vzteklé dítě

Katy, ty vis jak spojit srdce s rozumem a napsala jsi vynikajici pridavek.

poznávám, že vzteklé děti bývaj často mimořádně vnímavé a citlivé. dít by mělo cítit lásku od rodičů, pochopení... když se nějaký malý človíček vzteká, snažím se odvést jeho pozornost jinam, ignorovat ho a pokud i tak po 10 minutách nepřestane, obětí to zvládne vždy. když je dítě větší, je dobré říkat: vidím, že zase začínáš být naštvaný, co si o tom popovídat? dítě by si mělo uvědomovat sebe samého, orientovat se v sobě, rozumět si, s čímž pomůže dospělý. přeci jen se lépe reguluje vzek, když dítě ví, co cítí, proč to cítí - umí to pojmenovat.u malých dětí - ignorace, obejmutí, mluvení na něj, stimulace...

N, ja taky ziju v Kanade! Ale v Torontu :o( Jezdila jsem do Vacouveru (resp. Whistler) cela leta. ZBOZNUJU BC, hned bych se tam odstehovala. Kde v BC zijes?

Jn dekuji za prijemna slova! A nejlepsi je to, ze tvuj chlapecek ma tak klidnou, milujici maminku.A Hane bych projevila soustrast, ze mela tak spatne zazitky v Americe. Urcite to musi byt velmi tezke hlidat dite v rodine, kde se nevedou spravne rodicovske vychovy. Ale urcite vsechni Americani nejsou spatni, coz ja vim ze zkusenosti. Dale ja neziji v Americe, ale v B.C. Kanada, kde je to trochu jinaci od Ameriky. Co jsem napsala bylo z mich znalostich a zkusenosti. Ja mam nesmirne rada deti a vzdy jsem s nima dobre vychazela. S mojemy dvema detmi jsem mela stesti,ze mi nikdy nedelaly starosti a hlavne jsme mely plno krasnych chvil. Uz jsou skoro dospely a vyrostly v krasne, inteligentni lidi. Casto se pousmivam z vedeni, ze jsem si porodila a vychovala svoje nejlepsi pratele.

S tím určitě souhlasím. Jen jsem si vzpomněla, kolik mě na začátku stálo sil zjednat si respekt u některých rozmazlených dětí (teda někdy spíš u VĚTŠINY dětí). A to taky neuznávám způsoby jako řvaní, tělesné tresty, prosazování své autority za každou cenu a podobné postupy. Ale na druhé straně, dítěti musíte stanovit přiměřené hranice, jinak to je cesta do pekel a sám rodič jednoho dne spláče nad výdělkem (ani ne proto, že ho dítě snad neposlouchá, ale protože vidí, že z něj roste pokřivený člověk). Objetí je docela dobrá věc, u mého synka to asi jako jediná věc fungovalo. Jinak se doporučuje, pokud vidíte, že na děti jde záchvat vzteku, odvést jeho pozornost jiným směrem - což ne vždycky jde. Ale do jisté míry to prostě patří k vývoji, ten malý človíček zjišťuje, že je nějaké JÁ, prosazuje se, musí se od té maminky trochu odtrhnout a osamostatnit. Pokud to ale podle vás dosahuje nesnesitelných rozměrů, klidně bych se obrátila na poradnu, mě tam kdysi dobře poradili. Mě jako matce malého aktivního a uamnutého dítět vždycky spíš vadily reakce okolí. Takové ty tetičky a babičky v obchodech "tak mu ten bonbónek kupte, paní, netrapte ho" a podobně, nebo by dítěti klidně sami koupily kilo čokolády. A když někdy dojde ke scéně a vám nezbývá nic jiného, než dítě nechat vyvztekat a vyřvat, dívají se lidi často na rodiče jako na párek Herpodesů a neodpustí si takové ty neadresné poznámky stranou. Na mě jednou dokonce zavolali policii, že týrám dítě - ale to byla spíš komická situace. Na druhé straně jsme kdysi s manželem zasáhli proti otci, který v obchodě opravdu surově tloukl malého kluka. Nikdo se neozval, tak jsme onoho muže oslovili, že to dítě takovým způsobem tlouct nemůže. Byli jsme šokováni, že tato situace nechala všechny okolo v naprostém klidu. Muž se s námi hádal, pak fyzicky zaútočil na manžela, to už jsem volala policii... posléze jsme se dověděli, že chlapec byl vyšetřen u lékaře a psychologa, našly na něm známky týrání a pán si šel sednout do vězení. Smutný příběh.

