Rozchod a navrat - co vy na to??

2.díl :-)

Myslím si,že nikoho nemá. Tvrdí, že jí to vyhovuje,že chce být sama sebou.Ano chápu, že jí to vyhovuje, když chce s něčím pomoc tak pomůžu, s celou garsonkou jsem jí pomohl.Když jsme byli spolu pomáhal jsem jí se vším. Vařil,pomáhal s úklidem,nechodil po hospodách a nebyl nevěrný.Ani jsem jí neuhodil.Vyčítala mi,že je sama,že ke mně nemá důvěru. Ano mluvila se mnou,řekla co jí chybí,plakala u toho, ale já jí nechápal,vždy jsem si řekl,že to dělám. Ano měl jsem koníčky sportovní, kopanou, nyní hokej. Ano s kopanou jsem trávil sobotu,kdy byly zápasy. nyní mám zdravotní problémy,tak už nesportuji. Ona koníčky neměla a byla doma přes den sama. Vyčítala mi,že jsem i u počítače, ale vysvětlil jsem jí, že se učím dělat web.Kdyby přišla a řekla na rovinu vypni počítač,nechod na trenink chci být s tebou,tak bych to učinil. Je stále na prvním místě. Nevím co dál,stále žijem odděleně, ona je v pohodě, já se doma trápím. Roky utíkají, je mi přes 30, chci rodinu, vozit kočárek, ale nedokáži si představit být s jinou.

Zdravím všechny,
velice rád uslyším názor od opačného pohlaví. Partnerský vztah řeším již několik let, a poslední rok je pro mně doslova duševní peklo. S partnerkou jsem se poznal 1.1.2001 a po 2 měsících jsme spolu žili u jejího otce a já renovoval byt. Bylo jí 17,5 a já jsem starší o 7 let. Byl jsem její první.Rodiče má rozvedený.Samozřejmě byly problémy a i týdení pauzy. Po 3 letech jsme se vzali a bydleli ve svým. 1. problém nastal po 2 letech manželství, kdy se seznámila s kamarádkou a ta jí dohodila nějakého kamaráda, aniž bych tušil, že se jí něco nelíbí. Začala si s ním psát až došla k závěru, že je konec a odešla, bylo to před Vánocemi. Bydlela u mamky. Byla to hrůza a po třech týdnech a mého naléhání se vrátila, poté mi řekla, že u něho přespala,ale že nic mezi nima nebylo.jednoho dne se ke mně dostala pošta,kde byla vytisknutá mailová zpráva, kterou ona psala jemu a můžu vám říci, že jsem mu záviděl, nebot takové vyznání jsem nikdy od ní neslyšel. Po dvou letech opět odešla, to bylo zkoro půl roku, kdy bydlela opět u mamky, opět jsme se daly dohromady. Vyměnili byt, šli jsme do velkýho, udělali dle jejího gusta. Opět to vydrželo do roku 2008,do června, kdy mně její mamka požádala abych jí dělal ručitele. Kdybych neměl své závasky,rád bych jí pomohl,tudíž jsem to odmítl.Od té doby,byla chladnější,vyšla si několikrát na diskotéku a opět se u ní zvýšil počet sms. Asi v čerevnci mi řekla, že bude lepší,když se rozvedem.Jeli jsme ještě v září na dovču,kdy jsem si myslel, že to bude lepší.I tam těch sms bylo hodně a po návratu byla doma jen večer. Až jednou jsem jel do města a viděl jak jde po ulici s klukem v ruku v ruce. Po 14 dnech pochopila, že jde o grázla,zloděje,ale k rozvodu došlo.Od ledna 2009 bydlí sama a my se do současné doby nevštěvujem,spíše já chodím k ní,ona do bytu moc nechce.Jezdíme na výlety,milujem se,byli jsme v létě na dovče a můžu vám říci, že byla jedna z nejhezčích.Ale tvrdí,že se nevrátí,a já jí pombarduji sms jak mi chybí.

