Rozchod a navrat - co vy na to??

Luss, byli jsme spolu necelýho půl roku...já vim, pro někoho je to málo, ale pro mě to byl čas strávený s člověkem, kterého jsem milovala (a stále miluju) jako ještě nikdy nikoho. Já už asi ani žádnou hrdost nemám, protože vim, že kdyby se stal zázrak a on si to rozmyslel, tak bych se k němu vrátila ihned, protože to byl první chlap, se kterým jsem si uměla představit, že bych s ním zůstala už napořád a ikdyž je to jen něco málo přes měsíc, já mu už odpustila. Tyhle rozchody z ničeho nic,ze dne na den, když všechno klape tak, jak má, jsou opravdu nejhorší! :-(

Veroniko k tomu neni co rict. Jen jak dlouho jste spolu byli? Pokud dlouho a on te vymenil za nekoho, koho 7 let nevidel a jedine co ho k tomu vedlo je to, ze ho na letisti objala, tak je to blazen, ale tobe by pak nekdy za par let udelal to same s jinou, kdyz ne s touhle. Rubrika "rozchod-jak se s nim vyrovnat" je takovych pribehu bohuzel plna. Kazdy radi jen: doprej tomu cas a je to tak. Je to vsude dost stejne a vim, ze ti musi ted byt hrozne.Ja jsem od rozchodu 4 mesice a porad z toho nejsem uplne venku. Byli jsme spolu rok (ja jsem pred tim skoncila 7lety vztah - ne kvuli nemu,o neco driv). Byl hrozne mily, pozorny, ujistoval me slovama i skutkama, ze zije je pro me. a najednou bum, ze dne na den zacal byt zaneprazdneny, neprijemny, zly. To me dotlacilo k rozchodu. Pak jsem zjistila, ze rok vztahu vymenil za nekoho, koho znal 2 dny. Jeste nemel ani tu odvahu mi to i po rozchodu priznat. Je to silene zklamani. Cas leci opravdu spolehlive, ale do dnes neumim odpustit. Zpet bych ho nechtela ani za nic, jen proste do me zatnul takovou tu neduveru a tu zas spravi az nekdo dalsi. Drz se Veroniko, hlavne neztracej hrdost!

Já ty chlapy fakt nechápu :-(

Dobré odpoledne...rozhodla jsem se, že taky napíšu svůj příběh. Možná proto, abych se z toho "vykecala", možná proto, že mi někdo z vás dokáže poradit, říct pár slov útěchy atp. Měla jsem úžasného přítele. Když to hodnotím zpátky, jediného, kterého jsem doopravdy milovala, o to je to těžší. Měla jsem pocit, že jsem opravdu našla pana dokonalého - ať už co se týká fyzična, tak toho, jaký byl po stránce povahové, charakterové...atd...prostě takový můj "vysněný" ideál chlapa. Byla jsem ta nejšťastnější na světě a byla jsem schopná a ochotná pro něj udělat první poslední. Naivně jsem si myslela, že je to oboustranné. V čemž mě taky stále ujišťoval - jak je rád, že je konečně zamilovaný, jak je se mnou šťastný, jak jsem úžasná atd. Vzájemně jsme se podporovali při našem studiu a plánovali jsme, že až já udělám státnice a on si dodělá kurz angličtiny, že odjedeme do Anglie jako au-pair couple. Celé dny jsem nedělala nic jiného než že jsem pro nás v Anglii tuto práci hledala, psala inzeráty, obvolávala agentury tuto práci zprostředkovávající. On na to neměl čas. Jaké bylo mé překvapení, když jednoho dne z ničeho nic přišel s tím, že je konec. A důvod? Když šel oslavit ukončení kurzu angličtiny se svými kolegy, potkal dívku, se kterou "něco měl" před sedmi lety a prý se do ní zamiloval. To bylo v pátek. Na víkend si všechno odjel rozmyslet na Moravu, ještě v sobotu mi volal, jak mu chybim a že je to tam moc hezké, že tam spolu musíme někdy vyrazit. V neděli se vrátil a byl nějaký divný. V pondělí ráno mi volal, že si musíme promluvit - což už jsem vytušila, že se něco děje. Odpoledne jsme si znovu volali a já se ho ptala, jestli můžu ještě počítat s tou společnou Anglií a on řekl, že ano. Večer jsme si měli promluvit a to jsem ještě nevěděla, co mě čeká. Mezitím tu svoji novou přítelkyni (o které já jsem ještě neměla tušení) vezl na letiště, protože ona tu byla jen na skok, protože pracuje ve VB. Přijel, všechno mi řekl a co mě dostalo nejvíce bylo, když mi na otázku, co zapříčinilo to, že se nakonec rozhodl pro ni, když mi ještě v pondělí odpoledne mazal med kolem huby, že společně odjedeme. Jeho odpověď byla, že ho na letišti obejmula, dala pusu a řekla, že ho celých sedm let, co se neviděli a nebyli spolu v kontaktu - milovala. A to rozhodlo v její prospěch. Je to už něco málo přes měsíc a já se z toho stále nemůžu vzpamatovat, stále na něj myslim, trápim se. On se vůbec neozývá, prostě jako kdybych přestala existovat a zanedlouho odlétá za tou svou novou přítelkyni pracovat do VB. Nevim, jak z toho ven :-(

