Co to vlastně je to IQ?
Inteligence je:
- míra schopnosti člověka názorně či abstraktně myslet,
- schopnost řešit nejrůznější problémy,
- schopnost přizpůsobit chování okolnostem,
- to, co měří testy inteligence.
Co výrok, to jiný přístup k inteligenci. Zajímavé je, že dnes v psychologii existují všechny tyto názory "vedle sebe" a vzájemně se nepopírají - vládne tu pluralismus. Některé výroky popisují intelekt jako duševní schopnost člověka, projevující ze zejména v kvalitě teoretického myšlení, jiné jsou praktičtější a mluví o schopnosti přizpůsobení a orientace v životních situacích - to je pro přežití člověka velice důležité.
Poslední z výroků není vtipem, ale konstatováním, že inteligence není sama o sobě skutečností, ale smyšleným pojmem, který nám pomáhá popsat některé schopnosti člověka a je jen tím, co se naměří v testech. To dokazuje i fakt, že různé testy naměří různá čísla inteligenčního kvocientu - IQ.
Spory v psychologii nebyly tolik o definici samotné inteligence, ale o to, lze-li IQ vyjádřit jediným číslem, popisujícím jakousi obecnou úroveň duševních schopností, nebo existuje-li pouze soubor jednotlivých schopností člověka. A jak to dopadlo? Dnes se používají testy obojího druhu, obecné IQ slouží pro hrubou orientaci, která nám však například při výběru vhodné školy nijak zvlášť nepomůže. I při výběru uchazeče na určité pracovní místo nás bude spíše zajímat jeho duševní schopnosti, které jsou pro takovou práci třeba.
Co znamená číselná hodnota IQ? Vyjadřuje podle výsledků testu odhad toho, jak jsme na tom vzhledem k průměrné populaci - většině. Naprostý průměr vyjadřuje číslo 100. Hodnoty mezi 85 až 115 jsou stále v pásmu průměru a v testech jich dosáhne 67% populace. IQ pod 60 a nad 130 má už jen 0,3% všech lidí. Hodnoty nad 115 jsou už nadprůměrné, máte-li alespoň IQ 130, můžete se přihlásit do Menzy - společnosti pro nadprůměrně inteligentní lidi nebo si ho můžete napsat na tričko.
Testy inteligence jsou nástrojem psychologa, který je speciálně školený v jejich zadávání a interpretaci výsledků. Toto je jeden z důvodů, proč by neměly být tyto testy volně k dispozici. Dalším důvodem je fakt, že lze opakovanou zkušeností s nimi výrazně zlepšit svůj výsledek. Testy pak neměří inteligenci, ale dovednost vypracovat inteligenční test, což je prakticky k ničemu.
Testy inteligence patří k testům, hodnotící některé naše duševní schopnosti, na jejichž výsledku se podílí také náš momentální psychický stav (únava, strach, nálada) a vnější vlivy (například prostředí, ve kterém testování probíhá). A proto jsou tyto testy také jakousi výkonovou zkouškou, to znamená, že nehodnotí pouze naše schopnosti myslet, vyjadřovat se, pamatovat si, řešit problémy atd., ale také naši schopnost podat výkon v určité situaci.
Inteligencí se v poslední době neoznačují pouze myšlenkové schopnosti, ale také schopnosti komunikační a vztahové, mluvíme o sociální inteligenci. Posledním hitem je inteligence emocionální - EQ, popisující naše schopnosti navazovat a udržovat kvalitní mezilidské vztahy, naše sebepojetí či schopnost vcítit se do druhého člověka. Inteligence tak mnohem více popisuje to, co je pro nás všechny v běžném životě důležitější.
Autor: Jan Kulhánek
Komentáře
1) máte pravdu, podle Gaussovy křivky normálního rozložení jsou to přesně 2,275% populace, chyba vznikla nedopatřením.
2) Citace z Mensy (i za tuto chybu se omlouvám) jsou "ideálním stavem" - tak by si to všichni psychologové, kteří testy inteligence tvoří nebo je užívají, samozřejmě přáli. Realita ovšem taková není. Standardizovaných testů se u nás užívá jen několik a pokud některý z nich máte k dispozici, můžete se ho samozřejmě naučit řešit. Navíc, testy jsou založené na řešení úkolů, při nichž uplatníte několik strategií. Nakonec - ve známé situaci se chováme obvykle klidněji a racionálněji, můžeme se lépe soustředit. Jistě že se učením řešit takové testy neposunete z podprůměru do nadprůměru, ale i několik jednotek na stupnici někdy stačí.
