JAK NA DEPRESE A PANICKÉ PORUCHY

už to mám po 6a nevim už...Nevysazuj AD a ber je dál.Pošesté jsi se už mohl poučit ne?

A jak chces skloubit ......už to mám po 6a nevim už jak dál

Sama jsem si prosla...Podobně jako vy jsem to udělala i já. Prostě jsem si zakázala na to myslet a dělala jsem co mám ráda. čeho jsem se bála (i když bezdůvodně) s tím spočárku opatrně. Nemoc mi začala a měla jsem jí v plné parádě se vším všudy asi jen měsíc, ale bylo to neuvěřitelné trápení, pak jsem se rozhodla, mám malé děti nebudu do sebe sypat antidepresiva, které podle mě stejně nepomohou.. tak jsem to zkusila jinak a vyšlo to! Mějte se rádi, nedovolto si myslet na nic špatného. Svěřte se rodině, aby se k vám chovali ohleduplněji a už to všechno půjde samo ;)...

Sama jsem si prosla...Podobně jako vy jsem to udělala i já. Prostě jsem si zakázala na to myslet a dělala jsem co mám ráda. čeho jsem se bála (i když bezdůvodně) s tím spočárku opatrně. Nemoc mi začala a měla jsem jí v plné parádě se vším všudy asi jen měsíc, ale bylo to neuvěřitelné trápení, pak jsem se rozhodla, mám malé děti nebudu do sebe sypat antidepresiva, které podle mě stejně nepomohou.. tak jsem to zkusila jinak a vyšlo to! Mějte se rádi, nedovolto si myslet na nic špatného. Svěřte se rodině, aby se k vám chovali ohleduplněji a už to všechno půjde samo ;)...

Sama jsem si prosla...Velice pravdive.Kdyby to slo tak lehce,ale vse jde, kdyz se chce...zejo,ja vim. :-)

Napsala jsem, že ničí...Ale ale ,jen vyjadřuji svůj názor,klidně si to můžeš léčit jak uznáš za vhodné,bude fajn,když se tímto uzdravíš.Přeju hodně síly.Já ji silnejma atakama ztratila.Díky bohu že existuje chemie na kterou jsem nikdy v dobrém ani nepomyslela.

Kravina,nesnáším tyto...Napsala jsem, že ničí problém nezlehčuji a že by to mohlo pomoci třeba jen jedinému z vás..Vidím to kolem sebe u lidí které znám.Ale nečekala jsem,že budete reagovat tak zle. Ona se deprese a PP asi nese splečně s nesnášenlivostí a zlobou? Přeci nikomu tady konkrátně netvrdím,že bere léky zbytečně.Ano, proto často psychoterapie na PP pomůže i bez léků. Znám jednu psychiatričku z Benešova a ta léčí zpočátku zásadně bez chemie a uspechy má tak 50 na 50..Což zato stojí. Učí lidi vlastně to, co jsem já tady laicky popsala. Znám jí jako přítelkyni mé kamarádky, ne jako pacientka.
Takže se omlouvám, že jsem měla dobrou vůli. Kašlete na psychoterapie, berte jen chemii a ta vám nepomůže.Taky proto se tím v USA tolik terapeutů uživí, protože je to vlastně naprd, žejoo

Jsem téhož názoru - ta PP je mrcha nedá se udolat domluvou.

přesně tak.

Jak to tu čtu, skoro...Kravina,nesnáším tyto kecy. Kdyby tě to opravdu skříplo, tak si můžeš být psychologem sama sobě jak chceš.
Neměla jsem žádné mindráky jak ty, ani problémy ale když to s člověkem opravdu cvičí, tak ani rozum nepomůže. Pěkně sypeš pro léky, sáhneš po všem,co tu hrůzu zažene.
Asi nevíš, co to ve skutečnosti je mít panickou poruchu nebo depresi.

Jak to tu čtu, skoro všechno z toho jsem prožívala a to jsem se relativně měla lépe než ted. Nakonec jsem u doktorky dostala první recept na antidepresiva..Už jsem měla strachy jít ven, nikam jsem nemohla jet veřejnou dopravou, depky se střídaly se smutkem. Trvalo to léta,ale když jsem zůstala sama, šla jsem k té doktorce. Recept jsem vyzvedla, došla domů....přemýšlela jsem a odkládala první dávku léku.Začala číst psychologii a snažila se myslet,nebo spát, nebo se unavit,ale hlavně přemýšlet.Nepodlehnout cizím radám, nebýt závisla na lécích a psychologovi,jinak to je čekání na smrt.Tak jsem se začala sbírat, vyšla ven a překonávala překážky,každy den snahy přinášel lepší stav..Prostě jsem všechno zvládla hlavně tím, jak jsem si stále uvědomovala sebe samu,nejsem ošklivá, nejsem méněcená a proč já se tedy bojím. Motání hlavy, bolesti..tak sebou seknu,však se to vyřeší...Začala jsem si věřít, hlavně se dobře dívala na lidi kolem sebe.Jak jsou sebevědomí a často nemají na co...Psychologem sám sobě, to je jediná a ta pravá cesta.Naučila jsem to osobně pár lidi kolem sebe, jsou dnes uspěšní a šlo jim to jako po drátku.Měli mně a volat mohli i v noci.Popřemýšlejte, zkuste to a nedejte se!!! nemusíte všichni brát léky, nemusíte tohle prožívat.Nemusíte chodit po doktorech, stačí si něco přečíst, naladit se na sebezapření a vyrazit se sebou něco udělat. Věřte mi, nezlehčuji ničí problém,jen bych byla ráda,kdybych aspon jedinému člověku svými slovy pomohla.

