Sebevražda

Nemohl by mi nekdo poradit? nevim jak napsat dopis na rozloučenou.jde mi hlavne o rodice.nejakou nejlepší formou jim vysvetlit proč sem se tak rozhodnul

pro pavla:sám si...lumpa to mělo být předpokládám

pro pavla:sám si manipulátor nevím co je lup

Víš,když se dá vzdělaný člověk na dráhu lupa je daleko nebezpečnější jak kdokoli jiný.Radil bych pozor na manimulanty,podsouvání řešení atd.

pro pavla:To je hezké že chceš na jednu stranu pomoc ale k čemu to troska si už vybrala smrt...

Jan-ko; ja n ko; j a n ko

Janko,já to vnímám podobně jako ty.Rád bych pomohl.Myslím si ale,že základem musí být vždy důvěra.Každý z nás dělá chyby ,nikdo nejsme 100%.V případech kdy se lidé chtějí resp.mají zájem spolu pracovat ,jednat atd.musí se snažit ev.ztracenou důvěru obnovut.Pak většinou Ok

Ztráta blízkého vždy bolí, to věřím, vlastně znám, dost důvěrně.
Tohle asi potká všechny v životě...pokud nejde o životního partnera, dobrého přítele, nebo nedejbože děti, tak je to tak nějak normální a přijatelné, a se ztrátou se smíříme, časem, přebolí. Snad. Co? Je to pro tebe překonatelná ztráta? Jak to vnímáš ty?

Trosko, říkáš, že tvůj stav je nezvratný...co se stalo před ním? Má to příčinu, nebo jde o postupnou ztrátu chuti k životu?

Jestli si dobře pamatuji, psalas, že to vždycky nebylo takhle u tebe. Že ses takto nenarodila...?

Janko,pokud bys chtěla rád ti pomohu,samozřejmě pokud je to v mých silách.

Přišla jsem o někoho mně...Janko, myslela jsem si, že ty patříš k těm, kteří mají skutečný osudový problém. Věřím, že ztráta blízkého, je to nejhorší, co se může stát. A mám pocit, že jsi opravdová bojovnice

treba se Janko potkame nekdy na druhem brehu a casu na klaboseni bude habakuk.
jen tam budu proste krapet driv

nerikam Janko,ze takhle jednas s lidmi.
to vubec ne.
jen popisuju vlastni zkusenost a fakt,jak to vzdy dopadlo.
stezovat si neni nac,kdyz to bude uleva.
a koneckoncu - muzu si za to sama,ze jsem se tak musela rozhodnout.
k te anonymite - i anonymni diskuze je anonymni natolik,nakolik si ji my sami anonymni udelame.

at Te to tve trapeni a starosti prejde a at je Ti brzy lip

Neumím vysvětlit proč, ale...Ahoj Pampeliško. Také mívám teď občas pocit, že Troska má nějakou naději. Teď se omlouvám Trosce, že píšu za ni - ona nejlépe ví, zda ano či ne. Chce se mi napsat - do prčic! - proč jsme jen na anonymní virtuální diskusi?! Na druhou stranu dokážu pochopit, že to někomu moc pomáhá sdílet trápení zde a o osobní kontakt by nestál, byť by to ten druhý myslel sebelíp.

a kdybys me znala osobne,k...Nedovedu si Trosko představit, co by se muselo stát, abych se k Tobě otočila zády! Opravdu ne. To mi věř. Vždyť jen kolik lidí Tvůj příběh tady oslovil... Mockrát jsem nad Tebou přemýšlela. Teď se sice motám ve vlastních hodně vážných trápeních. Ale u Tebe mě vždy fascinovalo (v dobrém slova smyslu), že si nestěžuješ. To smíření se a pokora. Nevím, zda je tu někdo, kdo zná Tvůj život a problémy detailněji. Asi ne. Nedivím se Ti - je těžké se svěřovat takto anonymně. Ale prosím věř mi, že bych se k Tobě opravdu zády neotočila.

Janko,nevím jaké bylo tvoje...A Pavle já toho zažila v životě tolik, že "obviňovat" mě z pasivity nemůže nikdo, kdo mě zná. Obvykle tímto stylem na tomto diskusním fóru takto nevystupuji, je pořeba být pokorný, ale víš - při totální beznaději opravdu mnohdy nic moc aktivního člověk dělat nemůže. Promiň, možná máš také takovou životní zkušenost.

Janko,nevím jaké bylo tvoje...Přišla jsem o někoho mně velmi blízkého, jednoho z nejbližších... Moc nevím, co je na světě smutnějšího... A ani moc nevím, co dělat, když přijde vážná nemoc, než se modlit - tedy pokud člověk v něco či někoho věří...

Neumím vysvětlit proč, ale...je neralne aby to bylo kdy jeste k ziti.
nerozhodla jsem se tak pro to,ze mi jen nekdo nebo neco chybi

to nebyl Janko zajem o...Neumím vysvětlit proč, ale najednou mám pocit, že u tebe by fakt stálo za to se ještě o něco pokusit. nevzdát život.
Možná jsem byla ovlivněná vlastním sklonem k fatalitě a hned tě v tom sebedestrukčním myšlení málem podporovala.
Najednou to ale vidím jinak. Mám dojem, že potřebuješ pomoc a že máš velkou naději na změnu. Pokud budeš změnu chtít. Nevím nakolik jsi opravdu rozhodnuta, jestli opravdu není cesty zpět, nebo už ji "jen" nejsi schopna vidět.
Co by se muselo (krom tvého pohledu) vlastně všechno změnit, aby Tvůj život byl k žití? Dokážeš říct, co ti chybí k tomu aby byl život pro tebe snesitelný?

Škoda, že Tě Trosko...a kdybys me znala osobne,k zadnym hovorum by ani nedoslo.
v lepsim pripade by ses ke me jen otocila zady.
at se ti dari