JAK NA DEPRESE A PANICKÉ PORUCHY

Po 14 letech jsem se zbavila...Kecáš!

Zkuste si nechat vyšetřit...Psychiatři nepotřebují zkoumat pravou příčinu potíží!Psychiatři potřebují mít ve své kartotéce co nejvíce bláznů a cpát do nich ty sračky, které mají nasmlouvané s distributory a mají z toho všichni kšeft!

Ahojky všem...Aho Hani ,je to dlouhá doba co si toto psala ,ale zajímalo by mne jestli si se z toho dostala ? mám to samé a dost mne to zžírá :-(

Bojuji s depresí a panickou...ahoj Mirko . Já to mám hodně podobné. Cítím se tak prázdná a sama . Příčina samozřejmě je. A to má minulost z předchozího vztahu.

Trauma na celý život . Prosím potřebuji asi někoho dušičku kdo má podobné pocity . Mirko
pokud cheš mužeme si zavolat . A pomáhat si slovně milí slovo a povzbuzení může nabýt trochu ulevit. Dám ti skyp na mě . reny762

Dobrý den!

Jmenuji se Štěpánka Březinová a léčím se z depresí. Napadlo mě, že by třeba mohl někoho pohladit můj blog o smutném i veselém tématu deprese. Snad by někomu i pomohl. Pokud by se Vám můj blog líbil, budu ráda, když se o něj s někým podělíte. Čím více lidí bude vědět, co je to skutečně deprese, tím méně si jich bude muset projít tím čím já.
Děkuji a hezký den!
Štěpánka
http://dratemdooka.blogspot.cz/

Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti

John Virapen - Nežádoucí účinek: SMRT "Podplatil jsem jednoho švédského profesora, abych urychlil registraci léku Prozac ve Švédsku," říká John Virapen. Tato kniha vypráví pravdivý příběh o korupci, podplácení a podvodech. Napsal ji bývalý ředitel farmaceutického koncernu Eli Lilly & Company Dr. John Virapen, který zná interní praktiky a postupy používané ve farmaceutických gigantech. Za 35 let svého mezinárodního působení odpovídal za marketing několika léčiv. Všechna měla nežádoucí účinky. John Virapen šel s pravdou ven a předkládá vám knihu plnou malých tajemství, o kterých jste se vlastně nikdy neměli dozvědět.
http://gnosis9.net/obchod/?john-virapen,257

Dobrý den poradno,

mám problém ve vztahu s přítelkyní. Jsme spolu zhruba rok a půl. Přítelkyně je o čtyři roky starší, je jí 28.
Rád bych Vás nejdříve zasvětil alespoň do toho mála, co vím o její minulosti. Její otec byl nejspíše despota. Člověk co ji psychicky a emocionálně vydíral a měl na ni přemrštěné nároky. Sám se zdá, nebyl vyrovnaný a své neúspěchy se snažil převést na své děti nebo naopak. Snažil se je ochránit tak, až je začal utlačovat. Dostal jsem i náznaky toho, že je mohl i zneužívat. Přítelkyně byla často svědkem násilí konaném otcem na matce. Možná i na jí samé.

Přítelkyně se již před lety léčila u odborníka. Nevím, jestli to byl psycholog, terapeut nebo psychiatr. Svou léčbu ale přerušila. Zdá se, protože se cítila sama již vyléčena... Tenkrát jsem ale jen věděl, že se léčila. Nic víc.

Když jsme spolu začali chodit, žádných příznaků jsem si nevšiml. Byl jsem zaslepen a nepřisluhoval jsem určitým vodítkům žádnou váhu. Asi po půl roce u ní ale začaly objevovat pravidelné změny nálad. Byla období, kdy byla optimistická a plná života. Ochotna chodit cvičit, ven a v podstatě 'žít'. Tyto období se střídaly s depresí a nechutenstvím ke všemu. Tyto špatné dny se ale objevovaly jen zřídka. Co má paměť sahá, nebyly takové intenzity jako dnes. Na mě to zatím nemělo takový vliv, alespoň jsem si to myslel. (Teď vím, jsem se velice mýlil. Já to neviděl, ale přátelé ano. Stále jsem si stěžoval na obtíže ve vztahu, ale sám jsem je pouze skrze sebe interpretoval. Upřímně nechápu, jak jsem mohl být tak slepý. Myslel jsem jen na ni, nikdy ne na sebe).

Tento stav jsem se snažil řešit, ale velice laicky. Snažil jsem se o tom s ní mluvit, získávat rady od přátel apod. Netušil jsem, v co se to může rozšířit. A upřímně, byl jsem i lenoch. Na ty špatné stavy se mi dobře zapomínalo, když byla přítelkyně v pořádku.