Alkohol je metla lidstva ten ti nepomůže dostane tě do pekla.Je spousta mladých v tvém věku a smyslem jejich života není alkohol.To jsi holka už v p....i,když pláčeš nad rozlitým vínem.

Ahojte všichni, taky mám...Ahoj Simčo, uplně se vidim v tvém příběhu! Je mi taky 21 taky mam pritele dva roky. Priblizne od ledna mam takovyhle stavy a je to hrozny. Chci to zvladnout i bez léků, pravidelně docházim k psychologovy. A snazim se to resit bilinkama.Uz jsem si myslela, že je všechno super kdyz me to minulý tyden zase chytlo a potacim se v tom začarovanym kruhu znova:(Bojim se alkoholu aby se mi to jeste neprohloubilo a proto me paření přestalo uplně bavit:(Coz je celkem složitý ve 21 letech když vsichni kolem se baví alkoholem:)Musime byt silný silný silný!

Ahojte všichni, taky mám takové stavy. Je mi 21let a už dva roky mám přítele žijícího v zahraničí, doma to není ani zdaleka ok, studuji školu, která mě nebaví, od malička jsem zažívala jen opravdu špatné věci a myslím, že to na mě zanechalo stopy. Nemám se z čeho radovat, nemůžu najít smysl svého života, všechno mě hnedka zkolí, ze všeho jsem okamžitě smutná a mám "depku". S vrstevníky si moc nerozumím, nepřemýšlí jako já, jsou bez starostí a tak jen paří, paří, paří .. zatímco já přemýšlím, jak a co vyřešit, jak se postavit na vlastní nohy apod. Furt je mi smutno, potřebuji vedle sebe někoho, kdo by mě podržel, kdo by mi pomoh, ale nikdo takový tu prostě není, v rodině oporu taky bohužel nenajdu. Poradil byste někdo, co s tím? Mockrát děkuju a přeju všem, ať se jen daří a ty špatné dny vás potkávají čím dál méně :-)

lyra,ahoj lyro ,diky za...Ahoj Pavlíno,taky mívám takové stavy,které bych nikomu nepřála,je mi blbě celej den,protože sem taky doma,obávám se jestli bych zvládla jít do práce,můj manžel taky nepochopí jak mi je,říká mi že sem nerváček,on je staršný salámista (to o něm řekl psycholog když sme si povídali).Taky už bych chtěla normálně fungovat,chápu jak ti je.Já beru prášky,tak doufám že snad to pomůže,někdy si říkám jestli už jich nemám moc

Ahoj všichni
neznám přesně svoji diagnozu,ale myslím že mám depky a úzkosti,taky bych chtěla z toho začarovaného kruhu ven.Mám hodně problémů,doma je to na rozvod,mám přítele,mánžel přítelkyni,ale pořád s manželem sdílíme společnou domácnost,máme spolu dvě děti,s přítelem zatím nemáme kam jít.Navíc mám problémy s hrudní páteří (zablokovaná žebra na levé straně-pořád sem si namlouvala že mám něco se srdcem,ale opakované EKG bylo OK),Mám hrozné pocity že se každou chvíli složím,že nic nevydržím,nevěřím si,nic se mi nechce,sem bez nálady.Beru ráno Citalon 20mg,Questax 50mg a Apo venlafaxin prolong 75mg (ten mám od čtvrtka) a večer Questax 50 mg a na noc 1/3 Tritico 150,takže si myslím že léků mám až dost.Možná musím vyčkat jestli ta kombinace dohromady pomůže,nevím.Už sem zoufalá

Pavlíno, ten příspěvek je...lyra,ahoj lyro ,diky za radu,mas pravdu clovek by se nemel vzdavat,hlavne kdyz ma rodinu o kterou se musi starat .me deprese zacali po smrti me matky a dost me to vzalo,je tomu uz dva roky ale ja ty problemy mam porad,navic zijem v cizine ja svou rodinu nevidela 3 roky,nemam tu pribuzne ani kamarady.myslim si ze problem je ze jsem vetsinu casu sama doma,manzel je v praci a moc nadseny ze me taky neni,porad tvrdi ze jsem se s toho mela dostat a ze uz toho bylo dost,nechape me.jsem vycerpana ,unavena,nemam radost jako jsem mela driv,myslim ze je to emocni problem.nevim co delat krome uzivani antidepresiv,mozna by mi pomohl nejaky specialista.jinak dik za radu

Pavlíno, ten příspěvek je z r. 2003, nevím, jestli se pisatelka ozve. Pokusím se já sama dát nějakou radu na začátek. Antidepresiva bys měla brát dva roky, pokud jdeš touto cestou, možná to u tebe bylo předčasné vysazení. Na druhé straně máš rodinu a chceš s tím zatočit. Na začátek buď k sobě upřimná a přiznej se, co ti teď momentálně doma nebo na pracovišti, u partnera, rodičů, atd nejvíc vadí. Pojmenuj to a pak to řekni, bez ohledu na jejich reakci. Dej TO najevo. Spousta stereotypů se dá změnit.

Sama jsem si prosla...ahoj,jsem rada ze jsem mela tu moznost si precist tvuj pribeh.ja trpim depresi a panickou poruchou zhruba rok a pul.zkousela jsem antidepresiva zpocatku pomahli aja zacla lek posrupne vysazovat.po nejake dobe se mi zase vse vratilo,mam strach ze uz nikdy nebudu normalni,porad na to myslim dokola,nemam naladu,trpim uzkosti,panickou,chci byt stastna mam rodinu.chci stim taky uz konecne zatocit a zbavit setoho.nici mito zivot,nepralabych to nikomu,vim zeme chapes a co td zrovna citim,muzes mi do zacatku poradit jak na to??diky moc pavlina

Dik, smutny klaune, uz kvuli tobe se zkusim prekonat, ale nevim jestli tu do te doby jeste budu