pro Petru:

ahoj Petro, jako bych cetla svuj vlastni pribeh, jen je to o 3 roky kratsi zalezitost. Mne je 20, taky jsem byla s klukem od 15, pred 2 tydny to skoncilo, vztah byl bez problemu... Vsechno presne jak pises... Bohuzel ti neumim poradit, ptz s tim sama bojuju... Jen ti chci poprat hodne sil... Kdyby sis chtela popovidat, tak neni problem... Drz se!

ahojte holky, ja mam ted zasadní zmenu v zivote, je mi 23 let a byla sem svym klukem od 15 let, tomu vztahu jsem se plně oddala, nebydleli sme spolu ptz ja studuji ale on uz pracuje, ted sem odesla na rok do prahy a hned prvni tyden mi rekl ze si nasel jinou pro me to byla absolutni pecka,necekala sem to,verila sem tomu ze nam to vydrzi, byli sme pro sebe prvni a to je asi ta chyba ,je to prece jen chlap a chtel zazit asi nejakou zmenu, je to ted tyden, skončili sme to hezky,zadny hadky,ale tyden uz nejim a nemuzu spat,nedokazu si predstavit zivot bez nej,navic za tech 8 let co sme byli spolu sme nikdy nemeli zasadni problem,proste nam to klapalo ve vsem, o to je to horsi,nevim co mam delat,na jednu stranu bych chtela by si uvedomil co ve me mel ale na druhou stranu kdyz tohle udelal muze to udelat znovu....holky poradte jak se z toho vyhrabat,je to muj prvni rozchod v zivote:(

Taky mám takového jednoho přítele, ke kterému se vždy po čase musím vrátit. Je totiž velmi kouzelný a chvilky s ním, jsou pro mne odměnou.
Poslední dobou jsem velmi tvrdě dřela( tahám z lesa dříví) a proto se těším na sladkou odměnu v jeho přítomnosti. Nikdo jiný není jako on, to vím.

Ahoj všichni,před 2 dny jsem se rozešla se svým dlouholetým přítelem a možná by mi pomohl Váš názor. Byli jsme spolu 8let. Z toho jsme spolu asi 7 let bydleli. Nerozešli jsme se ve zlém, ale já už jsem nemohla ve vztahu dýchat a ukončila jsem to. On je velký vorkoholik a žije prací. Já jsem také podnikatelka a snažila jsem se to chápat. Před několika lety nám nastal problém. Prostě to přestalo klapat v sexu. On byl pořád unavený z práce a vždy usnul. Začala jsem se cítít nechtěná. Nepotřebuji sex každý den, ale občas potřebuje člověk cítit, že o něj má jeho partner zájem. Pro přítele to byl šok, protože jsme žádné jiné velké problémy neměli. Říkal, že sex není v životě ta nejdůležitější věc což já vím, ale nechci si hledat milence a udržovat 2 vztahy. Připadala jsem si, že žiju spíš s "bráchou".

nechápu, jak se někdo může rozejít a pak se zas vracet.. mám to teď to samé. Přítel se se mnou rozešel, když jsem četla Petku ze začátku diskuze, jako by to bylo o nás- že nevidí perspektivu, že ode mě necítí jak vidím budoucnost s ním.. přitom jsem mu řekla, že s ním chci být, a on se mnou snad taky, jen má asi nějaké divné názory, když i přesto se rozešel.. pozítří to chci už rozřešit úplně, pokud by řekl, že se mnou být nechce, beru to, ale pokud by mě měl rád, já jeho a říkal, že se rozejdeme??? to by mě trápilo víc než nevěra něbo cokoliv.

Nela Ti nejde otevřít?

