deprese a sebevrazda

Nez si podriznete zily, skocite z okna ci pod vlak, obesite, vezmete prasky, pustite plyn nebo jinak ucinny zpusob, jak odejit z tohoto sveta kouknete se na HOOPONOPONO SONG od japonskeho umelce Aman Seto, aspo? neco hezkeho uvidite nez to tady opustite. Je to pise? , ktera leci dusi a nejen to, ale to uz si najdete..... Ja mohu jen rici, ze je mi lito, za to co se vam vsem deje,zkuste odpusti hlavne sami sobe, dekuji, ze jste si alespo? precetli tento prispevek a posilam vsem lasku, to jedine muze pomoci nam vsem.

ja sem si vzal léky celou...no naste sti semto prezyl ale bolí me hlava a motamse jak opilec jasem ani nespal abich vedel zesem prestal díchat nabo srdce a tak sem bil non stop ale tet sem v pohode ale tobilo hroni nevedet jesli umru a cekat na smrt:(

Je mi strasně...ja sem si vzal léky celou platu a tet us nemuzu nic udelat tak raci nedelej sebevrazdu protoze sito muzez rozisle a hlavne ne lékama já sito rozmislel pozde

Justify:
Záleží na tom, jak dlouho se na depresi léčíte a jak je vážná. U antidepresiv trvá obvykle 4-6 týdnů, než se dostaví určitá úleva. Příznaky, které popisujete, jsou pro depresi typické a postupem času vymizí, ovšem trvá to dlouho a chce to trpělivost. Můžu se zeptat, které léky jste už zkoušela?
Opravdu silnými léky jsou např. Mirtazapin nebo Prothiaden, pomohou i na depresi velmi těžkou. Řekněte svému psychiatrovi, že se nelepšíte a zkuste s ním promluvit, možná navrhne změnu léku. Možná vám pomůže si s přítelem vyjasnit situaci, promluvte si v klidu o vaši nemoci a dejte mu o depresi něco odborného přečíst, aby byl informován.

Zdravím,
od 14. let trpím depresema a úzkostma. Nyní mi je 22 a nic se nelepší i když od 14. let beru různé léky nic nepomáhá a deprese mi dost ošklivě zasahuje do života. Nejcitelněji mi ničí partnerský vztah budeme s přítelem tři roky a poslední dobou jsem pořád protivná, špatně spím nemám chut k jídlu, nemám chut na sex, jsem unavená a hádavá. Beru Sertralin který mi byl nedávno z původních 150 mg zvýšen na 200 mg denně. Už nemůžu nic mě netěší, je mi zle a s přítelem se jen hádáme. Co dělat?

Moje nabídka pochopitelně pořád platí:
--------------------------------------
Jestli někdo potřebujete skutečnou pomoc, napište. Netvrdím, že vyřeším a pomůžu úplně se vším, ale když to bude v mých silách, udělám to rád. Každý problém se dá řešit i vyřešit. Ti, kterým jsem už pomohl, Ti mi to věří - [email protected]. ( Nejde o službu za peníze ).
---------------------------------------

Pavel

zdravim. pepo, viem si velmi...Miss el, měly bys jet domů, deprese ze samoty v cizině dobře znám, to tě ničí nejvíce! Vrať se!
Když pročítám vaše příběhy, to jsou chvíle, kdy vím, že už bych nechtěla být mladá! Jak strašně těžce někteří mladí berete život a při jeho poznávání často trpíte, tady mohu říci to známé: "Kdyby mládí vědělo, kdyby stáří mohlo..."
Drž se miss el, zkus to brát více "easy".
Tisíce věcí není tak důležitých abychom se pro ně trápily, jen zdraví a nemoc a smrt, to jsou pilíře života.

