Sebevražda

Poslední dobou prožívám hroznou beznaděj... nejhorší na tom je že mé problémy jsou právě v rodině... už od dětství mám špatné zážitky s rodiči... moje matka si toho také dost prožila a proto si často své stavy vylije na mě.. nedávno mě bez důvodu vyhodila z domu, mám problémy i s otcem který mi nadává a stále mi opakuje že jsem cvok a on je ten jediný normální a já už to psychicky nezvládám...mé seběvědomí je už od dětství na nule a doma si připadám jako štvaná zvěř. Často přemýšlím o útěku o sebevraždě a říkám si jestli by je vůbec mrzelo něco z toho co mi kdy řekli nebo udělali.. Jenže na to nemám sílu, vlastně jediné co mě drží nad vodou je můj přítel, neumím si představit kdybych o něj přišla... myslím že už bych nejspíš neměla nic kvůli čemu bych tu chtěla být... Závidím všem kteří mají šťastnou rodinu..:(

Prožívám hrozné stavy, které už nejdou vydržet. Dělají mi problémy běžné aktivity dne. Nejsem schopen ani telefonovat, natož potom něco vyřizovat osobně. Bože nechtěl jsem takhle dopadnout. Už ale už opravdu nevím, jak dál ? Nedokáži se donutit ani zatelefonovat. Roztřesou se mi ruce, rozbuší srdce a jsem jak zasažený bleskem. Je mi opravdu hrozně a paradoxní je, že ikdyž bych chtěl, tak si nedokáži pomoci. Sebevražedné myšlenky mi přinášejí duševní úlevu. Nevím, co mám dělat ?

co je hrozně moc důležité, jsou správní lidi kolem... přeju Vám abyste našli dobré přátele anebo společenství, ve kterém se budete cítit dobře, protože to je obrovský základ pro život . pro dobrý životní pocit :-)

držte se. taky mi občas není do smíchu, a mám za sebou pořádně prekérní rok. samý zvrat a moc boulí. jednu chvíli to už opravdu nebylo dobré. zdálo se mi, že jsem na všechno sama, a že kdybych se někomu svěřila , už by mě ani neměl rád. což je pro mě dost důležité ...bohužel ? jsem opravdu dost uzavřená povaha, a proto se těžko s věcmi vyrovnávám, je to myslím jednodušší, když se o ně člověk podělí s druhým člověkem. přesto mi pomáhá, když o svých problémech mluvím s Bohem, protože On je. a má nás rád. možná někdy dlouho neodpovídá, ale často se mi uleví už jen tím, že mu povím o tom , co mě bolí. mějte se moc hezky

zorko,jestli sis zivot posrala,tak vydrz a dej se do poradku!To,ze bys diky sebevrazde nemusela nic resit,by byl jen utek od neprijemnosti,ktere Te asi cekaj,ale za cas se vse muze srovnat.Potka Te neco,ze se z toho dostanes,ani netusis jak rychle.Ver mi,znam to.Vzdy,kdyz se neco jevi jako zcela beznadejny,objevi se necekane reseni.Nebud srab a vydrz!!!!

Rachel, zrovna teď se můj život jinak nazvat nedá, jsem fakt totálně na dně, ať udělám cokoliv bude to špatně. A nejhorší je, že jsem si to fakt podělala sama. Jsem tak blbá! Ani se mně o tom teď nechce psát detaily, jenom myslím na to, jestli sebevražda je nebo není řešení. Spíš asi ne, ale je fakt, že už bych nemusela nic řešit...

Zorka
...uz jenom tim,ze zacnes nazyvat svuj zivot peknejsimi slovy,nez jenom zkurvenej-alespon se to neboj napsat-tak udelas krok ku predu!Odvahu!!!

Život není krásný, když si ho poserem... Já si ho posrala parádně a pořád se v tom hrabu. Ale je to moje chyba, vím to. Musím z toho srabu najít cestu ven, i když zatím marně přemýšlím jak. Lidi, ale zabít se? Teď je mně z mýho chování na blití a kdybych to vyřešila tak, že nic nevyřeším, jenom zdrhnu na hřbitov, tak to bych se ze sebe musela poblít opravdicky. Ale myslela jsem na to taky, na že ne. Myslíte, že tohle může být řešení? Já nevím, ale vyřešit si svůj zku...ej život musím.

pro R

život není krásný, krásu v životě si musíš hledat,ale věř že tam je,i když to teď vidíš černě nemusí to tak být na vždy zajdi za psychologem a svěř se mu se svýma pocitama,nebo je řekni někomu komu opravdu věříš ,ale řekni mu jak ti je,řekni mu že hledáš pomoc,že nevíš jak dál, že to nejde zvládnout,že to jen tak nepřejde.Věř že jsou na ve tvém okolí lidi co tě mají rádi jen hledej u nich pomoc a nevzdávej to.Řekni jim jaký máš problém,co nemůžeš zvládnout.Vzkaz pro Dominiku to je fakt super pomoc,dost ubohý radit někomu kdo hledá pomoc aby se oběsil!!

