být jen milenka

víš kulový tak se do toho neser. Nejsem žádná anonymka, můj podpis tam je ty hovado.

jsem si některé...zapomněla jsi napsat, že tě férově kopnul do zadku. On zamilovaný nebyl. Ty jo.

byl férový? Ke komu? Asi klamal manželku s tebou a tebe s manželkou. Férový ženatý borec se chová jinak a nikdy není ničí milenec. Nestojí za nic a ty taky ne. já měla milence už jako rozvedená a on byl také rozvedený. Bohužel se musel odstěhovat kvůli práci daleko a vztah na dálku odumřel. Mrzí mě to.
Soňa

milenec má doma svý jistý....jsem si některé příspěvky a musím napsát,že vy tu máte všichni jedno společné,že vám milenec něco sliboval,nebo neřekl pravdu,že je ženatý a má děti.U mě to bylo naopak.Od samého začátku jsem věděla všechno,v tomhle byl můj milenec férový a nikdy jsem k němu nenávist necítila,ba naopak milovala jsem ho pro to,jaký je rozumný,úspěšný a na svůj věk opravdu atraktivní.Nikdy toho litovat nebudu,i když vím,že jsem si ublížila spíš sama sobě.

Teda to jsou tady moudra...

milenec má doma svý jistý. Milenka je vždycky až ta druhá. Trpěla jsem to dlouho a pořád jsem byla až ta druhá. Já jsem milence neztratila ale přestala jsem mít trpělivost. Pamatuj si vždycky až ta druhá. Vždycky. Nojo co tady kecám třeba nebyl ženatý ale ten můj milenec byl a pěkně mě tahal za nos a mě utekly roky. Blbeček a já byla taky pěkně naivní husička.
Teď v padesáti seženu už jen nějakého šedesátiletého dědka. Tůdle.

ztratila jsem milence,...šedesátiletý pajdá, nemá zuby a už s tím jen čůrá. Jsi fakt buď mladá krafka nebo stará kráva.

Boruvko, to není od Tebe hezké! Rozejít se se svým přítelem jen proto, že není příliš atraktivní a díky tomu to faktu to svádět, že to neklapalo. A místo toho dát přednost krasavci. Měla sis s ním popovídat, řešit ty nezdary. Určitě Tě moc miloval a chtěl být s Tebou a ty jsi ho opustila. Vlastně Tě to teď trestá. No jo, kdo chce moc, nezbude mu nic.

ztratila jsem milence, chtěla bych nového, pořádného býčka kolem 60 let, to by mi vyhovovalo. :)

Kamarádky které mám, jsou...Po tom, co jsem si přečetla tvůj článek mám konečně pocit,že v tom nejsem sama, mluvíš mi z duše. Také jsem se ocitla v roli milenky, nevědomky. Měla jsem dlohodobí vztah, ale už to neklapalo a potkala jsem fajn chlápka, krasdavec, meli jsem si co říct, tak jsem se do toho vrhla, rozešla jsem se s přítelem a po pár dnech jsem se dozvěděla, že má dítě a ženu, bylo to hrozné, ale nějákým způsobem jsem to nedokázala zastavit, i přes všechny, né moc polehčující okolnosti. Nikdy jsem si to nedovedla představit, i když se to dělo kolem mě, ale nikdy jsem toho nebyla součástí, tedˇ když to prožívám na vlastní kůži, tak je to jiné. Je těžké se nezamilovat, my holky jsem asi hold takové...Ale pořád se to snažím brát realně a užívat si ten sex, asi to skončí až někoho potkám. Ale jsem na tom stejně jako ty, nemám moc možností k seznámení, ale všechno má vůj čas a asi všechno zlé je pro něco dobré. Ale v tomhle případě...myslím, že už jen těžko dokážu věřit chlapoci..jestli se někdy vdám a muž mi řekne, ze musí na služebku, tak ve mě asi bude vždy nějáká pochybnost, ale snad nejsou všichni stejní. Tak se drž a věř, že je nás hodně takových. Sami nikdy nevíme, jestli pak po 10ti letech manželství nebudem nahánět zajíčky...:-D Přeji hodně sil, tahle role je hodná oskara:-)

Joo Zuzi, máš sakra pravdu....Barbaro,Lena i zuzi mají pravdu,ale co když jsi nebyla jeho jediná milenka?? I to se stává,když mají muži příliš mnoho volného času a nemají žádného jiného koníčka,který by je držel před ženami na uzdě.Zastav co nejdříve tento vztah,zbytečně se trápíš a sama se okrádáš o vysněný šťastný život s někým kdo o to bude po tvém boku stát.Spal za ním mosty,vymazej jeho číslo ze svého telefonu a zbav se všech věcí,které by ti ho připomínaly.Najdi si práci a zapoj se do všeho co tě zajímá,co tě naplňuje a začni konečně žít.Pohybuj se hodně mezi lidmi a uvidíš,že zakopneš o muže svých snů. Zamiluj se do jeho duše,dá-li ti do ní nahlédnout,vždyť na kráse nezáleží,ta je pomíjivá a muži ji velmi často zneužívají.Nedávej příliš často vyvolenému najevo, jak moc ho miluješ,tím mu potvrdíš,že tě má jistou.Nauč se být tak trochu tajemná, stále usměvavá a zábavná.Věř,že když se toto naučíš,budeš šťastná.