Dane a Eliško, mooc vám děkuju. Otevřeli ste mi oči. Kámoši můžeme bejt s tím klukem přece taky celej život...a navíc je tu spousta jinejch kluků o kterých zatím nevím protože jsem byla úplně slepá. Teď už vím co chci a vím že třetí šance by byla jen další chyba, kterou bych pak zase litovala. Děkuju vám moooc protože ste mi otevřeli kukuč:-)....papa

Tak tady jedině souhlas s Danem a je vidět, že tady promluvil hlavně věk. Ale chápu i tu kočku , my ženské to máme fakt těžký, vždycky do toho spadnem a chlap? jsou to lovci, kteří si rádi pohrajou a pa

Smiley něco ti řeknu jo? Pokud někdo někoho miluje,myslí jen a jen na něj,touží být s ním a to samé si i přeje od svého partnera.Když někdo s někým je a podvádí ho,pak ho nemiluje,má ho z jisté části třeba velice rád,ale nemiluje!!! To co dělá tvůj bývalý přítel na zábavách je ukázka nevybouřenýho puberťáka,který ještě neví co chce,ví ale jedno určitě, že tě nemiluje!!!Jinak by to nedělal a ty,protože seš ta druhá co opravdu miluje,vždy se k němu vrátíš,ale on si s tebou víceméně hraje,je si tebou jistý a stačí omluva a má tě opět zpět.Proč tě to k takovýmu člověku táhne?Co od něj očekáváš?Chodíš s ním proto,že ho miluješ,nebo proto,že se ti líbí? To kolikrát taky bývá důvod ke vztahu,je to tvůj typ,ale povahu má prostě divokýho koně.Jestli ti tohle stačí do vztahu,pak počítej s tím,že jeho chování se nikdy nezmění a jestli ano,pak s jinou,do který se teprve on pořádně zamiluje , ale tebe nemiluje.Jo zní to krutě,ale otevři oči, zamysli se nad tím a řekni si, miluješ ho?Jestli ano, podvedla bys ho jako on tebe?Hm???Ne viď? A víš proč?Protože ho miluješ a on tebe ne.Tak děvče,radím ti,jdi od něj pryč,než se něco podělá a poděláš si s ním celý život.papa.

Mohou se dat znovu dohromady dva lide po dvou letech od rozchodu (předtím vztah 3,5let)? Dekuji za nazory, zkusenosti.

Já Ti moc rozumím,prožívám stejný pocity o kterých tu píšeš. Taky nevím jak ji přesvědčit, že jediný problém který tu opravdu je je komunikační šum a její útěk v okamžiku kdy to začne skřípat je zbabělost. Nedokážu jen tak zapomenout na ty krásný roky kdy to ještě klapalo, protože to nebylo okoukaný, stereotipní. Naštěstí se mezi nás žádný rodič nestavěl. Ale co vím i z vlastní zkučenosti, všude kde syn(dcera) poslouchá maminku, tak dřív nebo později musí k rozchodu bud z rodiči, nebo s přítelkyní. Těžko radit, ale možná snažit se zapomenout je jediný jak z toho ven.