zdravim. pepo, viem si velmi dobre predstavit o com asi hovoris. ja som teraz oslavila 21. narodeniny, ale uz teraz prestavam mat chut zit a najhorsie je, ze nenachadzam silu to riesit... silu, nadej, nadsenie pre nieco.. vsetko je mi to uz cudzie...a ja sa pytam, co bude dalej?? zijem sama v zahranici, uz som si tu sice nasla par znamych, ale inak som tu uplne sama, vsetkych, co som spoznala, som spoznala az tu.. v septembri sa po vyse 2 rokoch chystam na vysku spat domov, ale neviem ci to zvladnem.. a neviem vobec co bude dalej.. uz teraz som na antidepresivach.. lebo za posledny mesiac som stihla byt prepadnuta tromi chlapmi, ktori mi ukradli tasku so vsetkymi mojmi vecami, dokladmi a zlomili mi prst, az buduci tyzden zacnem konecne po skoro 6 tyzdnoch robit.. potom sa so mnou dva dni pred mojimi narodkami rozisiel moj mesacny priatel ( zatial najdlhsi vztah, vyhybala som sa vaznejsim znamostiam, lebo som nikdy so sebou nebola spokojna ), potom mi zomrel pes a vcera aj druhy dedo ( prvy zomrel v oktobri ).. uz to proste nezvladam,, aj ja som ta ktora sa dokaze s kamaratmi zabavat, samozrejme az po tom ako dostanem do seba niekolko promile.. teraz ako mam tie antidepresiva tak zas cele dni hulim, aby som len nemyslela na to co sa za posledne tyzdne stalo.. a uz sa neskutocne tesim do roboty, kedy budem zas aspon trochu zaneprazdnena a medzi ludmi.. citam knihy, snazim sa z toho celeho dostat, ale uz mi to pripada ako boj proti veternym mlynom, nemozem sa pohnut z miesta.... ale ja chcem zit, ja chcem byt stastna a zbavit sa toho neustaleho tlaku a depresie ktore mam, ale zda sa to byt nedosiahnutelne......

Pepo, život, ať už je někdy krutý a beze smyslu, s dlouhými smutky a jen okamžiky
radosti, je jenom jeden! Potom už bude nekonečné nic... Dokud je čas, VYMYSLI NĚCO PRO TEN SVUJ, věnuj tomu chvíle, kdy se schováváš ve svém pokoji, vydej se cestou života, ne smrti...
Vím, jsi mladý tak myslíš jinak, ale kdybys např. měl možnost tak jako já (též v nedávné době s těžkými myšlenkami) se mi podařilo schoulit se do přírody, tam najdeš klid a odpověď téměř na vše.
Myslím na tebe. Hannah.

Pepo, vím, jaké to je...Moc Vám děkuju za názory a reakce. Každopádně teď ještě nedokážu určit jakou cestou nakonec výjdu. V hlavě se mi střídá euforie a chutí žít s depresí a naprostou nechutí tady být. V těch případech jen sedím schovávajíc se ve svém pokoji a naprosto se distancuju od svého okolí :// Na druhou stranu nechci jen sedět jak chudáček někde v koutě a stále se jen sebelitovat, jenže fakt nemám SÍLU se zvednout a něco s tím udělat..

Cituju Pameplišku:
To je...Pepo, vím, jaké to je denně nasazovat "masku" veselého a uvnitř se cítit bolavý a osamělý mezi lidmi. Ale to všechno přišlo až po letitých zkušenostech a tak tedy poměrně přirozeně. U Tebe mám opravdu obavy, že je to choroba a nutnost léčit se. Ač sama jsem velice proti antidepresivům, být tebou bych je vzala a s nimi pak teprve přemýšlela, jestli mi život stojí za to nebo ne. Čili posuzovat život a jeho tíži z pohledu třeba i depresivního člověka, ale ne toho, u koho je přítomna opravdu silná porucha. Škoda to nezkusit, škoda života mladého člověka, zkusit a pak volit... H.

Cituju Pameplišku:
To je...Pepo,
tak mladý, a už tohle musíš řešit... :(

Není to o tom, že bys tu neměl žádný úkol, že by Tvůj život byl skutečně bezcenný. Ale o tom, že Ty to tak vnímáš.
Tobě pomůže fakt vyhledat pomoc psychiatra.
I když nemyslím, že by byla pravda to, co říkala Tvoje doktorka, že když se nemoc nedoléčí...ono se duševní nemoc, porucha osobnosti, totiž léčit nedá, nebo ne tak jak se to dělá (prášky). Takže nevím, jak Tě chtěla "doléčit".
Nicméně, aspoň jsou prášky schopné zbavit některých příznaků. Tak aspoň tak.
Taky beru léky, ale hlavně mi pomáhá psychoterapie. Nicméně zajdi si za doktorem, a snaž se to pořešit.

Tobě by pomohla určitě taky terapie, protože vidím, že je to hodně o celé rodině, přístupu k Tobě a Tvém "hraní si na hrdinu". O to větší šok bude, jestli se z toho "veselého kluka" pak stane tělo visící na provaze.