Kamarádky které mám, jsou...Barbaro, zuzi ti to celkem dobře popsala. On v tom umí chodit a když bys to ukončila, bude ho to mrzet méně než tebe. Nemyslím si, že bys měla šanci ho uhnat. Rozumím ti, proč vždycky vyrazíš, když zavolá. Za tu chvilku štěstí ti to momentálně stojí. Být tebou soustředila bych se na hledání práce. Třeba ti nové prostředí prospěje, můžeš mít fajn kolektiv, nové kamarádky, co tě vytáhnou ven a nebudou spěchat domů za dětmi. Cíleně bych taky nikoho nehledala. Mohla by ses pokusit malými krůčky se od něj odpoutávat. Odměnit se za to, že odmítneš schůzku. Uvidíš, jak bude reagovat. Bude to chtít spoustu sebezapření, ale přeci nechceš, aby ti život utekl mezi prsty a nejednou zjistíš, že je ti čtyřicet, jsi bez rodiny, sama.

Ty jsi typická milenka,...Joo Zuzi, máš sakra pravdu. Myslím, že je mu jedno jestli to budu já nebo nějaká jiná, už bylo i období asi 4 měsíců, kdy jsme se nestýkali a já mu nechyběla, po cca půl roce jsem to nevydržela, ozvala se a začalo to nanovo. Jen tam bylo z jeho strany zase o trochu méně zájmu, lásku najevo nedá už vůbec... miluji Tě a nebo mám Tě rád jsem slyšela jen na začátku "vztahu".
Myslím, že se mnou je (spí) jen proto, že jsem po ruce, ví že nedělám scény, nikam ho netlačím - a ikdyž to napíšu hnusně, nemusí za to platit, jako kdyz by chtěl sex od takovych slečen!!! Už jsem si tak parkrat přišla, přijedu, vykonam, odjedu a pak hlavně nedělat sceny, jen se usmivat a dělat jak je vše skvělé.

Ztrácím nejlepší roky života, kdy bych mohla chodit s partnerem na výlety, zažít takové to hezké sbližování, případně i sestěhování k sobě, o někoho se starat a vědět, že jsem pro něho důležitá i já, že se mu líbím a záleží mu na mě, má mě rád :-(
Kde takového najít a vymazat si ze srdce muže, pro kterého stejně už asi nic neznamenám, jestli kdy vůbec??? :-((

Ty jsi typická milenka, která rozehrála hru, kdy njsou vyrovnané síly. On bere, ty paběrkuje. Ono je něco jiného, když se milenkou stane holka, která je natolik cynická, že potřebuje bokovku a umí to ustát, má na to žaludek. A to v jakémkoli věku, kromě toho tvého. Ty jsi v situaci, kdy potřebuješ zázemí, lásku, rodinu...to vše on má. jeho bezcharakternost je jasná a asi je mu i úplně jedno, jestli budeš dál pokračovat nebo ne. Má narozdíl od tebe jasně nastavené priority.

Nejsi žádná chudinka to je jasné, nehldej nikoho cíleně, to je stejně nanic. Na druhé straně vůbec nepřemýšlej o tom, že by tenhle tvůj stav neměl řešení, že by to tak mělo být forever. Dej tomu čas

Kamarádky které mám, jsou všechny vdané, a třeba i čekají miminko, nemám to ani komu říct, svěřit se, slyšet radu...
Odsuzují mě, vím to, ikdyž to neřeknou napřímo, samotné se bojí, aby takova milenka nepotkala jejich manžela a nedivím se, sama bych taková byla. Bránila si svého muže/přítele.

tak na internetu hledám pomocnou berličku, co by poradila jak z toho ven, přečetla jsem knížku 13. komnata milenek, ale ta moc nepomuže, když to nakonec skončí happyendem, a já vím, že to v mém případě nebude. Těžko někde hledat radu, když taková není.
Něco se mi musí zlomit v srdci nebo se praštit do hlavy, aby se člověk odpoutal z tohodle zakletí.

Zatím jsem stále ve stavu pomatené, zamilované, stačí aby pípnul telefon a zatají se mi dech, rozklepou ruce a můžu se přizabít jak jen být rychle u něj a zjistit jestli to není ON. Většinou není...

Vůbec nemám nějak štastné období, podzimní pochmurné počasí tomu nepřidá, přišla jsem o práci a novou nemůžu najít, a pozvání od nějakého muže na kávu nepřišlo snad už 3 roky...pravda, není moc příležitostí kde, nechodím moc mezi lidi... vdané kamarádky jsou doma s manželi, po kávě hned spěchají domu a chápu to, ve fitku moc partneru nepotkate, nebo aspon ja to neumim... a tím u mě příležitosti končí.

