Rozchod a navrat - co vy na to??

Kláro, Tom má pravdu.
Já osobně si myslím, že vztah v prvních dvou letech je sen, vášeň a velká láska, ovšem okolo pěti let má přijít buď stavba společného bydlení, nebo svatba, nebo dítě, případně tohle všechno.
Tím se vztah jakoby upevní a nabyde nových rozměrů.
Vy jste spolu byli sedm let, po sedmi letech dochází většinou ke krizi, a třeba ji právě proděláváte.
Nevím, jak daleko je jeho nový vztah, ale jestli s tebou pořád bydlí, tak máš šanci určitě a pokud odešel, je sice o něco menší, ale je.
A nezapomeň - chlapů je na světě skoro 50%, to by bylo, abys na nějakého jiného nenarazia.

ahojte, se mnou se rozešel...Ahoj Kláro, je mi líto, že po takové době co dva jsou spolu to dojde k takovému řešení situace. Rozhodovat se podle posledního půl roku přitom vztah máte mnohem delší. Navíc vždy na tom mají podíl oba, takže jestli poslední půlrok nebyl ideální, tak to snad není důvod hned utíkat, ale promluvit si o tom proč to tak je, co se tak změnilo a pak se třeba zjistí že to je řešitelné, jen to musí oba vědět a pracovat na vztahu. Proč si myslíš, že máš na tom velkej podíl viny?

Chápu tě a vím, že se s tím těžko vyrovnáváš, ale věř, že čas vše spraví. Ono je to těžké, může se stát, že ten druhej se probere a uvědomí si, že problémy se dají řešit a nejsou tak hrozné, ale potom budeš zas řešit, zda by to neudělal v budoucnu znovu a zda máš důvěru v něj.

Chce to čas a zaměřit se na sebe a najít si činnosti, tak aby jsi nemusela na to tolik myslet.

ahojte, se mnou se rozešel přítel po 7mi letech, že má jinou, které chce dát šanci, že poslední půlrok mezi námi byl o ničem..vim, že na tom mam velkej podíl viny, ale nemůžu se s tím vyrovnat, nevěřim, že to někdy bude dobrý..

Tady musím doslova souhlasit s Ivčou. Tu větu jsem si říkal taky.
Přeji ti, aby to dobře dopadlo a vy cestu našli zpět a zachránili vztah.

Jinak tobě Ivi přeji hezké dopoledne.

Zkus s nim promluvit a uvidis. U nas to lezlo na povrch postupne, takze mozna jeste nevis uplne vsechno. Prala bych ti, aby to byl jenom zkrat a vse se vratilo do normalu, ale uplne presne vim, jak je clovek otresen a rika se, proc jsem mu nestala, za to, aby rekl, vis mam problem.

Jo, přesně tohle se stalo i...Martino, myslím že ti rozumím, nedávno jsem si to zažil, jen partnerka to v sobě řešila déle a začala koketovat jinde.
Ale vy dva máte velkou výhodu, jelikož se to všechno odehrálo v krátkém čase a sama píšeš, že by se asi rád vrátil, což znamená že sám byl nejspíš jen zmatený nebo něčím flustrovaný a tak jednal unáhleně a emotivně. Chápu, že důvěra je tímto nabourána, jelikož když jste byli pár, tak problémy byste si měli vyříkat a ne aby je jeden řešil sám v sobě a o obou rozhodl na základě svého uvážování a svých pocitů, které nemusí sedět s realitou či myšlením druhého, ale na dobro ta důvěra není pryč. Člověk může chybovat a z toho se máme možnost ponaučit a zjistit co je to pravé pro nás. Jestli by se chtěl vrátit a zjistil, že udělal chybu, tak pokud ho miluješ a plánovala jsi a plánuješ budoucnost s ním, tak je potřeba si o tom otevřeně promluvit, říci, že je potřeba jednat jako pár a ne problémy dusit a řešit v sobě, ale komunikovat. A pokud se máte k sobě vrátit, tak musí toto ve vztahu fungovat, protože jinak by se to mohlo znovu opakovat a ty nechceš aby ti znovu ublížil. Klidně bych mu to řekl, být na tvém místě.