Forrest Gump, ten mejl nejde :(

Děkuju za názor! Souhlasim, ale u nas ta komunikace prave byla take jednim z tezkych orisku uz v nasem vztahu (nebo aspon me nevyhovovala). Ted jsem v takovem obdobi, kdy se citim opravdu spokojene. Opet se mi potvrdilo, ze nejvic spokojena jsem, kdyz jsem sama, spoleham se jen sama na sebe, nemusim brat ohledy na druheho. Mam se skvele, ale s takovym pocitem, ze mi preci jen neco chybi. Samozrejme, ze nechci byt ,,zla mrcha,, a zatahnout do toho jeste cvrteho. Jenze jsem potkala cloveka, ktery me zaujal, rozumim si s nim. Dalo by se rici spriznenou dusi, fajn kamarada, ale kamarad to neni, protoze mezi nami citim fyzickou pritazlivost, ale sama citim, ze pokud bych zacala novy vztah bylo by to neuprimne, protoze v sobe nemam jeste neco zcela uzavreneho. Navic on ted take skoncil dlouhodoby vztah, takze to stejne ma i on, takze na to vlastne nemame oba. Ze zacatku mi byl hodne sympaticky, okouzlil, ale proste neco me na nem odrazuje, ...

Pro Nelu...anonym nemám:o) Fenix-Men"seznam.cz

text

Forrest Gump, důvod, proč mě dříve opustil byl, že už ke mně necítí to co dřív. Spíš jsem za to mohla asi víc já, protože jsem cítila, že je to mezi náma jiný a byla jsem z toho nevrlá a nepříjemná a bylo to na mě dost vidět a chtěla jsem po něm jasný vyjádření: ano x ne. Vybral si ne s tím, že čas ukáže, kdy se k sobě zase vrátíme, a vrátili jsme se k sobě po 14 dnech, to bylo v zimě a teď v létě se to opakovalo. Momentálně je to s ním moc pěkný, dokonce si na mě udělá občas i víc času, ale zas tolik toho taky není. Prostě už to není jako dřív, že bychom byli spolu jen tak, jen tak se koukali na televizi, jen tak si zahráli nějakou hru, jen tak se šli projít. Když jsme spolu, tak spolu spíme nebo já si dělám svý věci, co potřebuju, protože on se šťourá zas v počítačích. Pokaždé po rozchodu a návratu je to hrozně pěkný, ale právě na jak dlouho? Jestli máš nějaký anonym. e-mail, tak ho sem hoď, ráda bych, kdyby si to se mnou probral, působíš přeci jen už trošku rozumnějším dojmem, než my zobáci. Děkuju moc

