Sebevražda

Pro Milenu:Jak jsi dopadla s těmi kapslemi? Jestli Ti zbydou,případně jestli máš zdroj,dej prosím Tě vědět!!!!!

Pro Milenu: Na jednu stranu tě chápu, moje prababička rakovině podlehla. Byla v léčebně dlouhodobě nemocných a měla takové bolesti, že chtěla spáchat sebevraždu skokem z okna. Lékaři jí v posledních fázích nemoci tlumili bolest vysokými dávkami morfia. Ona do poslední chvíle byla při vědomí, poznávala nás, mluvila, říkala že jí lékaři dají nějaké kapky a po nich je jí krásně a nic ji nebolí. Že brala morfium, které se dává nevyléčitelně nemocným, to jsme se dověděli až po její smrti. Dožila se však 91 let.Pokud, jak jsi napsala ve svém tématu, můžeš alespoň pracovat na počítači, sedět a něco dělat, snažil bych se na nemoc nemyslet a žít, užít si ještě života. Domluvit se třeba s někým, kdo má auto a odveze tě někam do přírody, kde je hezky, pokusit se na nemoc nemyslet.Neříkám že sebevrazi jsou jen zbabělci. Ti, kteří se zabijí z nešťastné lásky, či třeba rozvedou, nebo přijdou o práci, ti ano. Pro tohle přece brát si život nestojí! Pokud bych ale byl nevyléčitelně nemocný, naprosto nulová šance, nesnesitelné bolesti a k tomu nebezpečí šířit nemoc dál a nakazit jiné lidi (např.AIDS), potom bych se asi k tomuto činu uchýlil taky. Potom bych si řekl, že nebude konec, ale nastane "něco" a člověk vstoupí do života znovu jako malé dítě-a začne všechno od začátku. Existuje dost nevysvětlitelných záhad, které tuto možnost potvrzují.K tomu není třeba shánět jedy či tablety, po kterých může člověk umírat ve strašných bolestech, ani dělat nějaká hrůzná divadla ostatním, skokem z mostu či pod vlak. Je postup, o kterém se zde nemluvilo a podobný případ se stal kousek od nás. Nebyl to sebevrah, ale táta dvou dětí. Jak o něm psali v novinách, žil spokojeným životem. Stal se obětí své nerozvážnosti, nápadu, nad kterým zůstává rozum stát. Předloni na podzim vyrazil s dětmi na pole pouštět draka. Místo nosné šňůry použil drátek. Po chvíli létání se změnil vítr-a drát se zapletl do vedení 22kV. Ten člověk byl okamžitě mrtev. Postup je to účinný, nejlépe je držet drát levou rukou a stát naboso na zemi. Pokus dotknout se drátů rukou však může člověk přežít-s popáleninami 3.stupně a trvalou invaliditou. Rozhodně nechci nikoho navádět, neblbněte a užívejte si života, na světě je přece tak krásně!

Všichni kdo chtějí spáchat sebevraždu jsou nesnesitelní zbabělci, kteří chtějí ublížit lidem kolem sebe, rodině, přátelům apod. Před půlrokem sám skončil život můj taťka. I když se jeho problémy daly řešit i jinak. Měl pocit, že je sám, ale nebyl. Teď už mu s jeho trápením nepomůže nikdo. Navíc navždy změnil život mě i ostatním. Lidi nedělejte to.....

cEtla jsem vase prizpevky a premyslim jak zareagovat.Ja pachala sebevrazdu trikrat dvakrat na oko jednou vazne.Vysvetlim v patnacti kdyz jsem musela do velkeho mesta a citila jsem hroznou bolest a opusteni a ze mi nikdo nerozumi a pocit, ze chci umrit mam tak od 14 v 26 zmizel ale zapijela jsem ho alkoholem; ted jsem po vr stavu kdy jsem po pokusu a 14 dnu vymazanych z meho zivota , nepracuju a tezko navazuju vzt(ahy s lidmi, mam pocit ze me neberou a nemaji radi, aprotom je to ve me smutek a neradost.Odjela jsem do ciziny abych ten smutnej program v hlave prehrala ale nejde to.zatim Drzte mi pesti chci zit zivot mam rada, ale jak me to lapne....Buh mi neodpovedel

Nevím, ale ríká se, ze kdyz nekdo na svoji nemoc nemyslí a pokousí se necím bavit, tak se nekdy uzdraví. Nemoci jsou hlavne psychického rázu.

Milí diskutující. Jak jsem předpokládala, bylo mé téma opět vymazáno: naštěstí to nevadí, protože jsem sehnala, co jsem potřebovala, a až vyřídím i poslední právní a mejatkové záležitosti, mohu tomuto světu dát sbohem. Jen mě překvapuje, jak málo lidí je skutečně ochotno pomoci někomu, kdo je v nouzi. Celý život jsem poctivě pracovala, pomáhala lidem morálně i finančně, vždy pokud to šlo, a v momentě, kdy jsem se ocitla v pasti nevyléčitelné choroby s lítostí konstatuju, že se o mne nikdo nezajímá. Věřím, že vám všem se pomoci dostane, vždy když to budete potřebovat. S pozdravem Milena

TAk už jsem ti Peťo poslala mejlíka.Jestli jsi tu tak písni jak se máš.