Jo, přesně tohle se stalo i nám. "Perfektní" vztah, najednou partner asi 2 týdny zamlklý, ale když promluvil, stálo to za to. Jemu najednou vadily i ty nejmenší detaily, já byla v šoku, protože jsem nic takového naprosto neočekávala. Nejhůř jsem nesla fakt, že mě vyřadil z přemýšlení a komunikace o naší budoucnosti a prostě si udělal rozhodnutí takové, jaké se v tu chvíli hodilo jemu. Jsme týden od sebe, vidím, že by se asi rád vrátil, ale důvěra a láska jsou už nadobro v tahu :(

pokrač- hlavně beze mě. Je...Ajo, myslím že o tom moc přemýšlíš. Nepřemýšlej nad tím co mu mohlo chybět nebo přebývat a nebral bych to tak že chtěl žít hlavně bez tebe. Kdyby sám nechtěl tak se nevrátí. Někteří lidé prostě řeší věci v sobě a není to o tom, že jsi problémem byla ty. Jde spíš o to, že sami rozhodnou něco v sobě a bez toho druhého a v té době jsou velice dobře ovlivnitelní někým cizím, sám jsem toho byl svědkem bohužel. Možná jste spolu byli moc jak já s bejvalkou, nebo prostě něco chtěl, ale neuměl to říci a tak to viděl jako problém, ale důvod jsi nebyla ty, že by s tebou nechtěl být, to se vše vyvinulo z toho, že to řešil sám v sobě a najednou začal hledat jen negativa a objevil se někdo úplně normální, ale v jeho očích pozitivní, protože s tou osobou neřešil běžné problémy apod. Spousta lidí si toto uvědomí až pozdě, kdy místo fakt obyčejné komunikace s partnerem to řeší v sobě a oddává se pohodové konverzaci s někým cizím a pak jen hledá na vztahu to špatné. Přitom by stačilo tak málo a to říci, jsme spolu moc, nebo vadí mi toto, chtěl bych to jinak, ale jsou právě typy lidí, kteří se bojí to říci a myslí si, že to vyřeší v sobě, ale vždy to vede jen k růžovým brýlím s někým jiným a k hledání konce u toho vztahu. Bohužel spousta lidí to zjistí po čase, třeba půl roku, roku, déle i méně, že to byla chyba, že partner nebyl takovej špatnej, ale často ten co to musel všechno zkousnout už je jinde a nemá zájem zpět do toho vztahu. Máš velké štěstí, že se ti vrátil a jestli nechceš zajet do starých kolejí a nebo opakovat scénář, tak nehleď na minulost tu totiž nezměníš, z té se můžeme jen poučit, ale dívej se dopředu. Důležité je pracovat na sobě a klidně změnit něco co bylo zaběhnuté, třeba plánovat výlety, nebo nějaký nový koníček jak s ním, tak sama, aby jsi se i ty stala pro něho žádanou. Máš fakt velké štěstí, že je zpět a máš tu možnost, tak mu ukaž že takovou chybu už příště nemá dělat a že má doma skvělou polovičku. :-)

pokrač- hlavně beze mě. Je to asi něco jako kompenzační nevěra, prostě najednou mu někdo dává víc než já, třeba už jen to, že má stejné názory, je vždy příjemná, má čas ho vyslechnout...kdyby mně řekl, co všechno mu chybí, určitě bych se nad tím přinejmenším aspoň zamyslela. Asi až teď i on poznává, co všechno mu v našem mnohaletém vztahu chybělo. Řekla bych , že tento vztah je snad nejrizikovější, jeden úlet - to se dá odpustit, ale toto?Máš, Tome svatou pravdu, když říkáš, že je velká chyba, kdyžto řeší jen jeden v sobě a druhému nic neřekne. Rozhodne si to vlastně sám.Vím, že se už opakuju, jsem si sama sobě protivná, pořád to mám v hlavě , pořád řeším, prostě never ending...Nakonec třeba zjistí, že ten krátký vztah, který přerušil(snad!!??)mu poskytoval cosi, čeho se mu až doteď se mnou nedostávalo. A to je špatné, byl by to pro mě definitivní konec. Mám ho natolik ráda, že chci, aby byl spokojený, určitě si to zaslouží , ale mám ho mít radši než sebe?Asi mám...