Teď to ale eskalovalo někam úplně jinam. Přítelkyně je v podstatě druhým měsícem v depresi. Jen příležitostně má dny, kdy je v pořádku, v máni.

Prakticky denně mi přichází zprávy o tom, že to 'něco' nevydrží. O tom, že si něco udělá, pořeže, skočí pod vlak... Pokaždé, když navrhnu řešení, tak kontruje tím, že je 'sama, zůstanu sama, na nic nemám, jsem slabá, je k ničemu, mučím lidi kolem sebe,...' Ale nikdy se opravdu nic nestane. Stále jen žádá mou pozornost. Často píše, že je lidem na obtíž a potom napíše, že ji nikdo neocení. Mám pocit, že vyžaduje to, abych ji stále přesvědčoval o tom, že to tak není a že ji mám pořád rád. Jen aby mohla napsat opak.

Tyto moje reakce ale jen zhoršují její stav. Někdy mně osočí z toho, že ji ani pomoct nechci, cože mě často dost raní. Vůbec si neuvědomuje, že se ji snažím pomoct. Že mě to stojí velké množství energie. Pokud neodpovím, anebo odpovím jinak, napíše, že mi na ni nezáleží a že si něco udělá. Kolotoč jede na novo... Nenechává mě ani den v klidu, pokud ovšem není ona v pořádku.

V pozitivní dny se tyto své stavy snaží bagatelizovat. I když jsme strávili hodiny povídáním o tomto problému, nikdy z toho nic nevzešlo. Nikdy si z toho nic nevzala. Mám také pocit, že svůj stav často vytlačuje, aby na něj zapomněla. Nutno říct, že tato forma konverzace (v obdobích deprese) často probíhá formou SMS. Pokud je v depresi, nevyloudí ze sebe často ani tón.

Co vím, tak jsem u ní našel Lexaurin 3.

Jsem, i když se tak nikdy nepůsobím, opravdu citlivý člověk. Snažím se vnímat vše, co se u ní děje a nějak ji pomoci. Vcítit se do ní a navrhnou řešení, nějak s tím pohnout. Tohle se ale naprosto míjí účinkem a velkou měrou mě vyčerpává. Mám pocit, že nemůžu udělat nic špatně, protože ona to hned využije k tomu, aby naznačila, jak je hrozně sama a slabá. Tím pádem mám takový pocit i já.

Začínám být na pokraji svých sil. Málo kdy už dokážu cítit radost, nebo nadšení. Často cítím už jen smutek, stres a neklid. I když už i u těchto emocí se ta intenzita výrazně utlumila. Cítím se vysáván a zároveň připoután. Mívám sžíravý pocit na hrudi. Ale ten už je teď taky slabší.

Nedokáži ji jen tak opustit. Nalhávám si, že se dobré dny vrátí, protože v těch dnech je to nejlepší člověk co jsem kdy potkal. Často se cítím vydírán... Vše se děje bez toho, aniž bych dostal sebemenší pocit zadostiučinění, slova díky...

Vím, je to dlouhé, neuspořádané a zmatečné. Ani si nejsem jist, jestli jsem opravdu napsal a pojmul ten problém, který mám/e. Ale momentálně nejsem s to to zvládnout lépe.

Mnohokrát Vám děkuji a děkuji za Váš čas, opravdu si toho vážím.

Petr

Jo je to tak, bohužel.

Jinak jak píše "Placebo" Ale narozdíl od něj bych ty prášky nevysazoval - to je docela hazard!

Sama jsem si prosla...Moje teta v poslední době hodně propadá depresím a říká se, že kdo to nezažil tak neví jaký to je. Docela domu i věřím. Napadlo mě, že bych jí pořídila pilulky na dobrou náladu. Četla jsem o tom článek. Neznáte to někdo? http://www.rodicum.cz/novinky-na-trhu/vime-jak-na-depku

Ahoj, taky sem byl dlouho na práškách a psychoterapiích a trápila mě panická porucha a pak další nemoci. Nic nepomáhalo, doktoři mi říkali že tyto nemoci mě budou pořád pronásledovat a jen se mám naučit s tím žít ještě že AD mě drží od nejhoršího. Pak mi došlo že problémy během kterých jsem se začal "léčit" asi nebyly dlouhodobou nemocí a že jsem si něco podobného už prožil dřív, jen jsem s tím nešel k psychoušovi. Prostě na mě dolehl stres, problémy od páteře a pak strach z nemoci a následné sugesce, toto má hodně lidí a většinou to odezní. Tak jsem přestal věřit doktorům a pomalu vysadil prášky a vysadil i ty sugesce které ve mě mudři živili. Po překonání absťáku se to rychle začalo zlepšovat.