3) Tady s vámi úplně souhlasím, s životním štěstím nemá IQ vůbec nic společného.
celý život mám problém s tím, že se s většinou okolí nerozumím. Připadá mi, že se musím stále ovládat a mluvit s nimi jako chápající otec s dětmi. Jako dospívající jsem začal chápat, že s kluky ze sousedství si přestávám rozumět. Ve škole - na gymplu to bylo lepší, protože tam byli přece jen ti, co trochu více přemýšleli. Nejde o prospěch - kašlal jsem na školu, měl jsem i čtyřky, jde spíše o to, že většina jednodušších lidí nejde při rozhovoru pod povrch, nevidí věci ve vztazích. Mají spíše zkratkovité vidění světa. Byl jsem vždycky hloubavý typ, ale žádný suchar a škarohlíd, naopak. Rodiče nemají ani maturitu, takže přestože je mám rád, cítím se spíše jako jejich kamarád, nebo spíše já jejich rodič, než oni mí rodiče. Největší katastrofa je to v práci. Přestože v mé práci převažují kolegové s vysokoškolským vzděláním, připadá mi většina kolegů (zvláště kolegyň) jako opožděná v myšlení. Dá se s nimi bavit maximálně o těch neobyčejnějších, nejpřízemnějších věcech všedního dne. Jakmile zabrousíme do oblasti vědy, techniky, psychologie apod., stydím se za to, že tak moc "nestíhají" a kolikrát šíří kolem sebe bludy a pověry, nebo neví vůbec nic. Nejsem žádný frajer, nad nikoho se nepovyšuji, kamarádím se všemi, raději mám lidi s dobrým srdcem, než machry s tituly před a za jmény, ale přece jen jsem se vždy lépe cítil ve společnosti vysoce inteligentních lidí, než primitivnějších lidí. Přitom nemám nijak vysoký IQ (kolem 129). Dělal jsem mnoho testů sám na sobě a současně jsem testoval stovky lidí. Jednu dobu jsem totiž studoval psychologii a bylo to součástí mé diplomové práce. Kdybych mohl, přestěhoval bych se na otrov, kde by žili pouze takoví lidé, jako je např. astrofyzik Jiří Grygar, moderátor Marek Eben, bavič Milan Markovič, bývalý předseda ústavního soudu Vojtěch Cepl, ekonom Valtr Komárek, psycholog Slavomír Hubálek a další lidi tohoto typu. Je mi hrozně smutno.
Tak, a tak to je pořád. Lidi, já vás mám rád, ale je vás málo, se kterými bych si mohl i pokecat.
Já mám VŠ (technika) IQ 119 podle Ravenových progresivních matic a nedělá mi problém bavit se s kýmkoli.
Jinak co tu bylo napsáno občas se s tím taky setkávám někteří lidé s titulem trpí syndromem tz fachidiocie a mimo svůj obor jsou někdy na hranici slabomyslnosti. Tohle platí jak u lidí s technickým tak humanitním vzděláním. Nejlepší asi je být někde mezi jedno vystudovat a to druhé mít jako hobby.
A důležitější než IQ je EQ ale nevím jak se měří.
Člověk s vysokou mírou inteligence si s novou situací poradí rychle a snadno najde účinné řešení, a naopak.
Takže si myslím, že ten kdo si o sobě myslí, že je ten moudrý, by měl udělat ten vstřícný krok a být k těmto lidem opravdu laskavý a chovat se, fakt, jako jeho rodič.... Na druhou stranu Ty se chceš obklopovat moudrými lidmi, které jsi výše vyjmenoval.... Ty si opravdu myslíš, že by Tě obohatili??? Mě nedávno docela obohatil a přinutil k zamyšlení člověk s diagnostikovanou oligofrenií a naměřeným IQ 76. Zkus tu sebelásku a nadřazenost trošinku rozpustit mezi ostatní lidi, ať mají IQ jakékoli.
Není to podmínka, že tam musí být pouze nové situace a nenaučené vzorce chování. I rutinní záležitosti lépe zvládají lidé s vyšším IQ. I když v dostačující míře to zvládají lidé s průmerným IQ, takže se těmto činnostem věnují spíše oni. Např. řemeslné práce - znal jsem x zedníků - tak přesně jako jsem to udělal já - to neudělal nikdo. Mám na mysli třeba obkládání a spárování dlaždic. Jiný příklad jsou třeba dopravní nehody. Je prokázáno, že cca 20% řidičů páchá 80% dopravních nehod. Statisticky na počet ujetých km jsou častěji viníky nehod lidé s nižším vzděláním. Řízení auta je to přitom pro běžného řidiče rutinní záležitost. Přesto i tam jsou rozdíly v rychlostech reakcí, v schopnosti se soustředit a zaměřit na cíl.