V dubnu se se mnou byvaly pritel rozesel po rocnim vztahu. Ani ne do 14dnu jsem ho videla s jinou divkou. Podotykam, ze si sem jista, ze ona nebyla duvodem naseho rozchodu. Seznamili se spolu az na jedne akci. Samozrejme to bolelo. Po mesici jsme se potkali. Chtel se vratit. Jako by vse vysvetlil, uvedl na pravou miru. Mezitim se s dotycnou slecnou rozesel po nasem rozhovoru, pak dal zase dohromady. To mi rekl, ze na delsi dobu odjizdi do zahranici, ze ted nechce nic resit, ze musi zjistit, co chce, ze nevi ani, co chce sam od sebe. S dotycnou se tesne pred prijezdem rozesel. Pak jsem je zase potkala spolu, ale koukal na me. Potkali jsme se pak i ted o vikendu v jednom clubu. Ode dveri hned zamiril ke me, docela duverne me pohladil, zajimal se jak se mam, ze me strasne rad vidi, pro me to byl proste sok. Otocila jsem se a nerekla mu vlastne nic, ale mela jsem neco upito a asi sem se nedokazala tak rychle situaci prizpusobit. Cely vecer se zas po me koukal, sledoval kazdy krok.,... Ted jsem se dozvedela, ze se ho jeho mama po prijezdu z ciziny ptala, jak to tedy bude, s kterou z nas bude. Rekl ji, ze nevi, s kterou chce byt, ze nevi, co chce,.. Z toho usuzuji, ze sve matce asi neco o me rikal. Jeho rodina me mela hodne rada, ale po rozchodu jsem nebyl v kontaktu s nikym z nich.
Po rozchodu jsem byla v jednoznacne fazi - chci ho zpet, ale rozchodu jsem nelitovala. Take jsem nevedela, jak dal v nasem vztahu. celou tu dobu jsem nad nasim vztahem premyslela, snazila zapomenout, nekoho poznala, ale ve vysledku mohu rict, ze moje city k nemu se nezmenily. Stale je to clovek, ktéreho mam rada, ktery me necim zaujal, ale proste si nejsem zcela jista, ze by vztah mezi nami fungoval,.. proste uvedomuju ji si i to spatne, ty mezery, ktere v nasem vztahu byly. Chtela bych zkusit treba jiny vztah, abych mohla porovnavat, abych mohla zjistit, zda je byvaly opravdu ON. Proste u me zmizelo to jednoznacne ANO, chci ho zpet. Sice resim tuto otazku, ale sama si nejsem jista, co chce on.
Uvedomuju si tuto situaci - co je to za muze (24let), ktery vlastne nevi, co chce, jestli chci byt s nekym, kdo se najednou rozmysli mezi mnou a jinou, kdyz mel driv oci jen pro me. ...
Mam vsak hlavne prosbu na Vas, zda byste mi mohli pomoci pochopit byvaleho, o co mu jde, co ma tohle zamotane klubko znamenat.
Tato situace je proste na me samotnou u znacne slozita, tak jsem si rekla STOP podvedomemu proudu rozlicnych myslenke, reseni, proste si davam odstup. Je to tyden, co se vratil a uz se v tom opet ztracim. Snazila jsem se mu vyhybat a jak nasmal svakrat potkala. Kdyz ho vidim, jeho pohled, proste je to uplne stejne jako kdybysme byli spolu - ma oci jen pro me, hluboky pohled do oci, a pritom neni problem mit jinou vedle sebe, ale co je to za vztah, kdyz je s ni vlastne vsehovsudy mesic, jiz dvakrat rozesel, vlastne tak nejak ,,zahnul - city,, se mnou, pak odjede do ciziny. Do ciziny chtel jet i minuly rok, ale rekl, ze kvuli me neodjede, nemuze, ndokazal by tu nechat nekoho, na kom mu zalezi,..Stoji vedle ni, ale kouka na me, otaci hlavu. No proste sila.
Takze jsem si rekla, ze tomu nechavam volny prubeh. Nechavam to osudu, sledu udalosti. Rikam si, co se ma stat, tak se stane, ale obcas me ty myslenky preci jen prepadnou a rikam si, tak co bude, jak tohle skonci,...Nekdy mam pocit, ze bych mela neco udelat, ale vlastne nevim co a citim, ze by to nemelo cenu, ze nejdriv musi on sam zjistit, co chce.
Tohoto obdobi po rozchodu nelituju. Priznavam, ze to hodne bolelo, ale na strane druhe mi to i hodne dalo. Zmenila jsem se. Jsem jina nez jsem byla i snim ve vztahu. I ted jsem prekonala tu hroznou bolest, jdu dal zivotem. Beru veci, tak jak jsou, ale stejne mam pocit, ze nejake to kolecko drhne, ze bych chtela, abysme tu sanci jeste dostali. Myslim, ze nam to obou ukazalo veci jinak (byvaly si stezoval i na moje chyby, kt. jsem ve vztahu delala). Jenze je tu i strach z toho, ze ted uz bysme se museli oba hodne snazit, aby to vyslo, ze uz by to bylo jine,... atd.
Omlouvam se asi za zmateny prispevek, ale je to opravdu tezke, svoje pocity, zivotni pribeh vtesnat do kratkeho prispevku a vystihnout podstatu.
Kdyz to shrnu: rada bych videla jiny pohled lidi, kteri nas asni neznaji, vse nevi. Nebo nekdo podobny ma s necim podobnou zkusenosti. Proste rada bych vyslechla, co mam delat, jak si to v hlave vysvetlit.
Dekuji vsem za veskere reakce!