Ahojky všichni, potřebuji poradit. Chodila jsem s klukem cca 7 měsíců. Užívali si spolu každou volnou chvilku a jak každý říká že si ti dva když jsou pořád spolu lezou na nervy, u nás to tak nebylo. Pořád sme objevovali nová zajímavá místa, jezdili k sobě domů, na motorce a dokonce chodili do stejné školy. Jednou se na zábavě(kde jsem já nebyla) opil a líbal se s bývalkou. Řekl mi to druhý den ráno sám a že se omlouvá ale že mi nechce dál ubližovat tak sem byla tak čtyři dny mimo. Pak mi volalo neznámé číslo přesně v den mého svátku a byl to on. Řekl mi že to byla chyba že ji moc lituje a že bývalka je od slova bylo že miluje mě a chce se ke mě vrátit. Chvíli jsem přemýšlela a nakonec souhlasila. Vydrželo nám to asi další dva týdny a pak šel zase na zábavu kde se také opil a dokonce se i vyspal s nějakou holkou. Řekl mi to a já zareagovala že je konec. Tak 3 týdny sme byli kamarádi.A pak následoval další mejdan na kterém sem byla i já i on. Přišla mi sms že je hrozně nervozní když mě tam vidí a já to cítila uplně stejně. Pak ke mě přišel jestli se nechci jít projít tak jsem souhlasila. Když bylo minutové ticho nevím co nás to napadlo ale něco nás k sobě táhlo a tak sme se líbali. Když sme se vrátili zpátky probíhalo všechno normálně. Ale druhý den sme si oba řekli že to byla jen zábava a že potřebujeme víc času na přemýšlení. Říkal mi že kdyby sme se někdy dali ještě dohromady tak že by nechodil na žádné zábavy protože ví co se tam vždycky stane a že by byl radši se mnou a už by mě nechtěl ztratit po třetí. Nevím co mi tim chtěl říct ale já ho pořád miluju a vím že bych mu šanci dala když mi tohle řekl do očí. Ale nevím jestli bych udělala správně a proto chci od vás poradit. Děkuji předem.

PS- podotýkám , že návraty nebyli za účelem sexu.Nevraceli jsme se k sobě z důvodu, že jsme si mj.rozuměli v posteli, to ne.

Ahoj,nedokázali jsme spolu přestat komunikovat.Bylo to oboustranné,sms, pozvání na oběd apod.Začalo to povídáním si o problémech a po krátkém čase opět byl návrat.Poslední odoloučení trvalo zhruba měsíc,kde mě partner zklamal v jeho chování vůči mě a já mu řekla zepár osrtých názorů na něj.Což ho hodně zasáhlo a řekl, že mu nejde to překousnout.Oba víme,že je problém ve vzájemné komuinikaci.Partner z nikým ještě nikdy nežil , kdežto já měla 6letý vztah.Mám pocit, že je idealista a myslí si, že vzath je jen o krásné harmonii, ale vztah přináší i plno překážek,které když nastali často řešil rozchodem.Ted je přesvědčen o tom, že by nám to nikdy neklapalo, protože by jsme se stále hádali.Mě to mrzí, protože já mám názor jiný.

to heaven: Jak probiha takove rozchazeni - vraceni? Kdo da impuls, aby do toho sli oba znovu nanovo?...

Ahoj, řeším problém takový, že jsme měla vztah 1 rok.Nežili jsme spolu, ale téměř denně se vídali.Problemy začala dělat matka od partnera, aniž by mě někdz osobně poznala.Žárlila, dělala scény apod.Partner se nechal zvyklat a oznámil konec díky jeho matce.Pak se mu vše rozleželo v hhlavě,my se mezitím vraceli, rozcházeli.Ted to dopadlo tak, že jsme se dali dohromady, vše probíhalo v klidu a najednou přišla rána pod pás.Zrušení dovolené s tím , že partner si našel někoho jiného.Necítím se vůbec dobře, jsem z toho špatná a nevím jak dál.Asi na to zapomenout, ale je to těžký.

Ahoj všem. Tak jak se dívám mám podobný problém jako většina lidiček co sem napsala. Jak začít.? S přítelkyní jsme se poznali tak před 4roky. Po půl roce jsme spolu začali bydlet v mém bytě. Všechno bylo v pohodě. Jezdili jsem na kolech, chodili do kina, jezdily se dívat po památkách. Dovolený super, společný akce prostě super. Její rodina si na mě zvykla vcelku rychle a já měl pocit že se známe od dětství...potud by to byla pohádka, chybí tu ta hádka...jenže před 1/2rokem přítelkyně chtěla abychom společně navštěvovali taneční. Já nechtěl, (jsem úplný antidřevo)je mi trapně na parketu atd. Raději skočím z mostu. Asi měsíc mě přesvědčovala. Nakonec jsme se domluvili že si na tancování najde tanečního partnera. Říkala jak je šťastná, že jiný chlap by to nepřekousl atd...do toho začala hodně kámošit s novýma kamarádkama a trávit s nima stále víc času. Najednou už to nebyla taková pohádka, náš čas se začal dělit mezi taneční a kamarádky. Do toho začala dost kouřit, i když dřív si jen tak občas zapálila. Jednoho dne mi řekla, že už nemáme žádný společný zájmy a že se k jedné té kamarádce stěhuje, že chce teď čas, být sama...nedokázal jsem na to nic říct. Bylo mi jako když letím do propasti...Ona se odstěhovala. A já zůstal sám v našem bytě, který jsme si tři roky předělávali.Nemůžu zde usnout, pořád ji vidím před sebou a chtěl bych aby se vrátila. Nejhorší je že ani pořádně nevím kde je problém (vím že vždy je na obou stranách)ale v čem je...zda je to odcizení se, nebo je v tom ten tanečník, nebo něco jiného. Holky kdyby jste nám klukům alespoň řekli co od nás a našeho vztahu očekáváte dříve než nás opustíte...Co vůbec člověk očekává od protějšku? A jak se dá vůbec k sobě vrátit? To jako si sednete na kafi a řeknete si...byla to chyba já Tě nechtěl(a) opustit zítra se k sobě vracíme. To zní divně...Co vy na to?