Jinými slovy vysoké IQ je projevem, důsledkem lepší mozkové kapacity. Ani to tak nesouvisí s velikostí mozku a počtem neuronů jako spíše se vzájemným propojením mozk. buněk - synapsí. Důležitá je i kooperace mezi jednotlivými částmi mozku. Prostě ta přísloví o tom, že to někomu "dobře pálí", že na něco " má/nemá buňky" lidově polisují vědecký a fyziologický základ v rozdílu mezi schopnostmi a talenty lidí. Jsou to věci, se kterými už přicházíme na svět, je to dáno dědictvím genů, které po předcích schytáme bez vlastního přičinění. Inteligence je z více jak 80% dědičná, pouze necelých 20% je ovlivnitelné kulturním prostředím, vzděláním, pílí a lidskou vůlí.
Jinak Probere - já Tě znám z jiných diskusních for.
1. Proč je příroda tak krásná? Co to je ve mně, když jsem na výletě, svítí slunce, modrá obloha, listy stromů jemně šustí, do tváře jde příjemné teplo a já tam jen v úžasu stojím a chce se mi z té krásy skoro brečet.
2. Stále si lámu hlavu, proč jsou tak velké rozdíly mezi lidmi. Proč někdo se narodí jako hezký, chytrý, zdravý a do bohaté rodiny (nemyslím jen finančně, ale i duševně) a někdo jiný naopak nemá hezký zevnějšek, není moc chytrý, a má stále zdravotní potíže a ktomu je třeba ještě týraný a šikanovaný a třeba i žije v chudobě. Jsem totiž věřící - a tak ty rozdíly nějak zápasí s mou touhou po spravedlnosti.
3. Proč všechno ve vesmíru směřuje k entropii? Proč hvězdy chladnou a zanikají, proč člověk stárne a umírá, proč je všechno tak šíleně pomíjivé?
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Reinsberg
Nejčastěji jsme mluvili o filozofii, o světě, o Bohu, psychologii....
Na žádném fóru se, pokud vím, nevyskytoval, ale napsal několik knih.. On ty odpovědi znal...
Ostrov nebo samota by bylo řešení.Ve vecech vidim víc než ostatní,uzavíram se do sebe,je mi smutno až bych brečela.V mem případě to ale neni jen mirně vyšší IQ,ale i anomalní sobnost.Většinou je pro mě východiskem modlidba.Pokus se nahodit nějaké téma ,třeba něco s astrofyziky?
Jistě nemusím pro tebe dodávat při tvé fenomenální inteligenci a rozhledu kdo je Karel Vachek.
Proboha, lidi, vždyť vy jste na tom ještě hůř než já.....
V tomto smere neviem byt mila na primitivnych ludi (za to sa na seba velmi hnevam ale nedokazem tie emocie, ked su okolo mna ludia, ktori rozpravaju o tom aky mali zly, pripadne dobry den a co sa im take prihodilo, udrzat na udze). Nepatrim ani k dobrym recnikom- casto neviem povedat jednu suvislu vetu, ked ide o kazdenne otazky rozhovory. Ale ked sa jedna o ´filozofovanie´ s dospelym a inteligentnym clovekom, tak vtom pripade by som vedela rozpravat aj cele dni. Mozno sa Vam zda ze tu take dieta ako ja nema co robit, ale to uz je cisto Vas problem, zoberem ho s nadhladom a budem si o tom mysliet svoje.
"...Ja len ze zijem..."
http://freeweb.siol.net/danej/riverIQGame.swf
2) Opakovanou zkušeností s IQ testy lze poněkud, nikoli výrazně, zlepšit výsledek. Testy se nedají naučit, protože nejsou závislé na nabytých vědomostech, kulturním, jazykovém a společenském zázemí. V testech jde o vyhledávání logických vazeb mezi grafickými symboly (cituji web mensy a potvrzuji z vlastní zkušenosti). Tréninkem můžete zlepšit výsledek o několik málo jednotek bodů, nikoli se výrazně posunout mezi oblastmi: průměrný - nadprůměrný - vysoce inteligentní - geniální.
3) Z interpretace IQ stupnice například vyplývá, že "inteligenční vzdálenost" člověka geniálního od člověka průměrného je stejná, jako "inteligenční vzdálenost" člověka průměrného od člověka debilního... Což neříká vůbec nic o tom, co je pro život důležité a podstatné a kdo bude v životě jak šťasten.
- Odpovědět
Pošli odkaz