Sebevražda

To mali velke stastie,ale ja si myslim ze pre mna tu nie je miesto,jednoducho slabi vypadnu,to sa vstavat rano s tym ze komu zase urobim zle,ale zo svojich pocitov neobvinujem nikoho mozem si zato sam,za vsetko si mozem sam a ja to viem.preto som si dal take meno-nikto lebo ja nikto som,a budem nim navzdy,do smrti

Znam jeden par, kazdy je postizeny jinak, a jak jim to spolu jde. Seznamili se kurioznim zpusobem - u doktora v cekarne a snad jeste tentyz den spolu zalezli do krovi v parku okolo toho sanatoria (to neni vtip!). Jsou spolu uz 30 let a to jejich spolecne stesti z dvou invalidnich duchodu jim muze leckdo zavidet. Maji se radi a i kdyz na ostatni lidi pusobi jako dvojice trochu komicky, jsou stastni a nic jim nechybi.

ktora zena by stala o takeho ako som ja?Mam okuliare som postih,ved taka zena by si iba pokazila zivot,nie?

Ale toho se neboj. Na dite jsou dva a na tyhle nemoci prasky. Takze jenom to chce resit.

Oni mi to nevycitaju,ale mna to hrozne mrzi,a strasi ma predstava ze ked by som niekedy mal deti tak co ked budu mat po mne tu vadu,co potom?to si neodpustim..

To jsou vsechno prkotiny. Rodice maji sve deti radi a odpusti jim vse, staci se jen omluvit. Jak uz jsem rikala, zajdi k psychologovi, psychiatrovi, zkus to s nimi probrat, oni ti pomuzou. Znam lidi, kteri v legraci napr. zavinili smrt jinych a taky se s tim museli vyrovnat. To, co ty pises, nestoji ani za rec. Nechce se mi verit, ze nemas moznost z prace nebo z domova si zalozit svou mailovou adresu, do ktere ti nikdo neprijde. Nemas nekoho, kdo by ti v tehle zakladni veci poradil? Sice nekde ve firmach blokuji ruzne servery, ale vzdy se nejaka skulina najde a nektery prochazi, na nemz by sis svou adresu mohl zalozit.Radu psychologu nebo psychiatru muzes oslovit i pres e-mail. Ja ti vic poradit nemuzu.

Hmm,na maili nerad pisem lebo to nie je moj pocitac,ale napisem ti sem,komu som ublizil,otcovi,rozbil som zopar veci,dalekohlad,ten mi padol,dalej pumpu ktoru pouzival na stromi,a bohuzial som mu ublizil aj tym ako som robil on mi radil dobre,ja som ho neposluchol,a potom mi pomahal a mal z toho aj on problemy,dalej mame,urazal som ju velmi hrubo som k nej spraval,ju to velmi bolelo,ale ja som bol k nej zly,a tiez mi pomohla vo vela veciach,bratovi som skodim dodnes,aj ked ja uz mam svoje roky aj on,obaja vieme ze pricinou vsetkeho zleho som ja,dalej som narobil problemy vtedy kope kamaratov,ale najviac jednemu dobremu kamaratovi,pozname sa dlhe roky ale viem ze mal kvoli mne velke problemy doma,ze sa bavi s kiptakom,a zenam?to uz radsej ani nebudem opisovat,skus to zhodnotit