Už to, že o tom přemýšlíš a píšeš, ukazuje na snahu s tím něco udělat.

Prostě to zkus, horší to může být vždy, tak kam spěchat.

Cituju Pameplišku:
To je prostě zcela jiný pocit. Nechuť tady být, i když máš zdravé tělo. Je to jed, rakovina duše, která člověka sžírá, a to prostě tak strašné, že jakákoliv smrt je vysvobozením.

Líp bych nevyjádřil svůj současný stav, pampeliško. Děkuju. Je mi 20 let a před nějakými čtyřmi roky jsem navštěvoval psychiatričku, která mi diagnostikovala nějakou duševní poruchu a říkala, že když se tato nemoc/porucha poctivě nedoléčí, tak se vrátí mnohem razantnějším způsobem. Rok jsem se léčil z depresivních stavů a myšlenek na vlastní smrt. Když se mi to po čase zdálo všechno v pořádku, léčbu jsem ukončil bez svolení své psychiatričky a už jí nikdy nenavštívil. Bojím se, že dneska dochází na její slova..nechci tady na tomto světě být, myslím si, že jsem poměrně oblíbený a přátelský člověk, ale ve skrytu duše vím, že tu na světě nemám žádný úkol, žádný význam + vědomost toho, že v životě nic nedokážu. Moje rodina je samý podnikatel, inženýr, úspěšný a bohatý člověk a já lůzr, kterýho teďka vyhodí ze soukromé VŠ. Nejhorší snad je, že poměrně dost piju a nesmím chybět na žádném party listu se smajlíkem na obličeji a dvojkou v krvi, tak si nikdo nedokáže představit, jak moc v duši trpím. Blízkým lidem se o tomto problému svěřovat nechci. Nemám žádnej životní sen, žádnej životní cíl a žádnou motivaci tu být!!! ach jo

Já mám asi 20 let...Máš tělesné obtíže. Bolestivé, znepříjemňují Ti život, ale nezasáhly tvoji duši.
Jakmile už ale onemocní duše (deprese), tak jsou všechny logické argumenty nanic.
To je prostě zcela jiný pocit. Nechuť tady být, i když máš zdravé tělo. Je to jed, rakovina duše, která člověka sžírá, a to prostě tak strašné, že jakákoliv smrt je vysvobozením.

Já mám asi 20 let revmatoidní artritivu a trpím jak ďas a nikdy mě nenapadlo odejít od tud.Ba naopak si vářím každé chvilky tady.Na přítelkyni se vybodni a myslí na to,že přijde nová láska a možná i lepší.

Petře nedělej to.Takhle já...Terezko, zajímavý, vskutku hamletovský názor. I mne, nevěřící, toto někdy přijde na mysl! Kaja.

Ahojky Kájo,moc Tiděkuji za...Ach jo, už to vím, co je Bechtěrev a konečně chápu, proč bereš Tramal. Petře,
napíšu,teď musím odejít. Ale věř, že ti rozumím, mám oproti tobě nepatrné neduhy podobně laděné, a otravují mi život a co pak ty, když tím trpíš dvacet let! Soucítím, drž se, piš... Kaja.

Ahojky Kájo,moc Tiděkuji za...Podívám se na to, co je "Bechtěrev",neznám tento syndrom. K té přítelkyni ti řeknu jediné, Petře, každá láska je pomíjivá, rozchází se kdekdo, mnozí bolestně. A ty jsi už dospělý chlap, jistě už toho o životě víš mnoho! Rozchod se dá přežít, smrt ne!!! Se soucitem Kaja.

Petře nedělej to.Takhle já kolikrát taky sem přemýšlela se zabít ale co když člověk nebude mít klid ani po smrti,co když to pak bude ještě horší pro ty co se sami zabijou.Přemýšlel si někdy nad tim?Jak si někdo myslí že to bude tak jako když usne a nebude o sobě vědět tak to se mi nezdá! To bude určitě úplně jinak.

Ahojky Kájo,moc Tiděkuji za milou odpověď,
Je mi 49,láduju se Tramalem,jelikož mám přes dvacet roků BECHTĚREVA,Do toho se rozcházím se svou přítelkyní,která má asi dost mých stavů.Jsem tady fakt ůplně zbytečnej.PA