Pro R:Jestli chceš umřít tak se oběs na tlustým provazy. Jestli chceš žít tak navštiv hned zitra psychiatra. Co ti mám na to říct?? Co vlastně chceš slyšet???Nenaříkej furt a jednej!!

Já už dál opravdu nemůžu, čekal jsem tady nějaký šikovný návod, ale všichni si tady myslí, že život je krásný... každý den je obtížný...od chvíle co všechno ztratilo smysl... Pomozte mi prosím někdo odejít tak, abych se nebálp bolesti která předchází, já se nebojím té nicoty, ta mě objme jako postýlka v dětství.. jen necgci aby mě našel někdo komu by to zkazilo život ...... pomozte

jsem strašně ráda, že jsem našla tohle fórum,některý svý pocity bych vůbec nedokázala tak výstižně formulovat. Jsem na tom stejně jako většina lidí,co sem píšou, pořád se mi vrací myšlenky na sebevraždu a jediným důvodem, proč to neudělám jsou taky rodiče. A navíc mam v životě několik nedořešených problémů, že se paradoxně někdy zas bojím,aby se mi něco nestalo ještě dřív, než to všechno urovnám.Už taky nevím jak dál, zvlášť když kolem sebe vidím všechny ty šťastné lidi,kteří si ten život dokážou užívat a maj k tomu všechny předpoklady,maj přítele,kamarády,jsou zdraví,extrovertní,dokážou k sobě přitáhnout lidi..
Nemam nikoho,s kym bych mohla aspoň jen tak pokecat a kdo by mě bral trochu vážně,žádný dobrý kamarády,ve všech věcech, co jsem kdy chtěla jsem (ne vlastní vinou) pohořela, a ještě k tomu už asi 5 let trpím vážnými zdravotními problémy. Stalo se mi několik věcí,které uplně otřásly mým sebevědomím. Nikdo o mém stavu neví a těžko by mi to někdo uvěřil, nedokážu to dát svýmu okolí najevo. Jednou jsem se odhodlala navštívit psycholožku, ale bez jakýhokoliv efektu - působilo to na mě,jako když mi vůbec nevěří, připadala jsem si jak nějaká hysterka,co má chvilku špatnou náladu a chce na to předepsat prášky. A když mi je nakonec předepsala, tak měly pro mě dost nepřijatelné vedlejší účinky, že jsem je musela přestat brát. Jediné,co mě dokáže dostat aspoň do trochu snesitelnějšího rozpoložení,kdy všechno nemusím vnímat tak syrově, je alkohol...což mě děsí,takže ho už radši vůbec nepiju...
Tenhle muj příspěvek ignorujte, já se z toho potřebovala aspoň jen tak vypsat......

Zivot nemuze byt beze smrti. Chcete-li, aby se zivot stal skutecnym zvotem, nejen stradanim a utrpenim, pak tam musite tu smrt vpustit. Totiz rozmer smrti. Tak to bylo mineno.
Ale pokud se nakonec nekdo rozhodne skocit a udela to, neodsuzuji ho. Je to jeho volba. Soucitim s nim.

lokomotiva : určitě je fajn žít každý den tak, jako by byl tím posledním, ale jen když je to jen "jako", abychom si uvědomili hodnotu toho života. ...
jinak naprosto nesouhlasím, a nemyslím si, že je vhodné lidem doporučovat smrt.
život každý dostal jen jeden, a i když to může být těžké, pokaždé je možné, snad s pomocí toho tam nahoře, z toho života vykouzlit ještě něco víc, něco pěknějšího.
držím pěsti všem.

jarabilek : přeju Ti hodně úspěchů a pocit pohody a slunce v duši :-),drž se..... v životě člověka přicházejí krize, ale vždycky znovu se to projasní, i když někdy to trvá moc dlouho.. hodně odvahy Jít dál.tady na zemi.