No tak ja zase myslim ze to co napsala N je super. Vychovavam chlapecka, je ted 1,5 rocni a uz zacina mit takove ty zachvatky vzteku. Ja osobne se u toho skoro bavim! Neni nic roztomilejsiho nez videt maleho cervicka s plesatou hlavickou (a pripadne s vasimi grimasami) prosazovat si svou. I to cteni o holcicce co chtela jesterka mi spise pripadalo legracni nez nastvavaci. Tak nevim, spis je to o tom, do jake miry si rodicovstvi uzijeme nez do jake miry budeme autoritativni (a vystresovani).

Milá "N", připadá mi velmi vtipné, když slyším nebo čtu, jak Američan radí jiným co s výchovou vzteklého dítěte. Marně pak přemýšoím, proč tolik amerických autorů (psychologů, speciálních pedagogů, rodinných poradců, terapeutů atd. atd.) píše příručky s názvy "Jak zkrotit vzteklé dítě", "Umění říkat ne dětem", "Děti potřebují hranice" a podobně. Věř mi, tomuto tématu se věnuji a takových publikací mám ze studijních důvodů plné poličky. A vlastní zkušenost s výchovou amerických dětí (práce au-pair, vychovatelka ve školce, asistentka ve škole) potvrzuje můj názor, že Amerika je z valné většiny bohušel národem hypersebevědomých drzých a sobeckých spratků - míněno na děti i dospělé. Takže bych se tu zdržela rad na téma vzteklé dítě...

Co ja si myslim ohledne techto deti, ze jsou celkove nespokojene, neco jim vadi a pak sve citeni lehko ukazuji vztekem. Rodice jsou vetsinou milujici, ale mensi cast take si kolikrat dovede vybijet svoji zlost na detech, nebo i jejich nalady se pritoci i na deti a tak i rodice by se vetsinou meli snazit byt positivni.Co hlavne si myslim, ze kazde dite od malicka potrebuje hodne lasky, pochval, klidne prostredi a hodne cinosti. Hlavne miminka potrebuji telesny dotyk a hezke slova.Takze s temi nazlobenymi detmi - bych zacala je nesmirne pochvalovat za kazdy dobry skutek, objimala, nechala bych jim vedet jak jsou dobre a chytre a takove diti se vetsinou pretrhnou delat jen to nejlepsi pro rodice. Samozrejmne deti delaji hodne chyb, jelikoz nemaji znalosti, ale rodice musi mit trpelivost a detem stale vse hezky vysvetlovat. Jesti deti uz umi mluvit si o tom vzajemne povykladat. A to hlavne o tech jejich chybach a hlavne bych je nikdy nebila ci prisne trestala. Ale nechala jim vedet ze mi vadi, kdyz se nechovaji dobre ale hlavne bych je poucila o zakonech a hranic chovani. Kdyz by neposlouchaly, tak bych jim nechala vedet ze vzdy maji moznost na rozhodnuti. Udelat priste veci spravne, nebo se jim zatrhne oblibena vec. Nebudou si moci hrat, nebo jit ven. Takze kdyz jsou starsi nechat jim se rozhodnout. Dale da se prejit ruznym situacim. Napriklad jsem slysela nekolikrat, jak rodice byli nazlobeni a nabili i ditem, ze pocmaraly steny tuzkama. Kdyby se to me stalo, ja bych je nechala to umit, aby si zapamatovaly si ze to bylo spatne a ze musi byt odpovedni za sve skutky. Ale nejlepe pro male deti by bylo v jejich pokoji natahnout velky papir, kde by si mohli s klidem malovat a vetsina deti to miluje a tim napriklad predejit podobnym situacim. Deti potrebuji hodne pozornosti a je dulezite si s najit cas si s nima hrat, cist knizky, i nechat pomoc v kuchyni, zahrade, jelikoz oni miluji napodobovat rodice. Take se nekdy rika, ze je tezsi byt s dvouletym, jelikoz uz se umi pohybovat a vse chce osahat, videt a casto muze neco rozbit. V tom pripade je dobre dat vsechny vzacne predmety na vyssi policky a ne porad nakazovat diteti na nic nesahat. Casto deti muzou ukazat zlost, kdyz jsou v obchode a vidi hodne veci kterych by chtely. Zabranit scenam ja bych jim dala do ruky, balicek susenek a to je vetsinou udela busy. Stale nakazovani take dela dite neradostne. Ja myslim, ze hlavne dvoulete jsou velmi roztomile se svou zvedavosti a pripadaji mi jako martane na nove planete, vse je pro ne nove, a hodne se musi ucit o novych zvycich. Nikdy bych nepouzivala a telesne trestani, kdyby udelaly chyby. A jenom v tom pripade, kdy jsou nebezpecni sobe ci ostatnim. Nikomu se nelibi poslouchat rozkazovani a tak bych pouzivala mirny styl navrhovani. Jinak bych rekla, ze deti volne ukazuji svoje nalady i tak zlost. Coz dospeli casto v sobe taji a pak se to muze projevit i v depresich.Take se musi dat pozor, jestli dite neni unavene, a jesli ma spravnou zivotospravu a dostatecne vitaminy a spi dostatecny cas. Hlavne deti potrebuji hodne lasky a pozornosti a take jim nechat vedet kdyz jejich chovani je spatne a ze a my s tim nesouhlasime. Zapomente na biti vareckou, jelikoz tim dite ztrati svoji duveru k vam a muze byt i vice trucovitejsi. Dulezite je se jim snazit porozumet a nechat vedet ze jste jejich nejlepsimi prateli. Deti take maji svoji inteligenci a tak je nepodcenovat, i kdyz se musi hodne ucit. Rodice jsou ucitele a vim, ze oni i deti maji moznost prozivat nejhezci casy. Kazdy den kdyz se probudi je obejmout a rici - tento den bude ten nejkrasnejsi!Tak to co ja si ve zkratce myslim a mozna nekdo jiny da lepsi navrhy. A take vim ze rodicovstvi neni jednoduche a je dobre si precist par knih a mit vice pouceni jak jednat v ruznych situacich. Vzdyt na svete jsme vsichni kratce a proc si nevytvorit ten cas co nejlepsi a pro deti dobre vzpominky na detstvi, kdyz vyrostou.