Nechci si stěžovat, nechci břečet na rameni svým bližným, ale jak být štastná?

Promiňte ty dlouhé texty... ale pomáhá mi to napsat, a třeba i někdo bude mít radu :)

Zuzi - děkuji za reakci, doufala jsem, že čas pomůže, ale když už se v tom plácám víc jak dva roky a "nerozsvítilo" se mi, říkam si kdy konečně...

Leno - i Tobě děkuji za Tvá slova, máš pravdu, nedokážu srdci poručit, ikdyž hlava říká jak pitomá jsem. Těžko si kdo představí, jak moc sama sebe peskuju za to co dělám... spíše ma každý pro "nás milenky" jen slova opovržení, a přitom to taky není snadné. Zamilovali jsme se do nepravých.... nemluvím ted o milenkách, které spí s muži pro zábavu, dárky nebo prostě jen z marnosti. Mluvím o těch, které k mužům cítí co cítí a trápí se.
Věřte mi, chtěla bych mít partnera, nebo manžela a starat se o něj, o svou rodinu, domov. Nedaří se mi takového najít.... nedaří se mi najít žádného, protože mám v hlavě jen "jeho".
A ano, potom všem co se stalo si je mnou velmi jistý. Ví moc dobře, že ikdyž se ozve jednou za měsíc, nenechám si tu příležitost ujít a budu ho chtít vidět, a to znamená jet hodně daleko na chalupu, protože tam kde bydlím se setkat nemůžeme.
Když to vezmu zpětně, setkáváme se jen tam, za celou dobu co jsme "spolu" jsme byli na večeři asi 2-3x, jinak nikde. Stačilo mi to, být s ním. Jak čas plynul, zvykl si na to, když má chuť na sex, ozve se, já přijedu... užijeme si, usměje se, já jsem pár hodin štastná a pak zase měsíc neštastná.
Jsem zoufalá, vím to, trapná a neskutečně se před ním ponižuji. Nejsem mu vzácná, má mě jistou. Ale to už te'd po takové době nezměním. Sama sebe jsem pasovala do téhle ohavné situace a jen nevím jak z ní ven.
Beru si střípečky něčeho co zbývá a jinak nemám nic, jen svoje trápení. Nesnáším se za to, jsem si i někdy odporná sama sobě, že jsem to nechala zajít tak daleko a nedokázala to na začátku zastavit...
Chci jen říct, že nejsem ten typ, a to jste asi z mého zoufalého psaní poznaly, že jsem mu nikdy neřekla ať se rozvede, odejde od rodiny (má dva větší syny)....sam rekl, že odejde za pár let, až budou větší, te'd vím, že lhal...

p.jojo - kéž by se takový kamarad našel, ale není :(

Ano, už jen to, že by začala uvažovat jaksi pragmaticky je začátek řešení a odpoutání se.

píšeš,že za ním ted jezdíš víceméně ty.Stejně to tak dopadne,že se rozejdete,málokdy dá přednost milence,jemu doma nic nechybí a nač se rozvádět a komplikovat si to.Ale pamatuj,vzpomínky ty ti nikdo nevezme,a i když se budeš hodně trápit,tak za čas to uvidíš jinýma očima,to mi věř.

Barbaro tohle jsi si zavinila...Na tom není nic ke kamenování:) Barbara je svobodná, nezadaná. V podstatě to může být jakýsi návod k tomu, aby tomu ženáči dala vale. Ovšem otázka je, jestli se někdy z takového kamaráda dokáže stát rovnocenný partner, aby ji z toho kruhu dostal. Možná by se to někomu podařilo, ale sama vím, že zbavit se závislosti na někom, kdo mi uniká, je strašně těžké. Jako naschvál to totiž funguje tak, že nejvíc nás přitahuje to nedostupno.

Barbaro tohle jsi si zavinila...tě kamenovat nebude,je to tvůj názor,ale bohužel v tom nemáš vůbec pravdu.Někdy něco napíšeš s čím naprosto souhlasím a z toho jsi úplně vedle.Takhle to vůbec nefunguje.Barbora to moc dobře ví,úplně jí chápu,může mít kolik chce kamarádů,ale pro ni bude stejně ten jeden jedinečný.Barboro,měla jsem to velmi podobně jako to máš ty,takže se umím vžít do tvé situace a rada žádná není,co máš dělat víš sama moc dobře,ale udělat to je mnohem těžší.Jinak ze včera 23:06 jsi úplně mimo mísu,vůbec ani nechápeš,co jsem měla za vztah,tak tu nepiš,že on sem psal a že jsem byla jako klíště,on by sem nikdy nepsal a ani by si nic takového nečetl,nefantazíruj.