Ahoj Nelo,podle toho co píšeš, už jste se rozešli dříve a dali znovu dohromady? Jaký byl důvod, nemůže to mít vliv na dnešní situaci? Neco nevyřešeného z minulosti, je problém začínat znovu a většinou se to dostane za čas do slepé koleje.Víš ono to opravdu může být trápení, moje rodina měla bývalou přítelkyni moc ráda, ale když se rozhodla mě opustit,(stejná situace jako u vás) protože jsme se víc spolu trápili než si užívali radosti života, byl jsem překvapen, jejich reakcí. Že je to dobře že už delší dobu bylo vidět že nám to společně nevyhovuje, akorát jsme si to nebyli schopni přiznat, ani o tom společně mluvit.A protože přítelkyně věděla že já bych ten první krok k rozchodu neudělal,(že ji mám stejně rád jako ty svého přítele), musela to udělat ona. Hrozně to bolelo, ale postupem času si uvědomuju že to bylo správný rozhodnutí. když se to nedá pohnou z místa, nedá se o tom mluvit, musí se to roseknout... Třeba jednou se naše cesty znovu potkají, zamilujeme se do sebe znova a bude to o 100%lepší...ale to každý z nás bude muset projít více vztahy,aby zjistit jak to funguje jinde,na čem musíš ve vztahu trvat a co se dá tolerovat. Ale to u jednoho partnera nezjistíš, bohužel musíš si to rozhodnout sama...do poradny nechoď. Tam se chodí když máte děti, společný majetek, nebo musíte bydlet s rodiči...jsi mladá zkus zvážit jiný vztah. Držím Tobě i partnerovi palce, aby se to brzo k lepšímu obrátilo, ať už společně nebo každému zvlášť:o) Jestli chceš můžeme si vyměnit email, můžeme to probrat víc osobně.

Forrest Gump, děkuju moc za vyjádření. Vím, že bychom spolu měli o tom mluvit, jenže s ním to opravdu nejde. Je hrozně uzavřenej a o takovýhle věcech se se mnou nehodlá bavit. Pokaždé na věty týkající se našeho vztahu mlčí. Kolikrá jsem mu říkala, že ho miluju a že o něj nechci přijít, ale že spolu musíme mluvit. Je to jako bych mluvila sama pro sebe.
Co se týče jeho přátel, jsou to i mý přátelé, znali jsme se dávno předtím, než jsem spolu něco měli. A kolikrát se cítím trapně, když se mě zeptaj, proč jsem nešla se svou drahou polovičkou, že tam byla sranda, že by se mi tam líbilo atd... Nevim, co na to mám říct. On mě tam prostě asi nechtěl, když mně neřekl.
Bojím se, že to vidím přes růžový brejle. Protože všichni přátelé (naši společní) mi naznačovali, že tohle nemá cenu, že by to nevydrželi, že přeci když maj holku, tak chtěj bejt s ní a chodit všude s ní. Že to udržuju na mrtvým bodě. Naši ho zbožňujou, ale když mě jednou opustil, tak mi řekli, že je to dobře, že to bylo stejně jen trápení. :( Nevím, mám i nějaký nápadníky a kamarádi mi říkali, ať si zkusim vztah taky s někym jiným, že uvidim, co mi vyhovuje... Ale nemyslim si, že by to bylo o zkoušení někoho jiného nebo tak. Přemýšlím, jestli by třeba i stálo za to jít do nějaký poradny, ale vůbec nemám v okolí nikoho, kdo by s tím měl zkušenost a hlavně, není uhozený jít do poradny takhle mladí? Každopádně děkuju Gumpovi

