou

někteří muži jsou strašné SVINĚ!!!

Haničko,jak jsi dopadla?Jak jsi to vyřešila?Moc mě to zajímá.Mám podobný problém.JM.

bych radila, aby co nejdříve takového chlapa opustila, děti spolu nemají, tak ať se zachrání co nejrychleji. Jak to, že se ho nebojíš? Já zažila psychický teror na návštěvě v USA,jeden emigrant-alkoholik se mě tam pokoušel manipulovat a děsit.Vydržela jsem to 3,4 dny.Obrátila jsem se na neznámou úřednici ve večerní škole a ta mi zprostředkovala útočiště díky jedné organizaci pro ženy.Byla jsem vyděšená a nezůstala bych s ním v bytě ani den navíc.Tři dny jsem spala po 16 hodinách, úplně vysílená.Vrátila jsem se pak domů do ČR.UTEČ.

Těžko chápu,že pro někoho jsou děti něco jiného než radost, ale s tím co se u vás děje nemáš možnost nic moc dělat. Tak se soustřeď na to ať tvůj budoucí život je tím zasažen co nejmíň. Makej na škole, snaž se najit takové záliby,ať máš kolem sebe zajímavé lidi i ty ti pomohou v hledání nové cesty. Jako mladý človéh máš mnoho možností,ale chce to si máknou na sobě a to je moc náročné. Ale vlastní úspěch a spokojenost přitahuje a možná se budou i jinak na tebe dívat tvý rodiče.Když, né svět je velký, je na tobě neopakovat chyby rodičů

Anetko, chceš radu, jak to zvládat. Jednu bych ti dala i když tobě nebude připadat nijak super. Ale věř mi, že vím co píši. Když mě bylo 17-náct, cítila jsem to samé. A nejlepší rada zní : dobře se učit, najít si prima kamarády, kteří se věnují sportu apod.,snažit se alespoň s mamkou více o všem mluvit a pomáhat jí doma. Když přijde zlá a protivná z práce, tak si s ní pokecat a pomoci jí třeba s večeří. A věř, že až ti bude o rok, dva víc, vše bude jiné.Ahoj a pokud se ti to nelíbí, tak se na mě nezlob, ale přišlo mě tě líto a opravdu jsem ti chtěla pomoci.

To je každá rada drahá. bohužel nejsi ani plnoletá a to je problém protože si závislá na rodičích. Moje neteř prožívá se s vím otcem něco podobného. Její mladší bratr je zlatíčko a ona dělá všechno špatně.Nevím jak bych ti v tomhle mohla poradit. Buď se odstěhovat na nějakou ubytovnu a dělat brigády nebo zatnout zuby a přetrpět to ještě. Znám spoustu lidí kteří se taky odstěhovali a bydlí na internátu nebo na ubytovně a chodějí si různě přivydělávat aby se uživily. Já jsem z domu taky odešla v 17 ale ne proto že bych měla problém s rodičema ale protože jsem chtěla být brzo dospělá a starat se sama o sebe. Sice jsem to zvládla a neměla jsem se špatně ale dnes vím že to byla hloupost. Ale je fakt pokud člověk něco opravdu chce tak to dosáhne. Jak si najít bydlení tak i peníze na obživu. Tak zvaž všechna pro a proti a uvidíš. Bohužel víc ti asi nikdo neporadí. Hlavně se nedávej cestou linkou bezpečí do těch jejich útulků. Je to ještě víc depresivní. Tatím se měj a budu ti držet pěsti aby si se dobře rozhodla. Ahoj Gábina

je mi to velmi luto, co sa vam deje doma a urcite to mate tazke, ale nikto tu nepisal o problemoch s rodicmi.. :((ja ich mam a teda dost velke, stale ma buzeruju, ked maju nervy z prace vzdy si to vybijaju na mne. som prostredna, mam este starsieho brata a mldsiu sestru. to co si ona moze dovolovat v 13tich som si ja nemohla dovolit teraz v 17tke. uz to nevydrzim, vsetko co urobim je zle, uz mnoho krat som si povedala ze hned v osemnastich odchadzam ale neviem ako by som mohla prezit, este k tomu ked maturovat budem az v 19, pretoze som isla o rok neskor do skoly a este do deviatej triedy... kto mi poradi prosim ako to lepsie zvladat???

Milane, ráda bych Ti napsala,ale e-mail na tu adresu co tu maš,nešel odeslat?! Díky hana