Předmět: Samovrazda Autor: Meno?asi nikto Datum: 13.10. 2005 13:06:15 Ked rano musim vstavat,je to strasne,citim ze bude dobre zomriet citim to,viem sa iba stazujem a ze by som to mal ist hned urobit,ale noc je nato lepsia,viem ze som strasne vela ludom ublizil a bohuzial aj zenam,urazil som ich ako zeny,tak isto som ublizil celej rodine,a mne je samemu zo seba fakt nanic,hovorim radsej ublizim sebe,najradsej by som umrel na nejaku ebolu,ale zastrelit sa bude asi najrychlejsie Předmět: Samovrazda Autor: Vera Datum: 13.10. 2005 13:16:17 Hmm. To je taky blbost. Ja, kdybych mela pocitat, kolik muzu mi kdy urazilo jako zenu! Ziji v zahranici a pristup k zenam je tu mozna horsi nez v Cesku, alespon to tak ja pocituji. Pristup muzu k zenam, ktere nezastavaji nejake vyznamne funkce v zamestnani a jsou pouze "zenami v domacnosti" ha, ha - kolikrat mne to rozcililo do bela. Dokonce jsem si nekdy vodila k reseni sporu sveho manzela, ne kvuli tomu, ze bych neumela jazyk nebo argumentovat, ale on sam mi potvrdil, ze mne proste lide nevnimaji, zatim co, kdyz to same jim rikal on, tak bylo videt, ze nad tim premysli a svuj nazor trochu meni. Takze z toho bych si vycitky nedelala. Co si myslis, ze jsi jeste provedl komu zleho? Předmět: Samovrazda Autor: Meno?asi nikto Datum: 13.10. 2005 13:27:59 Kde zacat?pokazil som toho strasne vela,a najviac mi vadi ze som toho vela pokazil rodine a najlepsiemu priatelovi,ktori z toho mal doma problemy,je to uz sice par rokov ale ja som nato nezabudol,a viem naozaj viem ze bude lepsie si vybrat smrt,veru aj tu uz som skusal zopar sposobov,najprv uplne najprv asi 4 roky dozadu obesit sa,ale potom ma napadlo ze by som to mohol urobit zle,a mohol by ma niekto najst a ja by som prezil,a naposledy som stal na kolajach,pred vlakom, mal som aj krk na kolajniciach.myslim na samovrazdu kazdu chvilu,ale viem ze je to riesenie,poznam ludi ktori budu stastny ked ja uz nebudem zit to sa nestazujem,to mi iba pomaha to cele urychlit,to o com som snival od mala nikdy nebude,ale hlavne nechcem uz nikomu ublizit,nikomu... Předmět: Samovrazda Autor: Vera Datum: 13.10. 2005 13:44:29 Pokud to, co pises, myslis vazne, tak mi napis, co jsi konkretne pokazil na muj mail. Rada ti poradim.Jinak, mam podezreni, jestli se za tebou neskryva jen vtipalek, ktery ceka, kolik duverivych samaritanu tady tim nachyta.

Nemas pravdu! I postizeni lide mohou byt stastni a lide, kteri se o ne staraji, jsou take radi, kdyz jsou ti, o ktere se staraji, spokojeni. Napis mi na e-mail, co te konkretne nejvic trapi. Vse se da resit, i kdyz to neni mnohdy jednoduche. Nemuzes treba delat vse, to, co ti ostatni, ale muzes cist, chattovat se stejne postizenymi, mas zase vice casu na veci, na ktere ti zdravi nemaji.