nelo...když si přečteš nazpátek můj příběh, je to skoro stejný čím jsem si prošel já jenže dá se říct ve tvé úloze.S odstupem času vidím některé věci v jiných souvislostech. A chci Ti to vysvětlit, možná že si sama pak poradíš...Ty sama se musíš rozhodnout co dál. Myslím si že to čemu teď nerozumíš a čím si procházíš je normální vyhoření ve vztahu, to přichází v neustálých obměnách u někoho po 3,5,7letech. Každý to má jiný, Jsi s přítelem 5let,je to tak dlouho že zamilovanost i všechno poznávání toho druhýho máte za sebou, už víš co je na partnerovi roztomilý a co Ti vadí...stejný to má i tvůj přítel. Ocitli jste se v bodu, kdy buď si řeknete že tenhle partner je ten pravý a stojí za to přinést některé oběti (omezování se ve svých koníčcích,aktivitách)a že s ním chci prožít další kus života a nebo dojdeš ty nebo tvůj přítel k závěru,že se odcizujete, že každý chce od toho druhýho něco jiného.Jemu vyhovuje si jezdit s přáteli sám a nemuset se na Tebe ohlížet,ale na druhou stranu mu vyhovuje že má svoje jistý pěknou přítelkyni, kterou mu kamarádi závidí a ona na něj čeká,je mu vždy nablízku když se vrátí z výletu.(Tím neříkám že si to myslí, to jsou jen spekulace)
Hlavní je komunikace, sednou si spolu a o všem začít mluvit o kamarádech, společném cestování, sexu (dost častý problém). Co mu vadí, jak to vidí mezi vámi,proč si jeden druhého vážíte atd....třeba(bohužel) zjistíš že oba máte jinou představu o Vaší další budoucnosti, je to hop nebo trop.... Tímto rozhovorem mu dáš najevo že je pro Tebe důležitý, že ho nechceš ztratit ale zároveň mu musíš říct že je tu problém, který když bude takhle dál překračovat a obcházet skončí minimálně pro jednoho, ne-li pro oba špatně rozchodem. Nechci aby jsi ho vyděsila,(každý chlap reaguje jinak, někteří mlčí, jiní se rozčilují apod.)Chce to zlehka nadhodit, musíš sama najít ta správná slova a správný okamžik...a pokud se oba opravdu od srdce otevřete a máte stejný přání,být jeden s druhým, spadne z vás bubák nedorozumění,určitě se zase plamínek lásky rozhoří...nebude to oheň ale bude to cítit.
Bohužel musíš počítat i s tím že můžeš zjistit že přítel se nechce omezovat v kontaktu s kamarády,cestování, hospodou atd. Prostě, že se nechce k Tobě ještě tak vázat jako Ty k němu...a pak dřív nebo později příjde rozchod.Jste ještě oba mladí a na rodinu můžete počkat, ale hodně nedorozumění bývá v tom že jeden si myslí že ten druhý si myslí a rodiče si myslí...?? Nikdo nedokáže číst tomu druhýmu myšlenky.Jediná možnost je si sednout a povykládat si o tom. Moc Ti držím palce aby se Ti podařilo Váš vztah vzpamatovat a zachránit. A pamatuj si nikdy není chyba jen na jedné straně, vždy je to věc obou partnerů a bohužel někdy do toho kecá i někdo třetí. A kdyby se Vám náhodou nepodařilo najít stejnou cestu dál, nezoufej jsi mladá, život Ti teprve začíná...Život je jako bomboniera, nikdy nevíš jaký kousek si vytáhneš.Snad Ti můj názor trošku pomůže se v tom zorientovat:o))