Ja beriem AD uz 14-sty rok a...Já třeba beru tritico 3roky třetinku na spani a jsem s nima moc spokojena,možna každemu to jinak sedne,ale taky sem byla asi tři měsice taka otupena,vše mne bolelo,ale pak to přešlo.je fakt že sem si myslela že je to nenavykove ale bohužel nejde to vysadit,takže je budu papkat stale abych se aspon 4 hodiny vyspala,

Začala jsem brát AD seropram v kapkách a čekám, kdy zabere na úzkosti a neustálý strach z něčeho...jsem taky taková zmatená a musím si v práci dávat více pozor, abych nic nepokazila.

Přeji hezký den. ano bylo...Ja beriem AD uz 14-sty rok a tiez byvam zmatena, zabudliva, pamat tiez slabsia, momentalne beriem trittico a po nom som zostala zmatena, neviem sa po nom rozhybat, su to lieky velmi zle, najradsej by som to ani uz nebrala, ale zatial musim, je to spatne vsetko.

Dobrý den, pokud někdo...Přeji hezký den. ano bylo by to fajn, pokud by se našel někdo, kdo by mi alespoň trošku naznačil cestu. Jsem 7 let na lécích. Už pozoruji velmi špatnou krátkodobou pamět, někdy i zmatenost apod.. Je toho hodně. Děkuji

Dobrý den, je mi 17 a beru antidepresiva-Fevarin, ale stejně mám silné deprese, které se objevují tak 2x do týdne. Chtěla bych se zeptat, jestli existuje nějaký lék, který lze brát jen v den deprese(na útlum)+ Fevarin užívat dále. Děkuji za odpověď

Bojuji s depresí a panickou...Zkuste si nechat vyšetřit štítnou žlázu, protože v mnoha případech tyto nemoci způsobuje, a nepomáhají antidepresiva. Netuším, jestli o tom vědí psychiatři, ale měli by, na internetu je o tom diplomová práce.

Dobrý den, pokud někdo budete mít zájem, tak rád pomohu ohledně depresí, sám jsem si je prožil a sám jsem se z nich vyléčil bez prášku, zjistil jsem co jsou vlastně příčiny depresí. U každého je to jiné. Ale pokud budete mít zájem napište mi zde a já se Vás pokusím nasměrovat, kde máte problém, z ktereho deprese pramení.
http://deprese5.webnode.cz/

Taky proživam obdobi depres a nechutě k životu.Jednoho dne jsem ohluchl a neslyšim na 75 %.Nemám práci,nemám penize,nemám invalidni duchod,nemám nic,jen složenky k zaplaceni.Jsem sam,nemám rodinu,jen bydlim s otcem,takže nemáme narok ani na žádné dávky.Psychiatr a ušni lekař se divilil,že mne nepřiznali ID,ale počitá se to s naslouchadly na lepši ucho a to mam na 62%-to,že neslyšim na ulici ani jinde kde je vic než tři lide,nikoho nezajima. Práce pro mne neni,nebot jsem pracoval jako vazač břemen a do provozu se již vratit nemohu.Takže se lečim pul roku na psychiatrii a pak pry opět si mam požadat o duchod na psychiku.Nevim zdali to na ni dostanu,ale zkusit to musim,aspon až mam na chleba.

A jak chces skloubit ......Bojuji s depresí a panickou poruchou už asi 10 let. Změnila jsem několikPsychyatrů, psychologů. Měnila jsem zaměstnání. Studuju dálkově vysokou škou a nic. Občas ale jenom občas cítím úlevu. Dvakrát jsem byla hospitalizovaná na psychyatrii, tam se mi vždycky ulevilo byla jsem veselá, plná energie. A doma přijde zase propad. Myšlenky na sebevraždu, za sebou už nespočet neúspěšných pokusů. Nyní jsem v pracovní neschopnosti, právě po hospitalizaci, kde mi bylo dobře. Ale teď jsem týden doma a jsem na tom ještě hůř. Už opravdu nevím co mám dělat. Starala se o mně už spousta lékařů, a nepomohli, nikomu už nevěřím, školu nedodělám, protože mám momentálně zkouškové a při panické poruše mě prostě hlava nic nebere a nemůžu se nic naučit. Snažím se neustále na sobě pracovat, čtu knihy o pozitivním myšlení, bibli začala jsem chodit do kostela, snažím se brát všechno s pokorou, že to je nějaký boží plán...ale vůbec nevím co se mnou bude dál, vidím jen zoufalství a přitom se nechci litovat, vím, že jsou na tom lidi mnohem hůř, že já mám aspon kde bydlet,i když s tchyní a s manželem, se kterým si už nemám moc co říct ale mám dva skvělé syny a přesto jsem sama jako na pustém ostrově

Abych nezapomněla, dokonce jsem si změnila i jméno, abych se vyléčila.