Ahoj Péťo, jistě že ti napíšu:)Chce to úsměv, měj krásný den!Jestli chceš, klíďo piš i tady, lepší se mi sem chodí než na mail..Budu tu celý den!

pro Sáru:Děkuji Ti Sáro za Tvoji reakci na můj příspěvek. Zaujalo mě, že jsi chtěla spáchat sebevraždu taky kvůli jakési abnormalitě. Můžeš mi prosím napsat přímo na můj mail, co byl Tůj problém a jak si se s ním nakonec vyrovnala???Petr.Hagara"seznam.czDíky moc

Jednoduchá odpoved. Co bude, az umreme, to se vsichni dozvíme, tak proc tam spechat. To nás nikoho nemine. Ted jsme tady, a zivot je prima, ikdyz krize musí obcas prijít, abychom poznali, ze zijeme. Necekejte, ze kdyz budete sedet doma a nic nedelat, ze vás potká stestí. To si musíte pomoci sami. Jak ? Hlavne vás musí neco bavit. Ze vás nic nebaví a nezajímá ? Tak si kupte svacinu, turistickou mapu, a jdete v sobotu ráno na vlak. Uvidíte, jak je krásne v prírode,a kdyz se to pak jeste záverem zapije v hospudce pivem, tak je to super. Kamarádi a správní lidé prijdou casem taky. Ze skusenosti mohu ríci, ze pokud vás nekdo nemá rád, tak je to obvykle nadlouho, a nemá cenu se tím zabývat. Také nac, kdyz máme jiné prátele. Nekdy se stane, ze ona osoba procitne, zmení se, dostane rozum, a pak je nás takzvane hodna. Pokud vsak vyjdeme nekomu vstríc, a on se ani casem nezmení, tak nám jen osud ríká, ze si ho nezaslouzíme, protoze je to clovek, se kterým bychom si vubec nerozumeli. To je asi ten nejslusnejsí výraz.

Zdravím všechny diskutující. Založila jsem vlastní téma, ale bylo smazáno a obávám se, že se tak stane i po jeho znovuzaložení. V sočasné době je pro mě "díky" neúnosným fyzickýcm i psychickým problémům sebevražda jediným řešením životní situace, proto chci poprosit kohokoli, kdo by byl schopen a ochoten sehnat a prodat mi kyanidovou kapsli (vím, že např. členové některých vojenských jednotek tyto věci dostávají jako součást výbavy), aby se ozval. Peníze nejsou problém a o diskrétnosti snad není třeba pochybovat. Děkuji.

Petře,nedělej to, zapomeň na to!No a co že jsi v něčem abnormální, to je život a vůbec...co je v dnešním světě normální a co ne?Kdo to určuje?Je to ta největší hloupost co bys mohl ve své situaci udělat.Neměl bys možnost zkusit s tím žít, dokázat to a nakonec ještě třebapovzbuzovat a podporovat jiné, kteří se v tom budou plácat stejně jako ty!Neber to jako prohru, ber to jako výzvu něco dělat!!Mám s tímto zkušenosti, málem se mi sebevražda povedla, teď vím, že to byla ode mě ta nej nej blbost, co jsem kdy udělala.I když jsem abnormální, mám možnost pomoct.A co ty?Co myslíš že chce Bůh?

Začínám vážně uvažovat o sebevraždě. Brání mi v tom jenom to, že jsem věřící. Moje víra je však současně i trochu důvodem, proč chci vše ukončit. Je mi 25 let a nedávno jsem si uvědomil, že trpím zvláštní úchylkou, se kterou se nedokážu díky své víře ztotožnit, ale nedokážu se jí ani zbavit. Když jsem se radil se psychiatrem, doručil mi, ať svoji touhu realizuji a s pocitem hříchu si nelámu hlavu. Vysvětloval mi, že drobná úchylka, kterou trpím je neškodná a nevinná, proto si nemusím dělat špatné svědomí z toho, když ji někdy zrealizuju. Nevím ale jestli mi může radit člověk, který není věřící, i když je to "lékař duše." Řeším teď dilema, jestli je menší hřích, když ukončím svůj život, nebo když zrealizuji svoji uchylnou touhu. Ukončení života se mi ale zdá jako dokonalejší a hlavně trvalejší řešení. Má někdo zkušenost s tím, že kvůli nějaké své abnormalitě musí neustále myslet na sebevraždu???

No já si z toho velkou hlavu nedělám.. znám víc lidí, kteří mají stejný nebo podobný problém jako ty. Sice nevím kvůli čemu bych byla schopna spáchat sebevraždu, ale kvůli tomuto bych ji nedělala. Jsi jen pořádně zmatený a moc se v sobě nevyznáš. Ale to skoro nikdo.