Moc vám oběma děkuju za aspoň psychickou podporu.Já poslední dobou sama sobě nerozumím, strašně jsem chtěla, aby se vrátil, ale teď čím dál tím víc upadám do depresí a pořád si přemítám te jeho plánovaný odchod, prostě nedá se s tím žít. Pořád myslím na to, co tak strašného mu chybělo, nebo přebývalo, že chtěl žít třeba sám, ale

Víš, nejhorší je fakt...Doufám Ajo, že to zvládneš a držím pěsti aby se to všechno spravilo nebo dopadlo tak jak ty sama si přeješ. Ona je velká chyba, když dva jsou pár a problém jeden z nich řeší jen v sobě a nedokáže to říci tomu druhému. Mohlo by se to dávno vyřešit nebo zjistit že to nejde, ale takto jeden je z toho tak nějak venku a pro toho druhého je to šok.

Ajo, moc na tebe myslim a drzim palecky, ted tyden nejspis nebudu, ale rada prectu jakoukoli zpravu od tebe.

Ajo a jsi si jista, ze ona...Teda Ivi musím říct, že to co jsi napsala teď, tak jako by jsi mi četla myšlenky, jen s tím rozdílem, že takto jednala moje ex-partnerka.

Měl jsem vždy za to, že citově se zahledí jinde spíš ženy, že muž to spíš vezme pouze fyzicky a nebude ničit vztahy, ale fakt zírám. A to jak píšeš, že oni to v sobě řeší sami a vlastně to vyřeší tak, že odejdou, tak to už v tom plavou někde jinde, navíc jsou z toho skoro vysekaní a nedělá jim to potom problémy a nejsou z toho tak v háji. Prostě neumí bojovat za vztah a problémy tak vždy řeší ten, co za něj v podstatě položí život. To jsi napsala fakt výstižně.

Ajo a jsi si jista, ze ona nebyla tim impulsem, ze on to nepriznal. Muj muz, kdyz byl ten prvni navrh na odchod, tak taky sedel a brecel, nic nepriznal, ja ho zadala, at nam da sanci a on mi rekl, ze si neni jistej, ze se za 14 dni neco zmeni, pak mi rekl, ze jsme si meli pred par lety nasekat deti, ze by to treba tak nebylo, proste az za mesic priznal, ze v tom je ta slecna.
Vis asi je normalni, ze oni si to vyresi sami v sobe a nejak zapomenou, ze vedle nich je clovek, ktery je miluje, ktery by se rozkrajel, aby byl ten dotycny stastny. Taky mne to hrozne zere, ze neprisel a nerekl, hele mam problem, pojdme ho resit. Ja jsem vzdycky stala za nim, vzdycky jsem za nas bojovala a kdyz nastal problem z jeho strany, tak nastal výbuch.
Jinak mam taky stejny pocit bezmoci, bolesti a nekdy i radnou depku. Jediny, co je jiny, ze se snazim zit a lepe nez pred tim. Zivot je prilis kratkej na to, aby jsme nezmenili to co nas trapilo. A ta unava, ta je opravdu brutalni. Denne minimalne tri kafe, abych byla schopna fungovat.