To obeti je zajimava finta. Na ignoraci bych asi nemela nervy. Ale nemam deti, tak me to zajima jen teoreticky. Co klasicky vyprask. Proste tak, ze to dite vydesi a uvedomi si, ze existuje vetsi autorita nez je ono samo. To myslim zabiralo na nas, kdyz jsme byly deti.

Mám skoro čtyřletou dceru, která má také časté záchvaty vzteku.Zkoušela jsem všechno včetně studené sprchy, zabírá ignorování - to pak zavírám okna aby to řvaní sousedi neslyšeli. Ale nejvíc se mi osvědčila metoda objetí, prostě jí zmítajícíse vezmu do náruče a pevně ji stisknu, nejdřív se brání, kříčí, že mě nechce, ale pak se uklidní. Musím ale poznamenat, že když je v pohodě velice ráda se se mnou od malička tulí.

Mojí dcerce jsou 3 roky a 2 měsíce. Dokáže se neuvěřitelným způsobem vztekat. Dnes jsme byly na plovárně a od stějně starého kamaráda si půjčila gumovou ještěrku, když jí chtěl ale asi po půl hodině vrátit zpět, začala ukrutná scéna. Vřískající dcerce jsem se snažila nejdříve vše vysvětlit, pak přišla jedna výchovná na zadek, pak dokonce koupel v docela studeném bazénu. Nepomohlo nic, nakonec jsme z plovárny odešli a jí to vydrželo až domů. Stále křičela, že chce ještěrku. Její vzteklý záchvat trval cca 40 minut. Nevíte si někdo rady?

Ahoj, dnes mám 3 letou dceru a musím říci, že v průběhu jejího života jsem vyzkoušela snad vše a v každém věku zabíralo něco jiného (vařeckou na holou, sprcha, napodobování jejího chování atp.) Ale nejlépe se mi osvědčilo ignorování jejího se válení po zemi, musím říci, že to opravdu bylo kdo z koho, někdy to vydržela i 10min, ale vždy to zabralo, jakmile zjistila, že jí nikdo nevěnuje pozornost, přestala a dělala jakoby nic. Postupem času se její frekvence záchvatů velmi snížila, tak na 1 za dva měsíce a to jí pak pošlu (tedy dám) za dveře a řeknu jí ať přemýšlí o tom, jak se bude chovat a to také pomáhá. Takže ti přeji pevné nervy.

Ahoj, moje kamaradka mela taky vztekle dite a lekarka ji poradila teplou (vlaznou, proste normalni teplota) sprchu, ale!! v obleceni. Pomohlo. Hodne stesti.

Chtěla bych se zeptat, zda má někdo zkušenosti s nadměrným vztekáním u 1,5 letého dítěte. Mám holčičku a je velice umíněná, snažím se jí neustupovat. Několikrát již měla úplný záchvat vzteku. Když ji nechávám, nepomáhá to, zkusila jsem i studenou sprchu, což do jisté míry zabírá. Nevím si rady a chtěla bych tímto poprosit o radu někoho, kdo má podobné zkušenosti. Díky