Jančo, v tom příspěvku jsi vyhmátla jeden rozpor, který jsem si ani neuvědomil- totiž já taky věřím, že život si můžu změnit sám, že i kdyby se celý svět stavěl na hlavu, tak dokud já sám nebudu chtít, tak se v mým jednání nic nezmění. Na druhý straně ale se bráním cizí pomoci, abych neztratil nezávislost.Díky za ten postřeh.Narkman měl asi pravdu, člověk, který se chce doopravdy zabít, o tom nemluví, prostě to udělá a ta jeho sebevražda není na veřejným místě, okázalá, aby vzbudil soucit. Tím, že jsem se tady vypsal, mi prospělo, jen jestli ostatní ze mě nemaj velkou hlavu.

Nemám nic proti ukončení diskuze. To záleží na tobě. Jen si myslím, že od toho zase utíkáš. Tím, že si chceš k sobě nejdřív někoho pustit a pak když zjistíš, že už toho o tobě ví hodně, najednou nevíš, jak reagovat, protože už o tom svém problému pak nerozhoduješ a nebojuješ proti němu sám a nemáš ho čistě pod svou kontrolou, ale už ti s tím někdo pomáhá, tak to raději ukončíš. Ale vždyť sám sebe řídíš a rozhoduješ o sobě jen ty sám. My ostatní tě můžem jen vyslechnout, poradit apod. Ale to neznamená, že ti berem tvůj život do našich rukou. To bude vždy tvoje věc a tu ti nikdo nikdy nevezme! A je mi jedno, jestli jsi to napsal do předmětu Sebevražda, nebo bys to napsal někam jinam. Já na to chtěla pouze reagovat. Tak se drž a jestli se toho strachu chceš opravdu zbavit, pak buď z celého srdce přesvědčen, že to lze překonat a že to dokážeš! Vím, že je to těžké. Taky se snažím čím dál více VĚŘIT, že to dokážu, třebaže ostatní mluví jinak a i fakta jsou trochu proti mně. Ale dělám pokroky a cítím, že se svou vírou v sebe sama a v mé schopnosti a možnosti jsem se už dostala z pár problémů. A zkvalitnilo mi to život. Teď už do mě nikdo nemusí "hustit", co je pro mě nejlepší, protože už to dokážu vědět sama. Už si rozumím a vím, proč se teď děje to a proč si tu teď např. píšu s tebou. Vím, co mi to přináší a tudíž, když mám nějaký nový problém, vím proč ho mám a co se z něj mám naučit.Doufám, že teď kvůli mně nemáš v hlavě moc velký zmatek :) a pokud ano, přemýšlej. A když budeš cítit, že to není ono, na co jsi přišel..přemýšlej dál, dokud na to nekápneš..může to trvat dlouho (u mě tak něco přes rok)..ale jednou na to příjdeš a vše ti bude jasné..

Vždycky jsem si chtěl problémy řešit sám. Když jsem u nějakýho terapeuta byl, tak jsem to ukončil ,protože mě děsila závislost a blízkost k dotyčné osobě.I teď, kdy mám pocit, že mi Jančo rozumíš, se škubu a už už bych tu diskuzi ukončil, ne proto, že by nic nepochopila, ale právě kvůli tomu, že se- jak jsem psal výše- obávám jakékoliv blízkosti. A vcítění se a porozumění beru jako druh blízkosti, ačkoliv je to jen na chatu.Já to nějak vyřeším, jen říkám, že předmět Sebevražda jsem vybral nešťastně, spíš jsem měl přispívat na Sociální fobie, Úzkostné poruchy nebo něco v tom smyslu.

Honzo,napsal jsi, že: "jedna z těch mých nemilých vlastností je snaha mít naprostou kontrolu". A to je podle mne docela těžké, protože nikdy nemůžeš mít nad vším kontrolu a navíc tě to musí strašně moc svazovat, ne? Tím nemyslím, že ti má být vše jedno. Jen, že někdy je lepší, když člověk o všem neví a tím pádem si člověk i trošku odpočine.A zkus dát lidem šanci, ať si k tobě najdou cestu a třeba se ti problém vyřeší i sám (třebaže si ho chceš vyřešit sám, co?) ;-)

Jančo, naprosto pravdivý odhad mojí situace. Bez ironie se skláním před tvojí intuicí.Jenže ironií je, že jedna z těch mých nemilých vlastností je snaha mít naprostou kontrolu, o uvolnění a nechání věcem volný průběh nemůže být řeč.

Honzo,proč věříš více vědeckým faktům (v kterých se také objevují chyby a které také nejsou vždy stoprocentní) než abys věřil sám sobě a svým pocitům. Také si myslím, že se toho chceš tak moc zbavit, že více méně to jen CHCEŠ, ale že tomu moc nevěříš, že by se tak mohlo skutečně stát a že ani pořádně nevíš, proč by ses toho měl zbavit. Taky si myslím, že to moc řešíš. Máš problém a nechal jsi se do něj pořádně zamotat. Já bych tomu zkusila dát volnější průběh.