Myslim, ze ty slova o tom, jak je set krasny, nikomu kdo stoji nad propasti nepomohou. Taky sem tam byl.
Tady je muj prispevek. Trebas to nekomu pomuze:

Hovno,
Zivot je utrpenim, kdyz si clovek neuvedomuje smrt.
Byl jsem kdysi v podobnojech depkach, jako vy co sem pisete a az smrt mi pomohla. Smrt pomuze v jakemkoliv smyslu. At se rozhodnete spachat sebevrazdu a udelate to, At se rozhdnete spachat sebevrazdu - v poslednim okamziku si uvedomite, ze to za to nestoji a zacnete na vsechno srat, nebo at trebas smrt "jenom" pochopite.

Vsechny tyto cesty smrti vas zbavi toho udesnyho utrpeni a tech pitomcu, co vam furt rikaj, co mate delat a co sou blby jako polena a zaslouzili by... psu, sousedu, manzelciny migreny... a superstar.
:o)

Podstata je v tom, ze mate potrebu bejt "nejaci", jenomze vono se to v tomhle skurvenym svete neda. Navic se to neda vsechno skloubit, to aby mel clovek ocean energie, a stejne se tem kurvam nezavdeci.
Nekdy se stane, ze ty vnitrni potreby jsou proste proti sobe a neda se to ustat, vsechnu energii venujeme jenom na to, uvest do souladu sebe a svet a vono to stejne nejde. Pak prichazeji depky.

Nezavisle na sobe jsem potkal dva lidi, oba meli stejnou teorii a pohled na svet. dokonce ji stejne nazyvaji. S nejvetsi pravdepodobnosti se nikdy nepotkali. Oba byli od jednoho dne z niceho nic stastni. Porad se smeji a sou proste v pohode.

Ta jejich teorie zni "Vsechno je na hovno".
Jednoho dne se clovek "probudi" a zjisti, ze vsechno je na hovno a tak na to zacne srat. Uz se tim nezabejva, nechava to plynout, at to tece kam to tece, stejne to tece do stoky, nic s tim niko neudela, tak proc se tim trapit? Seru na to. No a od te doby uz se jenom smejou a je jedno, co se deje, protoze horsi uz to stejne nebude. Oba si pak zacali ten zivot neskonale uzivat. Zacali byt stastni a vnitrne neuveritelne vyrovnani, ze je ani ten nejvetsi nasup hoven z hovnocucu nevyvede z miry. Taky zpusob.

To ceho vlastne oni dosahli se nazyva zbaveni se lpeni a odhozeni iluzi. Clovek ma potrebu bejt uspesnej a bohatej a prijimanej a obdivovanej a kdesi cosi. Vykaslete se na to lidi. Nikomu nemusite nic... beztak za to ty lidi nestojej.
Zijte si svuj zivot, nejhorsi co se muze stat, je smrt a to je svym zpusobem vykoupeni z tyhle spropadeny mizerie.

Pak je tu cesta sebevraha. Ten, kdyz uz se rozhodne, ze ty sracky nebude dal snaset a rozhodne se zabit se. Doporucoval bych se na to pripravit. Protoze kdyz je to jenom o vzdoru, tak to pravdepodobne neudelate. Kdyz ste pripraveni to vsechno skoncovat.. vyberte si skok z nuselaku, nebo od nekud ze shora. Je to dobry, aspon na chvilku se stanete svobodnyma, protoze budete na vterinu jako ptaci. Padejte hlavou dolu, aby ste se prilis netrapili. Ale az tam budete, uvedomte si, ze uz nic nebude. Ze vsechny ty zpropadeny povinnosti (tuzby) a cile sou ty tam, ze nic nebudete. Smirte se s tim faktem, ze nebudete .. bohati, upesni, prijmani v ocich rodicu, .. vsechny ty nesmysli odhodte.. ze proste nebudete.
A v tom okamziku se osvobodite. Muzete se stejene tak odhlodlat skocit, nebo proste slizt dolu, dojit domu, zbalit si par svestek a jit se projit.. treba ke stredozemnimu mori.. a proc ne. Staci spacak batoh a neco k jilu na zacatek.. dobry je to v lete, to se da krast na zahradkach a tak. Da se vsechno, kdyz se clovek zbavi tech iluzi toho, jakej by mel bejt. A nakonec, skocit muzete vzdycky a kdekoli, ze jo. Protoze kdyz uz tam jednou nahore stojite, odhodlani to udelat, tu jste najednou svobodni. Uz neni se kvuli cemu stresovat a ceho se obavat. Neni tam zadnej souseduv pes, zadna zasrana prace ani zkurveny rodice ani pitoma manzelka..
Uz jste tam jenom vy a obloha a tvrda zem dole. V tu chvili jste svobodni. Ale kdyz se takhle hezky osvobodite, pak svet prestava bejt utrpenim. Muzete si to zacit uzivat :o)