Víš, nejhorší je fakt to(asi se opakuju),že CHTĚL ODEJÍT, i když ještě žádná další nebyla. Že si myslel, že odejde a třeba bude žít sám. To je to nejstrašnější.A pak se zamiloval.Nevím, jestli by k tomu došlo, kdyby byl ve vztahu spokojený. Třeba vůbec ne. Ale proč mně nic neřekl a přitom sám řešil tak vážnou věc. Prostě absolutně to nechápu.Ta nevěra je o to horší, že to zamilování se byl až důsledek.Fakt nevím, kdy to přejde, nebo jestli to vůbec přejde, když si na to jen vzpomenu, jsem v depresi. A když si představím, jak mně takový rozumný, racionální mužský, který si vždycky ve všem věděl rady, málem brečí,že tomu nerozumí a neví, co bude dál a neví, co má dělat, tak to je síla...Mám to pořád před očima.Kdesi na diskusi jsem četla, že dle výzkumů kolik let trval vztah, tolik měsíců se z toho rozchodu(nevěry) bude žena vzpamatovávat.Jestli je to tak,tak skončím na hospitalizaci na psychiatrii.Jinak díky za slova podpory, totéž přeju i já tobě .Můj momentální pocit - bezmoc. Nejsem schopná žít jako předtím. Řekla bych, snad je to čím dál horší.Ten pocit únavy je oslabující, chtělo by to pořádnou vzpruhu.

Ajo ja zatim odmitam komunikaci ohledne toh co se mezi nami stalo, protoze na to opravdu nemam. Vcera jsme si vymenili par mailu, resili jsme nejaky zalezitosti a muj muz pise tak slusne maily, az mne to vzdycky rozhodi. A predstava, ze by jsme spolu mluvili, ci se videli mne ve snech i desi. Proste porad jsou moje nervy napjaty jak struny a je pravda, ze jsem jeste priserne unavena, takovy pocit unavy jsem jeste nezazila, rano vstanu a nohy se mi pletou a tak je to cely den. Ted mne ceka dovolena, tak pak snad najdu silu s nim neco resit, ale ted radsi ne.
Ono je pravda, ze cim vic clovek vi, tim vic se drasa. Jedna kamaradka mi rikala, ze po rozchodu s partnerem si sla pro odpoved a dostala jeste takovou pecku, ze to poslapalo vsechno i to krasny co mezi nimi bylo. Takze ja ani nevim jestli chci neco vedet. Sve vysvetleni mam a trapit svoje srdce nevim jestli potrebuju.
Mozna mel taky odejit, treba by mel jasno, takhle muze mit predstavy o tom, jaky by tp bylo s ni a to nicemu nepomuze. Doufam, ze ti jeste nestezuju situaci, hrozne ti preju, aby se to srovnalo a tobe bylo lip, protoze to preju nam vsem, ktery se v tom takhle placaji.

Ajo, musím souhlasit s tím co píše Iva. Měla by jsi zůstat sama sebou, pracovat hlavně na sobě, tím nemyslím se měnit kvůli němu, ale právě pracovat na sobě tím způsobem co ty chceš a co jsi kvůli němu opomíjela a co ty sama by jsi chtěla.

Co se týče komunikace při takových stavech, tak třeba mě všichni přátelé radili, ať se držím od polovičky a naopak ji nevyhledávám a nechám ji být, aby měla možnost si uvědomit, že jí chybím. Chvilkama jsem poslouchal a když přišli nádherné stavy a pocity, tak jsem s ní mluvil a povídal si, ale je pravda, že s takovou si nikdy ten druhej neuvědomí, že se vše změní a bude žít pořád s tím, že i když takto odejde, tak pořád tu pro něj budete, kdykoliv si vzpomene a to je špatně. Ale zase, když se sama ozve, tak být slušní, příjemní a v pohodě, aby viděla druhá strana, že se i oni mají o co snažit. Ten druhej si vás musí začít vážit a ztratit jistotu, že jste tu pro něj.

Třeba mám přátele, kteří spolu bydleli, pak se rozešli, upřímně v podstatě do týdne skočili do postele s někým jiným a po dvou měsících si uvědomili, že chtějí to co nemají a to tedy každej toho druhého....dnes mají 3-letou dcerku, jsou spolu 5 let a samozřejmě že i když jsou tam problémy jako všude, tak jako rodina fungují.