Ahoj, jsem docela nešťastná a nevím kudy kam, proto se obracím na tuto diskusi, jestli by se nenašel někdo, kdo by mi k tomu vyjádřil nezávislý názor.
Totiž s mým přítelem jsme pět let. První tři roky to byl neskutečně krásný vztah, pak ale se to všechno postupně měnilo, nechci říct, že to už nebylo hezký, to ne. Jen už se mnou netrávil tolik času z jeho vlastní iniciativy a začínal být víc s kamarádama. Já chodím na VŠ, či-li tak tři čtyři dny z týdne jsem na kolejích, pak přijedu a můj drahý je s klukama na pivu,i když to není pravidlem. Mrzí mě to, protože se na něj vždycky hrozně těším... Dříve jsme chodívali do hospody posedět tak jednou týdně, prostě klasika v pátek a třeba i v sobotu, chodili jsme spolu. Poslední rok mi ale už nikdy ani neřekne, že by chtěl, abych šla s ním, ani se mě nezeptá, jestli třeba nechci jít taky. Jako párkrát s nima jdu, ale spíš, že já sama se vnutím a řeknu, že chci taky někam mezi lidi. Tak jdu. Ale ne, že by to chtěl on. Kolikrát jsem mu říkala, že mi tohle chybí a on na to, že přeci se můžeme chodit bavit každej zvlášť, že nemusíme bejt furt spolu, jenže mi skoro vůbec nejsme! No, za poslední rok mi několikrát dal na jevo, že mě má rád, ale ne tak, jako kdysi, že už je to jiný, ale bejt beze mě nechce. Jenže já todle absolutně nezvládám. Je mi 22 (jemu 24) a v tomhle věku si myslím, že je normální chtít být s tím druhým co nejvíc a kdekoliv. On však si to asi nemyslí. Za těch pět let jsme spolu byli jen 2x na dovče, ví, že ráda cestuju, klidně v Čechách, ale nikam nevyjedem. Přitom s klukama si za tenhle rok plánuje už podruhé Alpy, a ani se mně nezeptá, jestli nechci jet s nima. On ne, kamarádi se mě ptali. Má to nějakou logiku? Kámoši mi říkaj, ať jedu taky, ale on nic. To je jasné, že mě tam teda nechce, ale tak proč je se mnou, když pak se mnou tráví minimum času? Jsem z toho už vyčerpaná, moc ho miluju, ale tohle věčný dolejzání mě už nebaví. Dříve kamkoliv jel, všude mě tahal s sebou, beze mně by nikam nevyjel a teď, kamkoliv jede, tak hlavně sám. Myslíte si, že se to může změnit? Že se do mě třeba časem zase zamiluje, jako to bylo dřív? Že pro mě zas udělá cokoliv by mi viděl na očích? Nedokážu si to bez něj představit, ale takovýhle chování je hrozný, není zlej, to vůbec ne, když je se mnou je miloučkej a sladkej, ale právě že se mnou moc není. Já pak doma bulim a furt musim přemejšlet, proč mě s sebou nechce. I když to vyloženě neřekne, ne nechci abys jela. Ale když mu řeknu, že chci, aby mi taky někdy řekl, a´t jdu s ním, tak mlčí. Prosím, stalo se to taky někomu z vás? Znamená to, že ta láska už vyprchala a je se mnou jenom ze zvyku, že se mu líbim či tak? Jsem docela hezká holka, alespoň to hodně chlapů tvrdí, tak proč to?...

Podle me to dokaze malokdo - ukoncit jeden vztah a uprimne ,,skocit,, hned do druheho vztahu. Kazdy by si mel dat ,,pauzu,, na to v to sobe nechat uzavrit, dat tomu cas,.. I kdyz se s vami nekdo rozejde..nechce se mi verit, ze je to v tom cloveku pripraveno zacit, dat vse do noveho vztahu. Samozrejme pokud jde o uprimne city

Já si myslím , že inteligentní chlap i po rozchodu nejde hned " šukat".I když může.Podle mě si umí spravit seběvědomí( což dělají vemli rádi) tak, že zajdou na kávěnku a tiše se baví, jak jim opačné pohlaví dáva najevo náklonost a strká jim .... až pod nos.To ale neznamená, že hned zastrčí.Ted to možná vyzní, že se zastávám chlapů..a takoví ti, co opravdu zastrčí, beztak z hlavy nevymažou třeba tu dotyčnou, s kterou mu to nevyšlo..a pochopí, že mu to vlastně nic nedalo..a možná ho to přestane i bavit na nějaký čas jen strakt někam něco..myslím, že člověk si vychutnává mnohem lépe toho druhého po vzájemném sblížení a poznávání..a je během jedné noci a pak čau..