Předmět: Samovrazda Autor: Vera Datum: 13.10. 2005 11:37:38 Vim, ze cekas, ze te budou lide ted od te sebevrazdy zrazovat. Take jsem o ni uvazovala a vazne nebyla od ni daleko. Nemela jsem zbran a jedina moznost mi pripadala pustit si na ubytovne plyn. Co jedine mne odrazovalo, byl fakt, ze by se mohl otravit i nekdo ve vedlejsich pokojich, kdo mi neuskodil a nezaslouzil by si to. Take jsem chtela se pomstit tim svym blizkym, kteri mi nechali na holickach. Ale problemy se casem vyresily a opravdu by to byvalo nebylo rozumne. Takze, pokud netrpis nevylecitelnou chorobou, ktera te samotneho suzuje a neni jineho vychodiska, tak to nedelej. Pokud trpis dusevni poruchou, zajdi si k lekari pro antidepresiva a budes zase videt, ze svet je krasny a stoji za to zit, i kdyz ted se ti asi momentalne zda, ze ne. Drzim ti palce, abys od tech sebevrazednych myslenek upustil. Předmět: Samovrazda Autor: Meno?asi nikto Datum: 13.10. 2005 11:54:38 nejde uz dalej zit,robim kazdemu len problemy,uz aj viem ako bude vyzerat moj pohreb,tesim sa nato ked nebudem musiet rano vstavat s tym ze niekomu zase ublizim,radsej ublizim sebe a navzdy ako druhym Předmět: Samovrazda Autor: Vera Datum: 13.10. 2005 12:14:24 Neblbni, never tomu, ze tim neco vyresis, to si jen namlouvas. Vim o par sebevrazdach a jak tim pak rodice, manzelky a i deti trpeli. Vycitali si pak, proc a kdy s tim nestastnikem nesli k doktorovi, proc mu kdy rekli to a to, ze tady mohl byval byt. Jeden, ktereho jsem znala, k psychiatrovi ten den dokonce sel, ale nevlidna sestricka ho odbyla, ze si ma dojit nekam vyzvednout svoji kartu a on uz to neudelal a sel skocit z Nuselskeho mostu (tehdy tam jeste nebyly ty site). Nedovedes si predstavit, co lidi kolem nej si pak delalo stale vycitky, ze se k nemu nechovali jinak, ze by to treba neudelal. To prece nechces, aby se pak tim tolik lidi kvuli tobe dozivotne trapilo! Předmět: Samovrazda Autor: Vera Datum: 13.10. 2005 12:26:30 Ja nejsem doktor a neznam te, ale podle toho, co pises mi toho cloveka, ktereho jsem znala pripominas. On trpel schizofrenii, ktera u neho propukla z niceho nic po nejakych traumatickych zazitcich na vojne. Najednou to byl uplne jiny clovek, ktery take mel pocit, ze vsem kolem sebe ublizuje. Pritom to byl samozrejme velmi chytry a mily clovek. Ale to je proste nemoc, ktera se musi lecit a kdyz to vis a pujdes k doktorovi, tak ti da na to leky a ty pocity, ze nekomu skodis, se zase rozplynou a zivot te bude tesit. Ale nebud slaboch, dokaz to, ze se umis poprat sam se sebou! Předmět: Samovrazda Autor: Meno?asi nikto Datum: 13.10. 2005 12:48:44 Naco zije taki ako som ja?ved som ublizil kope ludom,vidim ako je mi zle ked sa pozriem do zrkadla,navyse som kiptak,postih.ja nechcem aby mali ludia problemy musim preto zomriet,tesim na svoj pohreb,tesim sa na vecny spanok,tesim ze budu ludia stastny... Předmět: Samovrazda Autor: Vera Datum: 13.10. 2005 12:51:29 Uvidis, ze to dokazes, nejsi sam, trpi tim spousty lidi. Drzim ti palce :o)!Ti, kteri skutecne svemu okoli jen skodi a skoda by jich nebyla, ty takove myslenky totiz vubec nenapadnou!

Neviem,uz 4 roky myslim na to ako sa zabit,ale az ten to rok mam naozaj moznost to urobit,kazdy vecer zoberiem zbran ktoru legalne drzi niekto z rodiny,mam uz hotovy aj list na rozlucku,ale nedokazem v sebe najst taku silu ktorou by som tu zbran mohol obtiahnut,ale viem jedno:Obtiahnem ju iba raz.A zaroven je to take divne ked vidim na celej rodine ze nikto nic netusi ze ja si siahnem na zivot,ale viem ze ked nebudem zit,tak vsetkym co ma poznaju bude omnoho lepsie,budu bezo mna stastny,takze aj keby som nechcel urobit,musim...

Vcera som sa po 12 rokoch dozwedela,ako naozaj zomrel moj otec...teraz mam 16...hovorili mi,ze ho zabil elektrina,ze havarowal..ale ja som citila,ze klamu...no nikdy by mi nenapadlo,ze by sa mohol zabit sam..teraz sa bojim,ze to moze byt v genoch....ked som niekedy rozmyslala nad sebevrazdou nemala som na to odwahu..myslite,ze j to dedicne???

Před pár lety jsem velmi intenzivně přemýšlel nad sebevraždou.Bylo to období cca 2 let, kdy jsem se postupně odprostil od strachu ze smrti, postupně řešila piloval "techniku" a stále dokola se utvrzoval a ubezpečoval, že to je nejlepší řešení pro všechny... Pak mě ovšem předběhl kamarád - (možná, že o tom tolik nepřemýšlel a to byla facka. Najednou byly nové starosti a potřeby. S jeho manželkou jsem musel zařizovat řadu věcí a přitom jsem se mohl na tu věc podívat i z druhé strany..Dnes už ty myšlenky ztratily na intenzitě, občas se jen připomenou, ale myslím, že to asi do konce nedotáhnu. Zůstaly vlastně 2 pozitiva - nemám strach ze smrti a našel jsem novou partnerku. Možná, že ještě něco - mám pochopení pro ty, co ten konec našli....