Ahoj Vašku, nedalo mi abych Ti nenapsal. Prožilm jsem si kdysi něco podobného se svým nejlepším kamarádem. Jenže jsem s tou holkou nežil, jen chodil-kamarádil.A kamarád když se dozvěděl že s ní chodím mi vyklízel cestu. Po asi třech týdnech mi dotyčná řekla ať se nezlobím že má ráda jeho. Přemýšlel jsem co mám dělat, v jeden okamžik ztratit lásku a i kamaráda. Jel jsem za ním a řekl mu příčinu našeho rozchodu. A když mi řekl že jí taky miluje udělal jsem asi tu nejhorší věc pro sebe ale tu nejlepší věc pro něj. Řekl jsem mu ať jí to řekne. A tak spolu začali chodit, všude jezdit atd...mě to hodně bolelo ale měl jsem je rád oba. Nakonec se vzali.A jsou moc šťastní. A co Tobě poradit? Rozhodně si myslím že nemá smysl prosit o další šanci.Ty jsi přeci nic neudělal? Ty jsi ten komu bylo ublíženo, ztratil jsi lásku i kamaráda. Jediný jak ukážeš svoji sílu, i když vevnitř Tě to trhá na kusy...nech tomu čas.Ukaž své přítelkyni že znáš svou cenu,víš co nabízíš a uvědom si že když tohle jednou udělala, může to udělat podruhé...a co kdyby jsi s ní měl už děti atd...snad Ti to moje slova pomůžou.A věř bude líp. Držím palec.

Ahoj, po přečtení všech příspěvků jsem se rozhodl, že sem napíši i svůj příběh. Za jakékoliv názory Vám budu moc vděčný. Seznámil jsem se s partnerkou v 15 letech (byl to náš první vztah), než jsme dokončili oba střední školu, navštěvovali jsme se zhruba každých 14 dní na víkend. Po ukončení střední škole se partnerka ke mě nastěhovala a začali jsme studovat oba stejnou vysokou školu. To trvalo přibližně tři roky, byli jsme spolu vlastně 24 hodin. Ze začátku se náš vztah zdál perfektní (po dobu - kdy jsme se neviděli v jednom kuse), rozuměli si, milovali se atd. Časem přišly problémy, hádali jsme se kvůli škole, atd. Oba jsme dělali celou řadu chyb, navíc jsme bydleli u rodičů, což se ukázalo jako ne zrovna ideální. Všechny dovolené atd. jsme trávili s mým nejlepším kamarádem, byl v pohodě, někdy měl partnerku, někdy zase ne... a v poslední době hledal novou přítelkyni, s kterou by založil rodinu. Neustále mluvil o tom, co nabízí, co očekává atd.(mluvil o tom z přesvědčení, že jsme oba jeho nejlepší kamarádi) Přítelkyně mi před týdnem oznámila, že její city vůči mně už nejsou takové, jako byly před tím a že se do mého kamaráda zamilovala... Hodně mě to položilo, nedokázal jsem se s tím zprvu smířit, prosil jsem jí,ať neodchází a dá mi šanci.... Teď už je týden po tom, stále ji miluji a pořád na ni nedokážu zapomenout. Myslíte si, že je možnost, že se vrátí? Díky za odpověď

Z osobní zkušenosti a vůbec tak celkově si myslím, že cesta už se zpátky najít nedá a upřímně řečeno radím, ani ji nehledat. Jakmile se jednou něco rozpadne má to důvod a myslim, že nemá cenu něco letovat zpátky, ztroskotá to znova, buď na tom samém nebo se najde něco jiného. Já takhle "promarnila" spoustu času, kvůli ničemu, nemělo to cenu. Zůstalo stejně tak prázdný srdíčko.

Zažil jsem úplně to stejný co tu popisuješ a taky přemýšlím zda bude možnost k sobě najít cestu. Bohužel si myslím že potká někoho podobného s kým mu bude stejně dobře jako semnou a po čase všechno zopakuje, otázka až přijde pak co mu odpovíš Ty? Jen nemá smysl do té doby zůstávat sama a čekat. Držím Ti palce a i sobě:o)

Ajo jdi do toho, je potřeba poznat víc parnerů a ne vzít si prvního. Stejně by tě to lákalo zkusit, jaký je to s jiným