Ale hodně jim pomohlo to odloučení od sebe, trochu se vyřádit, ale hlavně si uvědomili tou samotou bez sebe, že chtějí jeden druhého a že je potřeba na tom pracovat.

Byl pořád se mnou, vlastně často pryč, ale neodešel.Podle mě ani neměl kam.Byla z jiného města a tady má manžel práci.Ale víš, co si myslím? Že tu komunikaci bys neměla odmítat.Třeba ti radím špatně, ale tu bych nerušila. Kdesi jsem četla, že komunikace v takovém případě by měla být takovým "zdvořilým odstupem". Já jsem teda komunikovala,ale taky jsem udělala chybu, protože nejdřív jsem řekla, že nic o jejich vztahu a o ní nechci vědět, žádné podrobnosti, ale pak mě to zajímalo, tak jsem se ptala na detaily. To bylo špatně, to vedlo pouze k usúpokojení mé zvědavosti, ale působilo mně to velké duševní bolesti . Snad i fyzické, připadala jsem si , řže mám málo vzduchu, že se chvilkami dusím.Prášky sice nic nevyřeší, ale člověk to zvládá líp, netýrá se tolik.

Bylo to krátké, pár...A byl pryč nebo porad byl s tebou? Nevim, co je lepsi, jestli si to ma zkusit se vsim vsudy, to nedokazu posoudit. Muj muz je pryc sest tydnu, udajne zije s tou slecnou se kterou ceka rodinu. Ja ho celou dobu nevidela, ja jsem ten, kdo odmita kontakt, krome mailu. A maily jsou provozniho typu, nemam silu neco resit, ci vest diskusi o tom co bylo spatne. Protoze me cini problem napsat i ten provozni mail, kazdy slovo obrecim. Stejne jako pro tebe je pro mne nejvetsim sokem to, ze nic neresil a najednou chtel odejit. Meli jsme problemy, ale nic zasadniho, proste rana z cisteho nebe. Nechapu to ja, nechapou to vsichni kolem nas, najednou to neni on, ale clovek z Marsu, kterýho nepoznavame. Nevim jestli je spokojeny s tim jak to provedl a s tim ze odesel, ale to casem vyplave na povrch. Ajo ja bych zustala sama sebou, vetsi snaha stejne neprinese uzitek. Bude mit totalni pocit jistoty a nebude mu na tobe zalezet. Zkus pokracovat ve zmenach na sobe a hlavne si vaz sama sebe. Dokazu pochopit ten pocit unavy, protoze, tak jak se citim ja, tak to jsem snad jeste nezazila. Vcera jsem si rikala, ze skoda, ze jsem pred tim mesicem nezacala zobat prasky na nervy, ze ted by uz fungovali. Moc na tebe myslim a moc ti preju, aby jsi se pres to prenesla bez ztraty vlastni ucty.

Ajo moc dekuju za prani, ani...Bylo to krátké, pár měsíců, ale byly to snad nejhorší dny v mém životě. Nebyla jsem schopná nic dělat, na nic se soustředit atd.Jen jsem brečela a byla zoufalá. Dala jsem mu čas, ale omezený, nic se nedělo, prý to chce ukončit po dobrém, tak pak jsem dala ultimátum.Víš, je to sice svým způsobem "výhra",ale pořád v sobě mám to, že chtěl ode mě odejít. Myslím, že ta žena se mu prostě náhodou připletla do cesty a on se zamiloval, protože ve stávajícím vztahu byl nespokojený a chtěl stejně pryč.(to jsem ovšem nevěděla - to byl ten prvotní šok, to se mnou neřešil). Takže teď - nejistota, budu se muset strašně snažit být pořád milá atd. , aby nechtěl zase prchnout...jsem z toho všeho unavená, rozčarovaná...není mně na duši dobře.Nevím, jestli není lepší , aby si ten nový vztah zkusil se vším všudy a když se i potom bude chtít vrátit, to bude výhra.Jaký máš názor? I vy ostatní, za jakýkoliv postoj budu ráda.