text

Už řadu měsíců mám až neskutečné bolesti, které se stupňují a není naděje, že by ustoupily. Lékaři nevědí co dál. Uvažuji, zda nedůstojně trpět nebo zda relativně důstojně odejít, jsem naštěstí bez závazků. V úvahu připadají léky nebo alkohol - nevím jen, co a v jakém množství použít (aby to bylo běžně dostupné), nechci se probudit s trvalým postižením nebo na psychiatrii. Poradí někdo?

Moc děkuji za povzbuzení. Trochu ti závidím, že už máš školu hotovou. Taky jsem přerušil na rok studium, ale teď (i díky tvé odpovědi) jsem se definitifně rozhodl v říjnu znovu nastoupit. Domnívám se, že pokud udělám alespoň bakaláře, dost se mi uleví. Trochu mi ale chybí motivace. Navíc mám velký strach, že mi škola opět ublíží, protože moje předchozí epizody deprese spouštěla hlavně škola. No, uvidíme. Ale jdu do toho :-)

Vojto, tu školu určitě dostuduj. Též jsem bojovala s takovými myšlenkami jako ty, že na to nemám...několikrát jsem přerušila studium, ale nakonec jsem to dotáhla do zdárného konce. Mě se ty myšlenky o mé absolutní nemožnosti a zbytečnosti střídaly se "záchvaty jasné mysli", kdy jsem vždy pokročila aspoň o malý krůček dopředu. Mě na té škole dost záleželo, moc jsem si přála ji dostudovat a ty jsi na tom určitě stejně... S těmi léky to je opravdu velký problém, to znám, já jsem jejich účinky přebíjela různými povzbuzujícími preparáty. Byla to stejně bída, ale dalo se. Na státnice jsem se učila rok, no jo, hrůza viď, ale mám je a to je důležité.Někteří přátelé mě opustili kvůli mým věčným depresím, ale někteří to vydrželi (v nouzi poznáš přítele je svatá pravda..:)) a taky jsem si našla nové. Tak začni chodit do té školy, a hned budeš mít kolem sebe spoustu lidí. Hlavně nebuď sám. Chce to se něčím rozptýlit, dávej si pro začátek malinké cíle, chce to trpělivost. Držím ti palce.

Díky za odpověďZažili jsme asi něco podobného. Také jsem kdysi měl před sebou jasnou budoucnost, ale to je pryč. Měl bych asi dostudovat vysokou školu, ale nevěřím, že na to mám. Bohužel tu hrají roli vedlejší účinky léků (útlum). Rodinu mám celkem dobrou. Přátelé mě postupně opouštějí (kdo by taky stál o člověka v depresi...). Zájmy bych měl, ale nedaří se mi je uskutečňovat, protože jsem utlumený. Moc rád bych se postavil na vlastní nohy. Nechci se o nikoho opírat. Ale nevím, jak na to. Mám strach, že pokud se mi to nepodaří, vrátím se zpět k sebevražedným myšlenkám. Už to nechci znovu zažít.Předem díky za každý nápad.

Ahoj Vojto, záleží, jaká je tvoje "výchozí pozice", jestli máš práci, rodinu, přátele...Taky přemýšlím jak si s tímto problémem poradit. Měla jsem kdysi vše tak přesně nalinkováno...ale vlivem různých životních událostí se všechny plány zhroutily...teď musím se vydat úplně jinou cestou a nevím jakou.Přeji hodně zdaru.

V červnu jsem do této diskuse poslal dva příspěvky. V té době jsem na tom byl psychicky velmi zle a chtěl jsem spáchat sebevraždu. Naštěstí se to dozvěděla moje psychiatrička a předepsala mi silné léky "proti sebevraždě", které jsem už dříve bral. Po dvou měsících se mi daří docela dobře. Myšlenky na sebevraždu sice zmizely, ale místo nich není nic. Můžete mi někdo poradit, jak začít budovat nový život? Nějak si s tím nevím rady. A všem přeji, aby se z toho dostali ven, alespoň tak jako já.