A pak je tu pochopeni. My vsichni zijeme v desnym shonu, jakoby mel bejt nas zivot nekonecnej. a tak si toho casu ani nevazime a utapime ho v nesmyslech, jako prace, kariera, povinnosti, mazelka a tak. Ale kdyz uz fakt nemate sil, proc se na to proste jednoduse nevysrat. Nikdo vam to nema pravo vycitat.
Vono kdyz se rekne smrt, vsichni si vybavej neco negativniho, ale proc? Naopak.. zkuste si predstavit nekonecnej zivot. Zijete 100 let, 200 let, 1000 let. Po desetitisici letech, uz neni naprosto nic, co jste jeste neprozili, nebo nepoznali. Zacina to bejt pekne nudnej stereotyp. A pak milion, dva tri miliony let.. bez nadeje na to, ze to jednou skonci. A kurva
Vecnej zivot by bylo peklo, to se neda snest. To je hruza. Jeste ze je tady ta smrt. Vono je to nakonec docela dobra vec ta smrt. Bez ni by to bylo teprva peklo.
Nechte smrt vstoupit do sveho zivota. Ona dokaze vymazat tu pricinu utrpeni.. V kazdem okamziku si uvedomujte, ze jednou tady nebudete. A kdo vi, mozna uz zitra se to skonci. Kazdy den, kazda hodina, kazda minuta muze bejt ta posledni. Neni na tom nic spatneho. Ale nebylo by dobre ten posledni den prozit s lidmi, ktere mate radi, nebo delat veci, ktere mate radi, misto toho, abychom se hnali za nesmysly? Ja sem nechal vstoupit smrt do sveho zivota. Zkuste si predstavit, ze vam zemre nekdo blizky. Treba vase maminka, nebo dcera, nebo laska, nebo kamarad. Nekdo koho mate radi. Nekdy vecer si tu myslenku uvedomte. Druhy den jdete za nim a budte s nim, ale s myslenkou, ze zitra uz tu treba nebude. nebo tu nebudete vy. Sitte se tim, co k nemu citite. Uvedomujte si to co nejintenzivneji to dovedete. A delejte takovehle veci casto. I kdyz si cistite zuby, uvedomte si to, ze je to mozna naposledy a delejte to tak. Uzijte si i to pitomi cisteni zubu, protoze kdo vi, mozna vas zejtra prejede auto. A s timhle vedomim se naucte pristupovat ke vsemu. Zijte svuj den tak, jako by to byl vas posledni. Neulpivejte na tom. Uvedomujte si, ze to proste ztratite,driv nebo pozdeji. Ale ze ted jste jeste tady a jeste tento den muzete byt s limi, ktere mate radi.

To je moje poselstvi "smrti". Zivot bez smrti je utrpeni. Uvedomujte si jeji pravy vyznam. Nemejte z ni strach, ona vas muze osvobodit..
Nemusite ji realisovat, staci ji pochopit. To je jako realisace. A hlavne, naposto nikdo vas nema pravo soudit.. nikdy. Jte takovy jaky jste a to je spravne. kazdy clovek ma plno nedostatku, to zle neznamena, ze jsou vice, nebo mene, nez ostatni. Naucte se sami sebe milovat. Pochopeni smrti je jednou z cest.

Znám ten pocit,není to tak dlouho,co sem měl v ruce žiletku a chtěl to udělat, ale najednou sem se zamyslel a rek sem si co by dali rodice,neudelal sem to, ale porad a i ted jak pisu to mam chut udelat...

Helčo zkus www.help24.cz - dobré stránky

CTRL+ALT najednou zmacknout a k tomu "v" rovna se zavinac:-)) Napisu.

Ahoj, tahle diskuse ma problem, ze se na ni nezobrazujou vsechny prispevky nebo ja v tom neumim chodit, ci co. Neznate nekdo nejake jine diskuse, kde se diskutuje lepe nebo nechcete si zalozit nejaky chat, kde by jsem si mohli povidat o svych problemech? Napiste a mejte se vsichni moc hezky. Prezit se da vsecko a zivot je vlastne krasny. Napiste: helca.pavlic"centrum.cz